Český Ostrov s Jiřím Langmajerem a Janou Plodkovou
Richard (Jiří Langmajer) a Alice (Jana Plodková) se na exotické dovolené pohádají, protože Richard se chce nechat rozvést. Rozhodnou se, že odletí předčasně domů, ale jejich malý letoun ztroskotá na opuštěném ostrově, Richard a Alice jsou tak nuceni společně čekat na záchranu. Osamělí trosečníci se na tropickém ostrůvku musí postarat nejen o svou záchranu a přežití, ale také začít znovu spolupracovat a hledat k sobě cestu zpátky….
Českému režisérovi Rudolfu Havlíkovi se rozhodně nedá upřít slušná řemeslná práce, jen s ambicemi je to občas u jeho děl složitější. Po Minutě věčnosti natáčené na Islandu se tentokrát Havlíkova novinka Ostrov natáčela v Thajsku, námět na ní poté přišel na společné dovolené s Jiřím Langmajerem, který tak ve filmu nemohl chybět. Jiří Langmajer a Jana Plodková tak ve filmu ztroskotávají na záhadném anonymním ostrově, kde by v dobrodružné romantické komedii neměl chybět humor, napětí i potencionální záchrana zdánlivě rozpadnutého vztahu. Není poté pochyb, že si Ostrov nalezne svou ideální nenáročnou cílovku, kterou zvládne uspokojit. Jenže pak tu bude druhý tábor.
Hezky vypadající záležitost s promrhaným potenciálem
Na faunu a flóru ostrova v Thajsku se hezky kouká, kameraman Václav Tlapák dostane po Minutě vděčnosti v jisté míře opět šanci předvést divákovi pár vizuálně pěkných záběrů, Jiří Langmajer i Jana Plodková jsou dobří herci, kteří zvládnou vymačkat ze svých rolí možné maximum, přesto se nevyhnou zapadnutí do stereotypů. Jiří Langmajer je tu v roli Richarda opět především za bručouna, Jana Plodková by v roli Alice měla tvořit zábavnější polovinu páru, který si čas na rozvod nemohl rozmyslet v horším období. Jenže zde se vyskytuje zásadní problém.
Ostrov by mohl být snahou o variaci na nejrůznější dobrodružné komedie, zároveň skrývá klíč k potencionální vztahové studii. Výsledný film se snaží být něčím mezi a do velké míry mu to podráží nohy. V zásadě se jedná o variaci na vděčný příběh o tom, jak jde na tragédii nalézt něco pozitivního, po Minutě vděčnosti se poté jedná o další minimálně snaživou snahu o variaci na klasickou hollywoodskou produkci navzdory tuzemským produkčním podmínkám. Snaha by se v tomto ohledu měla přeci jen cenit, těžkou stravitelnost vítězného produktu to ovšem nijak neovlivňuje.
Iracionální postavy ve filmu, který má k pravému peklu daleko
Ostrov rozhodně není vyloženým peklem, nespadá do téhle kategorie jako nejhorší možné romantické komedie z české produkce posledních let. Vývoj děje je sice předvídatelný, parametry dobrodružné komedie film splňuje jen drobek, vždy ovšem alespoň bývá zajímavé sledovat dva subjekty v neznámém prostředí. Jen by to možná bylo o poznání zábavnější v případě snesitelnějších postav.
Jiří Langmajer a Jana Plodková jsou dobří herci a v Ostrově nezapínají autopilota, jejich postavy jsou ovšem většinu času prakticky nesnesitelné, o to těžší je poté věřit jejich náhlému opětovnému spojení. Jedná se o klasické schéma, kdy si dvě postavy navzájem lezou krkem, po čase ovšem přeci jen začínají objevovat staré city, v součtu by jim poté divák měl stmelení psát. Jenže obě hlavní postavy se od momentu, kdy se objeví na titulním ostrově, začínají chovat nesnesitelně, v jistých momentech až iracionálně. Jeden nelidský moment je poměrně těžké překousnout, scénář poté musí v závěru přistoupit k jednomu momentu, který musí jen uměle natahovat zápletku. K nejhorším českým romantickým komediím z posledních let má tak sice Ostrov pořád daleko, ve svých nejhorších momentech k nim ovšem vlastně zas tak vzdáleno nemá.
Nádech dobrodružné podívané téměř chybí
Film chce být vděčnou romantickou komedií, která již nyní například evokuje spokojené reakce u dámského publika z různých předpremiér, v jádru ovšem téměř nesplňuje nádech dobrodružné komedie. Pár překážek je překonáno mávnutím ruky, pocit, že jde skutečně o život, prakticky chybí. I zde je lehké argumentovat, že byl záměr tvůrců někde jinde, přesto lehké promrhání potenciálu nejde zpochybnit.
Sexistického škatulkování je po čertech málo, kvalitní řemeslo tam v jádru je, leckdo by si mohl dovolit tvrdit, že Ostrov funguje jako funkční produkt. V součtu je to příliš jednoduché, až přehnaně nekomplikované, nikdy vyloženě dojemné. Alespoň snaha o humor je většinu času snesitelná, úvahy nad nelogičnostmi jistých momentů jde snadno přejít, v součtu nejspíš vznikl přesně ten film, který tvůrci realizovat chtěli. Výsledkem je tak ideální podívaná pro svou očividnou cílovku, zbytek nejspíš dokáže již dle traileru odhadnout, zda je daný Ostrov pro něj.
Ostrov závěrem
Podivný mix dobrodružné a romantické komedie, kterému chybí jasná cílová rovina, především stojí na postavách, kterým je vlastně těžké přát šťastný konec. Na Thajsko se hezky kouká, Langmajer a Plodková umí hrát, Havlík řemeslo umí, přesto je ovšem cosi shnilého v Ostrově Havlíkově. Ideální záležitost pro svou cílovku, pro ty zbylé promrhaný potenciál v rámci potencionální zajímavé vztahové studie, která ovšem primárně musí zůstat až příliš vděčnou záležitostí, tím se ovšem ve finále stává spíše záležitostí nesnesitelnou….
Verdikt: 4 z 10
Zdroj titulního obrázku: CinemArt
