Jackie (Mallory Wanecque) a Clotaire (Malik Frikah) zdánlivě nemají nic společného. Jackie je slušná holka z dobré rodiny, pilně studuje na střední škole. Její spolužák Clotaire naopak vyrůstá v problémové čtvrti, rád se poflakuje a žije neřízeným životem. Ač na okolí Jackie působí jako křehká dívka, Clotaira okouzlila její nebojácnost a také hodně ostrý smysl pro humor. Ona na něm naopak obdivuje nepředvídatelnost a spontánnost. Navzdory rozdílům se do sebe bezhlavě zamilují a myslí si, že jejich láska nemá obdoby a nikdy neskončí. Clotaire se však zaplete s násilnickým gangem a je odsouzen k deseti letům vězení za vraždu, kterou ale ve skutečnosti nespáchal.
Po mnoha letech nedobrovolného odloučení už oba žijí velmi odlišné životy. Jackie (Adèle Exarchopoulos) vede spořádaný a poklidný život s novým partnerem Jeffreyem (Vincent Lacoste), čerstvě propuštěný Clotaire (François Civil) by se rád a drsně vypořádal s bývalými kumpány za jejich zradu, kvůli níž si odseděl dlouhé roky ve vězení. Každá cesta, na kterou se vydávají, je ale nevyhnutelně přivádí zpět k sobě. Zvítězí jejich zběsilá láska nad Clotairovou touhou po pomstě a nad spokojeným životem, který teď žije Jackie?
Gilles Lellouche je nejen francouzským hercem, kterému jde legálně nadávat do Obelixe, ale je také režisérem a scenáristou. Jeho 4. režijní projekt s názvem Zběsilá láska byl uveden na posledním Filmovém festivalu v Cannes, jednalo se ovšem o nejhůře hodnocený film minulého ročníku v rámci Hlavní soutěže. Přesto se mu podařilo obdržet 13 nominací na francouzské filmové ceny César, Alain Chabat poté nominaci za Nejlepšího vedlejšího herce dokonce dokázal proměnit. Jedná se tak o film, který diváky určitě rozdělil a i rozporuplné přijetí mohlo slibovat minimálně zajímavou podívanou. Jaký je ovšem výsledek?
Zběsilá láska slibuje zběsilou romantickou podívanou
Zběsilá cesta je adaptací irské knihy Nevilla Thompsona s názvem Jackie Loves Johnser OK? Lellouche projekt chystal téměř dekádu, sliboval poté, že půjde o velmi brutální romantickou komedii, již během realizace poté Lellouche citoval Martina Scorseseho, Quentina Tarantina a původní West Side Story jako inspirační zdroje pro tento film. Výsledkem je určitě zajímavý film. Ale co přesně to v tomhle případě znamená?
Jedná se o téměř tříhodinové (166 minut) romantické drama, kterému se nejspíše v Cannes tleskalo ve stoje 15 minut, aby šlo celkovou délku zážitku zaokrouhlit na tři hodiny. V Cannes se tleská všemu a nejde to vnímat jako nějaký zásadní důkaz kvality. I když poté došlo k dezinformaci o tom, že půjde o muzikál, ve skutečnosti se v něm jenom trochu tancuje a vůbec nezpívá. Děj jde poté rozdělit na dvě separátní části – dospívání dvou ústředních postav a jejich dospělost. A sympatičtější je svým způsobem její první polovina.
První polovina filmu strká do kapsy jeho druhou půlku
Už počátku jasné, že si Lellouche zakládá na výrazném vizuálu. Je to film plný výrazných barev, stylizovaných pasáží, také momentů, kterým bude vlastně snadné nadávat do kýčovitosti. I když Zběsilá láska není muzikálem, má s ním minimálně po stránce vizuálního zpracování poměrně styčné plochy. A kdo chce, může v tom skutečně vidět moderní West Side Story/moderního Romea a Julii.
V dospělosti stěžejní dvojici hrají Adèle Exarchopoulos (které život nastartoval film Život Adèle) a François Civil ( D’Artagnan z poslední dvoudílné adaptace Tří mušketýrů), tedy výrazní herci jedné generace francouzských herců, jsou ovšem zastínění představiteli jejich mladších verzí. Malik Frikah obdržel nominaci za Nejlepší mužský objev a Mallory Wanescque zase za Nejlepší ženský objev, není se potom čemu divit. Jedná se o zdánlivě zaměnitelnou teenagerskou romanci, chemie mezi dvěma zmíněnými mladými herci ovšem funguje a všechna vzájemná roztomilá gesta a vizuální vyprávění zvládají vyvolávat dojem, že se skutečně odehrává romance, která je pro dvě ústřední postavy stěžejní a ovlivňuje jejich život minimálně po další dekádu. Frikah a Wanescque navíc mezi sebou mají nějakou přesvědčivou chemii. A to se mezi Exarchopoulos a Civilem úplně nekoná, byť v něm očividně sebevíce existuje snaha o vyobrazení kontrastu mezi dospíváním (případně ambicemi během něj) a vyloženou dospělostí.
Lellouche se utrhl ze řetězu, výsledek tomu odpovídá
V průběhu to začne působit, ,že se Lellouche definitivně utrhl ze řetězů. je to na vidět na výsledné podobě filmu. Jak film přeskočí do 2. časové roviny, nahazuje méně a méně přesvědčivé dějové kotrmelce, kdy nejvíce bude určitě trčet konec, který zdánlivě odkazuje nevyhnutelné směřování vyprávění, jde ovšem o formu tahání za nos. Škoda jen, že tak „drzý“ a především nepředvídatelný film není po celou dobu. V průběhu se naopak film stává více a více předvídatelným, 166 minut si poté Lellouche obhájí vyloženě těžko. Na to nevypráví dostatečně komplexní příběh, který by si své téměř 3 hodiny zasloužil.
Poměrně dost vedlejších postav se projeví jako karikatury (rodiče hlavní mužské postavy, jeho nejlepší kamarád, nová láska hlavní ženské postavy…), se kterými film nepracuje kdovíjak zajímavě. Výjimkou je snad Alain Chabat, který otce hlavní hrdinky zvládne ztvárnit alespoň nějak komplexněji a vyvolá dojem, že je jeho César zasloužený. Ve výsledku navíc zamrzí, že 2. polovina pracuje zajímavěji s Civilou postavou. Jackie sice touží především po emancipaci a její příběhová rovina odpovídá jejímu charakteru, linka s novou láskou se ovšem vyvine přesně dle očekávání. Úsměvně je ve finále i kontrast mezi dvěma hlavními postavami v jejich minulosti a budoucnosti, nejen díky faktu, že mají rozdílné barvy očí (rozpočet ve výši 35,7 milionů eur holt nejspíše nedokázal pokrýt náklady na čočky). Když je řečeno, že se dospělá Jackie (Exarchopoulos) vůbec nezměnila od své teenage podoby (Wanescque), je to poměrně úsměvné.
Zběsilá láska vypadá draze, působí ovšem jako předražený videoklip
Zmíněný tučný rozpočet je na filmu rozhodně vidět a vypadá to, že se na filmu nešetřilo. Nejen skrze vizuál, ale i docela výrazně vyobrazené dobové zasazení příběhu do 80./90. let. Jako celek ovšem Zběsilá láska ovšem působí spíše jako předražený videoklip. Takový ten ambiciózní videoklip, jehož součástí je nějaký ten příběh, pořád ovšem videoklip. Chvílemi to vypadá, že film rozjede pár zajímavých dějových prvků, na to ovšem ve finále není moc čas. Linka o gangsterské kariéře Clotairea by vystačila na jeden samostatný film, bylo by ovšem naivní věřit, že dojde k nějakým zajímavějším věcem. A to i přes fakt, že se několikrát naznačí, že to Clotaire nemá v hlavě úplně srovnané a je dost možná svým způsobem psychopat. Má to nějaké zásadní následky na rozuzlení příběhu a zakázanou lásku? Ne, proč by vlastně mělo?!
Jde přesně o ten typ filmu, u kterého je těžké říct, co se při jeho realizaci tvůrci honilo v hlavě. Jedná se minimálně o ten typ filmu, kterému by se hodila nějaká dramaturgická rada, minimálně cokoliv, co by nějak zvládlo obhájit jeho délku. Cokoliv, co by z filmu, který by zřejmě rád pojednával o nějakých vážných tématech, dělalo méně banální záležitost. Docela blízko by Zběsilá láska zřejmě ráda měla k filmům Baze Luhrmanna, ty se ovšem nemusí opírat pouze o silný vizuál, ale také většinou o nosné vyprávění. A přesně v tom Zběsilá láska selhává.
Zběsilá láska by mohla být silnou podívanou
Zběsilou láskou nejde vyloženě opovrhovat. Ambice z toho filmu celkem srší, skutečně hezky se na něj kouká, herci se snaží i v moment, kdy je jejich neexistující chemie sebevíce křečovitá. Sympaticky to pracuje s hudební dramaturgií, samotná hudba Jona Briona je dost výrazná, nominace na kameru, střih, kostýmy, zvuk i výpravu jsou na Césarech snadno obhajitelné.
V romantické rovině ovšem především v závěru trčí z filmu neskutečná křeč a i když se může zdát, že film může směřovat nějakým směrem (falešný začátek je opravdu na škodu), ve finále velmi zklame svou banalitou a tuctovostí. A nic na tom nemění barvičky a vizuál, který by mohlo závidět spousty filmů. Jako v životě totiž nezáleží zase tolik na vnější kráse, ale také na kráse vnitřní. A se Zběsilou láskou je to prostě složité.
Zběsilá láska závěrem
Se Zběsilou láskou je to těžké. Je to očividně ambiciózní podívaná, které se po řemeslné stránce vlastně dost věcí těžce vytýká, na zadek ovšem film dopadá v rámci scénáře, který je příliš banální, tuctovitý a především hloupoučký. Pohroma, kterou naznačoval loňský Filmový festival v Cannes se nekoná, zároveň se ovšem nekoná kdovíjaký filmový zázrak. Prostě neurážející film, kterému se dá dost věcí vytýkat, přeci se ovšem dá snadno identifikovat několik jeho silných stránek. Zároveň jich ovšem není tolik, aby šlo na celkové kvality Zběsilé lásky brát nějaké zásadní ohledy.
Je to poměrně dost promrhaný potenciál, zároveň ovšem určitě jde o vizuálně podmanivou podívanou. Takže je svým způsobem snadné Zběsilou lásku v jistých ohledech cenit, v jistých ohledech jí zase pohrdat. Rozhodně film, který splňuje předpoklady o tom, že může snadno rozdělit diváky na ty spokojené a zklamané…
Verdikt: 6 z 10
Zdroj titulního obrázku: StudioCanal
