Je rok 1994 a poslední ročník střední školy právě začal pro Teda (Seth MacFarlane), sprostého plyšového medvídka, a jeho nejlepšího kamaráda, sympatického, ale nepříliš sebejistého Johna Bennetta (Max Burkholder)…
Specifický humor Setha MacFarlanea je nejspíše dávno znám všem, kteří viděli alespoň jednu epizodu seriálu Griffinovi. Tento oblíbený animovaný seriál byl nedávno prodloužen minimálně do roku 2029 a 27. série, přičemž se od roku 2027 rozšíří také o seriál Stewie. Podobně populární značkou se poté stal Ted/Méďa. V letech 2012 a 2015 došlo na dvojici filmů, ve které titulnímu oživenému plyšovému medvídkovi s hlasem samotného MacFarlanea sekundoval Mark Wahlberg, z vícero důvodů nicméně na třetí celovečerní film nedošlo. Ještě tento rok se však dočkáme uvedení seriálového animovaného pokračování těchto filmů. Ještě před ním se ovšem Ted vrací v hrané formě, protože se dočkala realizace 2. série seriálu, která událostem filmů předchází.
Ted – 2. série – Humor Setha MacFarlanea v plné síle
MacFarlane je i v případě 2. série podepsán pod režii všech epizod, k nějakým zásadním změnám tak během celé 2. série nedochází. Ted a John, který má v podání Maxe Burkholdera daleko k podobě známé v podání Marka Wahlberga, chodí na střední školu a zažívají tradiční dobrodružství, která může zažívat každý chlapec s oživeným plyšovým medvědem po boku. Nepříjemné následky volání na sexuální linku, pokusy o sexuální zkušenost, hulení trávy, alkoholické výstřelky a další – humor MacFarlanea a jeho spolupracovníků se nezměnil.
Překvapivé a někdy vyloženě absurdní dialogové či vizuální vsuvky, spousta popkulturních odkazů (jasně, že hlavně na devadesátky), pořád poměrně výrazná nekorektnost, konfrontace ideologicky různě smýšlejících postav, absurdní momenty, které jsou někdy vtipné především proto, že vlastně nedávají smysl, občasné očividné audiovizuální pocty či různě velké satirické kopance – kdo humor Setha MacFarlanea nenávidí, ten bude u 2. série Teda logicky trpět. Kdo pro něj má i z výše uvedených důvodů slabost, bude pravděpodobně spokojen i tentokrát. Zásadní otázku, jestli je humor MacFarlanea pořád určen zrovna pro vás, vám navíc může zodpovědět video níže.
Koncept se ještě pořád tak úplně nevyčerpal
Ani v případě 2. série se nedá říct, že by se seriál za celou svou existenci přiblížil údernosti původního celovečerního filmu. Důležité ovšem je, že u projektu pořád zůstává MacFarlane, který dokáže zajistit, že je i 2. série Teda konzistentní součástí této franšízy. Dokáže být trefný v přístupu k humoru a také v pasážích, které jsou dospělejší, než by leckdo u filmu či seriálu s plyšovým medvědem, který chlastá a hulí, čekal. Vtipy tak opět často riskují a pohybují se někde mezi naprostou zábavností a hranicemi trapnosti. MacFarlane tu realizoval vlastní seriálový sitcom, který za pochodu může působit jako pokus o hrané Městečko South Park či převedení Griffinových do hrané podoby. Především i díky jedné nečekané návštěvě, kterou by ovšem byla škoda vyzradit.
Koncept se ani po dvou filmech a dvou sériích hraného seriálu pořád tak úplně nevyčerpal, protože s titulním plyšovým Méďou jde pořád vymyslet dost zábavných blbin. Celé je to pořád tak trochu hloupoučké a nevyspělé, přesto zábavné a někdy i vyloženě dojemné. Především i proto, že alespoň tady se pracuje s nějakou kontinuitou, a když už se tu má pracovat s nějakou postavou skrze osobní strasti či traumata, právě tyto motivy hned neletí každou novou epizodou z okna. I když jde o seriál s pouhými dvěma sériemi, ústřední postavy zvládnou působit vyspěleji, než se to dá říct u většiny podobně laděných projektů.
Sympatický rozvoj konceptu
Je pořád občas patrné, že rozpočet není nafukovací, minimálně titulní Méďa (jehož přivedení k životu spláchne výraznou část rozpočtu) ovšem stále vypadá dobře a s přimhouřeným okem působí, jako kdyby se skutečně v prostředí pohyboval skutečný oživlý medvěd. Kromě eskapád Johna a Teda jsou tentokrát podstatně zábavnější také konfrontace Johnovy liberální neteře Blaire (Giorgia Whigham) s Johnovými konzervativními rodiči Susan a Mattym (), především i proto, že i tady se dynamika vyvíjí. V 2. sérii se v jedné epizodě vzdává pocta deskovce Dungeons & Dragons, kterou musí ocenit i ti, kteří této hře nikdy úplně nepropadli, v jiné hře se zábavně pracuje s klasickým příběhem o divadelní hře. Celkově vlastně 2. série Teda sází na dost již osvědčených zápletek, přistupuje k nim ovšem se svým specifickým humorem a specifickým protagonistou, i proto je tak může učinit alespoň částečně svěží.
Všichni do svých rolí pasují, ti navrátilí poté zvládnou vyvolat pocit, že se již se svými rolemi více vžili, především Max Burkholder jako John. I přes všechny ty vulgarity a sexuální pomůcky je to pořád seriál o rodině a lásce s ní, stejně tak o formativním dospívání, které je v případě Johna Bennetta velmi specifické, a to nejen díky jeho nejlepšímu kamarádovi. Ted je nicméně samozřejmě stále zdrojem největší dávky humoru, především i proto, že se snadno ukazuje, že tento plyšový bastard dokáže pořád překvapovat.
Ideální čas na konec?
Celý hraný seriál Ted byl jedna velká zábava, která ovšem byla pod povrchem mnohem chytřejší. I proto zamrzí, že podle slov samotného MacFarlanea prozatím není 3. série v plánu. Závěr 2. série navíc děj seriálu poměrně ideálně (i když samozřejmě po svém) svazuje s dvěma známými filmy. Jistě, pro Teda to není konečná, protože ještě do konce roku dostaneme animovaný sequel. U něj ovšem hrozí, že srovnání s Griffinovými bude díky animované podobě ještě snazší a proto bude chybět hraný Ted. Ten sice svádí k jednoduchým nadávkám do hraných Griffinových, přeci jen na to ovšem šel tak trochu po svém. Soudy nad animovaným sequelem si necháme na jiný den.
Stěžejní je, že hraný seriálový Ted neudělal titulnímu hrdinovi ostudu a má daleko k laciné snaze svézt se na úspěchu původní značky. Prequely mají často v mnoha věcech svázané ruce, u seriálového Teda tomu ovšem zase tolik nebylo. Seth MacFarlane je Seth MacFarlane a čekat od něj věc, která se bude vymykat jeho specifickému přístupu k humoru, by byla chyba. Zatímco Griffinovi ovšem dle mnohých chytají syndrom Simpsonových (běží příliš dlouho a nevyhnutelně se vyčerpávají), po dvou sériích seriálového Teda diváci očividně pořád nemají Méďy dost a především ho zřejmě nemá dost sám MacFarlane. Snad mu tak do budoucna péče o tuto postavu vydrží. Minimálně málokterá komediální postavička ovšem o sobě může po 15 letech říct, že je stejně vtipná jako na samotném počátku.
Ted – 2. série závěrem
2. série hraného seriálu Ted nejenže zachovává specifický humor Setha MacFarlanea, ale zároveň dokáže nabídnout svěží pohled na osvědčené komediální motivy. Díky silné chemii mezi postavami, pečlivému zachování charakterů a schopnosti balancovat mezi absurdním humorem a skutečnými emocemi se i druhá série stává důstojným pokračováním filmové franšízy. Kombinace tvůrčí rozmanitosti, adekvátní hlouposti, zábavy a dojemných momentů potěší jak nové diváky (tedy minimálně takové, kteří umí nebrat svět zase tak vážně), tak dlouholeté fanoušky nejplyšovitějšího ochlasty. Pokud se skutečně potvrdí, že 2. série bude poslední, jedná se o ideální tečku za tímto v mnoha ohledech uspokojivým prequelem…
Verdikt: 7,5 z 10
Zdroj titulního obrázku: Peacock
