Přestože se českým kinům film vyhnul, určitě stojí za vaší pozornost. Tohle jsou názory naší redakce na film The Life of Chuck.
Jak jde čas s adaptacemi Stephena Kinga…
Už je to tak trochu zajetý postup během příprav další adaptace díla Mistra. Dozvíte se název; hned na to vás začnou bolet zuby z představy, že tohle rozhodně nejde zfilmovat; poté se nadšeně třesete během odhalování informací, aby jste i tak se strachem usedli do kina, jestli se to opravdu povedlo. Pokud jste tedy milovníci tvorby Stephena Kinga, letos máte skutečné žne. Jeho adaptace by se daly přehrabovat vidlemi. Ale my se dnes podíváme na film The Life of Chuck. Adaptaci povídky, která u nás vyšla v roce 2021 ve sbírce Když teče krev, kterou si vzal na starosti Mike Flanagan. Úspěch zaručen?
Lze podle povídky Chuckův život natočit povedený film, ale zároveň i dobrou adaptaci?
Způsob vedení a vyprávění příběhu povídky Chuckův život je totiž hodně specifické a svým způsobem skoro až unikání. Navíc k správnému vychutnání si příběhu a radosti ze čtení, je tady potřeba hodně velké fantazie, představivosti a chuti jít všemu tak trochu napřed. Aby jste na konci, bylo odměněni dobrým začátkem. Povedla se esence povídky přenést do filmu? Nebo je to pouze další adaptace, která kdyby nebyla, nikdo by nepoznal rozdíl? Povedl se snímek The Life of Chuck? Tohle jsou názory naší redakce.
Marek Lízal
Flanagana mám velmi rád a na jeho novinku jsem se moc těšil. Do kin se film k nám nedostal, bohužel, ale konečně jsem měl možnost si film pustit a můžu říct, že mě Flanagan zase potěšil. Příběh je vyprávěn pozpátku a začíná to třetí kapitolou, kde pomalu nastává konec světa. Všude je zmiňován Charles Krantz s obličejem Toma Hiddlestona. Televize jeho plná, plakáty všude možně, billboardy, v rádiu, všude se zmiňuje. Nikdo tomu nerozumí, nikdo ho nezná. Tahle část filmu vyzní nejlépe po skončení celého filmu, kdy pochopíte, že jde o metaforu. Film se zaměřuje na postavu Chucka neboli celým jménem Charlesem Krantzem. Sledujeme jeho život, který se s přibývajícím věkem blíží ke konci a celá první část filmu je o tom, že Chuckův život končí a tím pádem končí celý jeho svět. Moc se mi tohle zpracování a myšlenka líbí.
Následně přijde druhá část, kdy je Chuck mladší s tváří Toma Hiddlestona a dostáváme zde podle mě nejlepší část filmu, kdy dojde na taneční scénu, která se moc povedla. Ta scéna má perfektní rytmus a nádherně jsem se bavil. Celá druhá část ukazuje Chuckův dospělý život. Jde o obyčejného člověka, který má svoje problémy, které prožíváme my všichni. Zde jsem byl do filmu neskutečně ponořen a užíval si ten citový pohled do života jednoho člověka, který toho hodně dokáže předat divákovi. Následně dojde na třetí a zároveň poslední část filmu ve které se děj přesune do dětských let Chucka. Tahle část se zaměřuje na to, jak některé události formovaly Chucka. Tato emociální část mi moc sedla a v závěru ve mně zanechal film silný dojem. Je to krásná pocitová, filozofická, emocionální a také depresivní podívaná, která ukazuje, že život může být krásný i když končí. Je to hlavně o člověku a jeho existenci. Film, který má srdce a předá vám toho hodně.
Jinak, co se týče technické stránky, tak je film nádherně natočen a perfektně zahraný. Potěší Mark Hamill ve vedlejší roli. Plus mě jako fanouška Flangana potěšilo jeho cameo a také opět jeho spolupráce s několika herci se kterými točí už několik let, včetně jeho manželky. Mike Flanagan je u mě velmi oblíbený a jeho tvorbu miluji. Jeho The Life of Chuck se mi dostal pod kůži a dalo mi to krásný zážitek. A čím víc nad tím filmem přemýšlím, tak tím více ho miluji.
Hodnocení: 10/10
Pavel Hrubeš
Moc krásný film, který mi sedl, zahřál mě na srdci, dojal mě, vykouzlil mi úsměv na tváři a na dvě hodiny mě přikoval k televizní obrazovce. Režisér Mike Flanagan je můj oblíbený režisér a scénárista a já mám jeho tvorbu moc rád. Flanagan mi ve svých projektech ukazuje, že je neskutečně talentovaný, má cit pro vyprávění, skvěle umí pracovat s charaktery, a ke všemu umí točit s takovou lehkostí a přirozeností, kterou moc často nevidím.
Flanaganova tvorba se většinou zaměřuje na hororové příběhy, a několikrát už adaptoval knihy nebo povídky Stephena Kinga. Se samotným Kingem si Flanagan sedl, jinak by neměl v plánu další adaptace jeho děl. The Life of Chuck vychází z novely, kterou King napsal a kupodivu se nejedná o hororovou povídku.
Tohle je něco jiného. Něco silnějšího, než se na první pohled zdá. A Flanagan to natočil skvěle, protože on a všichni, kdo na filmu dělali, šli do tohoto projektu na plno a dali do něj srdce. A to srdce je hodně vidět.
Flanagan mi v několika svých filmech a seriálech ukázal, že umí natočit nádherné a civilní scény. A tady jich je tolik, a všechny jsou nádherné. Od obyčejné konverzace, přes procházku, k výborné taneční scéně na ulici (úžasná scéna plná dynamiky a radosti) až k samotnému konci, co je správně dojemný a silný. Opravdu jsem měl radost ze sledování tohoto filmu, protože jsem cítil radost ze všech herců, kteří v tomto filmu vystupovali.
Herecké výkony jsou zde parádní a každý herec si pečlivě odehrál svůj part. Nikdo se nesnaží si ukrást film pro sebe. Všichni hrají, aby odvedli, co nejlepší výkon. Od vypravěče, přes cameo roličky, až po největší hvězdy filmu. Nikdo nevyčnívá a všichni hrají, tak jak mají.
Po technické stránce je to moc hezky natočené a Flanagan si s filmem krásně vyhrál. Ve filmu je několik úžasný pasáží, spousty nádherných záběru, a taky mnoho silných a povedených scén. Asi největší problém filmu je ten, že se na něj musíte naladit. Pokud se vám to nepovede, tak vám to nesedne. Nicméně, pokud se vám to povede, tak uvidíte nádherný a hodně silný film. The Life of Chuck je moc hezký film, který si zaslouží vaši pozornost.
Hodnocení: 8,5/10
Lenka Skříčilová
Mike Flanagan se postupně stal oblíbeným tvůrcem hodně lidí. Včetně mě samotné. Ale nejsem žádný fanatický fanoušek, umím uznat, že se něco i nepovedlo. Ale pořád je toho stále víc, co se povedlo. A tím neukazuji jenom na jeho klasickou hororovou tvorbu v rámci seriálů, například film Hush je za mě snímek s hodně originální zápletkou. Poslední dobou se ale Flanagan stal nepsaným princem, co se týká adaptací mistra Kinga a v budoucnu se máme ještě na co těšit. Možná časem bude dokonce král, byť ten je zatím jenom jeden. A jak se tedy povedla adaptace povídky Chuckův život? Nebudu zbytečně chodit potřetí kolem horké kaše: za mě hodně moc.
Přiznám se hned na začátku. Jak moc mám ráda tvorbu Stephena Kinga, i tak jsou v ní věci, které mám raději než jiné. Moje nejoblíbenější postavy a příběhy jsou prostě ty obyčejné. Ty ze života, kde je sice příměs toho něčeho jiného, ale pořád to jsou více civilní vyprávění. A horor někde zrovna jinde spinká. (Ne, nemyslím si, že G. R. R. Martin je poslední žijící romantik. Na tomhle postu je s ním právě Stephen King a ještě Dan Simmons. Takže přijdou temné časy, až jednou…) A Mike Flanagan opět dokázal, že na to má. Že zvládne natočit Kinga s láskou, grácií a pocitem toho, že adaptace udělala to stejné jako její předloha: rostla ve vás během sledování stejně jako text po dočtení.
Chuckův život je povídka, kterou máte sice poměrně rychle přečtenou, ale zůstane vám v hlavě dlouho. Je to především o vnitřním monologu čtenáře se čteným. Povídky totiž nejsou texty autorů, kteří neumí napsat celou knihu. Povídky nám ukazují, že i na dvou stranách lze vyčarovat emoce, které v nás zůstanou dlouho po přečtení. A jak se povedla tahle adaptace? Zůstane v našich myslích, srdcích i duších dlouho po dokoukání filmu? Nebudu zbytečně chodit podruhé kolem horké kaše: za mě hodně dlouho.
Film není formát pro líné čtenáře, kteří neumí používat svou představivost, takže se nechají ovlivňovat představivostí druhý. Tohle by vám totiž řekl každý knihomol, který sice objevil kouzlo knih, ale zároveň stále neobjevil kouzlo dobrých filmů, natož povedených adaptací. Adaptace je vize člověka, kde zjistíte, jestli jste to viděli ve své hlavě stejně nebo zda jste schopní respektovat, že tady se představy vás a tvůrce rozešly. A The Life of Chuck je přesně ten případ, který si drží původní představu a zároveň rozvíjí svou vlastní cestu. Něco podobného se mi naposledy stalo u filmu Drive my Car, na který jsem se musela po přečtení povídky podívat novu. A bylo to ještě lepší. Bylo to tam. Ten pocit, že někdo svojí udělal nejen dobře, ale ještě o trochu víc než dobře. Ale především s láskou a pochopením. A tady tomu bylo úplně stejně.
The Life of Chuck začíná třetím aktem ze tří. A je snadné si tedy domyslet, že se díváme na příběh vyprávěný od konce. Přičemž každá část ve vás vyvolá jiné emoce. Stejně jako život sám ve mě, ve vás, v nás všech, postupně jak jdeme ke svému konci, jsou v nás jiné emoce. A jak vesmír kolem nás pomalu umírá, chceme mít všechny rozepsané příběhy alespoň když už ne dopsané, tak alespoň vymyšlené v naší hlavě. Prostě s úsměvem protančit životem a je jedno, zda ne/víme, kdy přijde náš konec. Každá vteřina se počítá. Každá vteřina je vhodným kandidátem na úsměv. Ale co by to bylo za správný film, kdyby neměl jenom skvělý příběh plný hluboké pravdy, ale kdyby zároveň skvěle nevypadal. Povedl se film i po vizuální stránce? Nebudu zbytečně chodit poprvé kolem horké kaše: vypadá opravdu moc krásně.
Tady každá vteřina křičí, že chce ve vašich očích být ta nejlepší a nejkrásnější. Přesto se ani jednou nedostaví pocit, že je tam toho moc. The Life of Chuck je malý, komorní film, který vás možná chytne za nos, když vám dojde, o čem je doopravdy. Tak to prostě zkousněte a užijte si zbytek. Ale … nejsou právě ty nejjednodušší a nejzákladnější příběhy ty nejkrásnější a nejcitlivější? Život, vesmír a vůbec. A tady je všechno tak krásný, jako nebe, když si za noci bez mračen sednete a prostě se jenom díváte na krásu kolem sebe. Co vidíte, tam už ani dávno nemusí být. Dost přesná definice pomíjivosti krásy. Ale jsou věci, které zůstanou krásné napořád. A mezi ně se může teď počítat i tenhle film. Vypadá dobře a má zároveň co říct? Ideální partie, která nikdy nemůže zklamat.
Navíc jak už bývá u Flanagana klasika, i do tohohle filmu si přivedl spoustu herců, na které jsme z jeho předchozích projektů zvyklí. Ať už v rolích větších nebo menších, ale i tak podstatných. Protože postav má The Life of Chuck opravdu požehnaně. Ale každý tady má své místo, opodstatnění. Stejně jako v našich životech. Jsou lidé, kteří jenom tak proplují. Ale jsou lidé, kteří znamenají víc. Ti, které si chceme ve svém srdci a vzpomínkách nechat až do poslední chvíle.
Jsem si víc než jistá, že letos už neuvidím tak hezký, milý a upřímný film, jako je právě The Life of Chuck. A nebude to chyba ostatních snímku. Jenom v tomhle případě byla laťka nastavená tak vysoko, že prostě její překonání se mi právě teď zdá dost nepředstavitelné…
Hodnocení: 10/10
Tohle byly názory naší redakce na film The Life of Chuck. Naše další novinky a recenze si můžete přečíst na našich stránkách.
Zdroj titulního obrázku: Neon
