Proč by sexuální pracovnice nemohla toužit po opravdové lásce? Anora (Mikey Madison) je ještě tak naivní, že takový sen má. Když si ji v jejím „mateřském“ klubu objedná mladý, bohatý a divoký Rus Ivan (Mark Eidelshtein), vsugeruje si, že právě on je ten pravý. Jejímu životnímu rozhodnutí bude předcházet pestrá série sexuálních čísel, několik lajn koksu, spousta vypitého alkoholu a pár dnů strávených v Ivanově pronajatém luxusním domě. A protože moloděc je taky docela střelec, po týdenní známosti spolu frčí do Las Vegas, aby se tu mohli vzít. Že by potom měli žít šťastně až do smrti? Ani omylem.
Ivanovi rodiče (Aleksei Serebryakov, Darya Ekamasova) jsou ruští oligarchové, kteří nevycválaného synka uklidili do Ameriky před problémy, jež doma v Rusku způsobil. Synův sňatek s americkou prostitutkou ale považují za největší lumpárnu, jakou jejich synáček dosud provedl, a samozřejmě ho chtějí anulovat. Po dobrém či po zlém. Jenže jejich nová snacha je životem otřískaná holka, která se jen tak ničeho nezalekne a o svůj šťastný konec je připravená se porvat. Doslova…
Anora je film o kterém ještě bude slyšet
Režisér, scenárista a střihač Sean Baker se stal poměrně výrazným jménem na poli nezávislého filmu, který se ve tvorbě často zaobírá příběhy lidí na okraji společnosti – imigranti, nezaměstnaní, sexuální menšiny, pornoherci nebo sexuální pracovníci. A i když se hlavní hrdinka Bakerova posledního filmu jako prostitutka nebere, je minimálně striptérkou. Bakerova Anora si již na Filmovém festivalu v Cannes došla pro Zlatou palmu za nejlepší film a stala se tak prvním americkým filmem od Stromu života z roku 2011, který tuto cenu obdržel.
Nejen díky této ceně se Anora poměrně rychle stala oscarovým favoritem a očekává se, že by si 2. 3. 2025 mohla dojít pro nejednu cenu. Po vzoru Pulp Fiction a Parazita se jedná o dalšího divácky vděčného vítěze hlavní ceny na nejprestižnějším filmovém festivalu, který si k divákům může v nejednom ohledu najít cestu velmi snadno. Baker především zvládá elegantně přeskakovat po špičkách a vyvážit ideální mix komedie a dramatu. Přitom všem se Baker nutně nesnaží představovat postavy, které nám mají být nějak sympatické, daří se mu ovšem to, že jsou ústřední postavy komplexní a vícevrstvé. A o to více sympatičtější je s nimi trávit čas.
Popelka bez pohádkového filtru?
Titulní hrdinka zdánlivě nachází pohádkový život a její naivita jí říká, že se z ní stala nová Popelka. O to více narazí při konfrontaci s realitou. Anora skutečně není novou Pretty Woman, protože tu na rozdíl od Garryho Marshalla Baker netočí moderní Popelku v prostředí prostitutek. Při sledování Anory je pravděpodobné zpozorní i ten, který jméno jejího tvůrce slyšel poprvé. Baker totiž v průběhu působí jako tvůrce s výtečným sociálním vcítěním. Jak nám tak ani samotná ústřední hrdinka nemusí být nutně sympatická, Bakerovi se podaří dostat se postavě pod kůži.
Baker si tak za pochodu vyhrává s barvami i samotným vizuálem, především se mu daří příběh odvyprávět se zdánlivým ideálním odstupem. Jak prostřední část filmu může pro jejího účastníka působit jako skutečná noční můra, z diváckého hlediska dochází k výtečné práci s dialogy, zábavným interakcím a především pocitu, že ze zdánlivě absurdních situací Baker vydoloval možné maximum. Anora se rychle projeví jako ten typ filmu, který si jde užít v moment, kdy o něm člověk neví prakticky nic. Kdo očekává jenom romantickou drama pohádku o zamilované dvojici ve složení americká prostitutka x ruský dědic, bude (možná) mile překvapen. Do velké míry bude záležet nad tím, jak divák vezme celý příběh s nadsázkou. Dá se snadno předpokládat, že by se podobně laděný příběh mohl kdejakému tvůrci rozpadnout pod rukami. Baker ovšem skutečně zvládá držet nutný balanc.
Výkon Mickey Madison patří mezi herecké koncerty roku
Je velmi pravděpodobné, že se Anora začátkem následujícího roku na nejrůznějších filmových ocenění připomene především i výkonem Mickey Madison. Známá tvář z Tarantinova Tenkrát v Hollywoodu nebo pátého Vřískotu je skutečnou tváří celého filmu. Člověk jí věří její zdánlivou naivitu, všechny emocionální výlevy i momenty, kdy dochází k nějakému rozvoji její osobnosti. Výrazně trčí i funkční chemie mezi Madison a jejími hereckými kolegy, především mezi zábavnou postavou Torose v podání Karrena Karaguliana a postavou Igora v podání Jurije Borisova, který rychle dokáže, že se kniha nemá soudit dle obalu.
I přes délku 140 minut je Anora svižná a především po celou dobu neskutečně zábavná, subjektivně díky tomu může utéct daleko rychleji. Anora je v podstatě rozdělená do tří samostatných částí, kdy mezi expoziční první a dramatickou závěrečnou účinkuje především zmíněná druhá pasáž, která rychle projeví to, že Baker očividně nepostrádá jenom um sociálního vcítění, ale také um toho, jak dávkovat humor. Hrdinka se jednoduše po zdánlivé vidiny pohádkového života stává více a více střízlivou, výsledný film díky tomu servíruje horskou dráhu emocí.
Anora zvládne diváky rozesmát, zároveň je zvládá dojmout
Anora zvládne v nejeden moment diváka snadno rozesmát, protože minimálně druhá polovina skrývá mnoho podnětů k záchvatu smíchu. V ten pravý moment ovšem zvládne i dojímat. Nečekaným srdíčkem filmu se tak může stát i nepravděpodobný bodyguard Igor, i přes to, jak hlavní hrdinka nemusí být hned všem nesympatičtější, přesto je snadné s ní v těžkých momentech soucítit. I samotný závěr je krapet trudnomyslný a zvedá dojem z celého příběhu Anory ještě o kus dál.
Anora je díky tomu nevypočitatelná a skrývá i jasné rýpnutí do opaků těch, kterým se Baker ve své filmografii věnuje – do těch, kteří se neskrývají na okraji společnosti, naopak se na ty, kteří se na okraji společnosti nachází, často dívají skrze prsty. Baker poté na sebe zvládá upozornit i výrazným střihem, kdy Baker nabídne několik výtečně sestříhaných montáží a pasáží. Zcela očividně se jedná o filmaře, který má vše pevně ve svých rukách, zároveň se mu daří, aby jeho novinka neměla repetitivní dojem a netočila se v kruhu. Kontroverzní zasazení a ústřední postavy (ruští oligarchové cenu sympatie nevyhrají ani za tento film) nejspíše filmu samotnému udělají slušnou reklamu, stěžejní ovšem je, že hlášení diváků ze zahraničí a především úspěch v Cannes nelhal. Anora se mezi hlavní oscarové kandidáty z nejednoho důvodu zapíše snadno.
Anora závěrem
Výhrou na Filmovém festivalu v Cannes vzbudil zvědavost, výslednými kvalitami si zaslouží pozornost. Do velké míry absurdní komedie má výrazný přesah, výtečně přeskakuje z komediálních vod do těch dramatických a je dílem režiséra, scenáristy a střihače Seana Bakera, který má vše pevně v rukou. Výkon Mikey Madison je jen malou třešničkou na dortu. Pokud Anora svůj úspěch v Cannes zopakuje i na nadcházejících Oscarech, mnoho důvodů k nechápavému kroucení hlavou skutečně nebude….
Verdikt: 9 z 10
Zdroj titulního obrázku: Neon
