Náctiletá princezna Ellian vyrazí do divočiny hledat způsob, jak zvrátit mocnou kletbu, kvůli které se její rodiče – královnu Ellsmere a král Solon – proměnili v obří monstra. Moc času ale nemá….
Zakletí – Má se konkurence obávat Skydance Animation?
V roce 2017 založila produkční společnost Skydance zcela novou divizi Skydance Animation. Prvotina této divize byl animák Štěstí z roku 2022, která ovšem s odstupem času může za to, že alespoň nějak zůstane v paměti může poděkovat černé kočce s dabingem Simona Pegga. Na konkurenci pro Pixar či Walt Disney Animation Pictures to tak tentokrát nestačilo, bylo ovšem jisté, že plány Skydance Animation nekončí. Brad Bird (neopovažujte se před tím nazývat animaci žánrem!) má například pro Skydance Animation chystat detektivku Ray Gunn a Rich Moore (zodpovědný za oba díly Raubíře Ralfa nebo Zootropolis: Město zvířat) chystá nové animované zpracování o Jackovi a stonku fazole. Nejdříve ovšem došlo na 2. snímek Skydance Animation s názvem Zakletí.
Vicky Jenson spolu s Andrew Adamsonem režírovala prvního Shreka, u DreamWorks Animation následně spolurežírovala také Příběh žraloka. V roce 2009 došlo na její hraný debut s názvem Absolventka s Alexis Bledel. Teprve až nyní se Jenson vrací k režii a poprvé se animáku chopila bez jakékoliv režijní pomoci. Je její Zakletí konečně tím důkazem, že by před Skydance Animation měla být animační konkurence na pozoru?
Pohádka s nečekaně vyspělým tématem
Shreka a Příběh žraloka mají nejspíše mnozí v paměti jako parodie. Jeden si dělá srandu z pohádek a obrací je naruby, druhý si utahuje především z gangsterek. Oba ovšem skrývají palčivá témata (je proměna žraloka Lennyho v delfína v Příběhu žraloka alegorií na transexualitu?). A Zakletí je další animák Jenson, který má skutečně něco navíc. V centru dění je totiž 15-letá princezna, která se snaží proměnit zpět své rodiče v lidská stvoření místo jejich aktuální monster podoby. A přitom zjistí, že její rodiče mají v plánu jít od sebe.
Zakletí má i díky tomu potenciál být animákem s neuvěřitelným přesahem. Takový ten animák, který může nejednomu dětskému divákovi ukázat, že je odloučení jejich rodičů v pořádku a že se jejich rodinná pouta nějak nepřetrhají. A nebo alespoň ukázat, že zdánlivým odloučením dvou rodičů se svět samotný (nebo království rozdělené ve dví?) nezboří. Na poměrně vyspělý animák by to zdánlivě mohlo stačit. Stačí ovšem palčivá témata na nosný animák?
Alan Menken připomene disneyovky… a filmu tak možná uškodí
Hlavou animace ve Skydance Animation je nadále John Lasseter. Ten Lasseter, který se nejdříve u Pixaru chopil režie prvních dvou Toy Story, prvních dvou Aut a svého času sloužil paralálně jako vedoucí Pixaru i Walt Disney Animation. Disney opustil kvůli jistým přeslapům, u Skydance Animation ovšem zkušený tvůrce animáků má příležitost dohlížet na novou animovanou tvorbu. A i díky jeho přítomnosti je znát, že by Zakletí velmi rádo připomnělo nějaké ty disneyovky.
Přítomný je ostatně Alan Menken, autor hudby k Malé mořské víle, Krásce a zvířeti, Aladinovi, Zvoníku u Matky boží či Na vlásku. Jestli něco zvládne evokovat starou dobrou disneyovku, je to právě přítomnost Menkenovy hudby a také jeho texty k písním, které vytvořil spolu s Glennem Slaterem, zkušeným muzikálovým autorem. Jenomže pak se na to divák začne snadno koukat střízlivěji a všechny ty disneyovky/pixarovky to začne připomínat až na škodu. Tady je troška Medvědích bratrů, tady je troška Rebelky, ten hlodavec až příliš evokuje Abua z Aladina, Pascala z Na vlásku nebo Rufuse z Kim Possible. Jestli něco může Skydance Animation do budoucna prospět, byla by to troška vlastní image. Už podruhé ovšem animák z tento dílny až příliš evokuje konkurenci.
Tuhle animaci zbožňovat nejde
Dokud se pozornost soustředí čistě na krále a královnu, která jsou proměněná v monstra, animace je vlastně fajn. Stejně tak u hlodavčího kamaráda Flinka. Jestli ovšem něco nepůsobí v rámci animace příliš půvabně, je to design lidských bytostí. Zmiňované Štěstí v tomto ohledu vypadalo mnohem lépe. Kdyby šlo o druhořadý animák z Ruska či Ukrajiny, dávalo by to dost možná ještě nějak smysl. I česká Pyšná princezna ovšem vypadá po stránce animace půvabněji. Snad tedy bude platit, že tato stylizace je pouze dílem tohoto filmu.
Nejvíce tak skutečně půjde cenit fakt, že se hlavní hrdinka zdánlivě nemůže dočkat toho šťastného konce, po kterém touží. K nějaké zásadnější redefinici příběhů o princeznách to ovšem v součtu nestačí. Na to se příběh až příliš vydává směrem očekávaných klišé a až příliš splachuje v jistých momentech snadno nabízející se logický vývoj. Na snahu být trochu chytřejší pohádkou je Zakletí až příliš hloupé.
Ústřední myšlenka filmu zůstane nadále zajímavá a třeba scenáristé z ranku Charlieho Kaufmana nebo Noaha Baumbacha by z ní jistě zvládli vydolovat něco nosnějšího. Scenáristické trio Linda Woolverton (další zkušená tvůrkyně z řad Disney), Lauren Hynek a Elizabeth Martin (obě zodpovědné za scénář k hrané Mulan) je ovšem ve finále zdánlivě až příliš svázané. Je to škoda, protože potenciál celého konceptu je očividný. Nad Skydance Animation tak prozatím hůl nelámat. Pořád dát ovšem radši šanci Shrekovi a hledat v něm další vrstvy (hehe).
Zakletí závěrem
Má Skydance Animation vlastně do budoucna potenciál? Ani podruhé se trefa do černého nekoná. Animák rozhodně neurazí a odvaha spojená s ústředním tématem má přeci jen něco do sebe. Konkurenci to ovšem evokuje přespříliš a animace není dvakrát nejpůvabnější. Budoucnost Skydance Animation láká na budoucnost se zajímavými tvůrci a nejspíše bude stát za to dát budoucnosti této divizi Skydance šanci. Prozatím ovšem nejspíše může být konkurence jako Pixar, Walt Disney Animation nebo DreamWorks Animation klidná….
