Po rychlém sledu šokujících událostí, jako je sebevražda kolegy Christiana (Peter Mygind) odcházejícího do důchodu, se Rose (Sofie Torp), mladší kolegyně Carla Mørcka (Ulrich Thomsen), vydává řešit nevyjasněné tragické úmrtí na osamocený ostrov Bornholm a noří se i do své vlastní traumatické minulosti. Na ostrov přijíždí i nově zasnoubený Carl, který se s Rose a Assadem (Afshin Firouzi) zaplétá do starého odloženého případu mrtvé dívky Alberte Schneider (Marie Boda) nalezené na stromě. Vražda, oficiálně sepsaná jako dopravní nehoda, má spojitost jak s místní policií, tak s tamní sektou uctívačů slunce, odkud už léta beze stopy mizí mladé ženy. Odložený případ je znovu otevřen, Carl ho musí co nejdříve vyřešit, protože se ostrov stává velmi nebezpečným místem. Při vyšetřování však nahlíží i do své temné minulosti, která mu brání ve spokojeném životě….
Nesmírný – Knižní série Oddělení Q se nadále přesouvá na stříbrná plátna
V severských zemích kriminálky prostě jedou. A to nejen ve filmu, ale také na stránkách knih. Což jde vlastně ruku v ruce, protože na základě populárních knih poté mohou vzniknout filmové adaptace, které bude předcházet pověst knižní předlohy. Stačí si připomenout knižní sérii Milénium, která úspěšně pokračovala i po smrti jejího autora Stiega Larrsona, detektivní romány Jo Nesbøa nejen s postavou Harryho Holea, ale také také úspěšnou knižní sérii Oddělení Q od Jussiho Adlera-Olsena.
Stejně jako Mikaela Blomkvista a Lisbeth Salander čeká Carla Mørcka také hollywoodská péče, protože se chystá anglicky mluvená seriálová adaptace od Netflixu, ve které hlavního hrdinu ztvární Matthew Goode. V domovském Dánsku ovšem již od roku 2013 vznikají filmové adaptace série. Za adaptacemi prvních čtyř filmů stala produkční společnost Zentropa a Mørcka v ní ztvárnil Nikolaj Lie Kaas. Od adaptace páté knihy s názvem Marco (Zdeněk Godla jako záporák!) ovšem došlo k přechodu pod produkční společnost Nordisk Film a Mørcka od té doby ztvárňuje Ulrich Thomsen.
Pokud Pán Bůh dá, v roce 2026 se dočkáme adaptace knihy Selfies, v roce 2028 adaptace Oběť 2117, v roce 2030 adaptace Natrium chlorid a v roce 2032 adaptace Sedm metrů čtverečních, který je prozatím posledním knižním dílem. Na rozdíl od Milénia je poté pozitivní faktor ten, že jsou příběhy Adlera-Olsena do jisté míry samostatné a k naskočení do rozjetého vlaku tak není nutné před zhlédnutím Nesmírného nakoukat všech pět předchozí adaptací. Zvládne ovšem Nesmírný vybudovat zájem o toho si zbytek série dohnat a napjatě očekávat další filmy?
Kouzlo severských kriminálek nebo zamotaný případ? Ano!
Předchozí snímek Marco nesklidil extra pochvalné reakce. Mohla za to změna hlavního obsazení? Fakt, že Marco přišel po velmi povedené Složce 64, která nastavila laťku poměrně vysoko? Nebo tak trochu rutinní provedení Martina Zandvlieta? A nebo někdo nepropadl kouzlu záporáka Zdeňka Godly?! Svůj názor na Marca má zřejmě každý, nejspíše se ovšem většina shodne v tom, že chyba u předchozího filmu nebyla v Ulrichu Thomsenovi. Ten Mørcka ztvárnil již podruhé (a Nordisk Film ho již smluvně zavázal ke zbylým adaptacím knižní série) a opět do role cynického Carla Mørcka pasuje skvěle.
Sám Thomsen během zahájení letošního Festivalu Scandi odmítl prohlášení o tom, že k tvůrčí odměně filmové série došlo kvůli nespokojenosti Adlera-Olsena s předchozím obsazením a faktem, že se adaptace uhýbají trochu jiným směrem. Režie Nesmírného se nicméně chopil Ole Christian Madsen a ten s látkou minimálně pracuje zajímavěji nežli jeho předchůdce Zandvliet. Madsenův vizuální přístup evokuje severskou kriminálku, ze které zvládne mrazit. Přejetá zvířata u silnic jde vnímat jako paralelu na hlavní případ záhadné zesnulé mladé ženy, jeden skok do vody je zpracován velmi energicky a i finále je vtahující. Nesmírný minimálně dokáže nějak vyvolávat nějaké emoce, dalo by se vlastně snadno říci, že zvládne celé vyšetřování případu udělat adekvátně intenzivní. Jenže pořád je to zamotaný případ. A navíc případ z knihy, kterou dle všeho není snadné adaptovat.
Mít či nemít čtyři hodiny?
Thomsen na zahájení letošního Scandi prohlásil, že pokud by měla adaptace románu Adlera-Olsena být adaptovaná kousek po kousku, takový film by musel mít čtyři hodiny, tedy dvojnásobek délky Nesmírného. Vyplatí se kvůli tomu věnovat čas spíše knížkám, nad kterými divák stráví více času, ale zároveň mu pomůžou se více dostat do niter postav a dopomůžou mu k tomu zasadit nejrůznější nuance? Možná! U Nesmírného ovšem potěší, že tak nějak funguje… na té základní bázi. Každá postava se vlastně dá nějak charakterizovat, dají se popsat nějaké její motivace a čím svými činy chtějí docílit. Bohužel se nejedná u takových adaptací o povinný bod (stačí připomenout Sněhuláka v režii Tomase Alfredsona nebo Dítě číslo 44 v režii Daniela Espinosy). Adaptovaný scénář Jakoba Weise by tak šlo díky pochválit. Nejen proto, že i zdánlivá povinnost je v posledních letech nejednomu scenáristovi u takových adaptací cizí.
Samotná zápletka pochopitelně ihned mnohým bude evokovat Guru Járu, Rodinu Charlieho Mansona nebo špetku incestu, za kterou by se nestyděl ani George R. R. Martin. Se severskými kriminálkami půjde proto snadněji sympatizovat, protože se očividně skutečně nebojí ostřejších motivů a násilí v bodech, kdy by to celé mělo být tabu. Neznalost předlohy neomlouvá, minimálně ve filmovém médiu se ovšem poměrně zajímavě zobrazuje to, jak je na hlavní kriminální zápletku nějak nalepená osobní minulost hlavního hrdiny. Kdo si tak bude myslet, že má před rafinovaností dějových kotrmelců náskok, může skončit (nemile?) překvapený.
Kdy se v rámci zápletky vyplatí říct ,,dost!´´?
Thomsen naznačil, že je možné, že se filmaři vyhnout adaptaci sedmé knihy s názvem Selfies, protože by mohla být příliš náročná na adaptování. Co ovšem vlastně dělá dobrou detektivku? Její rafinovanost? Zamotanost? Nepředvídatelnost? Debaty, které se mohou vést hodiny a hodiny, duchové Arthura Conana Doylea nebo Agathy Christie vám na to pravděpodobně řeknou své. Nesmírný nicméně adaptuje příběh, který je dost možná až příliš postaven na absurditě. A vlastně by bylo vhodné v jistých momentech říci ,,dost!´´
Úvodní sebevražda dávného přítele a kolegy vyvolává zvědavost. Postupné odhalování záhady si dokáže udržet pozornost, postupně se vyskytuje nějaká ta zvědavost a ani fanda detektivek č. 1 nejspíše závěrečný twist/twisty neuhodne. Příběh možná k napojení hlavního případu na osobní příběh hlavního hrdiny přistupuje poměrně zajímavě, čím víc se nad tím ovšem člověk zamyslí, tím více se to vlastně celé začne rozpadat.
Severská kriminálka jen pod povrchem?
Velmi rychle zamrzí, že se nádech severské kriminálky postupem času tak trochu vytrácí. Prim navíc už tentokrát nehraje tolik dynamika mezi Mørcka a Assadem. Ten skrze Afshina Firouziho dostává již třetí vyobrazení a je spíše vedlejší figurkou, což zamrzí nejspíše všechny, které z předchozích projektů baví především dynamika vztahu mezi Mørckem a Assadem. Sofie Torp je nicméně stejně jako v Marcovi poměrně sympatická a z Heddy Stiernstedt v roli Pirjo přesvědčivě mrazí. Casting je celkově povedený, což má šanci předvést již Peter Mygind ve své expoziční sebevražedné scéně.
Nesmírný je vlastně fajn příspěvek do celé série a krásný úkaz toho, že po Složce 64 nemusí být kvalita celá série dávno ten tam. Chyba skutečně nutně nemusí být ve změně produkčního zázemí a působivý výkon Ulricha Thomsena dokazuje, že kvalita neletěla z okna s výměnou hlavního herce. U Marca se toho nesešlo více, Nesmírný alespoň funguje v nějaké té základní rovině. Knižní předloha dá nejspíše pořád divákovi více a možná začne dávat trochu větší smysl. Překombinovaný děj je pořád překombinovaný a 38 stehů na penisu, které by si zasloužil nejeden sexuální deviant, na tom nic nezmění. Přeci je to ovšem celé tak nějak fajn a naděje na další tři (čtyři, pokud dojde i na Selfies) kvalitní adaptace série samozřejmě existuje. A zmiňovaný Netflix seriál snad nikomu nebude drásat nervy. Nejen severským divákům, ale všem, kteří jsou majitelé jakéhosi vkusu.
Nesmírný závěrem
Roztrhl se se severskými kriminálkami pytel? Dost možná ano. Adaptace knih z knižní série Oddělení Q ovšem díky Nesmírnému pořád očividně zvládnou alespoň v nějaké rovině uspět. Ulrich Thomsen dokazuje, že právě on za úpadkem série z minula nestojí a Nesmírný minimálně zvládne obstát jako jakýsi víceméně uspokojivý reparát za Marca. K nadšenému skákání ke stropu to ovšem nestačí….
Verdikt: 6 z 10
Zdroj: Nordisk Film
