Z Mikiho Černáka (Milan Ondrík), chlapce z Telgártu, se stal obávaný šéf horehronské mafiánské skupiny, ale to mu nestačí. Chce ovládnout celé Slovensko a stát se bossem všech bossů. Cesta na vrchol je ale lemovaná zrádci, a hlavně desítkami mrtvol. Miki však na cestě na vrchol podcení tu nejsilnější mafii, jaká Slovensku kdy vládla – politiky a tajnou službu. Film ČERNÁK přináší završení tragického a násilného životního příběhu inspirovaného osudem bosse horehronského podsvětí Mikuláše Černáka….
ČERNÁK – Završení kriminálního příběhu Mikuláše Černáka
MIKI byl v srpnu 2024 pouze první částí filmového zpracování kriminální kariéry známého slovenského bosse Mikuláše Černáka. Scenárista Miro Šifra už při psaní věděl, že se příběh Černáka nevejde do jednoho filmu a producentský tým ho v plánu na dva filmy podpořil. Černák se tak uvedení dočkává půl roku po prvním filmu dle příslibu se tak trochu více věnuje tomu, jak se může konání mafiánů prolítat s politikou a veřejnou správou (spoiler – docela hodně!).
S ohlížením se na události prvního filmu ČERNÁK nějak nezatěžuje. Není to vlastně ani tolik potřeba, protože je ČERNÁK film, který zvládne obstát sám na sobě (v plánu je minisérie, která oba filmy spojí a vsadí na trochu jinou lineární strukturu). Začíná se v roce 1996, kdy se Miki Černák zdánlivě nachází na samotném vrcholu a kdyby se spokojil s aktuální pozici, dost možná by ani jeho vnoučata nikdy nemusela šáhnout na práci. Jenomže… „Kdo chce příliš moc, může ztratit úplně všechno, a kdo chce zas od života moc málo, nemusí dostat vůbec nic. “ Penězi a moci prostě není nikdy dost a ČERNÁK tak sleduje titulního protagonistu a to, jak svou nenasytností přichází o pevnou půdu pod nohama a nakonec nevyhnutelně prakticky o všechno.
ČERNÁK Černáka neglorifikuje, reflektuje minulost a svým způsobem i přítomnost
Je moudré realizovat filmy o gangsterech a masových vrazích? Je to glorifikace? Takové otázky padají i v případech, kdy se točí projekty o sériových vrazích. Snadno se ovšem nabízí citovat Gregora Hološku, jednoho z členů hereckého obsazení obou snímků o Černákovi:
,,Setkal jsem se s negativní ohlasy typu: proč glorifikovat lumpa, máme jiné a skutečné a kladné, moudré hrdiny. Ale také s pozitivní ohlasy, které říkaly, že je dobře, že lidé vidí naší temnou minulost, ať se na ni podívají, a poučí se. Osobně souhlasím s názorem číslo dvě. Ať lidé vidí, v čem jsme žili. Je tam příliš mnoho temnoty a špíny na to, aby z toho ČERNÁK vyšel bez úhony…´´
S odkazem Mikuláše Černáka film rozhodně nejedná v rukavičkách a označit byť jeden ze dvou filmů za glorifikační vůči Čermákovi, by bylo hrubé nepochopení. Jistí diváci tuto dobu zažili, jistí dospívali už v časech, kdy Černák seděl ve vazbě. Jak už to ovšem MIKI naznačil, Černák jenom potvrzuje, že se dobové vyobrazení od současné situace na Slovensku zase tak neliší.
Představitel Černáka Milan Ondrík nedávno obdržel nominaci na Českého lva za výkon ve filmu Ema a smrtihlav, který se odehrává ve 40. letech za 2. světové války, vyobrazuje tak nacismus/formu fašismu. Sám Ondrík se na tiskové konferenci k filmu ČERNÁK vyjádřil tak, že fašismus nezanikl, jen lidé vypadají jinak. Ondrík nevidí zásadní rozdíly ve Slovensku za kriminálních aktivit Černáka a současného Slovenska, kdy Černák již sedí za mřížemi. Nutno podotknout, že někteří politici na Slovensku jsou zásadně proti točení filmů o zločincích. Proč? Protože prý podporují násilí a napětí ve společnosti. Ano, nic víc (třeba to, že jim ty filmy nastavují zrcadlo) za tím opravdu nehledejte!
Ohlédnutí za Černákovými aktivity je mrazivé i inspirující
ČERNÁK si v podstatě drží kvalitu, kterou nastavil už první film. Milan Ondrík v hlavní fenomenální, zdatně mu sekundují ostatní (Gregor Hološka konečně dostává více prostoru, Miroslav Hanuš je jako vždy skvělý) a Anna Javorková v roli Černákovy matky po vzoru prvního filmu stojí za emocionálním vrcholem filmu. Kriminální aktivity, které se skutečně stali, jsou opět traumatizující a mrazí z nich. Scénárista Šifra se i u druhé části musel tak nějak držet scenáristických zkratek, přesto film zachycuje to nejzásadnější z Černákových aktivit.
Jakmile se Černák dostává za mříže, z ČERNÁKA se stává nádechem tak trochu jiný film. Dle Ondríka je důležité podotknout, že Miki Černák byl obyčejným mužem, který se jen při honbě za mocí a majetkem nechal svézt z cesty a pro to může být Černák inspirující v tom, aby se člověk snažil nejít jeho směrem. Finále sice poukazuje na to, že se někteří spravedlnosti nedočkají a nadále si můžou vesele hopkat na svobodě, neznamená to ovšem, že by ti, na které se neusmálo štěstí, byli obětmi. „Kdo seje vítr, sklízí bouři“. MIKI a Černák nezmapovávají příběh psychopata, ale obyčejného člověka, který se při honbě za mocí stal masovým vrahem. Nechal se svézt z cesty jako může kdykoliv každý z nás. Banalita zla v praxi.
Rozdělení na dva filmy bylo rozumné rozhodnutí
Rozdělení na dva filmy bylo rozumné rozhodnutí. Po zhlédnutí filmu se pořád naskytne otázka, zda by ČERNÁK neutáhl celou trilogii, byť by možná třetí film (který by se mohl zaměřit čistě na trestní procesy a čas ve vězení) nebyl divácky atraktivní jako první dva filmy. V kontextu jednoho filmu je ovšem zajímavé pozorovat Černákův postupný pád. Na začátku filmu přiřazován k elitě národa (už jen z toho krapet zamrazí), počátek části s prvním zatčením (na jeho několik zatknutí je užitá filmová zkrátka) ukazuje zajímavý kontrast. Jako měla kam gradovat 1. část, postupně někam graduje i část druhá. Především i závěrem, který může definitivně zavřít pusu těm, kteří film nepochopí a i 2. část tohoto příběhu označí za glorifikaci tohoto mafiána.
Postav se objeví spousty a ne na všechny zbude největší prostor, některé ani nejsou pořádně jmenované (jednou z nejmenovaných postav v podání Daniela Fischera má být například pravděpodobně Štefan Nižňanský, bývalý ředitel Slovenské televize a bývalý politik). Postav je možná tolik, že je chvílemi možné se v nich ztratit, stěžejních postav je ovšem pořád jen pár a po konci obou filmů jde jasně definovat, kdo patří mezi hlavní postavy obou částí (a někdo možná překousne i tak trochu nešikovné předabování Matěje Hádka).
Skladatel Dávid Kollár má opět prostor pro svou oblíbenou temnou hudbu. Druhý film by se dal rozhodně označit za akčnější, což očividně nabízí i dostatek prostoru pro kreativitu kameramana Mária Ondriše. Film působí mrazivě realisticky a za mnoho částmi v ČERNÁKOVI je opět zodpovězen Černák a jeho výpověď vůči tvůrcům. Černák mimochodem už viděl MIKIHO a i když ocenil profesionalitu, přiznal špatné svědomí za realistické vyobrazení, nejen kvůli rodině. Jde o mrazivou výpověď a snad jistí nejmenování nezajistí to, aby podobných filmů jako MIKI a ČERNÁK nevznikalo na Slovensku méně. Byla by to velká škoda.
ČERNÁK závěrem
Těžko říct, jak bude fungovat minisérie, která vsadí na jinou lineární strukturu, ČERNÁK, jako 2. část příběhu, který odstartoval MIKI, ovšem do velké míry zvládne obstát na vlastních nohách a být tak trochu jiný film. Přesto jsou všechny kvality opět na svém místě, především Milan Ondrík je opět jako Mikuláš Černák naprosto skvělý. Z ČERNÁKA mrazí proto, že o moderním Slovensku dost možná říká více, než by si chtěl někdo přiznat a skrývá v sobě inspirativní příběh, který nutně nemusí končit jenom za hranicemi Slovenska. A ti, kteří budou jako MIKIHO opět ČERNÁKA obviňovat z glorifikace, ať se prosím nejdříve pořádně zamyslí a teprve poté svůj názor veřejně ventilují. Předem moc velké díky!
Verdikt: 8 z 10
Zdroj titulního obrázku: Cinemart.cz
