Diplodokus je malý zvědavý dinosaurus, jehož rodiče za záhadných okolností zmizí. Žijí totiž v komiksu, který kreslí nedoceněný Tvůrce (Piotr Polak). Vydavatelka (Helena Englert) je ale přesvědčená, že umělce dinosauří komiks jen zdržuje od důležitější a výdělečnější práce a nutí jej ke změně. A tak Tvůrce začne gumovat, to co zatím nakreslil… Diplodokus naštěstí zjistí, že se dokáže před jeho mazací gumou zachránit pomocí teleportace do jiného komiksu.
V něm se potkává s čarodějem Hokusem Pokusem, v dalším pak narazí na svérázného profesora Nervovláska a pilotku Entomologii. Společně se vydávají na velkolepé dobrodružství, při kterém se setkávají s fantastickými tvory a navštěvují úžasná místa. A aby zachránili Diplodokovy rodiče, musí nejprve uvěřit sami v sebe a přesvědčit Tvůrce, aby to také dokázal….
Hokus pokus Diplodokus – mnohovesmíry už nefungují jenom v Hollywoodu
Ve filmovém světě se v posledních letech rozmohl takový nešvar – mnohovesmíry. Začala s tím trilogie Spider-Verse, propojený svět Marvel Cinematic Universe na něm nyní buduje celou Mnohovesmírnou ságu, konkurence v podobě DC Comics též nemohla odolat a divoká jízda Všechno, všude, najednou si nakonec došla pro Oscara za nejlepší film. Konceptu mnohovesmíru se ovšem nově očividně nestydí ani evropské animáky. Polský animák Hokus pokus Diplodokus, který vznikl v české koprodukci, se konkrétně točí kolem přeskakování napříč různými světy vytvořeným jedním komiksovým autorem. Pro jakého dětského diváka je ovšem vlastně animák režiséra a scenáristy Wojteka Wawszczyka nejideálnější?
Filozofující osel, zpívající cibule nebo Kaiju kočka
Ideální věk dětského diváka snímku Hokus pokus Diplodokus je do jisté míry těžko definovatelný. Kreativní mysl ústředního autora je poměrně divoká a titulní Diplodokus se napříč komiksovým mnohovesmírem setká s filozofující osly, zpívajícími cibulemi, Kaiju kočkou nebo Hokusem Pokusem, čarodějem nějaké kategorie Z, který umí někoho maximálně tak proměnit v myš. Celé je to tak správně chaotické, jak by cokoliv, co se jakkoliv dotkne konceptu mnohovesmíru, mělo být, nejzábavnější moment je tak ta pasáž, kdy samotné komiksové plátny na plátně řeknou, že jejich svět přestává dávat smysl. Celé je to vlastně tak trochu chaos v té nejčistší možné podobě. Je to ovšem chaos poměrně zábavný.
Pro nejmenší diváky Hokus pokus Diplodokus přitom nutně není pouze proto, že jim z celého konceptu může začít jít hlava kolem a budou tápat při přednáškách o paralelních světech a astrofyzice. Chaotické události v komiksovém mnohovesmíru totiž do pohybu uvedou osobní nesnáze jeho autora. Nátlak ze strany autorky, který jde do jisté míry vnímat jako satiru na studiový systém a to, jak si kreativní tvůrci často nemohou dělat, co by zrovna chtěli. Období kreativního vyčerpání a tápání, neschopnost pracovat s nadiktovanými podmínkami a pořád ta touha po tom si věci dělat tak trochu po svém. Sympatický motiv s přesahem… který většina dětských diváků pravděpodobně nepochopí!
Adekvátní kompromis
Tahle animovaná podívaná tak rozhodně není hloupá a její kreativita je do velké míry sympatická. Tvůrci tak nějak sází na to, že si mohou dělat prakticky cokoliv a je jenom na divákovi, jak moc jejich guláš přijme s otevřenou náručí. Pořád to ovšem musí být také film pro dětské diváky, dá se přitom říct, že u Hokus pokus Diplodokus se našel poměrně adekvátní kompromis.
Animák, který má poměrně chytrý přesah, sympaticky vzdává poctu Cestě na měsíc Georgese Mélièse a nebojí se být chvílemi dost možná dospělejší, než by se dalo čekat. Zároveň je to ovšem pořád barevné, vyskytuje se tam spousty pestrobarevných postaviček konající infantilní humor, vydavatelka v podání Helena Englert (a se skvělým dabingem Mariky Šopovské) evokuje ty influencerky z nejhorších nočních můr, chvílemi by šlo film vlastně použít jako ideální příručku na to, jak udělat film pro děti. Což ovšem nutně nemusí být bráno jako nutná výtka. Stačí se podívat na Pixar, který tento adekvátní kompromis mezi vyspělou podívanou a parádními záležitostmi pro dětské diváky servíruje pravidelně již od roku 1995.
Animace je fajn
Srovnávat kvality animace s hollywoodskou produkcí by bylo nefér, na poměry evropských animáků jde ovšem o velmi fajn záležitost. Lidské/humanoidní postavy možná designem a v pohybu nepůsobí nejpřesvědčivěji, jakmile si ovšem mají tvůrci vyhrávat s antropomorfními zvířátky nebo fantasmagorickými stvořeními z hlavy Tvůrce, animace působí opravdu povedeně. Na snímku se podíleli také tvůrci nedávné animované Pyšné princezny a dává proto smysl, že animace často evokuje právě tento snímek. A minimálně Kaiju kočku mnozí z hlavy nejspíše jen tak nedostanou.
Vyloženě spotřební animák se nekoná, přeci jen ovšem design některých postav úplně nelahodí očím a chvílemi to snadno začne vyvolávat pocit, že by animák mohla ještě potřeboval tak trochu doladit. Na druhou stranu je to pořád animák, který se odehrává v hlavě Tvůrce s krizí tvůrčí identity a ta menší chvilková nevábnost jde při (byť sebepochybnější) argumentaci obhájit. Pořád se na to ovšem kouká příjemněji nežli třeba na Kozí příběhy Jana Tománka.
Tento animák se nemusí držet zpátky. A to mu možná trochu láme vaz
Tenhle animák se v podstatě nemusí nějak držet zpátky a servírovat jeden divoký nápad za druhým. To, jak vlastně celé to cestování mezi světy funguje je po celou dobu na pováženou, celá zápletka se začne rozpadat jakmile nad ní člověk začne tak trochu přemýšlet (ale sami postavy varují, že jejich svět přestává dávat smysl!) a když se zpočátku nemusí držet zpátky a servírovat nějaký ten zajímavý nápad, dost možná se od něj budou v průběhu čekat větší a větší věci. A to tomuhle animáku nakonec tak trochu láme vaz.
Najdou se jistě věci, ve kterých zvládne být animák tak trochu imponující. Neurazí jako pohádka a to především proto, že nepostrádá nějaké to nosné poselství. Hokus pokus Diplodokus by měl krom dětských diváků být také pro ty dospělé, které v sobě ještě pořád trocha toho dítěte mají. A vlastně se s tím nedá nesouhlasit, protože je pravděpodobné, že mnozí se v Tvůrci Diplodoka a jeho přátel najdou (především pokud jste tak trochu incel!). Animák je to zcela jistě neurážející, jen se vlastně dá těžce definovat na koho je především cílený.
Hokus pokus Diplodokus závěrem
Polský animák Hokus pokus Diplodokus pravděpodobně neurazí a v něčem může být i velmi imponující, především těm, kteří se v ústředním tématu tvůrčí krize dokážou nalézt. Do jisté míry adekvátní kompromis mezi dětským filmem a vyspělejší podívanou, který si možná jen svými ambicemi trochu láme vaz….
Verdikt: 6 z 10
Zdroj titulního obrázku: Cinemart.cz
