Jurský svět: Znovuzrození se odehrává pět let po událostech předchozího dílu. Tehdy se zdálo, že se lidé budou muset naučit s dinosaury žít, jenže ekosystém naší planety je mezitím znovu přivedl na práh vyhubení. Poslední z těchto majestátních tvorů přežívají v pásu opuštěných tropických ostrovů poblíž rovníku. Na jeden z nich se vydává vědecká expedice, která může učinit zásadní medicínský průlom, pokud se jí podaří získat vzorky krve od tří různých gigantických ještěrů.
Je jasné, že se nebude jednat o pohodový výlet, a tak si vědci jako doprovod najmou specialistku s bohatými bojovými zkušenostmi Zoru Bennettovou (Scarlett Johansson) a jejího parťáka Duncana Kincaida (Mahershala Ali). Místo, kam se vydávají, však skrývá jedno opravdu velké tajemství, se kterým by si možná neporadila ani celá armáda. Misi od začátku provází řada obřích problémů a situaci neulehčuje ani rodina, která sem zabloudila při rodinném výletě na jachtě. Sice se ocitli v tropickém ráji, ale zároveň v místě, kde člověk zdaleka není na vrcholu potravního řetězce. A místní ekosystém jim to dává najevo drsným způsobem…
Úspěch původního Jurského parku z roku 1993 je přisuzován režisérovi Stevenu Spielbergovi, trocha zastínění se proto dočkaly zásluhy scenárista Davida Koeppa. Ten napsal i Spielbergem režírované pokračování Ztracený svět: Jurský park z roku 1997, následně se ovšem rozhodl sérii jako scenárista opustit, protože neměl pocit, že by mohl ještě něco sérii osobně přinést. Přesto na dalších filmech, včetně trilogie Jurský svět, pracoval jako konzultant. Po 28 letech se nicméně Koepp vrací jako scenárista sedmého filmu série s názvem Jurský svět: Znovuzrození. Ten přichází 3 roky po posledním filmu, má poté v úmyslu nejen odstartovat novou kapitolu série, ale zároveň se tónem vrátit k původní trilogii, především původnímu filmu z roku 1993. Jak moc se nová kapitola Jurského světa povedla?
Jurský svět: Znovuzrození – jde sérii ještě někam posouvat?
Jurský svět: Znovuzrození se nedokáže vyhnout jisté vlně nostalgie, přesto mnohem střídmější nežli té v Jurském světě z roku 2015. Zcela nové postavy se sice nacházejí na zcela novém prostoru, sedmý film z tohoto světa ovšem i tak snadno evokuje předcházející filmy. Především i proto, že se skladatel Alexandre Desplat (který se i díky posledním dvou dílům Harryho Pottera zvládne přiblížit hudbě Johna Williamse) sice snaží přijít s novou hudbou, ta je ovšem automaticky zastíněna pokaždé v moment, kdy zazní ikonický ústřední motiv Johna Williamse k této sérii. To, že je navíc režisér Gareth Edwards (Godzilla/2014, Rogue One: Star Wars Story, Stvořitel) fandou původního Jurského parku, může být velkou výhodou i nevýhodou.
Spousta zřejmých vizuálních pomrknutí a na mnoha místech nejspíše ten pocit, že tohle už divák někde mohl vidět. Vyčerpala série svůj potenciál? To se tak úplně říct nedá. Sedmý Jurský park/svět možná nepůsobí vyloženě čerstvě, už samotný prolog navíc po nejhorší možné reklamě na Snickers (v už tak výrazné konkurenci…) nabídne dostatečnou munici pro všechny hatery genetických kříženců, kteří se v této sérii objevují od momentu, kdy slovo svět vystřídalo v názvu slovo park. Přitom to nutně ovšem nemusí znamenat, že potvůrka, která připomíná výsledek skupinového sexu mezi T-Rexem, Xenomorphem a Rancorem, zastíní staré dobré dinosaury… kteří vlastně technicky už od prvního filmu nejsou dinosaury v pravém slova smyslu.
Dvě zápletky, jeden cíl
Měl by se sedmý film této série zaměřit na žoldáky, kteří se snaží získat DNA pár dinosaurů, nebo na rodinu, která omylem skončí na ostrově s prehistorickými ještěrkami? Scenárista Koepp se zřejmě nemohl rozhodnout a tak se příběh nového Jurského světa jak na partu žoldáků, tak čtyřčlennou rodinku (otec, dvě dcery, přítel starší dcery). Dvě zápletky se samozřejmě prolínají, právě ta rodinná mimo jiné představí zřejmou odpověď tohohle světa na fenomén Grogua/Baby Yody. A zároveň se samozřejmě nějak konfrontují traumata jistých žoldáků se snahou zachránit o životy, kdy jim nová zakázka možná nabízí jistý prostor pro vykoupení. Byť tato podzápletka nesehrává vyloženě velký prostor, dvojnásobný oscarový držitel Mahershala Ali jí dokáže uhrát i s poměrně komorním zázemím v rámci minulosti jeho postavy.
Rupert Friend tu hraje hajzlíka, které tolik umí, mezi postavami Scarlett Johansson (žoldák Zora Bennett) a Jonathana Baileyho (palentolog Henry Loomis) poté funguje poměrně fungující chemie, byť se v podstatě zrodí z ničeho. A prim tu navíc pořád hraje řešení toho, Gareth Edwards poté dokazuje, že nadále umí pracovat s akčními sekvencemi, kterých je ve filmu poměrně dost a vždy nějak pracují s prostředím, ve kterém se odehrávají. Ať už ve vodě, na souši, či ve vzduchu. Na dinosaury se navíc pořád kouká krásně a opět zdařilé vizuální efekty jim opět dopomáhají působit majestátně. Byť nad klasiku samozřejmě není.
Problémy s příběhem
Koepp mimo jiné tvrdil, že se snažil, aby se zápletka držela realistické vědy. Pokud se tedy zápletka točí kolem toho, že by směs DNA tří různých dinosaurů měla pomoci k vytvoření dost možná nejzásadnějšího léku v historii lidstva, dá se usuzovat, že se Koepp vynasnažil, aby zápletka dávala smysl. A tady to trochu hapruje. A to nejen díky tomu, že se sem tam řeší otázky ohledně toho, zda je důležitější dostat lék k největšímu počtu lidí, nebo ho prodat za největší možný obnos peněz.
Tam, kde poslední Jurský svět otevíral dveře k potenciálně zajímavým příběhům s dinosaury, kteří se budou odehrávat v lidském světě (a název Jurský svět by tak rázem byl dvojsmyslný), start filmu v podstatě zahodí to, k čemu směřovaly poslední dva filmy série. Návrat na ostrov sice znamená skutečný návrat k původní sérii, přesto se dalo očekávat zajímavější směřování nové kapitoly série. Svým způsobem se nejedná o vývoj, ale o krok zpět.
Režie filmu se měl původně chopit David Leitch (Deadpool 2, Bullet Train, Kaskadér), který měl ovšem projekt opustit kvůli kreativním neshodám se studiem, právě proto měl na jeho židli přistát zřejmě poslušnější Edwards. Těžko říct, v čem přesně byla vize Leitche tak revoluční, že neprošla studiovými nároky, v otěžích Edwardse se ovšem jedná o pouze o slušný nový příběh. Takový, ve kterém je možná někdy humoru až zbytečně moc, zároveň takový, kde práce s hororovými pasážemi možná fungují lépe, než by leckdo mohl čekat. A díky kameře Johna Mathiesona (Gladiátor 1–2 nebo Logan: Wolverine) se na to samozřejmě tak nějak kouká krásně, svou roli v tom samozřejmě hrají i krásné thajské a maltské lokace.
Může série nějak smyslně pokračovat?
Jak vlastně posouvat jakýmkoliv směrem tuto sérii, s výjimkou možností jako další šílení kříženci (jeden z původních návrhů pro první Jurský svět obsahoval křížence lidí a dinosaurů!), nebo styčné plochy s předchozími filmy? Otázka, na kterou se zřejmě bude odpovídat těžko. Poznámkou o tom, jak moderní klima prehistorickým ještěrkám zavírá vrátka, totiž série tak trochu zavírá jakoukoliv možnost vrátit se k motivům z konce poslední trilogie. Série se už teď tak trochu točí v kruhu, především i filozofickými úvahami (k čemu je nám lidská inteligence, když tupí dinosauři vydrželi 170 milionů let, déle než pravděpodobně vydrží lidská populace, která nemá potenciál ani na milion?) a charaktery s podobnými vlastnostmi, kdy každá nová postava v podstatě zaplňuje nějaké místo starší postavy. Nový Jurský svět je tak zřejmě určen primárně fanouškům série, kteří budou ochotni sérii opustit, že se vlastně startem nové kapitoly nikterak neposouvá a zřejmě to ani nemá v úmyslu.
Mnozí pak nejspíše ocení, že se postavy chovají relativně inteligentně a když už zrovna ne, tak to s přimhouřenýma očima ještě jakž takž dává smysl. Fandové knižní předlohy Michaela Crichtona možná ocení, že se sedmý film z této série vrací k pasáži, kterou původní adaptace vynechala. A pak tu budou ti, kteří se musí rozhodnout, zda jim relativně bezpečná exkurze do tohoto světa stačí a nebo se v jejích očích série definitivně vyčerpala. V součtu je Znovuzrození relativně důstojným nástupcem, vyloženě doslovné znovuzrození se ovšem přeci jen nekoná.
Jurský svět: Znovuzrození závěrem
Sedmý Jurský park/svět láká na znovuzrození série, spíše ovšem zůstane neurážejícím pokusem o start nové kapitoly série, která má docela fajn postavy, má režiséra, který dokáže pracovat s akčními pasážemi, přece jen i důstojný pokus o nový soundtrack, který přesto zůstane zastíněn při každém nástupu hudebního motivu Johna Williamse. Škoda slabšího příběhu a možného potvrzení toho, že série dosáhla svého maxima. Vyložená blockbusterová střela jako Jurský svět z roku 2015 se nekoná, řemeslně slušný blockbuster ovšem ano. To, zda to někomu z diváků bude samo o sobě stačit, je už poté čistě individuální…
Verdikt: 7 z 10
- Zdroj titulního obrázku: Universal Pictures
