Oblíbená parta hraček se vrací v novém dobrodružství, které je postaví před výzvu odpovídající dnešní době. Woody, Buzz Rakeťák, Jessie i Vidlík zjišťují, že svět dětského pokoje už dávno není jen o fantazii a klasických hrách. Do jejich života vstupuje moderní technologie – chytrý tablet ve tvaru žáby přezdívaný Žabletka – a s ní i zcela nové pořádky…
Animační studio tvoří celovečerní filmy už před 30 let. Tím úplně prvním byl Toy Story: Příběh hraček, přičemž se tento první film kompletně vytvořený počítačem stal v roce 1995 startem úspěšné franšízy. Dvojka tu byla už v roce 1999, trojka si po delší pauze v roce 2010 došla v kinech pro miliardu, o 9 let později stejně udělalo Toy Story 4. Pixar v roce 2019 slíbil, že po Toy Story 4 pro něj budou prioritou originální snímky, i díky COVIDU-19 ovšem spousta originálních filmů Pixaru propadla (včetně spin-offu Rakeťák), i proto se Pixar rozhodl opět sázet na tvorbu sequelů. Po velmi úspěšném návratu V hlavě tak došlo i na návrat Toy Story v pátém celovečerním filmu. Jak se Toy Story 5: Příběh hraček povedlo?
Toy Story 5: Příběh hraček – Jsou moderní technologie zkázou pro klasické hračky?
Režisér Andrew Stanton je s touto sérii spojen již od samého začátku. Byl scenáristou Toy Story: Příběhu hraček 1-2 , je také spoluautor námětu k Toy Story 3. Za scenáristický stůl tentokrát usedl spolu s McKennou Harris, se zkušenou autorkou storyboardů, která je také spolurežisérkou filmu. Během výroby mělo dojít k vymyšlení tolika nápadů, že by dle Stantona mohlo dojít minimálně i na Toy Story 6 a Toy Story 7. Aktuální pátý film každopádně reaguje na digitální éru. Tradiční hračky se tu střetávají s moderními technologiemi, na kterých začínají být děti pomalu závislé v čím dál tím menším věku. Jinak tomu není ani u osmileté Bonnie, majitelky známých hrdinů. Ta dostává svůj první tablet v podobě Žabetky, po vzoru tradičních hraček má přitom tenhle tablet vlastní vědomí. Buzz, Jessie a spol. tak mají nového nepřítele, zároveň se opět začínají obávat o svou budoucnost. Nástup Žabetky každopádně spustí řetěz událostí, do kterých se nakonec připlete i navrátivší Woody.
Toy Story 3 je dodnes vnímané jako výtečné finále původní trilogie. I režisér a scenárista Quentin Tarantino označil třetí Toy Story za jeden z nejlepších filmů, které kdy viděl, nemá ovšem žádnou touhu sledovat cokoliv, co přijde po ní. Neviděl tak ani čtyřku, které se přesto zázrakem povedlo dodat alespoň částečně podobně důstojné zakončení jako v případě třetího filmu. Ik když se ovšem tehdy o čtvrtém Toy Story mluvilo jako o finále, realizaci pátého filmu po čase nikdo nevyloučil. S jeho realizací přitom tvůrci samozřejmě riskují. Potenciálně funkční tečka za sérii se vám může klidně povést jednou či dvakrát, ale třikrát? Páté Toy Story to v tomto ohledu nemá jednoduché a s předsudky se bude pravděpodobně střetávat ještě více nežli právě mnohými přehlížená čtyřka. Byla by to přitom škoda. Toy Story 5 by již pro jistotu nikdo neměl vnímat jako případnou tečku, nebrání to nicméně v tom, aby jí šlo vnímat jako povedenou další kapitolu série.
Toy Story 5 chytře rozvíjí motivy i postavy
Sehraná dvojice Woody a Buzz se sice vrací, hlavní postavou je každopádně dle slibu Jessie. Po odchodu Woodyho se právě ona stala vůdkyni hraček, vývoj událostí pak způsobí, že se Jessie stane hlavní tváří své vlastní příběhové linky. Právě díky konfrontaci se Žabetkou se u ní vytvoří jakási forma předsudků/rasismus vůči technologickým hračkám, i to je ovšem klíčovou součástí tohoto filmu. Žabetka vlastně poměrně snadno evokuje Úzkost ze zmiňovaného pokračování V hlavě. Jde jí snadno vnímat jako hlavní zápornou postavu, zároveň to ovšem není postava, která své skutky koná se zlými úmysly. Není to další Mazel, blíže má spíše k panence Gabby Gabby ze čtvrtého filmu. I ona chce Bonnie pomoct s tím, aby si našla kamarádky, má k tomu nicméně svůj přístup. A ani Žabetka nedokáže ovlivnit, že se Bonnie může stát obětí předsudků či vyložené šikany.
Jessie má za sebou traumatickou minulost, kdy přišla o svou majitelku Emily, i s tím páté Toy Story pracuje. Jessie ví, že Bonnie nevyhnutelně stárne, hračky nicméně začínají vnímat, že díky technologiím děti stárnou až příliš rychle. Toy Story 5 je do velké míry komornějším příběhem, ve kterém jde stěžejní postavy napočítat na prstech jedné ruky, to nicméně neznamená, že sázky nejsou vysoké. Jakoby si tvůrci sami chytře uvědomovali, že není potřeba zvyšovat měřítko, stačí přijít s podnětnými tématy a motivy. Snadno přitom jde namítat, že se zdánlivé drobné motivy napříč sérii recyklují, spíše se ovšem šikovně rozplétají a rozšiřují. Pixar tu tak na jednu stranu dojí jednu ze svých nejúspěšnějších franšíz, vyložená rezignace a sázka na jistotu se přesto nekoná.
Pixar pořád dělá to, co mu jde nejlíp – Chceme mu to vlastně vyčítat?
Pixar v pátém filmu ze své nejstarší franšízy připomíná, proč je pořád minimálně po technické stránce vnímán jako animační špička. Jde o poctivou animační prací, která vyvolává dojem, že je pixel za pixelem dokonale vymazlený. Ať už se zrovna divákovo oko soustředí na detaily, designy jednotlivých postav či prostředí, jenž každou celovečerní pixarovkou vypadají fotorealističtěji a fotorealističtěji. Každý chlup na srsti zvířete, tlačítka na postavičkách a další detaily. Součástí pátého filmu jsou navíc sekvence, jenž opět vyobrazují hraní si s ústředními hračkami, i v tomto ohledu můžou být tvůrci kreativní a pracovat i se scénami, jenž se pokouší pracovat i s 2D animací. I díky těmto vizuálním projevům páté Toy Story nepůsobí ani v kontextu celé série genericky. A dokáží zároveň i hezky vyobrazit to, jak se kreativita při hraní odvíjí od představivosti jednotlivých dětí.
Randy Newman jako skladatel variuje různé motivy (včetně jednoho z Příšerek s.r.o.), povolanějšího skladatele by nicméně k této sérii člověk už hledal těžko. Kanonáda nápadů může snadno vyvolat dojem, že má Toy Story 5 tak trochu epizodickou strukturu, v součtu je to nicméně daleko od pravdy, protože všechny části do sebe zapadnou. A to včetně linky se skupinou padesáti technologicky vyspělých figurek Buzze Rakeťáka uvízlých v předváděcím režimu v hlavní roli. Ti jsou v podstatě ve stejném stavu jako náš známý Buzz v prvním filmu, projdou si pak sérii epizodek, přičemž jedna v podstatě skládá poctu Disneyho Bambi. A přeci jen nakonec zapadnou do hlavního příběhu. Přičemž také dokážou ukázat, jak se například vyvinula postava Buzze.
Staré známé tváře tu nejsou do počtu
Buzz tak zachází ještě o kus dál ve svém vztahu s Jessie, zároveň ho konfrontace s armádou Buzzů vede k návratu ke kořenům. Časům, kdy byl Buzz Rakeťák naplno v roli strážce vesmíru a nevěděl, že je jen hračkou pro děti. Je zajímavé sledovat, jak se tvůrci za pochodu zdánlivě snaží zahojit jisté díry v zápletce, zároveň šikovně pomrkávají ke starším dílům. Mimo to tu tak nepůsobí ani popkulturní odkazy či návraty postav, jejichž návrat by teoreticky nemusel být zase tak moc nutný. Původně se například tak nějak počítalo s tím, že Woody bude absentovat, nakonec ovšem došlo k rozhodnutí, že se vrátí. Dává jeho návrat smysl? Ano. Je tak moc nutný? Teoreticky ne, když už ovšem musí být, obhajoba jeho návratu nepůsobí tak úplně mimo. Především i proto, že se tvůrci věrně drží charakteristik postav. Pořád nicméně platí, že je tu spousta známých postav vyloženě do počtu a Toy Story 5 by teoreticky mohlo být jakýmsi spin-offem s Jessie v hlavní roli. Po vzoru prvního filmu je to celé méně týmovka a více se soustředí na omezený počet postav.
Z vícero důvodů nicméně film působí jako plnokrevný sequel. Témata, ke kterým se tvůrci franšízy mohou vyjádřit, se rozvíjí spolu s reálným světem. Rukopis Pixaru je i tady cítit především skrze vizuální vyprávění – ty momenty, které dokážou vykreslit, jak mohou obrazovky pohltit dětský mozek, poměrně hravé práce s POV či technickými vymoženostmi. A nakonec vlastně i ta krásná ukázka toho, jak spolu mohou hračky a technologie teoreticky koexistovat. Jistě, nejspíše se najde pár ušáků, kteří budou páté Toy Story kritizovat za to, že bude působit jako film boomerů, kteří v slabosti dětí pro moderní technologie hledají až příliš negativity, i díky tomu je ovšem páté Toy Story poměrně chytrou úvahou nad budoucností hraček jako takových. Těžko říct, jak moc úderná témata nabídne série do budoucna, nosné myšlenky, které jsou následně zpracované tak povedeně, tohle na první pohled nesoudné dojení franšíz dokážou přeci jen snadněji obhájit. Tak snad si to Pixar nepřestane uvědomovat – u Úžasňakových 3, Coco 2, Příšerek s.r.o 3… nebo Toy Story 6.
Toy Story 5: Příběh hraček závěrem
Toy Story 5 je překvapivě sebejistý návrat jedné z nejdůležitějších animovaných sérií. Namísto snahy o další velkolepé finále sází na komornější vyprávění, které rozvíjí známé motivy a posouvá je do současného světa, kde technologie čím dál více mění způsob, jakým děti vnímají hru i samotné dětství. Síla filmu spočívá především v postavách – Jessie dostává plnohodnotný prostor a její příběh patří k nejzajímavějším v celé sérii, zatímco návraty Woodyho a Buzze působí smysluplně a přirozeně. Vedle toho Pixar tradičně potvrzuje svou animační dominanci, kdy každá scéna působí vizuálně precizně a nápaditě. I přes občasný pocit recyklace známých motivů dokáže film najít nový úhel pohledu a přinést témata, která působí aktuálně. Není to revoluce, ale velmi dobře vystavěná další kapitola. Toy Story 5 tak funguje jako důstojné (samozřejmě nejspíš jen dočasné) pokračování, které sice znovu otevírá otázku, zda je série potřeba dál rozvíjet, ale zároveň jasně ukazuje, že Pixar ji stále umí vyprávět s jistotou i emocemi. Díky bohu za to!
PS: Český dabing/překlad je výtečný, šikovný překladatel Vojtěch Kostiha si opět poradil s hravými převody některých vtipů z originálního znění do toho českého. Jediným nedostatkem je fakt, že člověk neuslyší původní znění a tudíž ani herce jako Tom Hanks (Woody), Tim Allen (Buzz) či Conan O’Brien, který tu mluví Chytrolína. Fakt, že právě O’Brien v původním znění dabuje technologickou hračku pro nácvik používání toalety, je nejspíš vtip sám o sobě.
Verdikt: 9 z 10
- Zdroj titulního obrázku: Pixar
