Varlata Jense obývá a pečlivě řídí organizovaná společnost spermií. Jejich životní cíl je jasný – udělat vše pro tu nejlepší ejakulaci. Paralelně Jens a Lisa objevují nahá těla svých protějšků a sexualitu. Když se oddají prvnímu společnému sexu, smysl spermií se najednou mění. Již nekončí v dlaních svého pána. Mají teď volnou cestu razit přímo k vajíčku. To však pro mladistvý pár znamená značné komplikace a začíná nemilosrdný závod o čas, který je pro všechny náctileté zaručenou noční můrou…
Spermageddon – Antropomorfní spermie a jejich společnost
Norský filmař Tommy Wirkola je svéráz. Byť byl je jeho celovečerní debut Kill Buljo pochybnou parodií na Kill Bill (Quentin Tarantino dává palec nahoru!), díky filmům Mrtvý sníh nebo Cesta za smířením se z Wirkoly vyklubal jeden z nejvýraznějších severských filmařů, díky filmům Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic nebo Šílená noc se navíc usadil i v Hollywoodu. Kariéra Wirkoly je jednoduše barvitá, to potvrzuje i jeho první animák. Ten Wirkola realizoval spolu s Rasmusem A. Silverstenem (série filmů Sluník a Ludvík, Suprákovi). Jenom bláhová duše by mohla čekat, že Wirkola realizoval animák pro celou rodinu. Potvrzuje to fakt, že se zápletka točí kolem spermií.
Název Spermageddon je pravděpodobně všeříkající. Společnost antropomorfních spermií, paralelně první sex, který pro tuto společnost s vlastním náboženstvím představuje cosi jako cestu do Valhally. V podstatě takový divoký mix filmů Prci, prci, prcičky, Pán prstenů, South Park: Peklo na Zemi, V hlavě i Buchty a klobásy. Dle očekávání film, který není pro každého, přesto by bylo krátkozraké film označit film pouze za vulgární ptákovinu bez vkusu. Spermageddon si nebere servítky a výsledkem je zážitek, který se rozhodně nevidí každý den.
Spermageddon je hravý a v nejednom ohledu potěšující
Očekávat prvoligovou animaci se dle očekávání nevyplatí, všechny ty spermie, bakterie, mozkové hemisféry i démoni z vaginálního gelu ovšem vypadají nejlépe, jak vlastně můžou (většinu času půjde pro diváky se slabším žaludkem stejně o něco nechutného a nepřekousnutelného). Od prvních minut potěší fakt, že je společnost antropomorfních spermiích nějak smysluplně představena. Srovnávat se nejspíše Spermageddon bude pár let starými Buchtami a klobásami, dá se pak předpokládat, že na rozdíl od Sausage Party nebude nutné se u Spermageddonu nutné zpětně strefovat do zákonitostí světa, Spermageddon v tomto ohledu působí jaksi propracovanější/smysluplnější.
Spermageddon se v ničem nedrží zpátky, příběh o náboženství snadno sklouzává k nejedné zábavné metafoře, byť pravděpodobně nepotěší ty, kteří nemají rádi doslovné a okaté strefování se. Vyvinutá společnost spermií má své náboženství, jakéhosi svého Elona Muska/zlého Tonyho Starka s maniakálními plány, o hrozbách spojených s ejakulací jsou poučeni od A do Z. Celou dobu to skutečně působí, že se tvůrci nedrží zpátky a to i ve scénách, které mohou potrápit i lidi s krapet silnějším zažíváním. Svou hravostí a chvílemi vyloženou drzostí je ovšem Spermageddon v podstatě po celou dobu zábava. A to i v druhé příběhové rovině.
Spermageddonu ubližuje jeho doslovný epilog
Když se zrovna nesleduje výprava spermií do dělohy, film paralelně sleduje první souložení postav Jense a Lisy. Jejich linka zvládá být poměrně roztomilá a to není nutné, aby se divák v jejich objevování sexuality a braní si poznámek z porna našel. Souložení ústředního páru se do velké míry skládá ze zábavných epizodek, které až sympaticky autentickým způsobem zobrazují nějakou vzájemnou sexuální přitažlivost a snahu si užít ten nejlepší šukózní víkend. Spermageddon může samozřejmě těžit ze sympatického tempa (při stopáži 80 minut není čas ztrácet čas) a svým způsobem je vlastně těžké vybírat si, zda je zábavnější sledovat ty antropomorfní spermie a nebo ten roztomilý teenage pár. Jen linka s teenage párem je možná méně „nechutná.“
Spermageddonu jako celku nejvíce oslovuje až doslovný epilog, který se jaksi nehodí k celému filmu. Najednou to působí jakoby za závěrem stal nějaký vklad ministerstva zdravotnictví, který musí do filmu vložit jakousi pochybnou politickou agitku. Nejen, že se film snaží možná až na sílu vložit jednu myšlenku, ale zároveň to celé jaksi v epilogu není tolik vtipné, jako předtím. Je to škoda, protože závěrečná hudební sekvence (film je tak trochu muzikál) je hravá a epilog by svým způsobem mohl na dosavadní dění filmu vrhnout zcela jiné světlo. V součtu se to nekoná a epilog spíše film tak trochu shazuje dolu. Kdyby měl Smermageddon jen 75 minut, fungoval by jako celek líp. I když…
Spermageddon rýpe do víry a smyslu existence
Pokud brát epilog Spermageddonu jakkoliv pozitivně, určitě díky faktu, jak zřejmě rýpe do toho, jak může být víra naivní a jak se někdo může celou svou existenci honit za něčím, co ve finále nedává smysl. Spermageddon je přesně ten typ filmu, kteří mnozí odsoudí pouze jako „hovadskou“ zábavu, zapomenou přitom na to, že i něco takového může mít přesah. Nejen svou hravostí a schopností z honby za dělohou udělat strhující dobrodružství, ale také tím, že se tu někdo nebojí poukázat na komplexnost sexuálního styku. Byť to pro mnohé především bude především oddechová blbina, ve které se bude při skupinovém sledování skvěle nasávat a někteří gurmáni se jistě rádi nabijí i jinou specialitou.
Spermageddon ovšem skutečně neodsuzovat jenom jako blbinu pro burany a lidi bez vkusu. Tenhle animák má vizí, nějaký viditelný přesah, schopně drží při sobě a a představuje nejkomplexněji vykreslené spermie v dějinách kinematografie. ,,A není to málo Antone Pavloviči„? Spermageddon rozhodně není 1. animovaná liga, nepřepisuje anály animovaného filmu, epilog tomu skutečně jen škodí. Přesto je to nejen fajn animák, ale další sympatická ukázka krásně zvrácené kreativní mysli Tommyho Wirkoly. Jen škoda, že se zřejmě spousta vtipů i bez znalosti originálního jazyka v českém překladu ztratí.
Spermageddon závěrem
Spermageddon je dle očekávání velmi svěží animovaná podívaná, která si pozornost získá už díky svému názvu. Bude ovšem vyloženě hloupé a ignorantské jí hned odsoudit jako buranský animák pro neznabohy. Spermageddon je hravý a v nejednom pohledu uspokojující, překvapí nejen chytrými metaforami, ale vyloženým přesahem. Škoda až příliš doslovného a morálně krapet zvrhlého epilogu, protože jinak je to další trefa Tommyho Wirkoly do černého. Na vyložený orgasmus to nestačí, na pošimrání ano. Sympaticky šukózních 80 minut, byť jeho posledních 5 minut mělo skončit na podlaze střižny…
Verdikt: 7 z 10
- Zdroj titulního obrázku: SF Studios
