Tony má plán je absurdní černá komedie „z prohnilýho kufru starý káry“ o lehkovážném kšeftaři Tonym (Lukáš Duy Anh Tran) a jeho naivním plánu, kterým zkomplikuje život všem kriminálním živlům v okolí. Co se zdá být jedním z dalších pochybných kšeftů, se náhle zvrtne v neřízený road trip. Zatímco Tony hledá způsob, jak se dostat ven během bláznivé akční jízdy, svět plný lží, podvodů a krádeží si s ním nelítostně pohrává. Přitom se snaží se pochopit, jaká absurdní hra se to kolem něj odehrává. Vyzbrojen ostrým jazykem a bezelstnou upřímností bojuje až do posledního nádechu. Podaří se Tonymu odrazit ode dna a uskutečnit svůj zatím nejbizarnější plán – začít žít poctivě?
„Drzá filmová komedie.“ Přesně tímto titulem se hrdě chlubí hraný celovečerní debut Barbory Kočičkové, která si ke své hrané prvotině také napsala scénář. Absolventka Filmové akademie Miroslava Ondříčka do kin přináší novou gangsterku, kterých je pořád v Česku jako šafránu, specifická se jí i tím, že se jejích zhruba 75-80% odehrává v kufru jednoho auta, z plátna poté téměř nesleze Lukáš Duy Anh Tran, pravděpodobně nejznámější česko-vietnamský herec, který se zhostil titulní role. Byť by se poté možná nevyplatilo očekávat český film roku, očekávat zajímavý film jistě ano.
Tony má plán – Zajímavé žánrové cvičení
Z kufru auta se film přesune pouze v rámci pár flashbacků, jinak od prvních momentů film sleduje titulní postavy v kufru. A divák má přitom stejnou perspektivu jako on. Slyší tak pouze hlasy a zvuky, nic ovšem nevidí. Většinu času tak film nabízí pouze stísněný prostor onoho kufru, většina ostatních herců, kteří v rámci děje sehrávají důležitou roli, se ve fyzické podobě objeví pouze na minimum času, překvapivě je i na hlavním plakátu znázorněna postava, která se nakonec ve filmu ve fyzické podobě neobjeví (marketing takového minimalistického filmu holt musí být nějak kreativní). Bylo by ovšem hloupé tvrdit, že se jedná o líný film, za kterým není vidět kus práce.
Je to především zajímavé žánrové cvičení, které nejspíše mnohé svou formou neoslní, na druhou stranu se dá věřit tomu, že někteří z nich budou právě ti, kteří si často stěžují, že české kinematografii chybí více kreativních či alespoň výraznějších filmů. Mezi právě ty Tony má plán bezpochyby patří, především i formou vyprávění. Svým způsobem by vlastně Tony má plán mohl fungovat jako divadelní hra, napovídají i tomu kulisy v rámci flashbacků, které snadno evokují kulisu kufru, byť děj v rámci flashbacků přeskočí do kupé vlaku, sámošky či riviéry. Z filmu trčí zajímavá vizuální stylizace, za pochodu to dokáže vyvolat pocit, že Kočičková nad vizuálním vyprávěním svého filmu přemýšlela, své kouzlo poté film má, byť mohou někdy rozhodnutí působit sebevíce zvláštně.
Film stojí na bedrech Lukáše Duye Anh Trana
Ona by nejspíše bylo divácky vděčnější ta varianta, ve které se bude perspektiva střídat a divák tak uvidí dění i mimo kufr, nikoliv pouze zvuky, které mají události mimo něj naznačovat. O to více je patrnější, že film do velké míry stojí na bedrech Lukáše Duye Anh Trana, který má po mnoha letech konečně opět štěstí na výraznější roli a šanci projevit, že je velmi dobrý herec, film tak doslova stojí na jeho bedrech a jeho dostatečně zábavnému výkonu. Mimo něj má největší herecký prostor Robert Mikluš v roli Tonyho mentora Kefíra, zrovna jemu role gangsterského mentora sedí, především i proto, že se jeho postava nesmí brát nutně vážně a byť Tonyho pořád peskuje, gangster na baterky je to minimálně podobný. A vlastně se díky vývoji událostí ukáže, že to není úplně náhoda.
Tony má plán se může zdát jako velmi snadno realizovatelnou žánrovou jednohubkou, při sledování se vlastně vlastně dá věřit řečem o tom, jak technické náročné natáčení filmu bylo, rozpočet 11 milionů korun padl mimo jiné na zapojení odborníků na robotiku, speciální efekty, kaskadéry a potápěče. Na zmíněné odborníky především i proto, že scény v ústředním kufru nejsou realizované v kufru za jízdy v autě, ale je zpracován skrze odříznutého kufru zasazeného do železné konstrukce uchycené na dálkově ovládané platformě, jednoduše skrze takový robotický simulátor. Kufr byl zároveň upraven tak, aby bylo možné odstranit všechny jeho čtyři strany, dialogové stopy herců, které Tony může za své jízdy slyšet, navíc nejsou nahrané ve studiu, ale působí autenticky díky faktu, že byly nahrané za jízdy v autě. Jde o drobné detaily, přesto se musí ocenit, protože se tu tvůrčí tým zřejmě vždy nevydal tou snadnější cestou. A to si svým způsobem zaslouží respekt.
Příběhově až příliš jednoduchá gangsterka
I skrze zajímavé zpracování tak vlastně moc nesejde na tom, že se jedná příběhově až o příliš jednoduchou gangsterku. Tony má plán stojí především na vizuálu a hlavním herci, pochybnější je v momentech, kdy se zřejmě snaží něco vypovědět o duševním rozpoložení hlavního hrdiny a jeho snaze se „kariérně“ vydat krapet jiným směrem. Pokud je dle jistých příslibů film absurdní, je to spíše v tom, jak moc „křehký“ jako gangsterka je. Tony má plán je zajímavý minimálně tím, že je gangsterkou zasazenou do velmi unikátního prostředí. Byť si právě svou formou může mnohé znepřátelit.
Kamera Martina Douby (Amerikánka) zklamat nemůže, Doubovi se ze zřejmých omezení daří vytlačit možné maximum, je to díky němu film velmi vizuálně výrazný. Práce se zvukem je krapet komplikovanější a díky mixu dialogových stop a zvukových efektů je někdy tak trochu nevyvážený, přesto se mu daří tak nějak věrohodně vyvolat pocit, že snad skutečně za kufrem auta poletují vrtulníky a podobně. Celé to navíc má 80 minut a velmi sympaticky tak film kvapí dopředu, byť pravděpodobně především proto, že už by jinak stopáž filmu moc natáhnout nešlo. A i kdyby ano (například jisté vizuální nápady, které jsou přítomné v traileru, aby nakonec ve filmu absentují), vlastně by filmu samotnému tolik nepřidaly.
Po celou dobu je to především film, který je nejvíce zajímavý svou formou, následně i kroky, které tato forma přináší. I za pár měsíců bude skutečně snadné na Tony má plán vzpomínat jako na netradiční žánrový experiment, který minimálně dokazuje, že má jeho tvůrkyně dostatečný audiovizuální cit, mohlo by díky tomu být zajímavé cokoliv, co se pokusí vytvořit příště. Byť je snazší k ní mít po její prvotině spíše respekt nežli vyloženou úctu.
Tony má plán závěrem
Tony má plán je zajímavým debutem Barbory Kočičkové, který zaujme především svou netradiční formou a vizuální stylizací. Film stojí na výkonu Lukáše Duye Anh Trana a ukazuje, že tvůrkyně má cit pro audiovizuální vyprávění. Příběhově však film zůstává jednoduchý a jako gangsterka je až příliš křehký. Přesto je to minimálně zajímavý experiment v kontextu současné české kinematografie…
Verdikt: 6 z 10
- Zdroj titulního obrázku: Falcon
