Matka je fiktivní příběh, který sleduje sedm dní z života Matky Terezy (Noomi Rapace), kdy se rozhodne opustit svůj klášter v Kalkatě v Indii a založit vlastní náboženský řád…
Makedonská filmařka Teona Strugar Mitevska se Matce Tereze, zakladatelky Misionářek lásky a řeholnici, věnovala již na začátku 21. století v dokumentární minisérii Teresa and I, na letošním Benátském filmovém festivalu poté v sekci Orizzonti (ve které byl letos uveden i slovenský film Otec) uvedla svůj 7. celovečerní a zároveň 1. anglicko-mluvený film s názvem Matka.
Matku Terezu v něm ztvárňuje švédská herečka Noomi Rapace, jednou z hereček a především producentskou je poté Labina Mitevska (sestra režisérky a scenáristky), kterou nejspíše není nutné představovat žádnému znalci českého filmu Samotáři. Film zároveň odstartoval 12. ročník festivalu BE2CAN, do české/slovenské distribuce nicméně následně dorazí až 26. 3. 2026. Těžko říci, zda se jedná o film, který by měl do kina instantně nahnat davy, koprodukce mezi Severní Makedonií, Norskem a Polskem nicméně z vícero důvodů stojí za pozornost.
Matka – Punk-rockové pojetí slavné řeholnice
Sama Noomi Rapace v jednom z rozhovorů prohlásila, že jí k filmu přitáhlo netradiční zobrazení Matky Terezy, sama film poté označila za punk-rockový. A její označení filmu nakonec dává smysl.
Film se konkrétně odehrává v roce 1948 během 8 dnů, které směřují k tomu, že má Matka Tereza opustit klášter řádu sester Loretánských, aby mohla založit vlastní kongregaci Misionářek lásky. Má již zvolenou svou nástupkyni, její plány se nicméně dočkají drobných otřesů. A Matka Tereza se musí potýkat s vlastními problémy, které jde vnímat jako formu možných duševních problémů. A nebo potencionální vábení samotného Ďábla.
V podání Rapace je Matka Tereza nejdříve prezentovaná jako velmi vážná a autoritativní žena. Rapace se už v tomto ohledu projevuje jako ideální castingová volba, protože si už svými pohledy dokáže snadno získat respekt. I přes silnou autoritu se ovšem film nesnaží vyhýbat jejím slabostem. Je to pořád žena, která očividně musí krotit své osobní potřeby, filmu se navíc daří poměrně nosně vykreslovat ty momenty, ze kterých se dá snadno interpretovat, že Matka Tereza zpochybňuje svou víru a hodnoty, které by měla ideálně ztělesňovat.
Matka – Kontroverzní a provokativní?
Pojetí Matky Terezy v tomto filmu bude nejspíše možné vnímat jako kontroverzní či provokativní. Ústřední řeholnice z filmu do velké míry vychází jako antihrdinka, která chvílemi zdánlivě jako jedna z mála projevuje v řádu lidství (především v rámci vztahu k dětem), zároveň se u ní ovšem projevují momenty krutosti a příznaky antipatie.
Nejedná se přitom o první případ, kdy může být Matka Tereza díky filmovému médiu vnímaná jako kontroverzní osoba. Film z roku 1996 s názvem Matka Tereza: Anděl pekla vyobrazil Matku Terezu jako řeholnici, která solidarovala s diktátorskými režimy, novinář Christopher Hitchens poté Matku Terezu obvinil z nedostatečné lékařské péče, snahy získávat své pacienty pro křesťanskou víru, ale také odmítání potratů či antikoncepce. I proto je dnes mnohými slavná řeholnice vnímána jako fanatická antifeministka.
Odpor vůči potratům je adresován také v tomto filmu, především v momentě, kdy se Matka Tereza dozví o těhotenství Sestry Agnieszky v podání Sylvie Hoeks. Právě té Agnieszky, která měla Terezu nahradit na její pozici. Mitevska se ve svém 7. filmu věnuje kontroverzní osobě, dost pravděpodobně cíleně poté nechává diváky tak nějak tápat. A přitom to vůbec nemusí být špatně. Především i proto, že o Matce Tereze ve filmu do velké míry vypovídají její snové sekvence, které v rámci soundtracku většinou přitvrdí rockovým nádechem. Svým způsobem jsou tyhle sekvence poměrně surrealistické.
Matka Tereza je ve filmu nevypočitatelná
Film snadno svádí k různým interpretacím, především i v rámci toho, jak jde vnímat odpor Matky Terezy k potratům a drbům o jakékoli formě sexuálního spojení ženy v řádu s mužem. Sestra Agnieszka do velké míry působí jako přesný opak Matky Terezy a proto možná působí jako její ideální nástupkyně, zjištění o jejím těhotenství ovšem otřese nejen její psychikou. A především se výrazně podepíše skutečně na Matce Tereze, která pravděpodobně Agnieszce nejvíce vyčítá to, že není na jejím místě. A že je dost pravděpodobné, že by na místě Agnieszky ani na sekundu neuvažovala o možnosti potratu. Že by byla ráda za možnost stát se i biologickou matkou.
Takový Kardinál Duka by nejspíše dokázal zkritizovat i více konvenční přístup ke zpracování příběhu známé světice, na filmu se dá předně ocenit to, že se nesnaží za každou cenu tuto výraznou osobu vyobrazit za každou cenu dokonale. Výpovědní hodnotou je to do velké míry příběh o svobodě, konkrétně v rámci poselství o tom, že nemá být svoboda zapovězená ani za zdmi religiózních institucí. Dle diskuze s režisérkou a producentkou na zmiňovaném BE2CAN jde poté film bez problémů vnímat jako formu feministického manifestu, byť pojednává o osobě, která je dodnes velmi často terčem označování za antifeministku, byť je to především kvůli její (přehnané?) snaze dodržovat církevní dogmata.
Film o ženství
Teona Strugar Mitevska sama prohlašuje, že navzdory všem kontroverzím vidí v Matce Tereze feministickou ikonu, sama poté v jednom z rozhovorů prohlásila, že potrat vnímá jako základní lidské právo. Na Matce Tereze jí zaujala především pořádná dávka negativity ze strany pohledu společnosti, jejím cílem poté bylo Matku Terezu představit v jiném světle. Jedná se poté o cíl, který se jí daří. Film navíc čerpá i z osobních zápisků samotné ústřední řeholnice, i když se to tak může zdát, film by se nikdy neměl vyloženě odvracet od toho, co Matka Tereza ztělesňovala a svým odkazem do velké míry ztělesňuje dodnes.
Sama Mitevska mimo jiné prohlásila, že očekává, že film rozvíří diskuze, nejedná se poté o domýšlivé tvrzení, protože k tomu film má bezpochyby nakročeno. Matka Tereza totiž ani po tomto filmu nejspíše nepřestane být do velké míry kontroverzní osobnosti, z filmu do velké míry vychází jako antihrdinka, kterou nejspíše dost možná skutečně vábí Ďábel na svou stranu.
A možná také ne. Mitevska nerealizovala biopic, který se dá číst jako kniha, je poté do velké míry předurčen k tomu, aby vyvolával otázky a sváděl k úvaze nad tím, kde končí hranice lidskosti a úcty ke své víře. Na zajímavý film to tak stačí, otázkou nicméně je, jak nakloněná mu vlastně může být široká veřejnost. A je dost pravděpodobné, že jej může potkat stejný osud jako titulní řeholnici – ta je i 28 let po své smrti zároveň milovaná i kritizovaná, někdy až nenáviděná. Jedná se přesně o ten typ filmu, u něhož bude zajímavé sledovat jeho všeobecné přijetí a později také vnímaný odkaz. Pro milovníky nekonvenčních biopiců se nicméně nejspíše jedná o povinnost.
Matka závěrem
Teona Strugar Mitevska ve svém filmu Matka představuje život a osobnost Matky Terezy v nekonvenčním, provokativním a do určité míry kontroverzním pojetí. Místo klasického idealizovaného biopicu se divák setkává s řeholnicí, která je zároveň autoritativní, ale i lidsky slabá a vnitřně konfliktní. Film zkoumá její morální dilemata, pochybnosti o víře i nenaplněné osobní potřeby, tím film jen otevírá prostor pro různé interpretace a možné diskuse.
Matka je snímek, který nepřehlíží komplexnost Matky Terezy, ale umožňuje divákovi zvažovat její odkaz a hodnoty. Film tak vhodně reflektuje, že Matka Tereza, i více než 28 let po své smrti, zůstává postavou milovanou, ale i kritizovanou či vyloženě nenáviděnou. Stejně tak snímek vyvolává otázky o hranicích lidskosti, víry a svobody jednotlivce, pro fanoušky nekonvenčních biopiců se nejspíše jedná o naprostou jistotu…
Verdikt: 7 z 10
- Zdroj titulního obrázku: Sisters and Brother Mitevski
