Rodina Garritových se vydává na nebezpečnou cestu napříč zpustošenou Evropou, aby našli nový domov…
Greenland: Poslední úkryt byl jedním z těch blockbusterů, který se dočkal uvedení během pandemie COVID-19. Gerard Butler a režisér Ric Roman Waugh se po akčním Pádu anděla sešli u katastrofického snímku, který se dočkal uvedení v tom nejhorším možné období. I když ovšem snímek pořízen za 35 milionů dolarů v omezených podmínkách globálně utržil pouze 52,3 milionu dolarů, slušného úspěchu se dočkal alespoň na streamu. A očividně dostatečného na to, aby došlo na pokračování, u kterého se vrací v podstatě celý stěžejní tým – Waugh, Butler, Morena Baccarin i scenárista Chris Sparling, který tentokrát na scénáři spolupracoval s Mitchellem LaFortunem. V roli Nathana, syna manželského páru v podání Butlera a Baccarin, se poté nově objevuje Roman Griffin Davis, tedy ten roztomilý titulní hitlerjugend z Králíčka Joja. Jak se ovšem pokračování povedlo?
Greenland 2: Útěk – Duchovní pokračování se vším všudy
Návrat stěžejního tvůrčího týmu z minula je zjevný. Už jen díky faktu, že i Greenland 2 svou zápletkou snadno evokuje něco, co by teoreticky mohlo být videoherní adaptací. I tentokrát se cestuje z bodu A do bodu B přes různé překážky a různými dopravními prostředky. Apokalypsa je i tentokrát spíše kulisou pro rodinné drama, ani tentokrát tu navíc hlavní postavy nemají být zachránci světa – ale prostě jen postavy, které se chtějí ideálně dožít závěrečných titulků. I když se tak rodina Garritových minule zdánlivě dočkala šťastného konce, pokračování odehrávající se o dekádu později ukazuje, že tomu tak úplně není.
Minule se na pozadí globální apokalypsy řešila manželská krize, v tomto ohledu dvojka repetitivní není. Představuje jinou dramatickou berličku, především je ovšem ještě více utržená ze řetězu. V rámci akce i měřítka. Pokud mohl první film s přimhouřeným okem ještě relativně působit jako realistické post-apo drama, dvojka už se nebojí vkročit přímo do bažiny sci-fi. A naštěstí relativně funguje i díky očividně většímu rozpočtu (údajně 90 milionů dolarů) a faktu, že se jedná o pokračování, které si svou existenci dokáže obhájit. Svým způsobem.
Pokračování, které vzniknout nemuselo, ničemu ovšem neškodí
Greenland 2 už v době svého oznámení nepůsobil jako pokračování, které by muselo nutně vzniknout. Ve své výsledné podobě pořád nepůsobí jako pokračování, které by bylo kdovíjak potřeba, ničemu ovšem neškodí. Rodinná krize byla minule zažehnána, zároveň si ústřední rodinka našla po nebezpečném dobrodružství nový domov, mohlo se tak jednat o dveře, které by i díky optimistickému závěru prvního filmu mohly klidně zůstat zavřené. Tyhle dveře ovšem pokračování rozevírá způsobem, který nepůsobí vyloženě nuceně. A výsledných 98 minut je nakonec vlastně poměrně zábavných. A to způsobem, kdy nejspíše mnohým ani nebude vadit, že je Greenland 2 za pochodu poměrně hloupoučký film.
Opět se cestuje z místa na místo, opět jsou u toho více či méně výrazné vedlejší postavy, opět občas dojde k nějaké té překážce. Ať už je to armáda, rabující lidé či nástrahy, za kterými stojí známá kometa Clarke. Garritovi tak cestují zatopeným Londýnem či vysušeným Lamanšským průlivem, potkávají se přitom s více i méně shovívavými lidmi. A v průběhu čím dál více platí, že čím méně nad tím bude průměrný divák přemýšlet, tím lépe. Civilnost předchozího filmu je zachována tak napůl, svým způsobem je to přesně typ pokračování, které nabízí zvyšování laťky, ale zároveň pořád působí jako duchovní pokračování svého předchůdce.
Méně uvěřitelnější, více přepálené, srovnatelně zábavné
Tohle pokračování je méně uvěřitelné, zároveň více přepálené a už ne tolik komorní. A přesto je tak nějak výsledek srovnatelně zábavný. I když jsou v něm vedlejší postavy i tentokrát spíše do počtu a scénář svými dialogy neodolá tomu, aby závěr predikoval tři čtvrtě hodiny dopředu. I tentokrát je tu hodně Butlera v civilnější podobě, vztahu ústřední rodiny a několik sekvencí, ve kterých má Waugh šanci projevit své slušné řemeslné schopnosti. A to i přes fakt, že jsou někdy akční sekvence poměrně chaotické a scénář Sparlinga a LaFortuneho předhazuje nápady způsobem, který vyvolává pocit, že se tu šlo po nápadech na první dobrou… a nikdo se tak moc nezamýšlel nad tím, jak moc budou fungovat ve výsledné podobě.
Nedá se tak zbavit pocitu, že se postavy tentokrát chovají trochu méně inteligentně, i když jsou tu navíc prvky, které se snaží jít po dramatičtější rovině. Nosnější manželské krizi (která se tady naštěstí neopakuje) se ovšem nevyrovná. A to i přesto, že se Butler v roli Johna po herecké stránce očividně snaží. Jeho manželka Allison v podání Baccarin tu tentokrát v podstatě je jen manželkou/matkou do počtu, Davis se poté snaží prokázat, že na dětský herecký objev v době Králíčka Joja neaspiroval náhodou, a docela se mu to daří. Do velké míry platí, že tu vlastně nikdo nemá moc, co hrát – zrovna u podobných filmů na tom ovšem také do velké míry nezáleží.
Výplach, jak se patří
Je to ideální blockbusterový výplach. Ne takový, který by měl aspirovat na zařazení mezi blockbustery roku a přepisovat žánrová pravidla, pořád ovšem neurážející a dostatečně zábavný. Díky 98 minut dlouhé stopáži film pořád kvapí dopředu. Chvílemi je to možná na úkor drobnějších momentů, zároveň to ovšem znamená jednu akční pasáž za druhou s pouhými drobnými intervaly. Jen už v průběhu začne působit, že tvůrcům už ta kreativita krapet dochází, a zda by vůbec byl dobrý nápad přijít s případným Greenlandem 3 (podobně jako první film ovšem dvojka končí víceméně uzavřeně a o další pokračování si vyloženě neříká).
Pokračování Greenlandu se tak už vydává vyloženě béčkovou cestou, která navíc i přes větší rozpočet pořád občas zklame zdánlivě podvyživenými triky. Waugh je ovšem pořád slušný řemeslník, navíc očividně takový, kterému tyhle béčka (nejen) s Butlerem sednou. Fanoušci prvního filmu tak budou nejspíše spokojení, zbytek dostane neurážející výplach, na který si nejspíše už nikdo nevzpomene pár dní po projekci. Toto pokračování ovšem mohlo pořád dopadnout výrazně hůř – status důstojné dvojky ve výsledku rozhodně není špatné vysvědčení.
Greenland 2: Útěk závěrem
Greenland 2: Útěk je pokračováním, které vzniknout nemuselo, přesto ve výsledku neuráží a dokáže být zhruba tak zábavné jako první film. Pokračování je sice méně uvěřitelné, více přepálené a místy hloupoučké, přesto si zachovává ducha svého předchůdce a nabízí divákovi svižný akční výplach. Ric Roman Waugh potvrzuje, že béčkové akční podívané mu jdou bez problému, Gerard Butler se tu navíc i tentokrát objevuje v tak trochu jiné poloze. Greenland 2 není revolucí žánru, ale slušným žánrovým výplachem, který fanoušky prvního dílu nejspíše uspokojí. A zbytku může nabídnout alespoň 98 minut slušné akční zábavy…
Verdikt: 6 z 10
- Zdroj titulního obrázku: Lionsgate
