Popová hvězda Skye Riley (Naomi Scott) zahajuje turné, které má upevnit její status jedné z aktuálně nejúspěšnějších zpěvaček. Svých „patnáct minut slávy“ si však nemůže užívat naplno, protože se v jejím životě právě v téhle kritické chvíli začíná vyskytovat řada velmi drastických a nepochopitelných událostí, které přibývají jedna za druhou.
Skye je bojovnice, která se už dokázala vypořádat s temnou minulostí (nebo si to aspoň myslí), a je připravená se porvat i s aktuálním ohrožením. Mezi nebem a zemí se však nacházejí děsivé síly, které se porazit nedají, i když je pro to Skye ochotná udělat cokoliv. Poznává je podle nenapodobitelného zlověstného úsměvu. V tu chvíli už ale může být na záchranu pozdě…
Druhý Úsměv není zbytečným pokračováním
Chybělo velmi málo a první Úsměv se málem ani nepodíval do kin. Původní exkluzivita pro streamovací službu Paramount+ ovšem zabodovala u testovacího publika a i díky tomu mohl film nakonec v kinech při rozpočtu 17 milionů dolarů globálně utržit milionů 217. Celovečerní debutant Parker Finn si tak rychle exkluzivní smlouvou u studia Paramount zajistil druhý domov a bylo jisté, že musí dojít na pokračování. Po 2 letech pokračování skutečně dorazilo. I když velmi volné.
Úvodní scéna realizovaná formou nepřerušovaného záběru je tak sice epilogem prvního filmu (o nějakou expozici se film ani nesnaží a prostě se v prvním záběru objeví o „6 dní později“), Finn ovšem v druhém Úsměvu sází na zcela nové prostředí a především protagonistku. Finn již jako režisér a scenárista obou filmů prohlásil, že si dokáže představit realizaci mnoho dalších filmů z této série, které by se více a více vymykaly kontrole. Plány tak Finn očividně má. A pokud by další pokračování kvalitou odpovídaly kvalitám Úsměvu 2, přetrvávající existence franšízy by nejspíše nemusela nikomu vyloženě překážet.
V podstatě nášup toho, co minule? Ano, jenže….
Už zmíněným prologem Finn zvládne potvrdit, že je skutečně šikovným řemeslníkem. Úsměv 2 je v podstatě nášupem toho z minula, zároveň je ovšem poznat větší měřítko, očividné větší ambice a především ve finále i větší utržení se ze řetězů. Finn jakoby i tentokrát natočil kompromis mezi divácky vděčným hororem s autorskými ambicemi. Úsměv 2 by v podstatě mohl být psychologickým thrillerem o popové hvězdě snažící se vyrovnat s minulostí plnou alkoholu i drog. Místo omamných látek má ovšem protagonista problém s démonem. A ne s tím v láhvi.
Parker Finn si tentokrát krapet chytřeji vyhrává s lekačkami, opět se poté potvrzuje jako tvůrce s vizuálním citem. Kamera se naklání do všech možných stran, švenkem se nešetří, po vzoru prvního filmu je navíc kamera v těch správných momentech intimní. V prvním Úsměvu Finn pracoval s tématem osobních traumat, ve druhém se přidává boj se závislostí a také snaha vykoupit se ze hříchů minulosti. I když poté film není muzikálem, jeho protagonistkou je pořád popová superstar a proto na zpívání dojde. Písně vždy adekvátně vystihují aktuální rozpoložení hlavní hrdinky a hudební vložky celkově fungují o poznání lépe nežli v případě jiného nedávného nejmenovaného pokračování pár let starého nejmenovaného hitu.
Úsměv 2 si dává na čas
Nutno dodat, že je chvíli nutné si počkat nežli dojde na to pravé hororové šílenství. Finn se vedle hororu skutečně snaží dostat se pod kůži nečernobílé protagonistce, která se zvládne vyjevit jako zajímavější postava nežli její předchůdkyně Rose z prvního filmu. Finn tak jakoby chvílemi až satirickým nádechem rýpal do popových fenoménů a jejich prostředí. Druhý film má pochopitelně nevýhodu v tom, že znalci původního filmu moc dobře vědí, co se to vlastně přesně děje. Finn přitom mytologii této démonické entity nějak zásadně nerozšiřuje (nějaká esa má nejspíše ještě schované v rukávu), v průběhu ovšem naznačuje, že ho nejspíše hraní si s tímto konceptem dále baví. O to více se musí ocenit, že se skutečně nerealizovala kopie prvního filmu.
Finn umí opět budovat napětí, možná jen tentokrát příliš sází na to, že vše v průběhu vyprávění nutně nemusí být tak, jak se zdá. A u nejednoho diváka může snadno dojít k přelití poháru trpělivosti. Chvílemi se Úsměv 2 přeci jen začíná loudat na místě, díky nevěrohodné realitě je vlastně těžší a těžší věřit tomu, co stěžejního se na plátně zrovna má dít (po vzoru prvního filmu). Naomi Scott má alespoň příležitost předvést své herecké přednosti, kdy se navíc může spoléhat i na solidní herecké spoluhráče – Rosemarie DeWitt v roli její matky/agentky, Dylan Gelula v roli nejlepší kamarádky nebo Peter Jacobson v poměrně zajímavé roli někoho, kdo má o řádění záhadné entity přehled. A občas vybafne i Ray Nicholson až děsivě připomínající svého otce Jacka Nicholsona.
Zázrak se nekoná, neurážející pokračování ano
Úsměv 2 působí dojmem, že si Finn může po prvním filmu více vyhrát. Neobhájí si přitom fakt, že přeci jen tak trochu vaří z vody a koncept zdánlivě není kam posouvat (i když otevřený konec možná napoví víc). Finn chvílemi možná neohrabaně skáče do vod černého humoru a chvílemi možná zamrzí, že zajímavější a zajímavější sonda do duše komplikované hvězdy musí pořád být Úsměvem 2. Zároveň se ovšem nejedním vizuálním nápadem zvládá nějak vykoupit.
Úsměv 2 mohl rozhodně být mnohem více zbytečným filmem, který mohl zdánlivě vzniknout jenom kvůli pozitivní účetní uzávěrce u prvního filmu. Finn ovšem skutečně mohl nějakým způsobem posunout měřítko, použít některé nápady, které si minule nemohl dovolit, zároveň dokázat, že by možná výjimečně mohlo jít o hororovou sérii, která nezačne být každým dalším filmem méně a méně snesitelná. V součtu na miskách váhy jde v případě Úsměvů v podstatě o vyrovnaný souboj, v drobných ohledech je ovšem možná Úsměv 2 přeci jen o ždibec sympatičtější. I když jen pořád zhruba o kapičku. Zázrak se nekoná, neurážející sequel ovšem ano. Pokud si série udrží svou kvalitu, realizace dalších pokračování těm dosud spokojeným vyloženě vadit nemusí.
Úsměv 2 závěrem
Úsměv 2 rozhodně není nejzbytečnějším pokračováním tohoto roku. Parker Finn realizoval volné pokračování svého hororového hitu a díky svěžímu prostředí, důkazům o tom, že je solidním řemeslníkem se spolehlivým osvědčeným týmem (v hudbě Cristobala Tapia de Veera to tam opět je) a minimálně uvědomělé práci s lekačkami i snahou o přesahy dokázal, že tohle hororové železo chtějí ve studiu Paramount kout po právu. Naznačená trojka si i díky příslibu dalšího svěžího konceptu do pár let svou realizaci obhájí, ani Úsměv 2 nejde po vzoru jeho předchůdce řadit k zaměnitelným hororovým jednohubkám….
Verdikt: 6 z 10
Zdroj titulního obrázku: Paramount Pictures
