Mrazivé novinářské drama Když promluvila
Reportérky z New York Times, Megan Twohey (Carey Mulligan) a Jodi Kantor (Zoe Kazan), řeší jeden z nejvíce důležitých příběhů aktuální generace, příběh, který stál u zrodu kampaně #MeToo a prolomil desítky let trvající mlčení ohledně sexuálního násilí v Hollywoodu…
Kauza spojená se založením #MeToo otřásla společností, kdy na povrch vyplula dávno utajeném tajemství v Hollywoodu. Harvey Weinstein sice mohl být vnímán jako jeden z nejvlivnějších producentů Hollywoodu, který stojí celkem za 6 držiteli Oscara za nejlepší film, šlo ovšem o zrůdu, na kterou se pomalu vařila voda. Tato kauza změnila pravidla fungování vztahů na pracovišti, několika dalších sexuálním násilníkům zničila kariéru či společenské postavení a celkově jde o jednu z nejzásadnějších kauz posledních let. Pravdu přitom odkryli reportérky Megan Twohey a Jodi Kantor, které průběh novinářské práce zmapovali v knize She Said, která se čerstvě dočkává filmové adaptace v režii Marie Schrader. Aktuálnost tohoto tématu přitom bohužel pořád úplně nevyprchala a tak nejde říct, že by filmové převyprávění přichází s křížkem po funuse.
Když promluvila bude nevyhnutelně srovnáváno s držitelem Oscara Spotlight či mnohem staršími Všemi prezidentovými muži. I v tomto případě jde o prozkoumání novinového článku oceněného Pulitzerovou cenou, která vlastně po audiovizuální stránce dvakrát dech nevyráží, jedná se ovšem o působivou a v průběhu především mrazivou rekonstrukci nepříjemných faktů, které Schrader sem tam proloží audiovizuálním nápadem, které jakoby se inspirovali klasickými dokumenty, především v momentech použití rekonstrukcí záběrů a archivních nahrávek. Samotné Když promluvila ovšem funguje spíše na bázi rekonstrukce události a ne mockumentu. Primárně se poté ve filmu zobrazuje pořekadlo o tom, že novinářem sice může být prakticky každý, ale jen ti odvážní, věrní zásadám, s pevnou vůlí a snahou zlepšit svět, píšou skvěle.
Skutečný příběh ve vtahujícím podání
Když promluvila se poté snaží zaznamenat i vliv příprav k sepsání článku a jak to celé ovlivnilo osobní životy Twohey a Kantor. Jde o ženy znechucené sexistickým systémem, které se zároveň do jisté míry snaží vytvořit lepší svět pro budoucnost svých dcer. Jedna z nich navíc cítí zášť po faktu, že byl samotný Donald Trump obviněn ze sexuálního nátlaku a přesto byl zvolen prezidentem USA. Rešerše a výpovědí obětí jsou ve filmu prezentované a v jistých okamžicích dochází k vyhroceným momentům, kdy je jen divákovi velmi nepříjemně při uvědomění si, že jde o skutečný příběh.
Když promluvila se odehrává ve světě, kde kolem Harveyho Weinsteina neexistuje něco jako morální preference, ale spíše pud sebezáchovy. Kdo ví, co se děje pod kapotou a pokusí se přispět odhalení pravdy, rázem může přijít o kariéru a budoucnost. Samotný Harvey Weinstein se ve filmu téměř neobjevuje, přesto funguje jako temná esence v pozadí. Jedna z Weinstenových obětí Ashley Judd poté ve filmu ztvárňuje sama sebe a i z jejího hereckého projevu jde cítit, že pokus o vcítění se do svého minulého já je překážkou. Stejně tak si vyzdvihnout zaslouží Zoe Kazan v roli Kantor, která zvládne zastínit i Twohey v podání Mulligan, bravurní je též poté Andre Braugher v roli novináře Deana Baqueta.
Důležitý příběh, který je nutné vyprávět v nejrůznějších formách
Soundtrack Nicholase Britella je mrazivý a tím jen více podtrhuje mrazivost nastavené atmosféry. Kontroverzi dopomohl produkující Brad Pitt, který sice produkuje filmu o sexuálním násilí Harveyho Weinsteina, sám ovšem již při vztazích s Gwyneth Paltrow a Angelinou Jolie o Weinsteinových činech věděl a přesto nadále pokračoval ve spolupráci. Někdo bude automaticky Pitta produkujícího tento film házet do pozice člověka, který se snaží vykoupit, druzí ho poté budou obviňovat z pokrytectví. Na druhou stranu jde ovšem Pitta též vnímat jako oběť systému, kdy měl Westein dostatečné konexe a vliv, aby i takové hvězdě jako Pitt zničil kariéru. Je to téma na delší povídání, ze kterého Pitt nevychází takovým způsobem, jak by si ho mnohé fanynky chtěli idealizovat. Při sledování Když promluvila a událostí, které se ve filmu rekonstruují, ovšem není tolik snadné Pitta automaticky odsoudit.
Když promluvila má navíc velmi sympatické tempo, kdy se to sice celé většinu času skládá z dialogů, ježděním v autě či psaním, přesto si Když promluvila zvládne bez problémů udržet diváckou pozornost, protože se tu v komorním provedení vypráví velký a důležitý příběh. Tento film nezboří návštěvnost kin a mnozí ho pravděpodobně ozývají, to by ovšem byla chyba. Vypráví se tu totiž důležitý příběh, který je potřeba předávat dál v nejrůznějších formách. A i když se může zdát, že #MeToo teď již není dvakrát aktuální, je to jen klam. Pád Weinsteina nepředznamenal zánik všech sexuálních predátorů, těch se jako různé hmyzí havěti nebude možno nikdy zbavit. Příběh jako ten v Když promluvila ovšem dokazuje, že na každou svini se vaří voda. A samotný film ve výsledku přináší příjemnou satisfakci.
Když promluvila závěrem
Když promluvila obstojí jako důstojný nástupce Všech prezidentových mužů a Spotlightu, kdy poutavě vypráví o jednom z nejzásadnějších případů uplynulé dekády a přináší nutné poselství o integritě. Pod zdánlivě komorním audiovizuálním provedením se jeden z nejsilnějších filmů roku….
Verdikt: 8 z 10
Zdroj: Universal Pictures
