Původní Vetřelec Ridleyho Scotta patří mezi nejvíce ikonické sci-fi filmy, zároveň často nechybí na seznamech těch nejlepších hororů. Původní Vetřelec se dočkal tří pokračování a dvou prequelů (+ dvou crossoverů se značkou Predátor), po odkoupení 20th Century Fox společností Disney poté bylo jasné, že ani tuto značku nenechá Disney spát.
Už 2 roky nazpátek se povedlo oživit značku Predátor, na rozdíl od Predátor: Kořist se poté sedmý Vetřelec s podtitulem Romulus dočkává uvedení v kinech. Režie se poté chopil Fede Alvarez, autora úspěšného hororu Smrt ve tmě. Film sliboval návrat ke kořenům série, jak se poté film odehrávající se mezi původním Vetřelcem a Vetřelci Jamese Camerona povedl?
Romulus jako jedna velká pocta sérii Vetřelec
Snadno se naskytne pocit, že si Alvarez v podstatě natočil další Smrt ve tmě, která se jen tentokrát odehrává ve světě Vetřelce. I sem se parta ústředních postav někam vloupává a nečeká, že narazí na nebezpečného obyvatele dané lokality, který sice nevidí, přesto dokáže napáchat spousty brutálního násilí.
Alvarez v průběhu nezakryje fandu celé značky, kdy nechybí nespočet odkazů a to i v rámci případů, které docení snad jen znalci širšího univerza (nechybí odkazy na hry a překvapivě i na filmy, jejichž existenci by spousty fandů Vetřelce radši vypustilo). Ať už je to čerpání z ikonického designu H. R. Grigera, citování památných hlášek (ať už sebevíce křečovitě) nebo minimálně jedno nevyhnutelně kontroverzní rozhodnutí.
Fede Alvarez prostě natočil nového Vetřelce, který se nejvíc podobá prvnímu filmu. Nesnaží se o tak výrazný odklon jako Vetřelec: Vzkříšení od Jean-Pierre Jeuneta a nebo dvojicí prequelů Ridleyho Scotta, na rozdíl od Predátor: Kořist nepřichází svět Vetřelce s něčím svěžím.
Koncept celé série se zdánlivě vyčerpal, působí jenom jako taková uklidňující sprcha pro všechny, které nemají zrovna dvakrát dobré vzpomínky na Promethea i Vetřelec: Covenant. Alvarez ovšem rychle utvrdí pochybnosti o tom, zda vůbec zvládne nějak razantně dodat sérii něco nového. A rozhodně to není jenom o tom, že ikonické monstrum již prostě nedokáže překvapit.
Vetřelec: Romulus je fajn, ale nepotřebný dodatek
Film sympaticky zvládne vyvolávat původního Vetřelce (už designem úvodních titulků, očividně záměrné stylizaci jako z 80. let…), všem, kteří jdou do kina, je ovšem jasné, co přesně hlavní postavy čeká. Není proto nutné tak dlouho čekat, až příliš se snažit o hloubku postav (ve finále stejně zaujmou pouze dvě hlavní postavy – čím dál tím šikovnější Cailee Spaeny a David Jonsson jako nejsympatičtější android série od Bishopa z Vetřelců).
Alvarez ve finále stejně projeví, že pouze točí slasher ve světě Vetřelce. Takový, který nemůže být příliš gore, o filosofickou snahu prequelů se otírá jen okrajově (je hned jasné, které části musel mít rád Ridley Scott) a celé to nezvládne být děsivé i přes fakt, že by i nadále působivější monstrum člověk hledal těžko.
Alvarez se snaží strašně moc vzdávat poctu celé sérii a podráží mu to nohy. Chvílemi přitom chytře zvládá pracovat s prostředím, nejednou potvrdí, že je slušný řemeslník, dodatečné finále je poté úkazem, že má Alvarez zřejmě skutečně respekt ke kompletní sérii a nebojí se i něčeho, co spíše působí jako z finále případného Promethea 3.
Alvarez tu nepřispívá nějakému skvělému world-buildingu, alespoň ovšem očividně chvílemi pracuje s praktickými efekty (přítomnost jednoho výrazného CGI o to více bolí a jen více rozvíří debaty o využívání A.I.), zároveň se v rámci Romula výtečně pracuje se zvukem.
Celé je to tak řemeslně velmi fajn, se zásadní revolucí ovšem Alvarez nepřišel. A vlastně jen dokázal, že se na rozdíl od Predátora může série Vetřelec jen variovat (pokud si Scott náhodou přeci jen svou Prometheus trilogii nedodělá). Pokud někomu bude stačit původní Vetřelec 2.0, spokojen z kina nejspíš přeci jen odejde.
Film Vetřelec: Romulus závěrem
Vetřelec: Romulus je zcela očividně natočen pro fandy původního Vetřelce, jde ovšem o ten případ, kdy útok na nostalgii může filmu podrazit nohy. Predátor: Kořist zvládl naznačit, že by rasa Yautja mohla mít do budoucna ještě výrazný potenciál, Vetřelec: Romulus naopak zvládá naznačit, že nic zajímavějšího již série s Xenomorphy dodat nedokáže.
Na rozdíl od kontroverzní dvojice Prometheus/Vetřelec: Covenant je Romulus bezpečným návratem k tomu, co fungovalo v roce 1979, zároveň ovšem naznačuje, že je série vyčerpána. Alvarez tak v podstatě naplnil obavy o tom, že pojede na jistotu, zrovna to ovšem série Vetřelec dvakrát nepotřebovala. Pár momentů i nápadů jistě zaujme, vyložený hejt se rozhodně nenabízí, stejně tak ovšem neexistují záminky k tomu si Vetřelec: Romulus zamilovat.
Verdikt: 5,5 z 10
Zdroj titulního obrázku: 20th Century Studios
