Rudolf Biermann je známé producentské jméno českého i slovenského filmu, který stojí za mnoho oceňovanými filmy (Zahrada, Obsluhoval jsem anglického krále, Masaryk) i diváckými hity (Román pro ženy, Román pro muže). Kromě pozice producenta také jako spolurežisér a spoluscenárista v roce 2020 uvedl film Sviňa, který by na základě předlohy Arpáda Soltésze inspirován skutečným historickým politickým a mafiánským pozadím na Slovensku, včetně vraždy novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové. I druhý film režírovaný Biermannem je založen na předloze Arpéda Soltésze, tentokrát ovšem Biermann režíroval sólově bez Mariany Čengel Solčanské, samotný Soltész je poté též autorem adaptovaného scénáře. Na základě knihy Mäso – Vtedy na východe tak vzniká slovenská gangsterka, která by mohla snadno evokovat akční slovenský film. Tak jednoduché to ovšem není.
Samotný Biermann film označuje za jistou snahu o vyrovnání se s vládou Vladimíra Mečiara. Jeho jméno ve filmu nikdy nepadne, přesto se na něj v ději zasazeném do 90. let výrazně odkazuje. Pro Biermanna se jedná o období, se kterým se Slovensko ještě dodnes úplně nevyrovnalo, stejně jako Sviňa se odehrává ve světě, kde se politika, zákon a kriminální svět navzájem překrývají a do jisté míry žijí ve vzájemné symbióze. Stejně jako předloha je i film mixem inspirace skutečnými událostmi a fabulace, nejdůležitější ovšem je, že výsledek skutečně nezabolí. Nejedná se o další Hranaře nebo Bony a klid 2, naopak velmi schopně realizovanou kriminálku, která zvládá být mrazivá, působí, že se odehrává v nějakém funkčním a komplexním světě, kde pokud chce člověk spravedlnost, musí též chtě nechtě tak trochu ušpinit ruce.
Válka policajtů si nehrá na americkou akční podívanou
I když kdekoho může nejspíše snadno odradit délka ve výši 150 minut, pravdou je, že má film povedené tempo a rytmus, kdy se může pochlubit skutečně svižným vyprávěním. Scenárista Ondrej Azor musel sestříhat film z nějakých původních 320 minut na nějakých 150 minut, scenárista Soltész poté potvrzuje, že ve výsledném střihu žádný zásadnější moment nechybí. Nejdůležitější ovšem je, že má film skutečně vydařené tempo. Zhruba první třetinu filmu bude dost možná těžké naladit se, kdy především v první třetině film v podstatě není vyloženě nejvděčnější, jakmile ovšem dojde k stěžejnímu dějovému momentu, film rázem strhne volant o 360°. Za pochodu nejde o vyloženou dokonalost, které by řemeslně nešlo něco sem tam vytýkat, jinak ovšem film působí realizován sebevědomě a především se nebojí být skutečně realisticky nepříjemný. Jde o film, který potencionálně může vést k tomu, že si někdo přestane dělat iluze o tom, jak to s napojením vysokých politický pater a státních orgánů na organizovaný zločin není.
Jde o film, který si nehraje na americkou akční podívanou. Výsledkem není akční buddy movie a ani naleštěný akčňák z dílny Michaela Manna nebo Tonyho Scotta, omyl by do jisté míry bylo i srovnávání filmu se Skrytou identitou Martina Scorseseho. Největší síla filmu totiž tkví v tom, že se skutečně odehrává v reálném světě. Především navíc ve světě, který dýchá. Za pozornost v něm stojí ústřední i vedlejší postavy, vykreslený svět, dialogy, které mezi sebou postavy vedou. Svět plný výrazných vedlejších postav, kdy se například Marián Mitáš díky nepříjemnému ztvárnění „Inženýra“ rázem jeví jako ideální kandidát na slovenský remake Mlčení jehňátek.
Špinavosti světa, ve které se film odehrává, odpovídá i „zachmuřený“ vizuál Martina Štrby, v průběhu se ovšem několikrát prokáže, že jde o snímek realizovaný na nejvyšší možné řemeslné úrovni. Film přitom v tomto ohledu není dokonalý, například pasáž v boxerském ringu mohla rozhodně být realizovaná komplexněji. Jinak ovšem jde o film, který zvládá působit velkolepě i přes převažující komornost. Síla scénáře se za pochodu projevuje tím, že v něm do sebe vše zapadá. Jak má konec filmu symbolizovat záblesk nějaké naděje do budoucna a nebo nechat otevřený potenciál pro potencionální pokračování, po závěru filmu se rozhodně jeví, že Biermann zvládl dle Soltészova scénáře převést komplexní svět, ve kterém by bylo snadné vyprávět další příběhy. Rozhodně je totiž nadále možno čerpat z nejrůznějších mafiánských i korupčních příběhů s reálným základem.
Dá se snadno očekávat, že pro české diváky nebude mít příběh tak trochu o absolutní vládě Vladimíra Mečiara takovou emocionální hodnotu. Přesto nejednoho z nich jistě při sledování filmu zamrazí. I přes rozpad Československa jsme pořád přeci jen sousedé, mnozí Češi mají o slovenském politickém pozadí slušný přehled a někteří z nás pořád převažují názor, že Československo i přes rozpad nadále existuje. Jde o film, který je sice dobovkou, přesto je jistě aktuálnější, než je na první pohled jeveno. Vždyť jen vražda Kuciáka a jeho snoubenky proběhla ještě pár let nazpátek.
Na druhou stranu ovšem není vlastně tolik nutné orientovat se v politickém kontextu doby, ve kterém se film odehrává. I bez něj totiž zbyde bravurně odvyprávěna kriminální podívaná, která má bravurní obsazení (Miko v podání Alexandera Bárty je v průběhu vyprávění čím dál tím více sympatickým protagonistou, Mitašův Inženýr opravdu zvládá nahánět husinu, jako sympatický objev se jeví Anežka Petrová, Patrik „Rytmus“ Vrbovský předvádí svůj zatím nejsilnější herecký výkon!). Opravdu se tu vypráví vtahující příběh, který má funkční expozici, zvládá příběh v nějaké formě solidně gradovat, jen dost možná chybí nějaké zvraty a překážky. Pořád jde ovšem o film, který se odehrává ve zkorumpovaném světě, kde je skutečně snadné si ušpinit ruce. A nebo zůstat pasivním a stát se spolupachatelem kriminálních zvěrstev.
Válka policajtů i díky tomu všemu přikládá pod kotlem v oblasti toho, že v aktuální slovenské kinematografii vznikají aktuálně dost možná zajímavější projekty nežli v kinematografii české. Největší síla přitom tkví v tom, že si Válka policajtů nehraje na Ameriku. Těží z pozadí slovenské historie, lokálního prostředí a lokálních typů, které ovšem za pochodu nikdy neřvou, že jsou pouze karikatury (jak si o to může obsazení Rytmuse zdánlivě říkat sebevíc). Postav je sice ve filmu mraky, za pochodu ovšem není navzdory prvním dojmům těžké se v nich zvlášť nějak orientovat.
Film, ve kterém má svůj prostor několik mini příběhů, nad jeho chvilkovou dramaturgickou podivuhodností (úvod filmu má k americkým bijákům nejblíže) jde snadno přimhouřit oko, především proto, že film zvládá za pochodu skutečně sršet energií (celá pasáž s písní Ľudia nie sú zlí, razie v nočním podniku, stěžejní pasáž filmu, která otevírá dveře k jeho druhé části…). Jde o film v několika místech zábavný, přesto jistě ne tolik jako gangsterky Guye Ritchieho, především proto, že se tady skutečně vypráví krutá realita. Právě to intenzitu zážitku ještě posiluje.
Válka policajtů závěrem
Jde pasivní přihlížení vnímat jako spoluvinu a jde spravedlnosti dostát bez toho, aniž by si člověk sám zašpinil ruce? Otázky, které v jisté míře jistě otevírá Válka policajtů. Rudolf Biermann nerealizoval variaci na americké akční filmy či britské gangsterky Guye Ritchieho, naopak realistické zobrazení kriminálního příběhu odehrávajícím se na Slovensku, kde politici, zkorumpovaní policisté a mafiáni žijí ve vzájemné symbióze. Skrze schopný scénář film zobrazuje komplexní svět plný výrazných postav a působivého příběhu, který je spojuje, jeho největší síla ovšem nadále spočívá v tom, že jde o příběh ze skutečného Slovenska.
Válka policajtů díky tomu není pouze působivým filmem, ale také jistou formou výpovědi o absolutní tehdejší vládě Vladimíra Mečiara. Ať už má poté závěr symbolizovat záblesk naděje do budoucích let Slovenska a nebo nechává pootevřená vrátka k případnému pokračování, funguje v obou případech. Představený svět v tomto filmu je totiž natolik zajímavý (Inženýr v podání Mariána Mitaše si rovnou říká o vlastní film), že by návrat do něj neurazil. Především proto, že jde díky množství korupčních kauz a mafiánských příběhů s tím spojených rozhodně odkud brát…
PS: Pokud čeští diváci nemají vyloženě oprášenou slovenštinu, v českých kinech bude film uváděn s českými titulky.
Verdikt: 8 z 10
Zdroj titulního obrázku: Miro Nota, Jan Varchola, CinemArt SK
