Mark Kerr (Dwayne Johnson) je živoucím důkazem toho, co dokáže lidské tělo i mysl, když jsou tlačeny na hranice možností. Legenda MMA, jejíž kariéra se odehrává v době, kdy pravidla téměř neexistovala, čelí nejen soupeřům v kleci, ale i vlastním démonům – závislostem, bolestem a osobním ztrátám. Každý zápas je pro něj víc než sportovní souboj – je to boj o přežití, o identitu, o udržení rovnováhy mezi slávou a ztrátou sebe sama. Ve střetu s nepřáteli i vlastními slabostmi musí Mark rozhodovat, co je pro něj důležitější: vítězství, láska, nebo šance na vykoupení…
Dwayne Johnson se stal po otci Rockym wrestlerem, stal se jednou z největších hvězd WWE, kde vystupoval pod přezdívkou The Rock. Jeho úspěch v ringu mu následně otevřel dveře i do Hollywoodu. Debutoval konkrétně ve filmu Mumie se vrací. O rok později dostal spin-off s názvem Král Škorpion, ve kterém ztvárnil Mathayuse I., dědečka Matheyuse III., kterého ztvárnil právě v druhé Mumii Stephena Sommerse. Postupně se Johnson následně stal jedním z nejpopulárnějších a také nejlépe placených herců. Série Rychle a zběsile, reboot franšízy Jumanji, dobrodružné filmy Brada Peytona jako San Andreas či Rampage: Ničitelé, zároveň Johnson namluvil i postavu Mauiho v dvojici filmů Odvážná Vaiana, kdy si roli zopakuje také příští rok v hrané předělávce.
Mezi vysněné projekty Johnsona poté patřila adaptace komiksového antihrdiny Black Adama. Realizovat film s touto postavou Johnson chtěl již od počátku své herecké kariéry, sliboval poté, že se hierarchie filmového DC Comics navždy změní. Komiksovka ovšem komerčně zklamala a prostor pro Johnsona a jeho vysněnou roli tak v novém DC Universe není. Johnson kvůli tomu nemá v plánu na blockbustery úplně zanevřít, má ovšem do budoucna v plánu svou kariéru posunout vstříc vážnějším a komplexnějším rolím. První zastávkou v rámci této fáze jeho kariéry je Mlátička Bennyho Safdieho.
Mlátička – Dwayne Johnson dokazuje, že umí hrát
Bratři Bennie a Josh Safdieovi společně realizovali čtyři celovečerní filmy. Tím posledním byl Drahokam s Adamem Sandlerem. Nyní se ovšem bratrská dvojice rozdělil. Oba z nich se poté paradoxně vydávají do trochu jiného světa sportu. Josh realizoval ping-pongové drama Marty Supreme s Timothée Chalamatem v hlavní roli. Benny se poté ve filmu Mlátička, který mu již na Benátském filmovém festivalu vynesl Stříbrného lva za nejlepší režii, vydává do světa smíšených bojoví umění. Konkrétně optikou Marka Kerra, kterého ve filmu ztvárňuje Johnson. Dle očekávání se poté Safdie jako tvůrce nevydává směrem konvenčního biopicu.
Safdie je režisérem, scenáristou i střihačem filmu. Mlátičku realizoval způsobem, který i díky ruční kameře a snaze o maximální autenticitu chvílemi působí jako mockument (= hraný film, který si na dokument jenom hraje). Dwayne Johnson je na první pohled většinu času k nepoznání, tedy do momentu, kdy si Kerr oholí hlavu. Pak už je to jen Johnson s výrazným falešným obočím.
Má si pro Oscara dojít Johnson nebo maskéři?
Benny svým způsobem navazuje na své filmy Dobrý časy a Drahokam. Jeden spoléhal v hlavní roli na Roberta Pattinsona, druhý na Adama Sandlera. Oba to tehdy byli herci, kteří rozdělovali diváky filmů na dva názorové tábory – jestli Pattinson/Sandler umí či neumí hrát. Právě oba filmy Safdieů dopomohly k tomu, že Pattinson i Sandler začali být všeobecně vnímáni jako kvalitnější herci (Dobrý časy mají mít zásluhu na tom, že Pattinson získal roli Batmana). Johnson i díky svým bojovnickým zkušenostem působí jako ideální volba na Kerra. Safdie ovšem především i bez asistence bratra dokáže u dalšího herce do velké míry uzavřít otázky ohledně toho, zda daný herec umí hrát. Johnson je totiž v hlavní roli skvělý a dokáže svým výkonem vyvolat více emocí, než by u něj člověk ještě pár let zpět nejspíše tipoval.
Pokud by se snad Johnsonovi opravdu podařilo získat Oscara, je pravděpodobné, že se opět rozvíří debaty nad tím, že mají členové Akademie filmového umění a věd slabost nejen pro výrazné herecké vývoje, ale především výkony, které hodně spoléhají na práci maskérů. Řešilo to u Garyho Oldmana a Nejtemnější hodiny, stejně tak u Brendana Frasera a Velryby. Pokud ovšem cílem maskérů byla snaha, aby Johnson ideálně, co nejvíce připomínal skutečného Kerra, jejich mise je do velké míry splněna. A právě i díky maskérům se tak daří, že divák nevidí Johnsona. Vidí postavu, která se jmenuje Mark Kerr a je bojovník. A to nejen v ringu, ale i mimo něj.
Dwayne Johnson a Emily Blunt jsou hereckou dvojicí, která se našla
Na sečtení všech důležitějších postav filmu není potřeba ani všech pět prstů na jedné ruce. Kromě Marka je nejvýraznější postavou jeho přítelkyně Dawn v podání Emily Blunt. Johnson a Blunt si již společně zahráli v disneyovce Expedice: Džungle, společně se mají také objevit v chystané gangsterce od Martina Scorseseho zasazené do prostředí Havaje. Velikán s polynéskými kořeny a manželka Johna Krasinskiho tak působí jako herecká dvojice, která se našla. A dokáže díky tomu dát do vztahu Marka a Dawn nutné emoce. Jejich vztah je do velké míry toxický.
Mark trpí vážnými problémy se závislostí na opiátech, což má vliv na jeho chování. Docházelo k nim několika konfliktům, kdy si navzájem vyčítali různé věci. Dawn to často vnímá tak, že je odstrkovaná Markovou kariérou a ambicemi, Mark má zase pocit, že mu ve fázi, kdy bojuje se závislostí, není Dawn tou největší podporou. U obou se projevují deprese a také psychické problémy, jejich komplikovaný vztah navíc přináší emocionální klimax filmu. Emily Blunt se dokáže projevit jako výrazný herecký chameleon, emancipovaná Britka zde totiž ztvárňuje ženu, která je na Markovi závislá, o to těžší je vyrovnávat se s nástrahami, které poskytuje nejen Markova kariéra, ale také problémy se závislostí, a faktem, že i když se oba milují, nejsou schopni si navzájem vyjít vstříc, aby mohli být oba spokojeni. Především moment, kdy pohár trpělivosti u Emily definitivně přeteče, snadno naznačuje, že by se Blunt mohla po Oppenheimerovi dočkat druhé oscarové nominace.
O zápasení tu zase tolik nejde
Smíšená bojová umění tu tvoří rámec příběhu, o zápasení tu ovšem zase tolik nejde. Jde tu hlavně o život a psychiku Kerra mimo ring, dynamiku jeho vztahu s Dawn, osobní růst a vnitřní konflikty, kterými si Mark prochází. Kromě Marka a Dawn patří mezi výraznější postavy filmu už jen jeho trenéři/mentoři Mark Coleman (hraje ho skutečný MMA zápasník Ryan Bader) a Bas Rutten (který hraje sám sebe). Je to právě Coleman, který Kerra konfrontuje ohledně jeho závislosti a je jeho profesionální i morální oporou, Rutten je naopak trenérem, který se snaží Kerra dostat k vrcholné formě. Oběma trenérům svým způsobem dělá starost Kerrův vztah s Dawn, který má vliv na jeho výkony v ringu, oba ovšem fungují i jako jeho opory a především přátelé. Bader i Rutten jsou navíc překvapivě dost slušní herci.
Safdie v rámci scénáře (film se odehrává v letech 1997-2000) neohýbá skutečný průběh Kerrových zápasů, sympaticky se tak na úkor toho vyhýbá snadno nabízejícímu se narativnímu závěru. Pořád se sice jedná o pouhou dramatizaci skutečných událostí, Safdie se ovšem nevydává směrem přehnaných fabulací. Samotný úvod vypadá i díky VHS platině autenticky, Kerr je od počátku vykreslován jako velmi citlivý a jemný člověk. Když už někoho v ringu zničí, začíná se ihned ptát, zda je v pořádku. Když dojde k formě neshody na honoráři, hned kvůli tomu nevyvádí a nehodlá rušit svou účast. V moment, kdy se cítí být ukřivděn, snaží se to řešit s pokorou. Na Mlátičce je celkově zajímavé, že Kerra nezachycuje v době největšího vrcholu, spíše teprve na cestě k jeho vrcholu – takové, která je náročná a trnitá.
Specifický film o specifickém bijci
Safdie občas vyloženě používá dokumentární prvky (včetně úsměvného epilogu), Johnson občas jako Kerr působí jako člověk, který prostě musí být maskovaným hercem (prostetika je občas výrazná, než by asi měla být). Johnson ho ovšem opravdu hraje jako jemného obra, kdy na něm přeci jen jde zpozorovat nějaký herecký posun. Jeho budoucí ambiciózní projekty, které chystá s Martinem Scorsesem či Darrenem Aronofskym, tak nutně nemusí být kvůli Johnsonovým výkonům bolestné. Safdie občas dokáže vyvolat pocit, že se i vysmívá klasickým biopicům, především v momentech, kdy se z nepovedeného proteinu může stát základ pro menší dramatický konflikt. Jenže pak dojde i na třísky, sklo a nakonec jde i o život. Safdieho scénář tak skutečně eskaluje, je jen škoda, že si na konci musí vystačit s vysvětlovacími titulky.
Safdie pořád působí, že jako tvůrce je nad věcí, jeho montáž s tréninkem jde například svým způsobem vnímat jako lehkou parodii na podobné montáže ze série Rocky. Nikdy ovšem k tématu nepřistupuje neseriózně. A i když se vyhýbá ohýbání skutečných událostí, emocionální tečku nakonec sympaticky dokáže objevit v něčem trochu jiném. Nejde mu zase tolik o stylizované zápasy, protože mu více sejde na tom, aby dokázal vykreslit, jak mohou být MMA zápasy brutální a jak brutální mohou mít následky. Nejen fyzicky, ale i psychicky. Safdie tak v nejednom ohledu realizoval zajímavý sportovní film, který se vyhýbá žánrovým konvencím, aby dodal velmi specifickou záležitost. Minimálně ze strany Bennyho tak kreativní rozchod bratrům neublížil, naopak vykresluje jeho vlastní tvůrčí identitu. Demonstruje, že Safdie umí balancovat mezi dokumentární věrností, emocionálním dopadem a invenčním režijním stylem. Utvrzuje tím své filmařské kvality.
Mlátička závěrem
Dwayne Johnson v Mlátičce potvrzuje, že jeho herecký talent přesahuje hranice blockbusterových rolí a wrestlingového zázemí. Pod režijním vedením Bennyho Safdieho se proměnil v postavu Marka Kerra, jejíž psychologická hloubka, komplikovaný vztah a boj se závislostí tvoří jádro filmu. Safdieho přístup kombinuje dokumentární autenticitu s dramatickou intenzitou, vytváří velmi specifický pohled na svět smíšených bojových umění. Johnsonova schopnost vtělit se do náročné a citlivé role, zároveň doplněná výraznou prací maskérů, ukazuje jeho schopnost posouvat své herecké hranice. Safdieho režijní styl a schopnost vyvažovat autenticitu, dokumentární prvky a emocionální intenzitu přitom vytváří dílo, které má rozhodně šanci zaujmout nejednoho diváka…
Verdikt: 7 z 10
- Zdroj titulního obrázku: A24
