Tatami – Příběh ženy, která nepřestala bojovat (Recenze)
Autoritářský íránský režim čelí neustálé mezinárodní kritice za systematické potlačování lidských práv a svobod ve všech oblastech. Politický thriller Tatami, trefně pojmenovaný podle judistické podložky, tento stav a přístup teokraticky řízeného islámského státu autenticky vykresluje prostřednictvím silného osobního příběhu íránské judistky Leily, kterou ztvárnila Arienne Mandi.
Historický kontext
V minulosti si íránsko-izraelské vztahy prošly nemalými proměnami jak k lepšímu, tak i k horšímu. Írán se stal druhým muslimským státem, který uznal suverenitu Izraele. Období přátelství přetrvávalo bezmála 30 let, následoval ale strmý pokles vzájemných sympatií až ke zlomovému roku roku 1991. Ten značil konec války v Zálivu, ale zároveň také počátek otevřené nevraživosti a bojů přetrvávajících až do dnešních dnů, což se odráží i v příběhu Tatami. Vztah těchto dvou zemí zásadně ovlivnil geopolitickou situaci Blízkého východu, ať už nekompromisní politikou nebo vojenským působením. Stále narůstající počet filmů či dokumentů, které přibližují fungování a situaci v Íránu, může být příznivou nadějí na změnu.
Režiséři Guy Nattiv a Zar Amir Ebrahimi se spolurežií tohoto snímku zasloužili o zásadní milník v rámci kinematografie Blízkého východu. Jedná se totiž o první případ spolurežie izraelského a íránského filmaře, který by mohl do budoucna otevřít dveře pro vznik více podobných projektů, které tuto tématiku přibližují a otevírají prostor k diskusi. Premiéra proběhla v září roku 2023 na Benátském filmovém festivalu, na kterém film získal Cenu Brian za zdůrazňování demokracie a zásadních lidských práv. Na Tokijském filmovém festivalu následně obdržel Cenu poroty a výhru si odnesla i Arienne Mandi za ztvárnění hlavní role.
Opravdová pomoc nebo jen plané řeči?
Mistrovství světa v judu, které se koná v gruzínském Tbilisi, se stává střetem dvou světů, světa totalitního a světa svobodomyslného. Ten první zastupují tajní agenti režimu, kteří zde plní jednoduchou roli vymahačů. Ten druhý je zastoupen většinou zúčastněných a je znázorněn zejména prostřednictvím organizátorů, kteří jsou od prvotních náznaků problému, se kterým se Leila potýká, poněkud zdráhaví a nechtějí se v něm moc angažovat. Pomocnou ruku nabízejí teprve ve chvíli, kdy si uvědomí závažnost situace. Možné řešení tohoto stavu přichází až s postupným budováním důvěry mezi zástupci instituce a Leilou.
Katalyzátorem příběhu je teoretická možnost střetu íránské a izraelské sportovkyně ve finále. Takový vývoj mistrovství světa je pro Írán nemyslitelný – naznačoval by totiž v případě výhry sportovkyně Izraele přeneseně jeho dominanci. A právě judistka Leila se musí vypořádat s obtížným niterním konfliktem a učinit morálně správné rozhodnutí. Ačkoli v tomto případě není jednoduché stanovit, jaká volba bude ta správná, Leila má dvě možnosti. Buďto se vydat riskantní cestou protestu vůči íránskému režimu – pokračovat v zápasech a ukázat, že režim není všemocný, ovšem se zdrcujícími následky pro její nejbližší, nebo cestou intimnější a morálně diskutabilní – cestou odstoupení z mistrovství světa, která je v rozporu s Leilinými hodnotami, avšak zajistí její rodině a jí samotné pohodlný život a budoucnost. Toto dilema je velmi obstojně akcentováno a graduje zejména díky prostřihům mezi sportovními utkáními, dějem na stadionu a vývojem situace v domově Leiliny rodiny.
Ručička morálního kompasu kmitá a kmitá
Stupňování nátlaku na Leilu ze strany islámských posluhovačů režimu ji svou nelidskostí dostává do stavu nejistoty a vyvolává pocit beznaděje v následném řešení. Tento nátlak postupně přichází i z řad nejbližších, její trenérka totiž čelí stejným výhrůžkám. Jejich vzájemný rozpor emočně vrcholí a během vypjatého utkání staví diváka na velmi vratkou lavičku, která se každou chvíli může převrátit na obě strany.
Kamerově, a zejména volbou černobílé stylizace formátu 4:3, je tíživost a osudovost každého rozhodnutí o to více podtržena častým použitím hlubokých podhledů a velmi detailních záběrů. Podpořeny jsou i syrovým zvukovým podkladem a místy palčivou hudbou. Tatami však svou myšlenku předává především autentickými hereckými výkony, které stojí za ocenění.
Tatami závěrem
Jedná se o filmařsky kvalitní a sociopoliticky podstatný snímek s osobitým a silným příběhem, který emočně funguje a vtahuje do napínavého děje. Nastiňuje zásadní morální dilemata a s divákem doopravdy pohne, v lepším případě v něm i něco zanechá. A přestože Tatami možná nezaznamenalo znatelné divácké ohlasy, zůstává jeho společenský význam i filmová kvalita důvodem, který z něj dělají jeden z nejdůležitějších snímků minulého roku…
Verdikt: 8,5 z 10
Zdroj titulního obrázku: XYZ Films
