Krásný den vám všem přeji. Vítám vás všechny u dnešního článku recenze redakce, ve kterém si rozebereme nový film, jenž se objevil 21.11. na Netflixu. Řeč bude o chváleném drama Sny o vlacích, který je adaptací knihy od Denise Johnsona. Přiznám se, že knihu neznám a o spisovateli jsem nikdy neslyšel. A možná právě o to více se mi film bude líbit, jelikož nebudu mít s čím porovnávat. Netflix do toho v posledních měsících šlape a dává nám ambiciózní filmy skoro každý druhý týden – Balada o malém hráči, Dům plný dynamitu či Frankenstein . Úvodní slova máme za sebe a jdeme na samotný text – recenze redakce na film Sny o vlacích!
Recenze redakce na film Sny o vlacích
Film Sny o vlacích, natočený podle knihy Denise Johnsona, je dojemným portrétem Roberta Grainiera (Joel Edgerton), dřevorubce a železničáře, který vede nečekaně hluboký a krásný život v rychle se měnící Americe počátku 20. století. (oficiální text distributora)
Lenka Skříčilová
Sny o vlacích je film, který má mnohem víc společného s našimi vlastními životy, než by se na první pohled mohlo zdát. Nebo spíš před tím, před čím strachy přivítáme oči. Před tou pravdou, že tohle je prostě život. Stejný jako ten náš vlastní. Kdy jenom chceme být šťastní a spokojení s tím, co máme a děláme. Je jako proud řeky v letním teple, kdy voda jenom tak lehce a nenápadně plyne, skoro jako by stála. A jediný způsob, jak zjistit pravdu, je stoupnout si do ní. A doufat, že uvidíme pouze jemné vlnky kolem vlastních nohou místo pořádně silného proudu, který by nás s sebou mohl vzít. Ale jak by se to mohlo stát? V létě, kdy by mělo být bezpečno, ne jako na jaře, kdy je řeka divoká kvůli tajícímu sněhu. Ale něco nám říká, že vstoupit a zjistit to velké životní tajemství řeky, je správná cesta. Samozřejmě, všechno je plné i nejistoty z prvního našlápnutí. Ale pokud poslechneme náš vnitřní hlas, že to bude dobré, je větší šance, že to ustojíme, i kdyby se dostavilo něco nečekaného.
Clint Bentley natočil film, který si jde svou vlastní cestou, během které vám ukáže život takový, jaký je. Většinu času klidný, ale zároveň s momenty, které nás posouvají dál. Momenty, které jsou na první pohled běžné, až skoro nudné a monotónní, jenže jsou tam zároveň i okamžiky, které jsou kruté a ovlivní celý náš života. A je už jenom na nás, jak se s nimi vyrovnáme. I bez toho, aby byl divák tlačený do nějakého názoru nad Robertem Grainieraem, ale aby došel k závěru postupně jako on sám. K tomu stejnému závěru, ke kterému postupně dojde každý z nás, až se podívá zpátky za tím vším, a zeptá se sám sebe, jestli i ty špatné věci náhodou nedělají život krásným a jedinečným.
Stejně jako vizuální stránka celého filmu. Kdy je každý záběr krásný i v momentech, kdy se neukazují úplně hezké věci. Jako kdyby každý záběr, který vám vezme dech sváděl boj s tím, co se děje kolem. Jako kdyby tenhle věčný boj světla s temnotou, dobra se zlem, krásou s ošklivostí nikdy nešel vyhrál, protože jedno bez druhého nemůže existovat. A od toho je náš život a naše cesta v něm. Abychom postupně přišli na pravdu, kterou nám už tehdy říkali starší, ale nám se to zdálo až moc jednoduché. Za každým stromem jsme hledali odlesk něčeho komplikovanějšího. Něco, co nám dá větší smysl. Abychom došli na konec cesty a pochopili, že život je svým způsobem vlastně jednoduchá věc, pokud přijdeme na to, jak ho žít. A to je na každém z nás jakým způsobem; kdy má každý právo se rozhodnout sám…
Stejně tak jako život, tak i Sny o vlacích každý divák uvidí úplně jinak. A ani jedna z variant pohledu nebude špatně.
Hodnocení: 9/10
Marek Lízal
Poetický, emotivní snímek o jednom muži, který přišel o všechno. Neviděl jsem trailery, jen pár záběrů, ale věděl jsem hned, že do tohohle půjdu. Od režiséra Clinta Bentleyho jsem nic neviděl a hned od úvodu mi ukázal, že budu sledovat sebejisté dílo, které bude cílit na určité diváky. Není to pro každého, je to pomalé, sází to na obraz a zvuk, kdy je snímek natočen na obraz 4:3 a já si to užíval. Kinematografická stránka je nádherná v tomto filmu, práce se světlem, kompozicí záběrů je tady precizní a kdo tohle má rád si to užije. Pro fajnšmekry to bude skvělé sledovat.
Snímek stojí na hereckém výkonu hlavního představitele Joela Edgertona a ten odvádí vskutku bravurní výkon. Dokáže skvěle prodat obětavého, milujícího manžela, pracujícího muže, tichého samotáře, a to všechno i díky výborným mimikám obličeje a očích a nemusí nic říkat. Tohle byla role přesně pro něho a zhostil se toho parádně. Vedle něho vyniká také herečka Felicity Jones, která hraje manželku hlavní postavy a je správně uvěřitelná, a jejich společné scény jsou krásné. Za zmínku stojí říct, že si zde zahrál William H. Macy jenž mě velmi bavil.
Film ale není bez chyb, a rozhodně mi v pár momentech přišlo, že vypravěč všechno moc zbytečně vysvětluje a některé scény jsou natočený stejným způsobem hned po sobě, například to, že se třikrát v jednom momentě střihne a pokaždé je použitý stejný styl záběru (kamera se oddaluje). Plus jsem měl dojem, že ke konci se na některé věci moc tlačilo a myslím si, že se tady mělo trošku přidat pár minut a v klidu to dovyprávět.
Sny o vlacích musím ohodnotit kladně. Je to snímek, který vám ukáže tvrdou realitu, dokáže to být nádherně dojemný, emotivní, ale zároveň krutý, tak jak umí život být. Filmařsky krásné odvedená práce na kterou, když se naladíte dostanete pěkný zážitek. Já jsem rád, že jsem film mohl vidět.
Hodnocení: 7/10
Pavel Hrubeš
Krásný a intimní snímek o životě jednoho obyčejného muže, který měl všechno a pak o to přišel. Pokud máte rádi filmy Terrence Malicka nebo artovější filmy Davida Loweryho, tak budete nadšený.
Režisér Clint Bentley vypraví obrazem a prakticky u většiny scén nejsou zapotřebí dialogy, a tam kde jsou, tak jsou všeříkající. Vše podstatné je nám řečeno obrazem, případně nám to doslovně řekne hlavní vypravěč příběhu. Většinou je hlas vypravěče přínosným, ale někdy je jeho doslovnost na škodu a bohužel se film nevyhne jistému opakovaní konkrétních scén, záběrů a myšlenek. Samozřejmě, že to má ve filmu své opodstatnění a dává to smysl. Jen těch scén mohlo být o trochu méně.
Osobně jsem si užil to intimní a melancholické vyprávění. Naladil jsem se na Bentleyho styl a kochal se. Doslova jsem se kochal nádherným audiovizuálním zážitkem. Film je luxusně natočený a skoro každý záběr je pastva pro oči a uši. Režisérovi se povedlo s kameramanem Adolpho Velosoem a skladatelem Brycem Dessnerem vytvořit jedny z nejkrásnějších scén jaké jsem letos ve filmu viděl. Až tento film uvidí Terrence Malick a Emmanuel Lubezki, tak znalecky přikývnou, protože tahle trojice vytvořila úžasné záběry a momenty, ve kterých se geniálně spojila parádní režie, vynikající kamera a skvělá hudba. Už jen kvůli audiovizuální stránce se vyplatí film vidět.
Některé scény a záběry mi vykouzlili úsměv na tváři a já měl radost, že sledují, takhle nádherné a poctivé řemeslo. Poetické záběry na přírodu, romantické západy slunce, či melancholické pohledy na samotu uprostřed lesů. Nepotřebujeme žádné slova, většina záběrů řekne vše podstatné obrazem a zvukem.
Joel Edgerton odvedl dobrý výkon a já to s ním prožil a cítil jeho radost a bolest. Felicity Jones si své s přehledem odehrála a její výkon se mi líbil. William H. Macy má krásnou roli a je v ní parádní. Příjemný dojem ve mně zanechala Kerry Condon, i přestože neměla tolik prostoru.
Osobně si myslím, že je velmi důležité se naladit na poetiku a atmosféru, kterou film má. Nečekejte nic strhujícího, jdoucí na dřeň, nebo originálního. To tady rozhodně není. Tohle je prostě intimní melancholický snímek o vyrovnávání se ztrátou. Sny o vlacích je luxusně natočený film, jež dokáže říci všechno za pomoci obrazu a hudby.
Hodnocení: 7,5/10
Toto jsou naše názory a dojmy z filmu Sny o vlacích. Snad se vám text líbil a případně se na film kouknete.
Zdroj titulního obrázku: Netflix
