Jak doopravdy žijí ženy, které na platformě OnlyFans vydělávají miliony díky provokativnímu erotickému obsahu? Nabízejí svým fanouškům jen uspokojení, nebo jim nahrazují skutečnou lásku? A co na jejich práci říkají partneři, rodina či nejbližší okolí? Režisérka Barbora Chalupová sleduje tři ženy, které hledají bohatství, svobodu i rychle nabytou slávu. Unikátní dokumentární snímek je vůbec prvním filmovým nahlédnutím za oponu celosvětového fenoménu OnlyFans, jenž vyvolává vášnivé debaty a otřásá pornoprůmyslem…
Dokumentaristka Bára Chalupová se ve svých projektech zaměřuje na společensky citlivá a současná témata, která reflektují dopady moderních technologií či kontroverzní komunity. S Vítem Klusákem byla spolurežisérkou dokumentu V síti, který specificky přistoupil k tématu zneužívání dětí na internetu. O rok později uvedla dokument Zákon lásky o legislativních a společenských otázkách týkajících se manželství homosexuálních párů v Česku. Kontroverznímu tématu se poté nevyhýbá ani u svého nejnovějšího filmu uvedeného do kin. Virtuální přítelkyně totiž pojednává o fungování na online platformě OnlyFans, kde ženy nabízejí erotický obsah a vytvářejí parasociální vztahy s klienty. Zároveň zkoumá, jak tento způsob práce ovlivňuje jejich každodenní život, intimitu i mezilidské vztahy. Pozornost tak tento dokument získal snadno. Jedná se ovšem také o dobrý dokument?
Virtuální přítelkyně se zaměřují na velmi specifický svět
Společnost vnímá takzvané virtuální přítelkyně z OnlyFans různě. Na jedné straně čelí tabu a morálnímu hodnocení. Jejich práce někteří označují za lehkomyslnou či neetickou, především z pohledu starší generace. Naopak zástupci mladších generací jsou ovšem aktivitu na OnlyFans schopni vnímat jako legitimní způsob podnikání a sebevyjádření, který OnlyFans modelkám umožňuje finanční nezávislost a kontrolu nad vlastním obsahem. Dokument Virtuální přítelkyně v tomto ohledu zobrazuje, že za online interakcemi a parasociálními vztahy s klienty stojí každodenní práce, plánování i osobní motivace modelek. A tím snadněji přibližuje divákovi realitu, která je často zastíněna častějšími stereotypy.
Virtuální přítelkyně jsou ve filmu celkem tři – Inked Dory, Rosalinda a Tinix. Chalupová v rámci dokumentu volí metodu pozorování. Volba tří různých OF modelek má poté výhodu v tom, že každá je svým způsobem jiná. Každá tak může své specifické zaměstnání vnímat jinak a mít k němu zcela odlišný přístup. Inked Dory OnlyFans dokonce vnímá jako vysněné zaměstnání, Rosalinda vnímá OnlyFans jako prostředek seberizika, Tinix zase bere svou OF aktivitu jako formu alter ega. Je také zajímavé, jak se trojice doplňuje. Dory je ta pozitivní, Rosalinda se vyrovnává s negativními zkušenostmi ze své minulosti, Tinix si je zase nejistá. Dory chce ukazovat své pravé já, Rosalinda nosí kuklu, Tinix se zase v oblasti sebeprezentace ještě hledá. Svět OnlyFans tak nemusí být jen o erotickém obsahu, ale také o formě profesní seberealizace i dalších faktorech, které aktivitu na OF ovlivňují.
Není OF jako OF
Dory, i jako vystudovaná psycholožka, chce využít své OnlyFans jako terapeutický nástroj. Rosalinda je matka, která se odmítá ukázat, protože se bojí přijetí veřejnosti. A Tinix má problémy s faktem, že je trošku objemnější ženou. Chalupová se třemi ženami strávila celkem rok, nesnaží se poté věnovat zásadnějším otázkám, které jsou s OnlyFans spojené. Co přesně stojí za jeho úspěchem? Jak je možné, že dokáže být tak úspěšné v době spousty nelegálního internetového porna zdarma? Kde přesně končí jeho morální hranice a jak drastické může do budoucna způsobit následky? Je to prostě pozorování tří žen, jejichž život už je s OF tak nějak spjatý. Samotné OnlyFans je tu do velké míry pouze spojovacím prvkem, jde tu především o tři ženy, které Chalupová pozoruje.
Někdy to nevyhnutelně může vyznívat až tragikomicky, především v momentech, kdy se na scéně třeba objeví partner, který říká, že je se vším v pohodě, protože mu asi nic moc jiného ani nezbývá. Dokument se v tomto ohledu snaží vykreslit tři protagonistky jako normální ženy s velmi specifickým zaměstnáním, samozřejmě je to ovšem poměrně těžký úkol. To, co je už u tvorby Chalupové zpozorovatelné minimálně u jejího Zákona lásky, je ovšem její citlivý přístup – takový, který by jí mohlo závidět spousty dokumentárních kolegů.
Typ tématu, který je vhodný pro filmařku
Svým způsobem dává smysl, že se tématu jako OnlyFans chce věnovat spíše žena, tedy v případě, že dokument soustředí na ženské modelky. Na OF samozřejmě jsou i modelové, jsou ovšem drtivou menšinou (80–90 % tvůrců erotického obsahu na OF mají být ženy, muži mají představovat jen 10–20 %). Vypovídá to něco o mužských choutkách? Svým způsobem ano. Nemá ovšem moc cenu snažit se o hlubší kontext, protože o ten samotný se Virtuální přítelkyně nesnaží. Chalupová jako žena ovšem může porozumět ženským zkušenostem, nabídnout díky tomu dávku empatie a zachytit komplexnost ženských zkušeností, motivací a emocí. U mnohých existuje jakási milná představa, že dokumenty nemají být zabarvené jeho tvůrcem a že by jejich tvůrci měli zůstat jaksi „objektivní“. A není to tak úplně pravda.
Chalupová sice volí pozorovací metodu a minimalizuje tak vliv na to, co se děje před kamerou, výsledek je ovšem pořád vidět skrze perspektivu filmařky, která za ním stojí. Subjektivní vliv se tak u tohoto typu dokumentu projevuje hlavně při střihu a výběru toho, co ve filmu zůstane. Na tvůrcích jako Chalupová je při této metodě volit, co do filmu zařadí. V případě Virtuální přítelkyně výsledek dodává zábavný a svižný dokument, který dělá jednu věc velmi dobře – snaží se titulní hrdinky s respektem a empatií. Diváci jimi pořád mohou pohrdat z „principu.“ Na rozdíl od mnohých předplatitelů OF s nimi ovšem dokument odmítá jednat jako s kusem masa. Měla by to být samozřejmost, dá se nicméně věřit, že kdyby se podobného tématu chopil třeba Vít Klusák, jeho slabost pro teatrálnost by v tomhle případě nepřinesla zrovna nejlepší výsledek.
Odvrácená strana OF
Samotné modelky se snaží OnlyFans vykreslit v rámci filmu poměrně pozitivně, komplexně a lidsky. Odvrácená strana OF ovšem ve filmu nechybí. Práce je to dle očekávání z vícero důvodů psychicky náročná, je u ní nutné nejen plánování, ale i dávka sebereflexe. Soukromý život může snadno dostávat nejednu formu trhlin, někdy vyloženě úchylní fanoušci vyvíjejí výrazné tlaky. Dokument tak jednu věc dělá dobře – kombinuje pozitivní a kritický pohled, čímž přináší poměrně vyvážený a realistický obraz platformy. V lince Rosalindy navíc hraje výraznou roli Davi, jeden z jejích fanoušků, jehož úloha v dokumentu vykresluje základní potíž parasociálních vztahů. Jedna strana si vytváří pocit intimního vztahu, pro tu druhou jde jen o práci. Jedna strana investuje emoce, druhá si drží odstup. U Rosalindy je to o to těžší, že má syna, ale i partnera. A navíc jí práce OF modelky nezbavuje svědomí.
Virtuální přítelkyně tak nabízí přístup k prostředí, které je běžně skryté za obrazovkami, a dává divákovi možnost nahlédnout do motivací, emocí a každodenní reality tří modelek. Dokument není senzacechtivý, výrazně z něj trčí snaha o empatický pohled s kritickým vhledem, takže divák odchází s komplexním pocitem – jak se živý obsah na OnlyFans prolíná s osobním životem a jaké psychologické a sociální výzvy z toho plynou. Je nejspíše naivní očekávat, že by měl dokument komukoliv na kontroverze spojené s OnlyFans změnit pohled. O to samotné se ovšem dokument vlastně ani nesnaží. Spíše nabízí okno do reality, které je až často zjednodušované stereotypy. Chalupová tak staví svůj dokument na respektu a empatii, přičemž divák je nechán, aby si sám vytvořil vlastní názor na fenomén OnlyFans, jeho dopady a etické dilema spojené s parasociálními vztahy. Film díky tomu funguje spíš jako pozorovací studie než moralizující komentář. A v tom tkví jeho největší síla.
Virtuální přítelkyně závěrem
Virtuální přítelkyně nabízí unikátní pohled na svět OnlyFans skrze životy tří odlišných modelek. Dokument Báry Chalupové se vyhýbá senzacechtivosti a místo moralizování staví na respektu, empatii a citlivém pozorování. Film ukazuje nejen každodenní realitu, motivace a výzvy modelek, ale také komplikovanou dynamiku parasociálních vztahů a psychologické dopady práce OF modelek. Divák je ponechán, aby si vytvořil vlastní názor – a právě v tom spočívá největší síla dokumentu. Jako pozorovací studie otevírá okno do prostředí, které je běžně skryté za obrazovkami, a zároveň přináší vyvážený pohled, kombinující pozitivní i kritické aspekty fenoménu OnlyFans. Nabízí prostor k zamyšlení, aniž by divákovi vnucoval předem dané závěry…
Verdikt: 7 z 10
- Zdroj titulního obrázku: Aerofilms
