Hypnotik s Benem Affleckem | Recenze
Policejní detektiv Danny Rourke (Ben Affleck) obdrží telefonát o probíhající loupeži. Po příjezdu na místo ho čeká šok – v bance narazí na stopu, která by mohla vést k objevení jeho dávno ztracené dcery Minnie (Hala Finley). Během loupeže navíc dojde k nevysvětlitelnému ohnutí reality. Oba případy spojuje postava tajemného hypnotika (William Fichtner), který údajně dokáže silou mysli přimět ostatní lidi vnímat verzi světa, která neexistuje. Detektiv Rourke, odhodlaný najít svou zmizelou dceru, pronásleduje pachatele, který ho donutí zpochybnit realitu svého světa….
Robert Rodriguez je taková specifická tvůrčí persona, která si financování svého celovečerního debutu Mariachi zajistila tím, že na sobě nechala páchat různé lékařské experimenty. A mnoho lidí by dodnes snadno řeklo, že tato dobrovolnická činnost na něm zanechala jistý otisk. Rodriguez je tak vnímán jako divoká filmařská karta, která ve svých nejlepších letech nadělila pamětihodné Desperado nebo Od soumraku do úsvitu, v horších časech poté na sérii Spy Kids či Můžeme být hrdinové, v lepších případech poté na dvojici filmů Machete, Sin City nebo Alitu: Bojového anděla.
Nově poté dochází na Hypnotika, kterého Rodriguez dle svých slov napsal již v roce 2002 a jedná se o jeden z jeho nejoblíbenějších příběhů, který vždy chtěl realizovat. Z Rodriguezových filmů se navíc stávají takové rodinné projekty, kdy se na Hypnotikovi podíleli jeho následující ratolesti – syn Racer Max (spoluscenárista/producent), dcera Rhiannon (storyboardy), syn Rogue (animace), syn Rocket (spolustřihač) a syn Rebel (hudba), sám Rodriguez se u Hypnotika postaral o kameru, střih, produkci, scénář i režii. S divokým konceptem by Rodriguez mohl předvést zajímavé věci i za pomocí scenáristy Maxe Borensteina (Godzilla/2014, Kong: Ostrov lebek, Godzilla vs. Kong). Zvládne Hyptotik dostát takovýmto očekáváním?
Tohle vážně točil Rodriguez?
Robert Rodriguez možná není tou pravou tvůrčí jistotou, většinou se ovšem dá alespoň očekávat, že jeho filmy budou v lepším či horším případě divočinou, stačí si vzpomenout na jeho nápady v dvojici filmů Machete, které naznačí, že ty lékařské procedury na něm skutečně zanechali svůj specifický otisk. Právě v tomto ohledu poté Hypnotik zklame. I přes divoký koncept je vlastně Hypnotik většinu času nepříliš nápaditý a po tvůrčí stránce většinu času spíše rutinní. Hrátky s prostorem sice mohou (velmi vzdáleně) připomenout Počátek nebo Matrix, vzdáleně i thrillery Alfreda Hitchcocka, Rodriguez ovšem v tomto ohledu není Christopher Nolan, který by dokázal překvapit nějakými zajímavými vizuálními výjevy či vtahující a na hlavu postavenou zápletkou. První polovina filmu vlastně jen tak podezřele utíká, představují se nějaké nástřely, které doprovází nepříliš výrazná akce, tak trochu ploché budování zázemí světa i nepříliš funkčních snah o emocionální momenty.
V druhé polovině se možná pravidla hry krapet změní a objeví se krapet nečekaný vývoj událostí, který zvládá alespoň zaujmout tím, jak záměrně vše dosud stanovené staví na hlavu, přeci jen ovšem tato změna pravidel nevyvolává vyložený pocit, že by si měl divák sednout na zadek z toho, jak si s nimi Rodriguez vyhrál a na ten zadek je skutečně postavil. Kdovíjak ambiciózní sci-fi nakonec z Hypnotika nevypadne, spíše takový menší chaos, který nahoru tahá krátká a díky tomu tempově funkční délka (93 minut) a fakt, že druhá polovina si přece jen zvládá vyhrát s krapet za vlasy přitaženým konceptem a starý divoký Rodriguez při něm konečně zvládá vystrčit své pověstné růžky. Jen je to možná příliš pozdě a ne vyložená spása.
Rodriguezovi starý píseček svědčí víc
Na vkus průměrného Rodriguezovo filmu možná Hypnotik většinu času až příliš jede na vážnou notu, která mu úplně nesvědčí. Podepisuje se to i na vedení herců. William Fichtner zvládá působit dojmem, že si roli záporáka užívá (má s nimi bohaté zkušenosti) a srší takovou živočišnou esencí, krapet složitější je to ovšem s Benem Affleckem. S tím je častěji jako na horské dráze, kdy se ukazuje, že když má Affleck štěstí (Poslední souboj), umí předvádět solidní výkon. Rodriguez se ovšem projevuje jako režisér, který nezvládá z herců úplně táhnout vážnou polohu, Affleck tak otce, který má být zasažen ztrátou dcerou, hraje klasickou snahou o co nejvíce naštvané pohledy, jistěji tak Affleck působí v akční formě, se kterou má v posledních letech alespoň dostatek zkušeností, krapet nevýrazněji ovšem vedle něj ještě působí Alice Braga, kdy to především v druhé polovině působí dojmem, že Rodriguez jaksi neví, jak s touto postavou zacházet.
Není to vyloženě nezajímavé, úvod může možná tak krapet vyvolat nějaká očekávání (nejen díky faktu, že se zde krapet podivně cituje Desperado), pak už se ovšem vlastně cestuje z místa na místo, ukazují se krapet repetitivní hypnotické schopnosti, které dokazují, že kdovíjak zajímavé pískoviště hlavně na skladě není, a nakonec se to celé vydá cestou toho přepáleného zvratu, který implikuje například ty nejdivočejší zvraty M. Night Shyamalana. Rodriguez přitom film nezaobalí nějakými zajímavými vizuálními nápady, snahou o nějaké budování thrillerové atmosféry, jen vlastně pomalu šponuje více či méně viditelná vodítka k onu zvratu a pak představí pochybný závěr s krapet otevřenými dveřmi. Na ucházející průměr to těsně stačí, na něco více ovšem ne.
Recenze filmu Hypnotik závěrem
Robert Rodriguez nakonec nenatočil něco kdovíjak ambiciózního a vychytralého, zároveň ovšem zapomněl na svou tvůrčí divokost a servíruje víceméně rutinní sci-fi thriller, který kdovíjak nezvládá pracovat s paranoiou ani tím diváka pořádně posadit na zadek. Pár světlých momentů a docela zajímavé rozuzlení zápletky nespraví dojem, že tu někdo krapet vůbec nevyužil potenciál…
Verdikt: 5 z 10
Zdroj titulního obrázku: Relativity Media
