V městečku Plymouth, kde se zrodila tradice Dne díkůvzdání, výprodejové šílenství během Black Friday skončí obrovskou tragédií. Uplyne rok a v době vrcholících příprav na oslavu tradičního svátku začne ve městě řádit záhadný zabiják. Zpočátku to vypadá, že si své oběti vybírá náhodně, ale brzy se ukáže, že každá vražda je součástí většího a precizně vypracovaného zlověstného plánu. Podaří se obyvatelům a policii odhalit vraha a prožít svátky… nebo se stanou účastníky jeho zvrácené sváteční večeře?
Den díkůvzdání jako novodobý slasher vycházející ze starých časů (Recenze)
Eli Roth miluje horory. Režisér prvních dvou dílů Hostelu a kanibalského The Green Inferno v roce 2007 realizoval falešný trailer na slasher Thanksgiving. Po 16 letech poté definitivně došlo k jeho realizaci v podobě skutečného filmu. Byla by ovšem chyba očekávat, že Roth zůstane zcela věrný nádechu falešného traileru. Nikdy totiž nedojde k zas tak výrazně brutálnímu zabíjení, v podstatě i chybí taková nevyzpytatelná divokost. Roth natočil film, který nádechem i přes zasazení do současnosti připomíná starou slasherovou školu, kterým neokatě tak na půl vzdává poctu, zároveň Roth skutečně tak trochu úmyslně točí jako ze staré školy, kdy tak dává najevo svou lásku k hororům. A výsledek je rozhodně fajn.
Roth nedodává redefinici slasheru, ukazuje ovšem, že má nakoukáno a nebýt záblesků moderní technologie by Den díkůvzdání mohl klidně evokovat nějaký zapadlý slasher objevený po téměř 40 letech, který mohl ve své době kina plnit stejně jako Noční můra v Elm Street nebo Pátek třináctého. Představitelé omladiny, kterou Roth vede jako vepře na porážku, pochopitelně není herecky nejsilnější, jediné výraznější herectví tak může podávat Patrick Dempsey jako šerif Newlon, který je jedinou jakž takž zajímavou postavou v celém filmu. Je ovšem přeci jen jasné, že Roth tady nemá budovat nějaké hlubší charaktery. Teenageři mají přeci jenom skončit pod zabijákovým vražedným nástrojem.
Z Johna Carvera jde respekt
Roth tak zvládne potěšit především svou prací s ústředním zabijákem, ze kterého jde skutečně respekt. Černý humor se snadno nabízí, některé vraždy jsou správně přehnané, scéna při průvodu je fenomenální. Roth se přitom všem zcela jistě řídí hrubou formou zákoníku slasherů, přesto to neznamená, že by si v jistých momentech nezvládl s pravidly tak trochu pohrát a vyvolat sem tam díky tomu sympatický úsměv na tváři. Rozhodně to není adept na novodobou klasiku kráčející ve stopách původního Halloweenu nebo původní Noční můry v Elm Street. Minimálně v Americe by ovšem mohlo dojít v rámci slavení Díkůvzdání pro nepovinnou novodobou složku na seznamu.
Má to celé předvídatelný scénář? Ano. Vadí to snad? Vlastně ani zase tak moc ne. Jde přeci jen o film, který se pozornosti nedočká kvůli silným dialogům, sofistikovanému narativu nebo přelomové filmařině. Roth mile překvapí tím, že nejděsivější momenty filmu vlastně neobsahují žádné násilí. V tomto ohledu vrah pod maskou Johna Carvera zvládne připomenout i Michaela Myerse. A užití praktických efektů je v Den díkůvzdání povedené.
Za málo peněz, dost muziky
Jde spíše o film okatého hororového fanouška, nežli kdovíjak kreativního filmaře. Právě i to ovšem dělá výsledný film sympatický. John Carver dokáže použít pro zabíjení všelijaké nástroje, díky tomu je film někdy až úmyslně směšný a rozhodně nejde o horor, který by své diváky traumatizoval. Jde o film pro velmi specifickou cílovku, která má i po letech slabost pro slasherové klasiky a jejich pořád jakž takž důstojné pokračování.
Nezrodil se nový Vřískot, který by tak sebeuvědoměle sázel na nejrůznější formy metahumoru a jeho postavy by si uvědomovali, že prožívají příběh jako z nějakého hloupého filmu. Je to pouze slušná pocta, která žádné větší ambice nemá. A možná je to jenom dobře. Eli Roth tak může potvrdit svou lásku k hororům. Právě ta je ze Dne díkůvzdání skutečně cítit. Roth byl vždycky spíše srdcař, Den díkůvzdání toto přesvědčení dvakrát vyvrátit nedokáže. Jde ovšem rozhodně o slušný zážitek. John Carver si poté jistě obhájí minimálně již jedno chystané pokračování.
Recenze filmu Den díkůvzdání závěrem
Eli Roth horory miluje a Den díkůvzdání je tomu důkazem. Ne snad proto, že by se jeho Den díkůvzdání mohl rovnat původnímu Halloweenu nebo Vřískotu. Jde pouze o důstojnou poctu slasheru, která se ani nebrání tomu, že jí točí někdo, kdo má nakoukáno a sází především na to. John Carver má ovšem styl, film se neštítí černého humoru a přiznání své směšnosti. Výsledek je i proto fajn a zatím nejlepší film režírovaný Rothem….
Verdikt: 6 z 10
Tohle byla naše recenze filmu Den díkůvzdání. Co říkáte na tenhle nový horor vy? Dáte mu šanci?
Zdroj titulního obrázku: Sony Pictures
