Thor: Láska jako hrom aneb Taika Waititi utržen ze řetězu
Thor (Chris Hemsworth) se nachází na své nejtěžší životní cestě – k nalezení vnitřního míru. Jeho cestu za jeho nalezením však přeruší galaktický zabiják Gorr the God Butcher (Christian Bale), který usiluje o zánik bohů. Thor požádá Valkýru (Tessa Thompson), Korga (Taika Waititi) a svou ex-přítelkyni Jane Foster (Natalie Portman), která – k Thorovu překvapení – ovládá mocné kladivo Mjolnir stejně jako mocný Thor. Společně se vydávají na vesmírné dobrodružství, aby odhalili tajemství Gorra a zastavili ho dříve než bude pozdě.
V roce 2017 nahradil u kormidla franšízy Thor Kennetha Branagha a následného Alana Taylora novozélanďan Taika Waititi. Tvůrce filmu jako Orel kontra žralok či Co děláme v temnotách. Waititi se v jistých kruzích dočkává označení jako Wes Anderson na drogách, který si vyhrává s vizuální stránkou a především má velmi specifický humor. Humor, který není pro každého a spousty lidem zkazil dojem právě i například Thora: Ragnaroku.
Jenže Waititi tehdy vlil Thorovi novou krev, kdy se z menšího outsidera Avengers stal rázem hrdina, který má potenciál na hodně zajímavou budoucnost. Thor navíc přežil události Avengers: Endgame a i když to chvilku vypadalo, že se Thor zmůže maximálně na účast ve Strážcích Galaxie Vol. 3, svůj čtvrtý film nakonec dostává. A opět v režii Waititiho. Už minule šlo poté říci, že Waititi natočil specifický a velmi speciální MCU film, tentokrát to ovšem vypadá, že Waititi po jednom enormním úspěchu přišel o pouta. A čtvrtý Thor je díky tomu rázem o poznání divočejší než minule.
Film o lásce, který má koule
Po Samu Raimim a jeho vtahujícím řádění v Doctoru Strangeovi v mnohovesmíru šílenství, se i 29. celovečerní marvelovka dá vnímat jako autorská podívaná. Především v ten moment, kdy někdo zná Waititiho tvorbu a má k přístupu vřelý vztah. Minule jel Waititi možná tak na 90%, tentokrát ovšem ve svém tvůrčím přístupu jede na 100%. Waititiho humor je zpátky a dá se velmi snadno očekávat, že diváky opět rozdělí na dva tábory. Pokud by ovšem někomu Waititi skutečně přišel jen jako tvůrce nevkusného a infantilního humoru, dostane i protentokrát něco navíc.
Už v Thor: Ragnarok Thor dospěl. Padla na něj zodpovědnost, objevil svůj pravý potenciál boha hromu a v závěru Thor: Ragnarok sympaticky vyšel vstříc zajímavé i když komplikované budoucnosti. Už od prvního Thora se charakter titulního hrdiny vyvíjí skrze různé ztráty a traumata. Trpělivost poté snadno přetekla po událostech Avengers: Infinity War, která následně v Avengers: Endgame vypustila Thora na cestu, která se nemusela líbit každému. Thorův charakterní arch v Avengers: Endgame ovšem rozhodně nebyl krokem zpět. A Thor: Láska jako hrom to jen dokazuje.
Hlavním tématem nedávného druhého Doctora Strange byl boj s vnitřním zlem a vyrovnávání se ztrátou. Hlavním motivem Thor: Láska jako hrom je poté dle očekávání láska. Ovšem ne v té nejčistší a nejsympatičtější podobě. Láska má v Thor: Láska jako hrom poměrně výraznou úlohu, kdy se předvádí v té nejkrásnější i nejodpornější podobě. Chvíle radosti a vášně, zároveň chvíle zhnusenosti a bolavé ztráty. Pod kapotou filmu nezkrotného filmu se tak skrývají sympaticky vykreslené vztahy, nečernobílost celého ústředního konfliktu a především náznak toho, že by se Thor dost možná mohl definitivně najít. I když to tak lehké není.
Jeden z nejlepších záporáků Marvel Cinematic Universe
Christian Bale je jako Gorr naprosto fantastický. Zabiják bohů se může v klidu zařadit mezi Thanose či Erika Killmongera z prvního Black Panthera a připsat si titul jednoho z nejlepších záporáků celé historie MCU. Jeho výkon je radost sledovat. I díky Baleovi může Gorr v jistých momentech působit jako šílený maniak, zároveň si k němu ovšem divák velmi snadno najde cestu a dokáže jeho motivaci pochopit. Nejlepší záporáci v MCU ostatně nebyli černobíle zlé a to není ani Gorr. Bale by v této roli bez problémů utáhl vlastní film, především i proto, že divák snadno může pochopit, proč přesně se vlastně Gorr vydává na svou vražednou pouť.
Thor: Láska jako hrom se tak částečně dotýká i otázky náboženství a s tím spojenou naivitu. V průběhu filmu se vyskytují právě motivy toho, jak se vyrovnat se ztrátou, o nepříjemných setkáních s realitou i naděje v obnovení něčeho, co už dost možná nejde vrátit. Pod tím vším zábavným Diem v podání Russella Crowea, obřích kozách nebo zmínkách o orgiích se rázem schová jeden z nejemotivnějších filmů historie MCU. A i když může Waititi pořád tak trochu působit jako podivín, v malíku má řemeslo pořád neskutečně.
Skvěle vykreslená romance
Návrat Natalie Portman do role Jane Foster je fenomenální. Především i proto, že je Jane Foster rázem o poznání zajímavější postava než v prvních dvou Thorech a i chemie mezi ní a Thorem je rázem o poznání uvěřitelnější a sympatičtější. Už na samém počátku filmu dojde k odhalení, které předzvěstí nemilé věci. A ty věci následně skutečně nemilé jsou, především ovšem dokáží u diváka emocionálně rezonovat. A to jen ukázka funkčního scénáře, za kterým stojí sám Waititi spolu s Jennifer Kaytin Robinson.
Na menším prostoru tak dokážou zaujmout i Valkýrie v podání Tessy Thompson, Korg, kterého opět mluví Taika Waititi s velmi zábavným a legračním přízvukem a o Kronanech se rázem dozvíme novou zajímavou informaci i Strážci Galaxie. Waititi není James Gunn, přesto dokáže Strážce Galaxie opět představit ve velké parádě a ihned vyvolat nadšené čekání na třetí Strážce Galaxie. Dojde i na stylovou hudební dramaturgii, která se skládá především z Guns N‘ Roses a Abby a rázem je poznat, že by si Waititi i Gunn nejspíš mohli rozumět v hudebním vkusu.
Divoká jízda, co skutečně neuspokojí každého
Nadále platí, že je humor velmi specifická disciplína, kdy neexistuje humor, který by uspokojil všechny. Suchý humor, černý humor i infantilní humor. Waititiho humor poté skutečně není pro každého a snadno může vyvolat pocit, že v jistých momentech shazuje vážnost situací. Jenže těch výsledných momentů v součtu vlastně tolik není a skutečně platí, že milovníci Waititiho humoru budou velmi spokojeni.
Waititi si navíc i tentokrát skutečně dokázal postarat o pěkný vizuál (za kamerou stojí Barry Baz Idoine, kameraman většiny epizod seriálového Mandaloriana), I soundtrack Michaela Giacchina dokáže být v mnoha momentech poměrně výrazný, například Gorrův ústřední hudební motiv je jednoduše fenomenální. A třeba v jedné povedené akční scéně dokáže vyvolat Waititi nedočkavost, aby tu jeho chystané celovečerní Star Wars byli, co nejdřív. Se světem předaleké galaxie by si totiž Waititi mohl též solidně vyhrát.
Thor: Láska jako hrom závěrem
Waititi sám prohlásil že vlastně netuší, zda by natočil pokračování a dokončil tak svou velmi specifickou trilogii. Pokud by ovšem Waititi skutečně již na Thor: Láska jako hrom nenavázal, dokázal v jisté formě dosáhnout vrcholu. Natočil nejlepší sólovku Thora a především dokázal, že si Thor 4 obhájil svou existenci. Pootevřená vrátka k potencionálnímu budoucímu směru jsou ovšem nejspíš tak lákává, že by Waititi v součtu odolat nemusel. Jeho případný náhradník do případných navazujících filmů to ovšem bude mít v jeho stínu velmi těžké…..
Verdikt: 9 z 10
Zdroj: csfd.cz
Zdroj hlavního obrázku: wall.alphacoders.com
