Profesorka angličtiny M (Rachel Weisz) se zblázní do nového sympatického kolegy Vladimira (Leo Woodall) a pořádně si tak zkomplikuje už tak pošramocený vztah s manželem Johnem (John Slattery) i kariéru…
Ženská hvězda dvojice filmů Mumie s Brendanem Fraserem, kterou čeká návrat do její role, držitelka Oscara za výkon ve filmu Nepohodlný i bývalá manželka režiséra Darrena Aronofskyho a současná manželka herce Daniela Craiga. Rachel Weisz je herečkou, která bývá v rámci projektů, kterým se upíše, vybíravá. Občas se sice objeví v nějakém tom blockbusteru (Mocný vládce Oz Sama Raimiho, Black Widow), sama ovšem zdůrazňovala, že preferuje projekty, které ji zajímají po umělecké stránce. I proto ostatně Weisz spolupracovala s režiséry jako Yorgos Lanthimos či Paolo Sorrentino. Nyní se ovšem rozhodla chopit poměrně odvážné role v seriálovém komediálním dramatu Vladimir. Jaký tento seriál je?
Vladimir – Seriál nejen o titulním zajíčkovi
Děj seriálu se soustředí na nejmenovanou profesorku angličtiny středního věku, známou pouze jako M. Ta se ocitá uprostřed osobní i profesní krize. Její manžel John v podání Johna Slatteryho je suspendován z univerzity kvůli sexuálním vztahům se studentkami. Protagonistka se tak musí vyrovnat nejen s veřejným skandálem, ale i s otázkou vlastní loajality – zda stát po boku svého manžela a chránit rodinu, nebo připustit, že jeho chování bylo problematické. Situaci dále komplikuje příchod mladého a charismatického kolegy Vladimira v podání Lea Woodalla. Jeho přítomnost v ní probouzí fascinaci, která postupně přerůstá v posedlost. M se ocitá v emocionálním i morálním zmatku, kdy její vlastní jednání začíná zpochybňovat hodnoty, které dosud zastávala.
Vladimir se snaží spojit černý humor, psychologickou studii a satirický pohled na akademický svět, jenže výsledný efekt je poněkud rozpačitý. Seriál má bezpochyby zajímavý výchozí bod a nebojí se otevírat nepříjemná témata. Mocenské vztahy mezi studenty a pedagogy, proměnu společenských norem nebo otázku, zda lze minulost hodnotit podle současných pravidel. Problém však spočívá v tom, že se jednotlivé motivy často rozbíhají do různých směrů a seriál jako celek působí méně soudržně, než by mohl.
Způsob vyprávění je jedním z největších problémů
Rachel Weisz sice podává solidní herecký výkon a její postava je bezpochyby nejzajímavější součástí seriálu, ani ona však nedokáže zachránit vyprávění, které se místy začíná až příliš utápět ve vlastní sebestřednosti. M je prezentována jako inteligentní, ironická a manipulativní žena, která se snaží kontrolovat své okolí i vlastní emoce. Je to vyložená antihrdinka. Postupem času se ale její jednání stává stále méně pochopitelné a někdy až frustrující. Seriál se snaží zdůraznit její psychologickou komplexnost, přesto často působí spíše jako sled impulsivních rozhodnutí, jejichž důsledky nejsou dostatečně rozpracované.
Jedním z největších problémů Vladimira je způsob vyprávění. Příběh je téměř výhradně prezentován z perspektivy hlavní hrdinky, což sice umožňuje nahlédnout do jejího myšlení, zároveň to však výrazně omezuje prostor pro ostatní postavy. Vladimir, který by měl být jedním z klíčových prvků příběhu, zůstává překvapivě nevyužitým potenciálem. Jeho charakter je naznačen jen v základních obrysech a divák se o něm nedozví mnoho více než to, že je charismatický a přitažlivý. Podobně dopadá i postava manžela Johna, jehož osobnost je redukována především na roli zdroje zmiňovaného skandálu.
Vedlejší postavy často působí spíše jako nástroje k posouvání děje než jako plnohodnotné postavy. Tento problém se projevuje zejména v druhé polovině série, kdy se jednotlivé konflikty opakují a dramatické napětí postupně slábne. Mnoho scén se soustředí na dlouhé dialogy a introspektivní monology, které mají zdůraznit intelektuální rozměr seriálu, ale zároveň zpomalují tempo vyprávění. Divák tak může mít pocit, že sleduje spíše sérii úvah než skutečně dramatický příběh.
Seriál se světlými momenty
Seriál přitom není bez kvalit. V některých momentech dokáže být skutečně ostrý a vtipný. Především v momentech, kdy si utahuje z akademických elit nebo z generálních konfliktů mezi staršími profesory a mladší generací studentů. Dialogy jsou dobře napsané a obsahují hned několik povedených ironických momentů. Také vizuální styl seriálu je poměrně výrazný, minimálně více, než by se od seriálu s podobným konceptem očekávalo.
Tyto silné stránky však nedokážou zcela vyvážit problémy s tempem a dramaturgií. Seriál často působí dojmem, že se snaží být za každou cenu provokativní a intelektuální, to ale někdy vede k tomu, že centrální příběh ustupuje do pozadí. Místo plynulého vývoje sleduje divák spíše sérii situací. takové, které můžou šokovat nebo vyvolat diskusi, ale ne vždy fungují jako celek.
Psychologická rovina seriálu
Psychologická rovina seriálu navíc občas sklouzává k určité překombinovanosti. Postava M je prezentována jako komplikovaná a morálně ambivalentní osobnost, což by samo o sobě nebylo problémem. Potíž nastává ve chvíli, kdy seriál nedokáže jasně vyvážit její vnitřní konflikty s vývojem děje. Výsledkem je postava, která je sice zajímavá, ale zároveň natolik sebestředná a nečitelná, že si k ní divák jen obtížně hledá cestu.
Seriál naznačuje, že mnohem důležitější než samotný vztah je samotná idea tohoto vztahu – fascinace, která existuje především v hlavě hlavní hrdinky. Seriál velmi pracuje s ironickým odstupem a subjektivní perspektivou hlavní postavy, která přitom občas bourá i čtvrtou zeď a komunikuje s divákem. Její vyprávění je tak patrně filtrované a ústřední M tak působí jako poměrně nevěrohodná vypravěčka. Sázky na nevěrohodné vypravěče přitom i mohou fungovat, zrovna v případě Vladimira to ovšem tak úplně neplatí.
Problematická subjektivita seriálu
Právě subjektivita může být pro některé diváky problematická. Protože je vyprávění téměř výhradně ukotveno v její perspektivě, ostatní postavy – včetně titulního Vladimira – zůstávají do jisté míry nedořečené. Vladimir je prezentován především jako charismatický a přitažlivý mladý profesor, který v akademickém prostředí okamžitě vzbudí pozornost. Seriál ale jen zřídka umožní nahlédnout hlouběji do jeho motivací, což má nakonec své následky ve finální části seriálu, která tak úplně nefunguje.
Zajímavou roli hraje také kreativní krize hlavní hrdinky. Její profesní i osobní život se postupně prolínají a obsese mladším kolegou se stává nejen emocionálním impulzem, ale i zdrojem nové tvůrčí energie. Vladimir tak nepřímo otevírá otázku, do jaké míry může být osobní zkušenost – jakkoliv problematická – zdrojem umělecké inspirace. Jde o jednu ze zajímavých myšlenek, který seriál načrtává, nedá se ovšem říct, že by zvládla dojmy nějak táhnout nahoru.
Ze seriálu nicméně alespoň trčí jakási meta rovina. Vyprávění naznačuje, že příběhy, které si o sobě lidé vytvářejí, mohou být někdy důležitější než samotná realita. Postava M si tak začne uvědomovat, že není jen pasivní účastnicí událostí kolem sebe, ale také jejich vypravěčkou – někým, kdo může rozhodovat o tom, jak budou interpretovány. Právě v této rovině je Vladimir možná nejzajímavější. Seriál totiž méně než o skutečných vztazích vypráví o tom, jak lidé své vztahy přepisují a využívají jako materiál pro vlastní životní narativ. Je to tak seriál, který má zajímavých myšlenek poměrně dost. Škoda, že s nimi tak úplně neumí pracovat a i bez znalosti předlohy vyvolává pocit, že jde o případ, kdy se při převodu z knižní předlohy do audiovizuální adaptace něco pokazilo. K vyloženému utrpení má ovšem seriálový Vladimir pořád daleko.
Vladimir závěrem
Vladimir je seriál s ambiciózním tématem a výraznou hereckou hvězdou v hlavní roli, který však nedokáže plně využít svůj potenciál. Nabízí několik zajímavých momentů, inteligentní dialogy i solidní herecký výkon Rachel Weisz, ale zároveň trpí nevyrovnaným tempem, nedostatečně rozvinutými vedlejšími postavami a přílišnou snahou o intelektuální provokaci. Výsledkem je projekt, který může zaujmout svými nápady, ale jako celek působí spíše rozpačitě. Pro diváky, kteří mají rádi psychologicky laděná dramata a černý humor, může být Vladimir alespoň částečně zajímavou zkušeností. Pro ostatní však může jít o seriál, který slibuje víc, než nakonec dokáže nabídnout…
Verdikt: 5 z 10
- Zdroj titulního obrázku: Netflix
