MIKI je příběh muže, který se vrátí ze zahraničí zpět do své rodné vesnice, do země, která se rychle mění a ve které se otevírají nové velké možnosti i v oblasti organizovaného zločinu. Mikuláš Černák (Milan Ondrík), původním povoláním řidič autobusu, v sobě postupně objeví a aktivuje schopnosti k tomu, aby vybudoval jednu z největších a nejobávanějších mafiánských skupin v zemi.
Mikuláš Černák je známou tváří slovenského podsvětí 90. let, který o svých kriminálních aktivitách napsal také knížku, ještě nedávno poté nebylo vyloučeno, že se Černák dočká propuštění. Příběh Černáka je natolik fascinující a do velké míry z dnešního pohledu traumatizující, že vlastně dává smysl, že se nově realizovalo filmové zpracování Černákových kriminálních aktivit. A ne čistě v rámci jednoho filmu.
Miki se totiž v lednu 2025 dočká pokračování s názvem Černák (na pár záběrů nalákají již závěrečné titulky tohoto filmu), chvilkami je ovšem zkratkovitost MIKIho až příliš očividná a rychle tak vyvstane otázka, zda nebylo rovnou lepší příběh Mikuláše Černáka realizovat jako trilogii. Pokud je ovšem úkol první části dostatečně nalákat na druhou část, svůj úkol splňuje výtečně.
MIKI – Výpověď o 90. letech… i současnosti?
Po vzoru nedávné Války policajtů se MIKI odehrává v 90. letech, kdy pro tvůrce – režiséra Jakuba Kronera, Miro Šifru a producentku Zuzanu Mistríkovou – šlo o velmi osobní projekt, kdy se již v rámci tiskovky nebáli označit MIKIho do jisté míry též jako výpověď o dnešní době, protože se dle nich samotných mentalita na Slovensku od 90. let dvakrát nezměnila.
I když film jistě trpí scenáristickou zkratkovitostí (sám Šifra přiznal, že scénář chvílemi používá filmovou zkratku), tvůrci se minimálně správně rozhodli o tom, jak přesně rozdělit příběh Černáka na dvě části. Závěr první části tak Černáka opouští v ideálním bodě, kdy závěr zvládá vygradovat k momentu, který tak trochu připomene i Kmotra.
Sledování filmu je uspokojivé, protože se opět povedlo realizovat solidní slovenskou gangsterku, která není směšná. MIKI má velmi solidní tempo, režírující Kroner zvládá filmu dodat solidní řemeslo, Milan Ondrík poté v titulní roli zvládne potvrdit, že se jedná o jednoho z nejšikovnějších slovenských herců současnosti.
Filmaři se opravdu nesnaží činy Černáka nějak obhajovat, film se skutečně čistě snaží zobrazit Černákův pomalý vzestup a přitom všem se nesnaží jeho činy nějak obhajovat. Celé to má stabilní atmosféru, práce maskérů se musí náležitě ocenit, stejně tak povedená hudba Dávida Kollára, která vždy výtečně padne k tomu, co se na plátně odehrává. Sám Kollár se netají tím, že má rád temnou hudbu a právě ta k MIKImu sedí skvěle.
Černák by utáhl trilogii
Chvílemi se více a více projeví, že by jeden film navíc všemu možná prospěl. Postav je mnoho, o některých se divák dozví pramálo, do jisté míry je ovšem pravdou, že závěry ohledně narativu obou částí bude možné dělat až po uvedení druhé části. MIKI je pořád spíše sbírkou příběhů o tom, jak se MIKI posouvá jako gangster, roste mu počet peněz i obětí. Filmaři se sami vyjadřují v tom smyslu, že je až neuvěřitelné, jak činy Černáka byly tak veřejností přehlížené a jak je vůbec možné, že někdo jako on byl pokládán za hvězdu, která plnila reportáže bulváru. Z filmu skrze to nečiší budování kultu osobnosti, spíše fascinace tím, jak vše mohlo Černákovi tak snadno procházet.
Scénář vznikal i skrze konzultace se samotným Černákem (který se již filmu dle tvůrců nemůže dočkat), kdy se dá čekat, že se samotný film Černákovi bude líbit. Sám se ke svým zločinům přiznal, ať už upřímně či neupřímně svých činů lituje, filmařům se svěřil i s historkami, které doufal, že ve filmu neskončí (a přece na ně došlo), ve finále z něj ovšem Černák vychází jako do jisté míry někdo, kdo si svůj respekt dokáže budovat i po letech. Tvůrci si navíc očividně bizarnost Černákových kriminálních aktivit uvědomují a nebojí se tudíž ve správných momentech přijít s nějakým tím černým humorem, který nijak neshazuje vyznění daných momentů.
MIKI jako první část skutečně graduje k uspokojivému momentu zakončení, protože pořád končí v jednom stěžejním momentu Černákova života. 2. část poté slibuje více propojení Černáka s politikou, kdy tvůrci ještě více dostojí svým slovům o plánu vypovědět o tehdejší době, která se nevyhnutelně prolíná s tou dnešní. MIKI tak i přes drobné scenáristické zkratky a závan toho, že se někde sekalo až příliš (Černák by celou trilogii ustál) působí jako ideální první půlka velkého příběhu, na druhou část se přitom bude muset čekat pouhých 5 měsíců. Snad i v případě druhé části se tvůrci trefí do černého.
MIKI závěrem
MIKI je povedenou slovenskou gangsterkou, která nutně nemusí stát jen na opět vynikajícím Milanu Ondríkovi. MIKI má vydařené řemeslo, jeho děj výtečně odsýpá, příběh MIKIho Černáka navíc na konci první části končí v ten nejlépe možný moment. Na leden 2025 je laťka nastavená docela vysoko, dá se ovšem snadno věřit tomu, že tvůrci za 5 měsíců u druhé části neprojeví slabší formu.
Verdikt: 7,5 z 10
Zdroj titulního obrázku: CinemArt.sk
