Frankensteinovo monstrum (Christian Bale) přichází do Chicaga 30. let s jediným přáním – najít společnici. Obrací se na vědkyni dr. Euphronious (Annette Bening), s kterou společně oživí zavražděnou mladou ženu – a zrodí se Nevěsta (Jessie Buckley). Ta, ale rozhodně nebude jen něčí stvoření. Co začne jako pokus o nový život, se rychle promění v řetězec událostí plný vražd, posedlosti, kulturní revoluce a spalující zakázané lásky…
Filmografie inspirovaná románem Frankenstein od Mary Shelley je dnes už natolik rozsáhlá, že by vydala na samostatnou encyklopedii. Od ikonické hororové klasiky s Borisem Karloffem přes expresivní adaptaci Kennetha Branagha až po novodobé autorské pojetí Guillerma del Tora se tento příběh neustále proměňuje. Není to jen vyprávění o vědci a jeho výtvoru; je to mýtus o osamění, odpovědnosti, pýše i lidské potřebě být milován. A právě na tuto poslední rovinu se soustředí novinka Nevěsta! Snímek se vrací k postavě, která má v literární předloze pouze epizodní existenci – Victor Frankenstein svou „ženskou“ bytost zničí ještě před jejím dokončením. Teprve film Frankensteinova nevěsta z roku 1935 jí dal tvář a učinil z něj pevnou součást Frankensteinovovy mytologie. Nová verze ovšem nepůsobí jako remake, ale spíše jako alternativní pokračování mytologie, které si dovoluje zásadní posuny v charakterech i vyznění.
Za projektem stojí Maggie Gyllenhaal, která po psychologickém dramatu Ztracená dcera potvrzuje, že ji neláká mainstreamová jistota, ale materiál umožňující výraznou autorskou stopu. Projekt měl původně vzniknout pro Netflix, jenže kombinace rostoucího rozpočtu a kreativních třenic vedla k přesunu pod křídla Warner Bros. Pictures. Studio nabídlo nižší, ale stále štědrý rozpočet a – co je důležitější – tvůrčí svobodu. Výsledkem je film, který se nesnaží zalíbit všem, ale buduje si vlastní identitu.
Nevěsta! – Film, který nestojí jen na výrazné ústřední dvojici
Největší koncepční odlišnost spočívá v dvojroli Jessie Buckley. Ta ztvárňuje nejen titulní Nevěstu, ale také samotnou Mary Shelley. Černobílé sekvence s autorkou vytvářejí rámec, který působí téměř metafyzicky – jako by Shelley ze záhrobí znovu otevírala příběh svého monstra a přepisovala jeho osud. Tento motiv dává filmu zvláštní sebeuvědomělost. Vyprávění si je vědomo své fikčnosti a zároveň zpochybňuje tradiční hierarchii mezi autorem a jeho postavami. Postavy jako by tušily, že existují v literárním odkazu, který už byl mnohokrát interpretován, což vytváří napětí mezi determinismem jejich osudů a možností reinterpretace.
Narušování čtvrté stěny není jen efektní gesto, ale prostředek, jak tematizovat samotný akt vyprávění – kdo má právo tvořit příběh a kdo v něm zůstává pouhým objektem? Film tak vstupuje do dialogu s literární tradicí, reflektuje proces adaptace a zároveň zkoumá etické otázky moci nad vyprávěním. Shelley není jen autorkou, ale zároveň „postavou“ v rámci vlastního příběhu, což umožňuje divákovi vnímat narativ jako živý a flexibilní organismus, kde hranice mezi tvůrcem a stvořením jsou neustále vyjednávány. Tato vrstevnatost dodává filmu hloubku, umožňuje komplexní čtení motivů osamělosti, ambicí a lidské touhy po kontroly nad vlastním příběhem, a činí z něj meditaci o samotné povaze fikce.
Tak trochu jiná Frankensteinova nevěsta
Nevěsta zde začíná jako Ida – mladá prostitutka, jejíž smrt by byla jen další anonymní položkou ve statistikách násilí. Jenže právě v tuto chvíli vstupuje do děje monstrum, tentokrát v podání Christiana Balea. Říká si Frankenstein po svém „otci“ a jeho motivace je překvapivě prostá: nechce být sám. Tento Frankenstein není pouze tragickou figurou. Je to outsider, který touží po přijetí a lásce, ale zároveň nedokáže překročit vlastní egocentrismus. Touha po družce není jen romantická, je také majetnická. Ida je oživena, aby naplnila jeho potřebu – a právě zde film rozehrává zásadní konflikt mezi svobodou a projekcí cizích představ.
Děj je zasazen do třicátých let, ale nejde o historickou rekonstrukci. Spíše o svět inspirovaný estetikou doby, přefiltrovaný skrze komiksovou nadsázku a muzikálovou fantazii. Fungují zde podivné 3D projekce, gangsterské podsvětí i teatrální hudební čísla. Monstrum je posedlé muzikály a idolizuje hvězdu Ronnieho Reeda, kterého hraje Jake Gyllenhaal. Reed působí jako jasná inspirace Fredem Astairem či Genem Kellym – zosobnění muže, kterým by Frankensteinovo monstrum chtělo být. Film tím naznačuje, že monstrum netouží jen po lásce, ale po identitě. Vydává se ovšem směrem, který nakonec evokuje monster verzi Bonnieho a Clydea.
Film o emancipaci i úskalích doby
Silným podtextem je ženská emancipace. Ida/nevěsta odmítá být pouhým projektem mužské touhy. Otevřeně komentuje brutalitu, která ženy obklopuje – od fyzického násilí po systémové podceňování. Výraznou roli hraje i postava Myrny Mallow v podání Penélope Cruz. Je schopná, inteligentní, přirozeně autoritativní – a právě proto naráží na limity doby. Její střet s mafiánem Lupinem (Zlatko Burić) podtrhuje, jak těžké je v patriarchálním prostředí prosadit se bez kompromisů. Film ale pracuje s množstvím motivů – romantika, gangsterka, meta-vyprávění, feministický komentář, muzikálová stylizace. Ne všechny linky mají prostor plně dozrát, což může vyvolat dojem roztříštěnosti. Na druhou stranu právě tato „sešitost“ může být vědomou paralelou k Frankensteinovu monstru.
Hudbu složila Hildur Guðnadóttir, kamera je dílem Lawrence Shera, díky jeho účasti film snadno evokuje dvojici filmů Joker od Todda Phillipse. Výsledná obrazová stylizace je výrazná, místy až okázalá. Digitální IMAX kamery dávají filmu monumentální měřítko a některé scény skutečně těží z velkého plátna. Hudební čísla mohou rozdělit publikum – pro někoho budou přirozeným rozšířením stylizace, pro jiného vybočením z tempa. Nelze jim však upřít ambici.
Film sešitý jako Frankensteinovo monstrum?
Zásadní rozdíl oproti klasičtější pojetí Frankensteinovy nevěsty spočívá ve vztahu ústřední dvojice. Zatímco původní film stavěl na odmítnutí a strachu, zde je vztah komplikovanější a empatičtější. Nevěsta sice klade odpor, ale nejde o jednoznačné zavržení. Gyllenhaal se pokouší o romantizaci, která může působit kontroverzně – přepisuje totiž tragickou dynamiku do podoby vztahu, v němž oba hledají vlastní definici lásky. Není to bezproblémové, ale je to interpretace, která má jasný názor.
O Nevěstě! se před premiérou mluvilo jako o problematickém projektu, jehož podoba se během střihu výrazně proměňovala. Některé brutálnější a explicitnější scény údajně zmizely. Přesto výsledná verze zůstává odvážná – erotika zde není prvoplánová, ale spíše znepokojivá, místy téměř groteskní. Je to film, který může působit přehlceně. Zároveň je to ale dílo, které se nebojí riskovat. V době, kdy mnoho velkých produkcí sází na jistotu, působí taková autorská svéhlavost osvěžujícím dojmem.
Nevěsta! závěrem
Nevěsta! není tradiční adaptací ani nostalgickým návratem k hororové klasice. Je to reinterpretace, která kombinuje gotiku, muzikál, gangsterku i feministický komentář. Ne vždy drží všechny motivy pevně pohromadě, ale v nejlepších momentech nabízí silné emoce i vizuálně podmanivou podívanou. Výkony Jessie Buckley a Christiana Balea dávají příběhu lidský rozměr. Kamera a hudba dodávají patřičnou monumentalitu. A Maggie Gyllenhaal potvrzuje, že klasické příběhy lze vyprávět znovu – pokud k nim tvůrce přistoupí s vizí, která je skutečně jeho vlastní…
Verdikt: 7 z 10
Zdroj titulního obrázku: Warner Bros. Pictures
