Rodinná podívaná Život kotěte | Recenze
Vrnilka je živé a zvědavé kotě, které teprve objevuje život na pařížských střechách. Jeho osud se změní, když se ho ujme desetiletá Clémence a odveze ho do venkovského domu v srdci hor. Tím začíná jejich neobyčejné dobrodružství, které oba navždy změní. Desetiletá Clémence a Vrnilka, její mourovaté koťátko, odjíždějí z Paříže na prázdniny do Vogéz. Příhody a nečekaná setkání, které Clémence a Vrnilka na venkově zažijí, změní jejich život. Na venkově Vrnilka objeví svobodu a přírodu, ale také nebezpečí života daleko od města….
Francouzský režisér a scenárista Guillaume Maidatchevsky již v roce 2018 světu nadělil dobrodružný rodinný film Putování se sobíkem, o pár let později se jeho 2. celovečerním filmem stává Život kotěte. Adaptace románu Maurice Genevoixe se konkrétně zaměřuje na až symbiotický vztah mezi kotětem a jeho mladičkou majitelkou, kdy kotě může zdánlivě působit jako nosný terapeut v krapet krušných časech své majitelky, zároveň ovšem titulní kotě Vrnilka bojuje se svými divočejšími vlohami, kdy přeskakuje mezi pozicí domácí a divoké kočky. Co přesně vlastně film Maidatchevskyho nabízí?
Funkční rodinné dobrodružství s krapet vyššími ambicemi
Maidatchevsky je původně dokumentaristou, tyto tvůrčí rysy poté u Život kotěte nezapře. Zvládá tak dokumentovat život z pohledu koček, kdy má štěstí v dostatečně šikovných kočičích představitelích, zvládá tak nějak pracovat s prostředím lesa, někdy skutečně vyvolávat až dokumentární nádech. Jako rodinné dobrodružství by tak Život kotěte mohlo do jisté míry fungovat, samotný příběh je ovšem krapet ambicióznější. A tady je to celé komplikovanější.
Už na samotném začátku příběhu hlavní lidská hrdinka Clémence prohlásí, že tento film funguje jako forma retrospektivního vyprávění o tom, jak on a její kocour společně vyrostli, k něčemu takovému poté skutečně dochází. Jedno kotě pochopitelně za jeden rok vyroste o poznání rychleji, než desetiletá holčička za stejnou dobu, samotný příběh ovšem pracuje i s tím, že si hlavní hrdinka prochází krušným obdobím díky manželské krizi jejích rodičů a právě i tyto zkušenosti jí nějak posouvají k dospělosti.
Vděčný humor, pochybné momenty a nedostatek funkčních emocí
Jakmile navíc dojde na výpravu do přírody, dochází k diskuzím nad tím, jak se z mazlíčka může stát divoké zvíře, zákonech přírody a podobných věcech, které jsou sice do jisté míry nosné, zároveň ovšem vlastně nikdy kdovíjak silné. A zároveň to celé chvílemi působí, že tvůrci vlastně nevědí, zda chtějí točit ideální rodinný film nebo dospělejší film pro krapet odrostlejší diváky. Minimálně pár výjevů a témat je v tomto ohledu jistě na pováženou (celá linka s jedním divokým prasetem je jeden ideální příklad za všechny).
Samotný film skrývá dostatek vděčného humoru, kdy se například výrazný Neapolský mastin jmenuje Rambo (a následně se dospělý divák nezbaví pocitu, že se Sylvester Stallone do jisté míry podobá příslušníkovi této rasy), zároveň se nějak pracuje i s dětskou představivostí hlavní hrdinky i humor, který těží z přítomnosti kočky domácí v přírodě. Jakmile se kurzor vyprávění stočí výhradně na Vrnilku, z filmu se rázem skutečně stává i poměrně funkčně atmosférické dobrodružství s hlavním hrdinou, přeci jen je ovšem nutný návrat k lidským hrdinům a jisté pokusy o zdánlivě hloubavější myšlenky, které se ovšem krapet míjí účinkem.
Samotný film je díky délce 83 minut skutečně krátký a vlastně díky tomu příjemně odsýpá, kdy se tvůrci přeci jen ne kdovíjak komplikovanou zápletku nepokouší nějak výrazně roztahovat, i díky tomu se ovšem nezbývá tolik věnovat rozdělení rodičovské dvojice či poměrně zajímavé postavy sousedky evokující čarodějku v podání Capucine Sainson – Fabresse, kdy interakce s jejím zmíněným psem Rambem patří dost možná mezi nejzábavnější elementy celého filmu. V součtu jen možná zamrzí, že finále nedodává takovou satisfakci, ve výsledku není tolik silné a i motiv, který by měl pracovat s tím, že spolu Clémence i její formální kočka vyrostly, vlastně nepůsobí tak výrazně. Minimálně po řemeslné stránce jde ovšem o dostatečně výraznou záležitost s dokumentárním nádechem, která navíc jako rodinná záležitost s přítomnosti roztomilých zvířat bohatě obstojí. Kdo ovšem čeká možná krapet víc, ten by měl očekávání krotit.
Recenze filmu Život kotěte závěrem
Život kotěte je fajn rodinným filmem, do kterého Guillaume Maidatchevsky zvládá přenést své dokumentární kořeny, krapet očividné ambice se ovšem v součtu nedaří prodat tak výrazně, jak by nejspíš sám Maidatchevsky a ostatní tvůrci chtěli….
PS: Český dabing je slušný.
Verdikt: 6 z 10
Tohle byla naše recenze dobrodružného rodinného filmu Život kotěte. Co říkáte na tuhle novinku vy?
Zdroj titulního obrázku: CinemArt CZ
