Joe (Seth Rogen) a Angela (Olivia Wilde) procházejí krizí a jejich manželství visí na vlásku. Když jednou večer pozvou na večeři své záhadné sousedy Hawka (Edward Norton) a Pínu (Penélope Cruz) z horního patra, zdánlivě nevinné setkání se začne ubírat nečekaným směrem. Jak přibývá víno a padají zábrany, vyplouvají na povrch skrytá přání, tajemství i pravdy, které mohou změnit jejich vztahy navždy…
Herečka Olivia Wilde, která je známá například jako doktorka Remy Hadley/Třináctka ze seriálu Dr. House, se stala jednou z hereckých tváří, která se časem ocitla také na režijní židli. Po filmech Booksmart (v českém překladu filutovsky přeložen jako Šprtky to chtěj taky) a To nic, drahá se třetím režijním projektem Wilde stal film Pozvání. Americká předělávka španělské komedie Sentimental, jež je samotnou adaptací divadelní hry Els veïns de dalt / Los vecinos de arriba. Před dvěma lety již dokonce došlo na české zpracování s Jiřím Langmajerem či Martinem Hofmannem, v americké verzi se každopádně objevují Wilde, Seth Rogen, Edward Norton a Penélope Cruz. Výrazné obsazení by se tak našlo, může ovšem film nabídnout i něco jiného?
Pozvání – Intimní film… rozsahem i obsahem
Film, jehož natočení trvalo 23 dní, probíhalo chronologicky a je věnován zesnulé herečce Diane Keaton, je vskutku intimní. Jeho divadelní kořeny jde poměrně snadno identifikovat, Wilde se přesto daří, aby její třetí režijní práce působila filmově. Film tak sice téměř neopustí prostředí jednoho bytu a jeho postavy skutečně napočítáte pouze na prstech jedné ruky. Přesto dokáže být intimní nejen svým rozsahem, ale i obsahem. Z čisté komedie se postupně stává spíše dramedie, která začne být intenzivní každou výměnou mezi herci. Nejen dialogovou, ale i výměnami pohledů. A nebo i momenty, kdy ústřední čtveřice vzájemně zpracovává vše, co se během večera stane a co za dialogy během nich padne.
Už před příchodem hostů je jasné, že tohle nemůže probíhat nejideálnějším způsobem. Sledujeme hádku Angely a Joea v podání Wilde a Rogena, kteří se postupně hádají kvůli všemu možnému. Na první pohled se může zdát, že se hádají kvůli malichernostem a že ona i on rádi dělají z komára velblouda, jde nicméně o jeden z těch bodů, kdy Pozvání působí jako ze života. A tyhle pocity se už od úvodní předehry začnou vyskytovat pravidelně. Akorát je to v průběhu čím dál tím více intimnější a otevřenější. A celé to funguje i díky výtečné herecké ústřední čtveřici.
Pozvání jako funkční předělávka?
Základní strukturou děje se Pozvání nemá moc lišit od zmiňované předlohy Sentimental (ani od věrného českého zpracování). Rozdíly jsou tak patrné spíše v tom, že scenáristické duo Rashida Jones a Will McCormack musí španělskou předlohu zlokálnět. Dle rešerší jde dohledat také informace o tom, že si má americká předělávka více zakládat na dramatu i rozšiřování postav. Některé dialogy jsou tak rozšířené, jinde zůstal prostor pro improvizaci, v každém případě se nejedná o předělávku 50:50. A i bez znalosti předchozích adaptací jde tak nějak říct, že jde vlastně o ideální způsob, jak k podobným předělávkám z různých koutů přistupovat. I když to samozřejmě neobhájí, aby podobných variací jednoho známého příběhu vznikalo příliš moc.
Po vzoru Naprostých cizinců či Bláznivě přitom jde prostě o snadno přenositelné koncepty. Realizačně nejsou zase tak moc dvakrát náročné, témata partnerských vztahů, krizí v manželství či obtížné komunikace navíc mluví mezinárodním jazykem. Odpůrci předělávek obecně mohou podobnými předělávkami snadno opovrhovat, lokální adaptace ovšem mají svou výhodu v tom, že mohou oslovit publikum, které by se k původnímu příběhu jen tak nedostalo. Španělský otisk tu tak bez kontextu člověk nalezne pouze v přítomnosti Penélope Cruz, moc ho pak nejspíše nebude zajímat to, kdo koho „vykradl“, ale zda americká verze funguje sama o sobě.
Lechtivý film s nádechem voyeurismu
Z vícero důvodů má Pozvání poměrně daleko k vyloženému erotickému filmu, i díky dialogům a jistým erotickým výkyvům jej přesto můžeme označit alespoň za film lechtivý. Olivia Wilde navíc dokáže vyvolávat pocit, že skutečně nechce, aby její film vypadal jen jako zfilmovaná divadelní hra. Dokáže si tak často poměrně šikovně hrát s prostorem a její přístup ke zpracování několika intimnějších momentů dokáže vyvolat až jakýsi pocit voyeurismu… což s filmem, který krouží kolem debat o sexu a partnerském stereotypu, tak nějak jde snadno dohromady.
Každý z ústřední čtveřice pak působí správně uvolněným dojmem a spousta pasáží díky tomu nepůsobí vyloženě cudně. Pro Setha Rogena jde o další příležitost ukázat, že herecky nadále roste. A i když je tu pořád především za človíčka ideálního pro komediální polohu, přeci jen tu má uvěřitelné seriózní momenty. I pro zbylé tři herecké tváře se jedná o role, ve kterých je dost prostoru pro uvolněnější i serióznější herectví. Nikdo z nich díky tomu nedokáže působit jako castingový přešlap. Wilde dokáže působit, že veškerá její snaha nešla jen do režie. Penélope Cruz dokáže sexuoložku ztvárnit způsobem, jenž nepůsobí křečovitě. A Edward Norton známý svým častým metodickým herectvím se tu opět po čase objevuje ve své civilní podobě, je v ní ovšem srovnatelně přesvědčivý jako ve svých o poznání náročnějších rolích.
Setkání, které je důležitější, než se mohlo zdát
Může se zdát, že je to film, který stojí na jednom náhodném pozvání, setkání čtyř hlavních postav je nicméně nakonec důležitější, než by se mohlo zdát. Problém Joea a Angely netkví v tom, že by byly vyloženě nesnesitelnými postavami. Každá z nich má ovšem své nedostatky, které si navzájem kompenzují. Působí jako ideální ztělesnění protikladů, které se k sobě přitáhly, nyní se od sebe ovšem spíše vzdalují. Je to film postavený především na dialozích a drobných interakcích, přesto je právě v tomto ohledu zábavný. A soundtrack Devontého Hynese do jistých momentů občas tak moc nehodí… že svým způsobem vlastně ve finále sedí.
Některé vtipy film chytře buduje, jiné se možná lehce minou účinkem, přesto to celé nepřestane být úsměvná zábava. Minimálně do momentu, kdy se skutečně začne hrát na trochu vážnější strunu a definitivně se ukáže, že tenhle jeden večer může změnit vše. Scénář díky tomu snadno dokáže vypovídat i o nevyzpytatelnosti všedních dní, svým způsobem i o tom, jak všechno zlé může být možná k něčemu dobré.
Pozvání závěrem
Pozvání je v jádru komorní vztahová studie, která staví na jednoduchém konceptu jednoho večera, ale dokáže z něj vytěžit maximum. Sleduje postupné narušování zdánlivé stability dvou vztahů, které se pod tlakem nevyřčených frustrací začínají rozpadat. Olivia Wilde tu projevuje cit pro hereckou souhru i práci s dialogem. Výsledkem je film, který nepřináší zásadní překvapení, ale velmi přesně zachycuje vztahovou dynamiku. A i když stojí na osvědčeném základu španělské předlohy, dokáže obstát sám o sobě…
Verdikt: 7,5 z 10
- Zdroj titulního obrázku: A24
