Životním posláním bytostí druhu Mimoň je nalézt toho nejzlejšího zlouna široko daleko a sloužit mu až do roztrhání těla. Většinou toho jeho. Mimoni jsou totiž magnety na katastrofy všeho druhu, které končí špatně výhradně pro jejich okolí. S každým záporákem, kterého nešťastnou shodou náhod připraví o život, se vynoří palčivá otázka „Kde najít nějakého dalšího?“ Během jedné strastiplné výpravy za novým padoušským pánem se ocitnou v Hollywoodu, kde svým neodolatelným stylem naruší probíhající natáčení nového filmu.
Jeho režisér je naštěstí takový vizionář, že v Mimoních, kteří se mu vetřeli před kameru, objeví velký potenciál. A Hollywoodu tím začíná žlutomodrá éra, která trvá do chvíle, než to Mimoni tradičně celé zvržou, zničí a pokazí. A přitom měli ty nejlepší úmysly. Chtěli natočit film s těmi nejstrašlivějšími monstry. Nevěděli však, že když před kameru pozvou monstra skutečná, mohl by to být problém nejen pro natáčení, ale i pro Hollywood, případně i pro celý svět, když je někdo včas nezastaví…
Série Já, padouch nastartovala velmi úspěšné animační studio Illumination a z Mimoňů se prakticky stali maskoti tohoto studia. Série Já, padouch se navíc časem rozrostla i o sérii Mimoni, dva roky po Já, padouch 4 pak dochází právě na třetí Mimoně. Mimoni a monstra se konkrétně odehrávají v období klasického Hollywoodu. Dochází tak k velké várce popkulturních odkazů i reflexi tehdejší doby. K režii se přitom vrací Pierre Coffin, který nejen režíroval první tři díly Já, padouch a první Mimoně, ale také sám většinu těchto žlutých trumberů mluví. K otěžím se tak teoreticky vrací ten nejpovolanější, i proto se dalo očekávat, že Coffin dodá přesně to, co se od dalších Mimoňů dá očekávat. Je to ovšem nutně tak velký problém?
Mimoni a monstra spoléhají na osvědčený rukopis celé série
Proč je tahle série tak moc populární? Důvody jsou poměrně jednoduché. Jednoduché gagy pro malé děti kompenzují narážky pro dospělé, situační komedii mají už tihle žlutí milovníci banánů a destrukce v malíku. Illumination se u svých filmů soustředí hlavně na zábavu, humor a širokou přístupnost. Jejich filmy jsou jednoduché – příběhy bývají předvídatelné, postavy nemají největší hloubku, zároveň se i po 15 letech vyhýbají experimentování. Existují tak důvody, aby se na tom něco u Mimoňů 3 změnilo? I o třetích Mimoních ve výsledku platí, že fungují spíše jako série skečů nežli podívaná s kompatibilním příběhem.
Třetí Mimoni jde v podstatě rozdělit na dva samostatné celky. V tom prvním sledujeme titulní hrdiny při snaze najít nového pána, pokaždé ovšem způsobí něco, co je o jejich nového pána připraví. Hlavními postavami jsou Henry, James a Ed, sehraná trojice přátel, která je mezi ostatními Mimoni tak trochu za outsidery. Jenže pak se Mimoni rázem ocitnou v Hollywoodu a shodou okolností se stanou hvězdami stříbrného plátna. Jenže pak dojde k nástupu zvukového filmu, který kariéře Mimoňů zlomí vaz. Zmiňovaná trojice se ovšem rozhodne natočit vlastní film s monstry v hlavní roli. A samozřejmě je nenapadne nic lepšího nežli využít grimoár jednoho z jejich bývalých pánů a skutečná monstra si vyvolat. Co se asi může pokazit?
Jako pocta starým časům Hollywoodům vlastně docela fajn
Filmovému průmyslu se tu skládá hold v podstatě od úvodních titulků, ve kterých se Mimoni objevují v klasických snímcích bratrů Lumiérů nebo Georgese Mélièse. A následně nechybí ani odkazování na Charlieho Chaplina, Bustera Keatona, Harolda Lloyda, Orsona Wellese, Humphreyho Bogarta, Fritze Langa a další. Právě odkazováním na Chaplina či Lloyda se tak trochu uzavírá groteskní kruh, na kterém je přítomnost ústředních žluťasků do velké míry postavena. Zároveň se rychle ukáže, že je to vlastně velmi nosný nápad, který minimálně zajistí, že třetí Mimoně nemusí tak nutně zapadnout mezi předchozí filmy této série. Mimoni tak točí „Moviosa“ a o zábavu je díky tomu postaráno. Především i proto, že jednotlivé gagy fungují a občas působí i až překvapivě sofistikovaně.
Je to příběh především Jamese a Henryho, snílků, kteří v Hollywoodu najdou své nové životní poslání. Ed tu ztělesňuje prvního známého hluchoněmého Mimoně, kteří jinak zůstávají těmi starými známými recidivisty. Jsou hlavními tvářemi přepřepálených akčních sekvencí, zlo většinou napáchají i v případech, kdy myslí dobře. Coffin je nicméně tím nejpovolanějším, který moc dobře ví, jak k těmto postavičkám přistoupit. I když se tak může zdát, že už se gagy po 15 letech nevyhnutelně recyklují, tento pocit se alespoň částečně daří oddálit. Především právě tady, kdy si první půlku zřejmě mohou skutečně užít cinefilové. Pokud tedy přistoupí na fakt, že pomrkávání na Občana Kanea či Moderní dobu je pořád spíše prvoplánové nežli vyloženě nejsofistikovanější. Gagy tu pořád především často fungují proto, že jsou jednoduché a někdy prostě až tak hloupé, že jsou tím vlastně samy o sobě vtipné.
Více filmů, méně monster
Tvůrci nových Mimoňů tak očividně ohýbají zákony fyziky a nebo využívají cinefilní odkazy jen tak, jak se jim hodí do krámu (těch anachronických prvků je tu možná až moc). A přesto ten ideální balanc mezi poctou klasickému Hollywoodu a utahování si z něj působí upřímně. Illumination nejspíše ještě nemusí nějaký čas mít nějaké vyšší ambice. Pořád mu navíc nejspíše jde právě o dodání vděčného animáku pro celou rodinu, který se bude prodávat tak nějak sám. Nápad postavit animák právě na období starého Hollywoodu tak zřejmě není dlážděn těmi nejšlechtnějšími ambicemi, přesto to i v kontextu této série působí jako svěží nápad. A především opravdu funkční. Pokud by navíc mohli třetí Mimoni přispět k tomu, že se začnou dětští diváci hned více zajímat o historii kinematografie, automaticky tím mohou u některých získat body za sympatie.
O to větší škoda je, že přesně taková je jen první polovina. Jakmile totiž nastoupí do popředí monstra, filmu tak trochu spadne řetěz. Na kulturní odkazy a popkulturní pomrkávání tu už není moc času. Třetí Mimoni se tak v druhé půlce stanou více generičtí. Nezvládají ve finále moc zajímavě pracovat s vedlejšími postavami ani kontextem doby (shodou okolností tu Mimoni v jedné části lobují za volební práva žen!). Jakoby snad Coffinovi a spol. došly nápady. Přitom by se účast monster dala svézt právě na klasických monster filmech z dílny Universalu či dobově +- odpovídajícímu původnímu King Kongovi. Ano, pár gagů a momentů tu sice má svoje pointy, ve finále se pořád pracuje s tím, že je to film o natáčení filmů, přesto to především druhé půlce začne působit lehce dramaturgicky neuhlazeně.
Mimoni 3 jsou ideální film pro svou cílovku, možná i nejen pro ní
Pořád se tu nicméně dějí zábavné/šílené věci, cílovka tak bude pořád spokojena. Právě o to tu nejspíše i tentokrát půjde v první řadě. Animace se v kontextu Illumination nějak zásadně neposouvá, přesto u ní zároveň nedochází ani k úpadku. Je to tak pořád slušný áčkový animák, jenž zvládá mít ve svých vrcholných momentech slušnou vyřídilku. Je to pořád produkt postavený na snadném kalkulu, neznamená to však, že snad i podobné projekty nejde realizovat důstojně. Dospělejší diváci nejspíše ocení přesně ty momenty, jenž vyvolávají pocit, že by si tvůrci snad rádi natočili Mimoně pro dospělé, neznamená to však, že jejich cudný režim nutně nefunguje. Mimoni totiž pořád dokáží být překvapivě nepředvídatelní a občas přicházejí i s nějakým gagem, jenž snadno působí jako typ gagu na hraně. Dost možná je to zábavná možnost sledovat animátory pokoušet hranice, dost možná je zbytečně za tím hledat něco víc.
Vyložená rezignace by nicméně asi pořád vypadala trochu jinak. Očekávat konec této značky by bylo minimálně v nejbližších letech pravděpodobně naivní, naštěstí ovšem pořád existuje pramálo relevantních důvodů něco takového vůbec chtít. Mimoni 2 si před čtyřmi roky utahovali z bondovek, je pak vždycky radost sledovat, že pokračování úspěšné franšízy nemusí nutně spoléhat na osvědčené triky z minula. Ať už je to cameo George Lucase nebo pomrkávání na období, které by mnozí označili za jeden z vrcholů kinematografie, Mimoni 3 jsou hraví. A i díky tomu jsou mnohem snesitelnější i zábavnější, než by si možná leckdo dokázal tipnout. Do velké míry bude asi záležet na tom, jak moc pozitivní/negativní vztah člověk k téhle značce a jejím maskotům má – najde se tu každopádně dost důvodů, proč rodičovský dohled nemusí jen trpět, ale může si to celé i překvapivě užít.
Mimoni a monstra závěrem
Mimoni a monstra potvrzují přesně to, co se od této značky dá dlouhodobě čekat. Nejde o film, který by chtěl zásadně měnit zaběhnuté postupy nebo posouvat hranice animovaného žánru, ale o další variaci na osvědčený koncept, který staví na jednoduchém humoru, energii a neustálém pohybu vpřed. První polovina těží z nápaditého zasazení do éry klasického Hollywoodu a dokáže překvapivě svěže pracovat s filmovými odkazy i groteskou, zatímco ta druhá už se více vrací k bezpečnému teritoriu série a spoléhá na chaos a akční přepálenost. Přesto je výsledný dojem spíše pozitivní. Film si je dobře vědom své cílové skupiny a přesně ví, co jí nabídnout. V rámci ní tak funguje spolehlivě, místy až nečekaně hravě a s dostatkem energie na to, aby i tentokrát tak nějak obhájil svou existenci…
Verdikt: 7 z 10
Zdroj titulního obrázku: Universal Pictures
