Lechtivá komedie pro dospělé o psovi jménem Bull, kterému hrozí kastrace. Po boku s věrnými parťáky se proto rozhodne ještě rychle něco užít…
Šmik, šmik – Animák o hrozící kastraci
Genndy Tartakovsky je talentovaný tvůrce animovaných projektů, které navíc často cílí na dospělé publikum. Původní Star Wars: Klonové války, Dexterova laboratoř, Samuraj Jack, nebo Primal. U studia Sony poté jako režisér realizoval první tři díly série Hotel Transylvánie, právě u něj poté Tarkakovsky následně realizoval i jeden animák vyloženě cílící na dospělé publikum s názvem Fixed. Od studia Sony se nejdříve animák dostal ke studiu Warner Bros., následně zpět ke studiu Sony, po několika letech se nakonec animák přeci jen dočkává uvedení… na Netflixu.
Ano, animák o kastraci nikdy nepůsobil jako film, který by naplnil kina, přesto je i minimálně díky Tartakovskymu škoda, že animák nakonec zapadne právě na Netflixu. Byť navíc bylo už od oznámení jasné, že Fixed – s českým názvem Šmik, šmik – vsadí na vulgární humor. Což ovšem nemusí být nutně na škodu, protože i vulgární humor může být chytrý (kdo tak například za 1. epizodou 27. série seriálu Městečko South Park vidí jen výsměch penisu Donalda Trumpa, zřejmě přesah této epizody plně nepochopil). Jenže vulgární humor někdy může být prostě jen… vulgární.
Šmik, šmik – Animák, ze kterého kulky (ani ty psí) vyloženě nestojí
2 roky po Vocasech na tripu je tu další film o pejscích, který se nebojí být v oblasti citlivých partií velmi explicitní, především se jedná o další potvrzení toho, že je hloupé tvrdit, že je animovaná tvorba jen pro děti a je na ní stanovena jakákoli věková hranice. Scénář Tartakovskyho a Jona Vitta (scenáristů Simpsonů ve filmu či prvních dvou dílů Alvin a Chipmunkové) si navíc bere na paškál citlivé téma minimálně pro ty, kterým se představa kastrace jejich zvířecích miláčků hnusí. Jen je holt snadné vzhledem k Tartakovskyho pověsti a letech odkladů možná očekávat až příliš. Především v momentech, kdy sám Tartakovsky za hlavní inspirace označil komedie 40 let panic a Zbouchnutá od Judda Apatowa.
Ručně kreslená animace snadno evokuje i klasické disneyovky, varlat je nicméně ve Šmik, šmik více nežli ve všech disneyovkách dohromady. V jádru je to prostě příběh o pejskovi, který si chce před ztrátou své kostičky (hehe) naposledy užít, dočkává se poté několika lekcí o životě, kamarádství a sexualitě. Délka 85 minut je naprosto ideální, vtípků je ve filmu dost, jen dost z nich jede na stejné vlně. Na filmu je poznat, že se jedná o lacinější animovanou produkci (rozpočet neměl překročit 30 milionů dolarů), vůbec poté není určen pro lidi, kteří již měly problém s Buchtami a klobásami či nedávným Spermageddonem. Ve finále se jedná o fajn jednohubku, z tohoto animáku se ovšem mnoho kulek nepostaví. Ani ty psí.
Velká dávka psích varlat a prdelek
Film začíná souložením s nohou, od počátku tak jasně dává najevo směr, kterým se animák s antropomorfním psem vydá. Hlavní hrdina Bull má sice rád nohu svojí paničky a je svými varlaty očividně posedlý (pojmenoval si je Old Spice a Napoleon), zároveň ovšem chová k lásku afghánskému chrtovi Honey. Zřejmě nevyhnutelná ztráta jeho partií tak Bulla vede ke konfrontaci s jeho láskou, byť má pocit, že u takové samice jako afgánský chrt, nemá šanci. A mezitím se dějí šílené věci. Takové, které závěrečné orgie z Buchet a klobás hned dělají mnohem normálnější.
Tartakovsky se toho prostě nebojí a jen minuta z filmu by nejspíše zabila nejen Janu Jochovou. Bull začíná jako poměrně arogantní hejsek, který si myslí, že je něco víc, protože na rozdíl od kastrovaných psích kamarádů své nádobíčko pořád má, děj filmu mu tak nabízí i formu morálních lekcí. Vlastně to ovšem celou dobu působí, že je základní děj jen nějakým pilířem pro dávku neskutečně přepálených scén, kdy prostě někdo až příliš uvolnil kreativitu. A to nejen díky scéně, ve které varlata Old Spice a Napoleon dostanou vlastní vědomí. Je to film, který působí jako čistá provokace, bude poté na každém, jak moc se touto provokací trápí… a jak moc je ochoten na ní přistoupit. Za odměnu dostane takový divák minimálně pořádnou dávku psích penisů a prdelek. A mezi nejerotičtější momenty nejspíše patří ten, kdy se skunk vystříkne jednomu z ústředních psů do tváře.
Šmik, šmik se nebere přehnaně vážně
Šmik, šmik by teoreticky mohl být reflexí nejen nad psí sexualitou, zase takovou hloubku ovšem jednoduše animák nemá. A díky tomu se alespoň nebere přehnaně vážně. Je to přiznaná blbina, ve které sice hlavní hrdina musí dojít k nějakému morálnímu poučení a pochopit, že z něj i pořádná psí výbava nedělá něco víc, pořád jde ovšem především o to, na co přesně mají Tartakovsky a Vitti žaludek. Občas se rozcupuje veverka, navštíví psí bordel, dojde i na nevyhnutelné tahanice s kočkami. Prostě řádná dávka vizuálního i verbálního humoru, ve kterém nechybí ani vybělený psí anál. Nutno podotknout, že mnoha z nich je vtipná spíše právě zpracováním v podobě animace, těžko říct, jak by takové vtipy fungovaly v případném pokračování Vocasů na tripu či 3D animované podobě.
Je to přesně takový ten typ oplzlého animáku, ze kterého bude snadné pamatovat si několik hlášek a zábavných momentů, na vyloženou kultovku to nicméně stačit nebude. Je to pořád především prvoplánová blbina, při jejímž sledování je těžké zbavit se pocitu, že iniciační úmysl spočíval jednoduše v ukázce toho, na co tvůrci mají drzost. Výsledkem je animák, který je skutečně drzý, občas přeci jen vtipný, přesto se dá snadno věřit tomu, že šlo z konceptu vytřískat trochu víc. V nikom snad neprobudí zoofilní choutky, bude uspokojivý alespoň pro ty, kteří přeci jen nějak respektují různé formy autorské odvahy a především tvůrčí drzosti. Od Tartakovskyho se možná dalo čekat trochu víc, i neurážející přidrzlá animovaná jednohubka je ve finále vlastně fajn skóre.
Šmik, šmik závěrem
Šmik, šmik je drzý a autorsky odvážný animák, ve kterém velkou roli hrají psí intimní partie. Genndy Tartakovsky a scenárista Jon Vitti vytvořili příběh, který, ačkoliv nese morální lekce o životě, přátelství a sexualitě, funguje především jako prvoplánová komedie plná vizuálního a verbálního vulgárního humoru. Ručně kreslená animace úsměvně evokuje klasické disneyovky, film samotný dokáže pobavit, nabídnout několik zapamatovatelných hlášek a momentů, avšak jeho humor je často velmi jednoduchý a místy přepálený.
Přesto se musí tak nějak ocenit tvůrčí odvaha, byť je film nevyhnutelně vulgární až zbytečně moc… bez pořádného opodstatnění. Šmik, šmik tak nebude novou kultovkou, uspokojí nicméně diváky, kteří ocení drzost, hravost a animovaný film určený dospělému publiku. Výsledek je tak jen příjemná jednohubka, která dorazila na Netflix, v jistých částech pobaví, vyšumí ovšem z paměti nejspíše rychleji, než by sama chtěla…
Verdikt: 6 z 10
- Zdroj titulního obrázku: Netflix
