Malé městečko kdesi na severu. U řeky je nalezeno tělo surově zavražděné mladé dívky Anny (Olga Zaunarová). Vyšetřování se ujímá cílevědomá kriminalistka Laura Linhartová (Kristýna Ryška), k ní je přidělen její staronový kolega Adam Beneš (Kryštof Hádek). Hlavním podezřelým se stává nedávno usvědčený pachatel Medard Markovics (Matěj Šumbera), který má na svědomí podobnou vraždu. Když už se zdá, že je pátraní po vrahovi Anny u konce, objeví se nové důkazy, které vrátí celý případ na začátek.
Kriminalisté se tak znovu pouštějí do zapeklitého vyšetřování plného nečekaných zvratů. Okruh podezřelých se na maloměstě dramaticky rozšiřuje. Napětí mezi Laurou a Adamem stoupá, nepřidávají tomu ani jejich rozdílné charaktery a společná minulost. A ve vzduchu stále visí otázka: Kdo zabil Annu Pittnerovou?
Stvůry – Česká kriminálka snadno evokující ty severské
Kriminálních seriálů možná v Česku vzniká za poslední dobu docela dost, kriminálních filmů nicméně zase tolik ne. Produkce kriminálních seriálů se snadno jeví komerčně a dramaturgicky výhodněji, přesto to neznamená, že by se nenašli tvůrci, kteří by rádi realizovali kriminální příběh pro kina. Jedním z nich je Jan Těšitel. Na začátku roku uvedl své pojetí pohádky Zlatovláska, u svého 3. celovečerního filmu nicméně skáče do zcela odlišného žánru s velmi odlišnou cílovkou.
Jako zdrojový materiál konkrétně Těšiteli do oka padla kniha Stvůra. Její autorka Kristýna Trpková za ní v roce 2021 obdržela Cenu Jiřího Marka za detektivku roku, kniha se navíc stala základem trilogie, na kterou navázaly knihy Vesnice a Vetřelec, všechny spojuje ústřední postava Laury Linhartové. Navzdory prvotním obavám Trpková nakonec souhlasila s adaptací své knihy, filmová adaptace se poté nemá od své předlohy lišit pouze množným počtem stvůr v názvu a přesunem z Pardubic do severních Čech.
Minimálně se jedná o kriminální film, jehož tvůrci pochopili, že při hledání měst s temnou atmosférou lze snadno šáhnout po lokacích v Ústeckém kraji (Brno, Ostrava či Havířov jsou už přeci jen zprofanované). Stvůry mají zároveň slušnou šanci oslovit především diváky se slabostí pro severské detektivky. Přes zasazení do českého prostředí totiž lze nalézt určité styčné plochy se severskými kriminálkami.
Stvůry – Nejde tu jenom o případ
Když už se většinou vyšetřuje v severských kriminálních příbězích, nejde jenom o případ. Své o tom může říct třeba trilogie Milénium od Stiegga Larsona či série Oddělení Q od Jussiho Adlera-Olsena. Ústřední vyšetřovatelé mají v těchto příbězích často formy osobních problémů, které se navíc mohou v menší či větší míře propojit s hlavním případem. A často se u těchto příběhů klade důraz na pomalejší vyšetřování, rozkrývaní tajemství, často přinášejí i další narativní hodnoty. Ve svých veřejných proslovech se tak Trpková sice k inspiraci severskými kriminálkami výslovně nehlásí, minimálně Stvůry je nicméně evokují velmi. Styčné plochy tudíž nejde moc ignorovat.
V centru dění tak není pouze vyšetřování vraždy nezletilé Anny, ale především setkání kriminalistky Laury v podání Kristýny Ryšky s Adamem v podání Kryštofa Hádka. Znají se již ze školy, nerozešli se nicméně za nejlepších okolností. Stávají se z nich kolegové a to i přes fakt, že jim spolupráce i kvůli jejich minulosti zpočátku dvakrát nesedne.
Adam zjevně není špatný chlap, jen má problémy s agresí a patrně za každou cenu při výslechu upřednostňuje roli špatného policisty. Laura má poté očividně problém s tím navázat klasický partnerský vztah, je zjevné, že jí něco sžírá. Ať už to jsou jisté náznaky sexistického prostředí či čistý fakt, že ústřední případ skutečně není pro slabé povahy. A jak už to tak bývá, je mnohem komplikovanější.
Jan Těšitel umí pracovat s atmosférou
Pokud Jan Těšitel něco očividně umí, jen to pracovat s atmosférou. A očividně mu nedělá problém pracovat se zcela odlišnými typy filmů. Jeho Zlatovláska fungovala jako naleštěná pohádka s očividnými produkčními hodnotami, která snadno působila dojmem, že by jí nejspíše nějak takhle natočili v Hollywoodu, i Stvůry působí jako kriminálka, která by se se zahraniční nutně nemusela ztratit. Na jednu stranu svoje dělá specifické atmosféra Ústí (kdo ví, ten ví), na druhou zase atmosférická hudba Ondřeje Mikuly/Aid Kida. Ten je výrazný svou prací s elektronickou hudbou, po filmech jako Arvéd či Sbormistr ovšem vždy dokáže ke svému soundtracku přistoupit svěže. A to se mu daří i zde. Se svou hudbou podporuje vyhrocené pasáže vyprávění a umí jenom přispět postupně gradované atmosféře.
Je nejspíše tak trochu nevyhnutelné, že se Stvůry ve svém průběhu stanou v práci s gradováním děje méně překvapivými, především u těch diváků, kteří se nestydí za to u kriminálek přemýšlet a chytat se poměrně snadných vodítek. Postupně se tak musí představit až příliš výrazní podezřelí i zdánlivě nevinné postavy, které mají s případem formy pojítek. A nakonec i rozuzlení případu, ve kterém se snadno nabízí prostor pro jistou formu vykoupení a konfrontaci s minulostí. Stvůry v tomto ohledu opravdu nejsou žádnou zásadně revoluční kriminálkou, snadno se nicméně jeví jako naprosto ideální pro ty, kteří prostě těchto případů asi snad opravdu nebudou mít nikdy dost. A odpustí jim tak i to, že je už snad v ničem nepomohou dvakrát překvapit.
V castingu je síla
Velká síla tkví v samotném castingu. Především ústřední dvojice vyvolává dojem, že na své role perfektně sedí. Kryštof Hádek utvrzuje pozici nástupné Jiřího Lábuse, hereckého chameleona, který dokáže perfektně měnit své herecké polohy podle žánru, role i stylu. Hádek sice ve svých rolích většinou nespoléhá na vizuální či hlasové transformace, byť ovšem nevyhnutelně spousty jeho postav logicky spojuje jedna a samá tvář, Hádek je vždy dokáže věrohodně vyobrazit jako zcela odlišné osoby. I proto Hádkovi nejspíše nikdy nehrozí, že v něm lidé budou muset pokaždé nutně vidět Honzu Adámka ze série Bobule či Stanislava Pekárka ze seriálu Volha.
Kristýna Ryška (mnohým možná napoví její rodné jméno Kristýna Podzimková) je poté dosud spíše seriálovou herečkou, Stvůry jsou nicméně filmem, který vyvolá chuť po tom, aby se na tom něco změnilo. Ryška Lauru dokáže věrohodně ztvárnit jako silnou a nezávislou ženu, zároveň se ovšem nebrání tomu, aby dokázala v rámci svého výkonu projevit formu psychických potíží. Je to do velké míry realistická postava, především i proto, že má daleko k hrdince bez bázně a hany. Spolu s Adamem působí jako ideální jin a jang, dvě postavy, které se navzájem doplňují a vyvažují. I proto je zajímavé právě s těmito dvěma hrdiny trávit čas. A sledovat slušné zárodky vývoje jejich vztahu, který může být teoreticky ještě výraznější v případných adaptacích Vesnice a Vetřelce.
Kriminálka, která si obhájí přítomnost v kinech
Sám Těšitel tvrdí, že chtěl realizovat kriminálku, která bude po dokončení vypadat jako přesně taková, která ideálně patří na velké plátno. A to se mu daří. Kameraman Filip Marek, který za svou celovečerní prvotinu Bod obnovy získal Českého lva, dokáže téhle kriminálce dodat syrový nádech, který následně přispívá atmosféře, kromě Ryšky a Hádka se navíc může film spolehnout i na spolehlivé obsazení ve vedlejších úlohách – především skvělou Alžbětu Malou či Gabrielu Míčovou, která na první pohled nepatří mezi nejvýraznější tváře této kriminálky, jeden silný moment si ovšem dokáže snadno ukrást pro sebe.
Kriminálek pro kina se v Čechách skutečně netočí zase tak moc, i proto potěší, že když už nějaká výrazná dorazí do kin, realizoval jí někdo, kdo umí. Dost možná se od Stvůr nevyplatí mít přehnaně vysoká očekávání. Pořád jde jen o velmi smyslně slušně realizovanou kriminálku, která za pochodu dokazuje, že minimálně hlavní postavě nejspíše bude snazší se pod kůži dostat na stránkách knižní předlohy. Těšitel se naštěstí přehnaně neinspiruje noirem a nedodává tak Lauře hlasité vnitřní monology, sebeslibnější výkony ovšem neskryjí fakt, že je těžké dostat se nejdůležitějším postavám vyloženě na kobylku. A že je možná knižní předloha v tomto ohledu přeci jen benevolentnější.
Těšitel nicméně dokazuje, že i české prostředí může nabídnout temnou atmosféru a propracované charaktery, které udrží napětí po celou stopáž. Pokud se Stvůry dočkají úspěchu, mohou otevřít snadnou cestu i dalším filmovým adaptacím českých detektivních příběhů. Těšitel zvládá realizovat nejen velkolepou pohádku, ale také temnou kriminálku s velmi sugestivní atmosférou. Ať už tak Těšitel příště realizuje adaptace dvou dalších příběhů s Laurou Linhartovou či něco zcela jiného, začíná platit za českého tvůrce, kterého se nejspíše vyplatí do budoucna sledovat.
Stvůry závěrem
Stvůry nejsou revolučním počinem, přesto nabízí propracované postavy, sugestivní prostředí a gradující napětí, které dokáže zaujmout. Silný je především casting, ale také schopnost tvůrčího týmu české prostředí přetvořit do příběhu, který za pochodu skutečně dokáže evokovat severské detektivky. Ať už Těšitel příště sáhne po dalších příbězích s Laurou Linhartovou, nebo se vydá úplně jiným směrem, potvrzuje se jako český tvůrce, kterého se do budoucna vyplatí sledovat. Především i proto, že se mu u Stvůr daří prokázat, že podobné filmy u nás mohou vznikat. A mohou být zároveň povedené…
Verdikt: 7 z 10
- Zdroj titulního obrázku: Falcon
