Beetlejuice, Beetlejuice… Michael Keaton se vrací do své ikonické role (Recenze)
Tři generace rodiny Deetzových se po nečekané rodinné tragédii vracejí domů do Winter River. Život Lydie (Winona Ryder), kterou stále pronásleduje Beetlejuice (Michael Keaton), se obrátí vzhůru nohama, když její vzpurná dospívající dcera Astrid (Jenna Ortega) objeví na půdě tajemný model města a omylem se otevře portál do posmrtného života. V obou říších se rodí problémy a je jen otázkou času, kdy někdo třikrát vysloví Beetlejuicovo jméno a rozpustilý démon se vrátí, aby rozpoutal chaos jemu vlastní….
Než se Michael Keaton a Tim Burton sešli u Batmana z roku 1989, natočili spolu Beetlejuice. 2. celovečerní Burtonův film je v jistých kruzích kultovní záležitostí, která se pokračování mohla rychle dočkat už po úspěchu původního filmu. Beetlejuice 2 se ovšem stal jedním z těch projektů, jejichž realizace byla každým rokem méně a méně pravděpodobná a samotný Keaton leckdy naznačil, že na film nejspíš nedojde.
36 let po uvedení původního filmu se nakonec Beetlejuice přeci jen vrací. Známé i nové herecké tváře, především ovšem duo, které bylo v roce 1988 u úspěchu původního filmu. Zvládl se Burton vrátit ke svým kořenům?
Jde do jisté míry o složitou otázku. Snadno se dá totiž uvěřit tomu, že je Beetlejuice Beetlejuice tím pravým pro fanoušky původního filmu. Návratu bio-exorcisty nechybí várka sympatických vizuálních nápadů, různé či větší pomrknutí k původnímu filmu, především nádech toho, že se skutečně zvládlo realizovat něco, co má velmi podobný nádech jako před 36 lety. Jen s krapet pokročilejší kvalitou vizuálních efektů, kdy se ovšem dle všeho opět většinou sázelo na efekty praktické.
Burtonova osobitost je doma, jeho sklony k černému či bizarnímu humoru nechybí. Beetlejuice Beetlejuice je díky tomu všemu v podstatě vděčnou záležitostí pro všechny fandy původního filmu, Burton i tentokrát srší tvůrčí energií. Burton točí vděčně a po úspěchu seriálové Wednesday se opět nejspíš cílovce trefí do vkusu.
Tohle jsme už přeci někde viděli… a vadí to někomu?
Scénář Beetlejuice Beetlejuice rozhodně nepůsobí jako scénář k pokračování, které mělo projít nějakým zásadním development hellem, stejně tak tím dojmem, že se prostě roky čekalo na ten správný příběh, který opodstatní jeho realizaci. Čekalo se prostě příliš dlouho, všichni se moc a moc chtěli vrátit, sešla se stará parta a ta realizovala dávku něčeho, co už fungovalo minule. A třeba postava Delie v podání Catherine O’Hara je snesitelnější než posledně.
Záhrobní svět pořád působí jako zábavné místo na prozkoumávání, všechny navrátivší postavy jsou v podstatě stejné jako kdysi (Jeffrey Jones se sice z pochopitelných důvodů nevrátil, s jeho postavou se přesto po zásluze pracuje), Jenna Ortega je jako nástupkyně Winony Ryder po Wednesday dalším castingovou trefou z dílny Burtona a Monica Bellucci opodstatněnou novou Burtonovou múzou.
Beetlejuice Beetlejuice zřejmě nikdy nemohlo být pokračováním, které bude plné invence. Nové postavy jsou tak víceméně pouze do počtu (Willem Dafoe si přesto zvládá ukrást všechen prostor pro sebe) a vlastně se tu nějak neopodstatňuje, že by se měl případně Beetlejuice vrátit dříve jak za dalších téměř 40 let. Ve srovnání s posledním Vetřelcem se tu ovšem servíruje krapet snesitelnější nostalgický recept. A vůbec tak nevadí, že je Beetlejuice Beetlejuice spíše nosnou reinkarnací nežli plnokrevným pokračováním. Nápadů má za pochodu Burton více nežli dost a chvílemi připomene i sám sebe ve své nejsilnější formě. A vůbec díky tomu nevadí, že se na rozjezd zápletky musí čekat.
Michael Keaton je opět neřízenou střelou
Michael Keaton si po letech svůj vysněný návrat užívá od prvního momentu, kdy svým nasazením rychle zvládne vyvrátit pochyby pesimistů o tom, zda má tento návrat vůbec smysl. Je to pořád ten starý „dobrý“ Beetlejuice, který i v moderní době zůstává utržený ze řetězu. Keaton si návrat do role Beetlejuice užívá více nežli návrat do role Batmana a jeho největší síla zůstává v tom, že ho ani po celém filmu není dost. Jak už by realizace případného Beetlejuice 3 mohla být riskantnější, Keatonovo nasazení dokazuje, že by ještě jedno film utáhlo. Hudba Dannyho Elfmana poté zafunguje už od úvodních titulků.
Celé je to tak jedna velká porce sázky na jistotu, kde chvílemi ne nejpřesvědčivěji funguje snaha o dolování nějakých emocionálních linek, směřování celé zápletky se dá snadno předpovědět a celé je to pořád jen akorát tak zábavné, aby to utáhlo svou délku. Málokterý film podobného ražení pro celou rodinu ovšem zvládne zrovna dnes naplnit jen ty základní parametry. I proto se musí Beetlejuice Beetlejuice ocenit, protože nostalgické návraty lze dělat mnohem méně zábavněji a především přesvědčivěji. Je z toho především pořád vidět ta tvůrčí radost.
Debaty o tom, zda se Burtonův vizuální styl přeci jen po letech tak trochu nevyčerpal, nejspíš jen tak neutichnou, přesto Beetlejuice 2 uspokojivě funguje pro své fanoušky. A může následně uspokojit i ty, kteří se na fandy zrovna nepasují.
Recenze filmu Beetlejuice Beetlejuice závěrem
Dlouho očekávaný návrat ve finále dopadl nejlépe, jak mohl. Beetlejuice Beetlejuice je v podstatě přesvědčivou replikou původního filmu, která je sice pořád jednou velikou fanouškovskou záležitostí a těžko může překvapit nějakou zásadní invencí, málokterý fanda původního Beetlejuice chtěl ovšem nejspíše po tomhle návratu nějakou zásadní invenci.
Tim Burton se vrátil ke svým kořenům uspokojivým způsobem a dost možná zajistil, že by se Beetlejuice Beetlejuice mohl pro jednu novou generaci stát podobnou kultovní záležitostí jako původní film. Minimálně tím, že účast Jenny Ortegy způsobí to, že TikTok cílovka zjistí o existenci původního filmu, si svou existenci zvládne návrat po letech bez problémů obhájit….
Verdikt: 6,5 z 10
Zdroj titulního obrázku: Warner Bros. Pictures
