Takové rande naslepo někdy přináší hororové zážitky. Mladá vdova Violet (Meghann Fahy) po dlouhých měsících samotaření svěřila syna Tobyho (Jacob Robinson) na hlídání sestře Jen (Violet Beane) a vyrazila si do luxusní restaurace na schůzku s panem Neznámým (Brandon Sklenar). Zpočátku se vyvíjí všechno překvapivě skvěle. Z pana Neznámého se vyklube stoprocentní sympaťák Henry, který vypadá jako totální trefa do černého. Příjemnou atmosféru narušují jen textovky přicházející Violet z neznámého čísla, které ji nejprve obtěžují a posléze čím dál víc znepokojují. Ignorovat je bohužel nemůže, odesílatel jí názorně předvede, co se stane, když nebude spolupracovat.
Stačí k tomu záběr z její domácí kamery zabírající maskovaného muže se zbraní, stojícího uprostřed jejího obýváku. Úkol, který Violet dostane, je však z kategorie nesplnitelných. Pokud se má její syn dožít zítřejšího rána, musí ona zabít Henryho. Kdo a proč mu usiluje o život? Je schopen své hrozby uskutečnit? A neskrývá se náhodou mezi ostatními hosty restaurace, když ví o každém jejím kroku? Dilema, kterému Violet čelí, je strašlivé. Zůstává v ní však malá jiskřička naděje, že když dokáže na všechny otázky najít odpovědi, může se ještě zachránit….
Zabitý večer – I AirDrop může být noční můrou
10. 4. 2025 do kin dorazí Zabitý večer, novinka režiséra Christophera Landona (Všechno nejhorší 1-2, Slečna bestie). Film má za sebou svou novinářskou projekci a redakce Plotpoint se nyní svěří se svými dojmy z tohoto nového thrilleru. Nový film v duchu Alfreda Hitchocka, nebo přeci jen až příliš zaměnitelný thriller? Více už v jednotlivých dojmech redakce:
Antonín Matějíček
Christopher Landon, známý hlavně pro svou zábavnou práci s hororovými koncepty, tentokrát odkládá své oblíbené žánrové kejkle stranou a servíruje komorní thriller o dost nepovedeném rande naslepo. Dvě postavy, jeden prostor a velmi rychle rostoucí pocit, že tohle asi neskončí šampaňským na druhém rande. Film sází na jednoduchý koncept a postupné budování napětí, což je přesně moje parketa. Mám rád, když se dusno mezi postavami dá krájet. Jenže tady jsem spíš cítil lehký vánek místo pořádného průvanu.
Začátek je ale nadějný. První třetina pěkně rozestaví figurky na šachovnici, kamera si občas vymyslí hezký tah a herci jsou příjemní společníci (minimálně zpočátku). Člověk si skoro řekne: „Jo, Landon zase roztáčí svoje kolečko napětí.“ Jenže pak začne trochu skřípat. Jakmile film přejde do další fáze, původní očekávání se pomalu rozpouštějí a vy si začnete uvědomovat, že Landon tentokrát drží příběh pevně na uzdě a moc se do dobrodružství nepouští. Žádné divoké twisty, žádná vyložená hra s divákem. Prostě docela rovná, bezpečná trasa.
Jak se děj posouvá, Zabitý večer se stále víc opírá o jednoduchou linku, která bohužel nenabízí tolik momentů, kdy byste se nervózně ošívali v sedačce. Postavy mají potenciál, scénář by s nimi mohl víc pracovat, ale místo toho dostáváme takovou klidnou jízdu, která víceméně drží směr, ale moc netlačí na plyn. Nejsem si jistý, jestli je to záměr, nebo opatrnost, ale výsledek je spíš pohodové pozorování než strhující drama.
Zabitý večer si drží solidní řemeslo, ale…
Finále už působí skoro jako lehký sprint do cíle, kdy si tvůrci možná uvědomili, že by to chtělo přece jen trochu víc vzrušení. Jenže místo kulminace dostaneme spíš rychlé uzavření celé zápletky. Není to průšvih, to ne, film má solidní řemeslnou kvalitu a svižnou stopáž, takže se nenudíte. Jen jsem se prostě nemohl ubránit pocitu, že Landon tentokrát hrál až moc na jistotu. Čekal jsem trochu víc koření v tomhle jinak vcelku poctivém pokrmu.
Podtrženo sečteno: Zabitý večer je komorní thriller, který si drží solidní řemeslo a slušnou atmosféru, ale příběhově zůstává na bezpečné půdě. Napětí tu je, ale rozhodně vás nedrží pod krkem tak pevně, jak by mohlo. Pokud si chcete dopřát lehce napínavý večer bez velkých překvapení, můžete to zkusit…
Verdikt: 5,5 z 10
Martin Lukáš
Režisér Christopher Landon ve filmu Zabitý večer přináší zajímavý koncept kombinující technologie s nepříjemně tísnivým vydíráním. Nápad sám o sobě má potenciál, ovšem jak už to bývá, silná premisa ještě nezaručuje zdařilé provedení. A to i přesto, že z traileru film působí velmi energetickým a vypjatým tónem. Výsledek se tomu totiž ani zdaleka neblíží, a je to spíše dobře odvedená práce editora traileru, protože samotný film větší napětí postrádá.
Úvod je sice poměrně svižný a dostane nás rychle do toho hlavního dění ve vysokopodlažní restauraci, ovšem zde tempo brzy vyprchá a začne se ubírat do repetitivních vzorců vyhrožování a pokusů hlavní hrdinky projevit potřebu o pomoc. Neobjeví se zde mnoho způsobů, kterými by se tento koncept dal vytěžit na úplné maximum, a Landon spíše pracuje s jistými a ne tolik odvážnými možnostmi. Což je velká škoda vzhledem k tomu, že se film odehrává prakticky na jednom místě, a scénáristicky by se dal značně okořenit a využít prostředí o to více.
Řemeslně film funguje
Řemeslně film funguje, několik nápaditých her s kamerou potěší a celkový vizuál nóbl podniku působí autenticky. Nicméně atmosféra tohoto prostředí vzbuzuje zvláštně nepříjemné pocity, a to nejen kvůli tématu filmu, ale spíše kvůli výše zmíněným nedostatkům. Meghann Fahy se v hlavní roli ukazuje v lehce odlišné poloze než ve chválené 2. sérii Bílého lotosu, ale podává stále slušný výkon, což platí i o druhé polovičce tohoto rande Brandonu Sklenarovi. Zajímavým zpestřením se stává číšník této dvojice v podání Jefferyho Selfa, který shodou okolností má tento večer svou první směnu. Situaci velmi příjemně odlehčuje a svým humorem několikrát zaboduje.
Nějaký ten příběhový zvrat k závěru nás nemine, jeden z nich bohužel jasný od začátku, ten druhý si s diváky hezky hraje a nechává lehce nejistými. Nemalým problémem zajisté zůstává vyfabulovaný závěr filmu, který vystřídá hned několik nerealistických a úsměvných scén, které se Zabitý večer pokoušejí alespoň nějak rozumně oživit a uzavřít. Zabitý večer tak zůstává filmem, který povinností v kině není, ale jako žánrová jednohubka na pozdní nedělní večer neurazí.
Verdikt: 5,5/10
Tom Bejvl
S Christopherem Landonem je to prostě těžký. Má očividně nakoukáno, umí nějak pracovat s vizuálem a filmovým řemeslem jako takovým, rozhodně mu nechybí fištrón. Jeho obě Všechno nejhorší i Slečna bestie pracovaly s klišé slasherů, tentokrát ovšem Landon natočil poměrně komorní thriller, který ke svému námětu využívá moderní technologie. A na něco extra to nestačí.
Nejedna zahraniční recenze označila Zabitý večer za film s nádechem hitchcockovského thrilleru. Točil by snad takové filmy Alfred Hitchcock… kdyby našel pramen mladí a nějakým zázrakem se vyhnul MeToo? Těžko říct, srovnávání s thrillery Alfreda Hitchcocka bude ovšem samo o sobě přehnané. Především díky faktu, že Landon v průběhu nedokáže nejuspokojivěji pracovat s napětím a rychle se ukáže, že scenáristé Jillian Jacobs a a Christopher Roach (scenárista také snadno evokujícího NON-STOPU s Liamem Neesonem!) sice přišli se zajímavým konceptem, celovečerní délku ovšem spokojivě neutáhne. A nová Telefonní budka, nebo alespoň zmíněný NON-STOP se nekoná.
Je to pořád fajn thriller, kterému nejvíce ublíží srovnávání
Brandon Sklenar (příjmení evokující Československo není náhodné) je sympaťák, o kterém pravděpodobně ještě bude hodně slyšet, i Meghann Fahy je v hlavní roli poměrně šikovná. Zabitý večer poté rozhodně není nejhloupější žánrovka, přeci jen se ovšem začne snadno rozpadat v moment, kdy nad ní člověk začne tak nějak více přemýšlet. Landon to pořád za pochodu zvládá vykoupit nejedním zajímavým vizuálním nápadem, poměrně efektně pracuje s nasvícením scén i kamerovými nájezdy. Landon se ovšem pořád v těchto trochu jiných vodách nezvládne tak úplně vykoupat, více mu dle všeho svědčí divočejší koncepty.
Je to pořád oukey thriller, kterému jen nejvíce ublíží srovnání… vlastně s jakýmkoliv lepším thrillerem. Ve výsledku to vlastně působí jako zajímavé scenáristické cvičení, kterému se minimálně daří přesvědčivě vybudovat nějaké emoce v rámci vztahu dvou ústředních postav. Filmu svým způsobem ubližuje až přepálená poslední třetina, jinak je to celé jaksi neurážející výplach. Čekat více nejspíš nikomu ani neprospěje…
Verdikt: 6 z 10
- Zdroj titulního obrázku: Universal Pictures
