Hlavním hrdinou komedie Dream Team je rázný a svérázný basketbalový trenér Marek (Martin Hofmann), který neuspěje při pokusu dostat svůj tým do druhé národní ligy. Nejraději by s trénováním úplně seknul. Jenže jeho syn Šimon (Martin Polišenský), který má mentální postižení, sní o tom, že jednou bude hrát basketbal za národní tým na paralympiádě. Marek, který svého syna miluje, se rozhodne mu tento sen splnit. Narazí ovšem na zásadní problém. Nedaří se mu totiž sestavit dostatečně početný tým vhodných hráčů, kteří by zároveň splňovali paralympijské parametry.
V tom okamžiku zasáhne jeho soused a neúspěšný divadelní režisér Daniel (Jakub Prachař) s kuriózním plánem. Ten spočívá v tom, že mu pomůže sestavit tým ze zdravých basketbalistů, kteří budou mentální postižení předstírat. Daniel přesvědčí Marka, že jen tak mají šanci uspět a probojovat se na paralympijské hry v brazilském Riu. Je to sice šíleně neetické, ale Marek myslí jen na to, aby byl jeho Šimon šťastný. A tak basketbalová výprava plná falešných hendikepovaných sportovců brzy nabírá směr Rio. Až pod horkým brazilským sluncem si Marek uvědomí, do jak velkého průšvihu se řítí a že tuhle „životní zatáčku“ půjde vybrat jen hodně těžko…
Dream Team – Bláznivou komedii inspirovala skutečná kauza
Parasport je primárně určen lidem se zdravotním postižením, přesto se jeho historie nevyhnula ani skandálům. Jeden z nejznámějších se odehrál na paralympiádě v Sydney v roce 2000, kdy španělský basketbalový tým pro mentálně handicapované sportovce získal zlatou medaili. Až následně vyšlo najevo, že skutečné mentální postižení měli pouze dva z dvanácti hráčů, zatímco zbytek ho pouze předstíral. Právě tato kauza se po pětadvaceti letech stala volnou inspirací pro český film Dream Team.
Autorem původního námětu je Jakub Prachař, který si ve filmu zahrál excentrického divadelního režiséra Daniela. Scénář napsal Petr Kolečko, jenž má se sportovní tematikou zkušenosti jak pozitivní (Okresní přebor), tak i méně přesvědčivé (Kouzlo derby). Režie se ujal Jonáš Karásek, tvůrce Kandidáta a Invalidy, který si v minulém roce odnesl hned osm ocenění Slnko v sieti. Do hlavní role byl obsazen stále častěji obsazovaný Martin Hofmann. Nabízí se tedy otázka, zda tato kombinace tvůrců a herců stačí na to, aby vznikla výrazná česká sportovní komedie.
Skutečné události, které se odehrály poněkud jinak
Film hned v úvodu otevřeně deklaruje, že vychází ze skutečných událostí – ovšem s dodatkem, že se odehrály poněkud jinak. Divák je následně seznámen s hlavní postavou Markem, kterého ztvárnil právě Martin Hofmann. Basketbal má Marek takříkajíc v krvi – i díky tomu, že jeho otce hraje typově velmi trefně Oldřich Navrátil. Pokračování sportovní tradice v rodině je ale komplikované. Starší syn Jakub (Radek Lajfr) se profesionální kariéry už vzdal, zatímco mladší Šimon (Martin Polišenský) se narodil s Downovým syndromem. Když se zdá, že Markův sen dostat Šimona na paralympiádu ztroskotá na nedostatku hráčů, vstupuje do hry soused Daniel, shodou okolností divadelní režisér s poněkud pochybným morálním kompasem. Právě on přijde s myšlenkou doplnit tým zdravými hráči, kteří budou handicap pouze předstírat.
Následuje proces sestavování týmu připomínající lupičské filmy – s náborem různorodých postav, lhaním ve jménu „vyššího dobra“ a postupně se utahující smyčkou problémů, do nichž se Marek vědomě pouští. Situaci navíc komplikuje vztah jeho staršího syna s Hankou (Sara Sandeva), basketbalovou rozhodčí, ke kterým má celkově Marek silně negativní vztah pramenící z osobní tragédie.
Humor, který má (alespoň většinu času) úroveň
Vlastně ani není zásadní, zda se příběh vydá cestou klasického motivu „lhář bude odhalen“, zda se nějak tematicky využije podobnost Šimona s Danielem, nebo zda se dočkáme šťastného konce pro většinu postav. Publikum totiž do kina pravděpodobně míří s očekáváním komedie – a tu Dream Team skutečně nabízí. Navíc poměrně funkční a zábavnou. Stopáž 127 minut je možná lehce nadsazená a film se zpočátku rozjíždí pomaleji, postupně si ale začne být vědom svých silných stránek. Humor přestává být křečovitý a prvoplánový, herci působí jistěji ve svých rolích a snímek se vyhýbá těm nejjednodušším řešením. V jistém ohledu může Dream Team vzdáleně připomenout Orla Eddieho, tematicky má však blíž ke Kokosům na sněhu – zejména tím, že se divák nesměje postavám, ale spíše společně s nimi.
Od podobných filmů se očekává, že nebudou zesměšňovat lidi s handicapem. Není to vždy samozřejmost, a proto je třeba ocenit, že Dream Team tuto hranici nepřekračuje. Černý humor má své místo, ale i své meze – a Kolečkův scénář si je naštěstí uvědomuje. Když například Miroslav Krobot ztvárňuje Radka, předsedu českého paraolympijského výboru, humor nevychází z jeho pohybu na invalidním vozíku, ale z herecké energie a načasování. Celkově se film vyhýbá laciným gagům a u citlivého tématu si drží určitou míru vkusu.
Jonáš Karásek je šikovný režisér
To ovšem neznamená, že by byl humor vždy bezchybný. Některé opakované vtipy se rychle vyčerpají a ve chvílích, kdy má příběh řešit morální dilema, zda může jeden podvod ospravedlnit jiný, scénář místy ztrácí pevnou půdu pod nohama. Nejlépe film funguje v okamžicích, kdy se „nepravděpodobnému“ týmu začne dařit a vedlejší postavy dostanou prostor zazářit. V jádru jde o příběh s lehce pohádkovým rámcem, který ale – na rozdíl například od filmu Neporazitelní – neútočí primárně na emoce. Důvodem je i fakt, že hlavní hrdinové zůstávají podvodníky, byť s dobrými úmysly, a divák od začátku tuší, že pravda dříve či později vyjde najevo. Napětí navíc posiluje rivalita se slovenským týmem.
Jedním z dlouhodobých problémů českých sportovních filmů je neschopnost atraktivně a přehledně zobrazit samotné sportovní dění. Dream Team si v tomto ohledu vede lépe, i když ne bez výhrad. Karásek si uvědomuje, že basketbal je nedílnou součástí vyprávění, a dbá na to, aby zápasy byly vizuálně srozumitelné. Velký podíl na tom má i střih Mateje Beneše, který filmu dodává tempo, energii a přehlednost prostřednictvím funkčních montáží. Nejde sice o žádnou formální revoluci, ale snímek působí profesionálně a nepůsobí laciným dojmem. Zajímavým prvkem je i lehká retro stylizace odkazující na dobu, kdy se inspirované události odehrály, i když ji občas naruší moderní detaily.
Výsledkem je film, který je především zábavný – a pro mnohé diváky to bude zcela dostačující. Nabízí pestrou galerii postav, řadu funkčních gagů, atraktivní prostředí i vizuální kvality, na nichž se výrazně podílí kameraman Martin Žiaran, jeden z nejvýraznějších talentů současné československé kinematografie. Pokud některý vtip nevyjde, rychle ho nahradí jiný, povedenější. Dream Team tak představuje solidní pokus o bláznivou českou komedii, která si i přes odlehčený tón dokáže udržet základní míru vkusu a respektu.
Dream Team závěrem
Dream Team je vizuálně povedená sportovní komedie, která dokáže pobavit, aniž by sklouzla k nevkusu. Humor je dávkován s rozmyslem, postavy – hlavní i vedlejší – dostávají dostatek prostoru a svižný střih pomáhá udržet tempo vyprávění. Na druhé straně se film místy zbytečně natahuje a nenabízí hlubší emocionální dopad. Přesto jde o poctivý a důstojný příspěvek do žánru českých komedií, které rozhodně nevznikají každý den…
Verdikt: 6 z 10
Zdroj titulního obrázku: CinemArt
