Za poslední dobu neměl žádný horor takový očekávaní a ohlasy jako Posedlost. Na festivalech si to odneslo nadšené reakce, trailery slibovali parádní podívanou a očekávání se šponovala do maxima, až to na jednu stranu vypadalo, že to možná tomu filmu veškerý ten hype spíše může uškodit. Jelikož jsme se hodně na film těšili, tak jsme se domluvili, že vám nabídneme naše společné dojmy. Tohle je tedy recenze redakce na film Posedlost.
Recenze redakce na Posedlost
Bear je obyčejný mladý kluk, jehož láska ke kolegyni Nikki je stejně intenzívní jako jeho plachost a neschopnost pozvat ji na rande. Zoufalí lidé dělají zoufalé věci, a tak si Bear v pofidérním vetešnictví koupí pofidérní hračku, která mu dle návodu může splnit jedno přání. A to jakékoliv. Mladík o tom svém nemusí dlouho přemýšlet. Chce, aby ho Nikki milovala. Výsledek se dostaví prakticky okamžitě. Nikki je do Beara zamilovaná. Vášnivě a šíleně. Až tak šíleně, že je to nebezpečné a Bearovi to začne vadit. Nejdřív trošku a pak už hodně. Čím víc mu to vadí, tím chladnější jsou jeho city vůči Nikki. Ale Nikki je do něj pořád blázen. A jako blázen se ze vší té milostné nerovnováhy začíná chovat. Lehce vyděšený Bear by rád své přání reklamoval, jenže majitel obchodu, ve kterém přací nástroj koupil, mu moc nepomůže, respektive mu dá radu, kterou nechtěl slyšet. Kouzlo přání může ukončit jenom smrt, nejlépe jeho. (CinemArt)
Pavel Hrubeš
Povedený horor o lásce a toxických vztazích. Na film jsem se po prvním traileru moc těšil. Byl úderný, jednoduchý a dokázal moc dobře zaháčkovat. A takový je ve výsledky i samotný film, ale bohužel pro mě je tam pár ale. V první řadě chci říci, že Curry Barker si zaslouží velké uznaní. Baker v celém filmu ukazuje, že je neskutečně talentovaný, šikovný, má tvůrčí vizi, a moc se snaží. A snaží se opravdu hodně. Posedlost je jeho film a on si ho natočil, tak jak chtěl, a taky, jak mu to dovolovali prostředky. Baker všechno přizpůsobil svým možnostem a vytáhl z filmu maximu. Po technické a řemeslné stránce film šlape a dobře se na něj kouká.
Největší problém filmu vidím ve scénáři. Scénář není špatný, jen je poznat, že v tomto ohledu má Baker ještě jisté rezervy. Od zbytečného natahovaní, přes nudnější dialogy, až k práci s charaktery. V základu je všechno parádně napsané a vytvořené, jen mi to místy přišlo strojené, natahované a ke konci hloupé. A přiznám se, že mě hlavní hrdina a jeho nejlepší kamarád dost štvali, jak se chovali a jak spolu komunikovali. Michael Johnston svou postavu zahrál uvěřitelně a opravdu jsem mu to věřil. Ale to jak se pak neustále choval mě čím dál více vadilo. Inde Navarrette je výborná. Dostala roli, která je hereckou výzvou a zvládla jí skvěle. Navarrette má opravdu silné a náročné scény a zahrála je s přehledem. Cooper Tomlinson mi celý film vadil a vůbec jsem si k němu nevytvořil žádné sympatie. Megan Lawless nemá tolik prostoru, ale je hodně sympatická.
Film má poctivou atmosféru, několik topových momentů, a taky scény, ze kterých vám nebude příjemně. Osobně mě potěšil nekompromisní konec. Posedlost je dobrý a povedený film, který se mi líbil, ale po všech těch reakcích jsem čekal trochu více.
Hodnocení: 6,5/10
Marek Lízal
“I’m Your Freaky Nikki”. Nádherně znepokojivý zážitek, který jsem musel nejdříve vstřebat, a až po druhé návštěvě kina můžu k tomu něco napsat. Curry Barker je obrovský talent, kterého sleduji delší dobu a byl jsem natěšený na jeho plnohodnotný filmový debut. Barker na svém youtube kanále that’s a bad idea společně se svým kámošem Cooperem Tomlinsonem (který si v Posedlosti zahrál) dělají zábavné skeče, nebo hororová videa. Asi tou nejlepší věcí je krátkometrážní horor The Chair, nebo hodinový found footage Milk & Serial. Také doporučuji si najít jejich komediální videa, které také stojí za to. Posedlost tedy měla být ta pořádná ukázka toho, jestli v sobě Barker něco skutečně má a není to jen youtube tvůrce.
Po všech těch ohlasech jsem proto velmi rád, že to dostálo svého očekávání a dostal jsem podívanou, která mě sejmula. Snímek pracuje s jednoduchou premisou, která je tady zpracovaná parádně. Introvert a beznadějně neschopný Bear je zamilovaný do své kamarádky a kolegyně Nikki, které by rád vyznal lásku. Bohužel se nedokáže vymáčknout, a tak v zoufalství zkusí použít proutek přání, aby ho milovala nadevše, a ono se to splní. Potíž je ale v tom, že se to zvrtne. Od té chvíle začíná pomalu čím dál více znepokojivá podívaná, která se z romantiky mění rychle do noční můry pro hlavní postavu.
Miluji, když někdo vezme jednoduchou premisu a umí si s ní vyhrát. Barker si tady dokonale vystaví během filmu základní pravidla, která nikdy neporuší a nepředělává si je na úkor scénáře a dopřává nám překvapivou a šokující podívanou, kdy mě to po celou dobu nechávalo zaháčkovaného a užíval si každičkou scénu, záběr, dialog, a to postupně narůstající šílenství. Samotná kamerová práce je tady luxusní. To rámování jednotlivých scén, kdy se moc nestřihá a nechává Barker delší statické záběry, plus skvěle se zde pracuje se světlem a tmou, dělá z toho parádní podívanou, kterou má Barker pevně v rukách. Celé to také perfektně podtrhává soundtrack, který se velmi povedl. Bez toho zvuku by to tady nešlo.
Do toho tady máme ty herecké výkony, na kterých to hodně stojí. Michael Johnston v roli Beara skvěle předvádí toho neschopného a slabého klučinu, který postupně zjišťuje, co se to ve skutečnosti děje a neví si rady, co s touto situací dělat, tak se musím přiznat, že ačkoliv si za to mohl sám, tak mi ho bylo ke konci fakt líto a o to silnější to bylo. Samozřejmě tou nejsilnější stránkou je herečka Inde Navarratte, která se role Nikki zhostila dokonale. Nejdříve tu sympatickou, normální Nikki dokáže prodat pěkným způsobem, kdy se do ní dokáže zakoukat i samotný divák, tak následně i tu posednutou Nikki si podala takovým způsobem, že není problém pro mě říct, že se jedná o další fantastický a nezapomenutelný herecký výkon v hororovém žánru. Navarratte perfektně dokáže přepínat do jednotlivých poloh a najednou od chvíle, kdy začne účinkovat ve filmu jako ta posednutá Nikki, tak je to úplně jiná postava, která dokáže být v jednu chvíli přitažlivá, láskyplná, ale pak také dokáže být pěkně děsivá. Do toho to její přepínání hlasu, kdy v jednu chvíli řve, je naštvaná a hned lusknutím prstu přepne do pohodové a tiché polohy, tak to je zkrátka dokonalý herecký výkon.
Na Posedlosti je také úžasné to, že čím dál více ukazuje v průběhu filmu, že ta nejvíce nepříjemná věc je ta, že hlavní postava a Nikki se stávají obětí proutkového přání a najednou jsem ty postavy začal litovat. Celé to totiž směřuje k tragickému finále, kdy si to skvěle vybuduje cestičku k tomu konci a kdy to fantastický vygraduje v závěrečné třetině, která mě zničila, rozhodila, dokonce i emočně sejmula a po skončení jsem se musel probrat z tohoto zážitku.
Posedlost je pro mě perfektní snímek, který mi dal hodně a jsem do toho zamilovaný až po uši. Jen tak mě to neopustí a je to hlavně díky tomu, že je to děsivý nejenom na tom povrchu, ale hlavně v tom jádru příběhu, kdy ten film nepřeje postavám nic hezkého a zanechá v divákovi ještě hodně myšlenek. A asi i proto se o tom tak moc mluví, chválí se to a lidi na to chodí do kina. Já mám z toho obrovskou radost a myslím si, že jde o silný horor, který je nejenom velký kandidát na horor roku, ale v mém osobním zážitku to řadím do té mé výjimečné kategorie filmů z tohoto žánru, které mě sejmuli způsobem, který skoro nikdy nedostávám. Po skončení filmu jsem věděl, že to ve mně sepnulo a jedná se něco na co nezapomenu. Vedle Osvícení (můj nejoblíbenější horor) a Hereditary řadím k těmto filmům také Posedlost, kterou potřebuji nutně vidět potřetí, počtvrté a znova a znova, jen abych se vždy naplnil pocitem něčeho speciálního, co ve mně zraje a dozrávat bude ještě hodně dlouho. Instantní klasika!
Hodnocení: 10/10
Antonín Matějíček
Už si ani nepamatuji, kdy ve mně horor naposledy rezonoval tak silně jako právě Obsession. O tomhle projektu jsem věděl už od prvních nadšených ohlasů z torontského festivalu, ale Curry Barker byl pro mě v té době pořád velkou neznámou. Jeho krátkometrážní horory jsem neviděl, stejně jako jeho tvorbu na YouTube, takže když se začalo mluvit o tom, že jeho celovečerní debut působí jako okamžitá žánrová klasika, měl mou plnou pozornost. Očekávání byla vysoko. Hodně vysoko. A o to větší radost mám z toho, že je film nejen naplnil, ale v mnoha ohledech i předčil.
Barker vzal jednoduchý koncept jednoho přání, které se samozřejmě začne velmi rychle kroutit úplně špatným směrem a dokázal na něj přirozeně navázat témata toxického vztahu, posedlosti, touhy i hranice mezi láskou a něčím mnohem temnějším. Největší síla filmu je v tom, že neděsí lacině. Nesází na pitomé lekačky, které vás jen na vteřinu vyhodí ze sedačky a za dvě minuty po nich neštěkne ani Cujo. Obsession jde na strach mnohem nepříjemnější cestou. Pracuje s kamerou, atmosférou, tělesností, nejistotou a hlavně pocitem, že se před vámi pomalu rozjíždí něco, co už nepůjde zastavit. Už dlouho jsem se u filmu necítil tak sevřeně a nepříjemně. Velkou zásluhu na tom má Inde Navarrette, která si celý snímek bez větších okolků krade pro sebe. Do té doby pro mě celkem no name herečka tu předvádí výkon, který je krásný, znepokojivý, ďábelský a místy až nekomfortně hypnotický. Ať už jde o mimiku, pohyby těla, pohledy nebo drobné změny výrazu, všechno u ní funguje s naprostou přesností.
Samotný film se postupně mění ve stupňující se peklo, kde se přání spojené s láskou překlopí v noční můru bez jasného úniku. Barker navíc skvěle chápe, že opravdový horor nemusí stát na hektolitrech krve ani prvoplánovém šoku. Některé scény jsou intenzivní, nepříjemné a dusivé takovým způsobem, že jsem u nich měl chvílemi problém vůbec dýchat. A když si člověk uvědomí, že snímek stál 750 000 dolarů, vznikl za měsíc a natočil ho šestadvacetiletý tvůrce, působí výsledek skoro jako drzá facka většině mainstreamových hororů posledních let. Tohle je nápaditá, děsivá, herecky odvážná a místy lehce černohumorná podívaná, která umí být malá rozpočtem, ale obrovská účinkem.
Obsession je pro mě naprostá hororová trefa a dost možná jeden z nejsilnějších adeptů na horor roku. Není předvídatelný, není černobílý a rozhodně není tak jednoduchý, jak se může na první pohled tvářit. Nic tu není přesně tak, jak vypadá, a Curry Barker vám to dává pocítit s čím dál větší jistotou. Z filmu mám obrovskou radost nejen jako z výborné žánrovky, ale i jako z důkazu, že mladí talentovaní tvůrci pořád dokážou za málo peněz zahrát opravdu hodně muziky. Jestli tohle byla Barkerova vstupenka mezi výrazná hororová jména nové generace, tak ji podle mě proměnil naprosto suverénně. A po Obsession mě jeho další film i chystané pojetí nového Texaského masakru motorovou pilou zajímá mnohem víc, než bych si ještě před pár dny dokázal představit.
Hodnocení: 10/10
Tohle byla recenze redakce na horor Posedlost. Doufáme, že se vám naše názory líbily. Pokud jste film již viděli, na kterou stranu se přikláníte? Jste nadšení nebo zklamaní?
Zdroj titulního obrázku: Focus Features
