Opulentní Babylon
Tehdy, ve dvacátých letech minulého století, se v pouštním městečku Los Angeles mohlo snadno stát, že jste se na opulentní a divoký filmařský večírek vetřeli jako absolutní nicka a hned následující ráno se stali filmovou hvězdou. Přesně takovou trajektorii nabrala dráha herečky (zatím bez jediné role) Nellie LaRoy (Margot Robbie), která si za poslední prachy koupila hezké šaty a rozhodla se oslnit kohokoliv, kdo by jí dal šanci. Svědkem její strmé kariéry je „holka pro všechno“ Manny Torres (Diego Calva), mexický přistěhovalec, který plní filmovým magnátům i ty nejdivočejší sny (chcete-li mít na večírku živého slona, Manny ho sežene). V rámci svých povinností Manny pečuje i o Jacka Conrada (Brad Pitt), nejslavnějšího herce své doby, který moc dobře ví, jak těžké je se na vrcholu udržet, a který dělá možné i nemožné pro to, aby na něm zůstal. Na obzoru se však rýsuje revoluce, do té doby němé filmy začínají mluvit. Na Hollywood se řítí uragán změny, který mnoho životů, nadějí a tužeb zničí a smete, a jen pár vyvolených vynese nahoru mezi hvězdy…
Damien Chazelle se ve věku 32 let stal nejmladším držitelem Oscara za režii, konkrétně za poctu muzikálům jménem La La Land. Už předtím si Chazelle vydobyl pozornost svým Whiplashem, v roce 2018 dokázal strhnout i biopicem Neila Armstronga s názvem První člověk. Další film Chazellea je poté projekt, na kterém samotný Chazelle pracoval 15 let. Po poctě muzikálů se Chazelle konkrétně rozhodl vzdát poctu zásadnímu období Hollywoodu. Období Zlatého věku Hollywoodu, počátku zvukového filmu, a změně hollywoodských standardů.
Ne pouhý milostný dopis Zlatému věku Hollywoodu
Babylon ovšem na rozdíl od jiných milostných dopisů továrně na sny nenosí samotný Hollywood v té nejvyšší úctě, Nebojí se totiž vyložit karty na stůl, a ukázat odvrácenou stranu továrny na sny. Už samotný úvod filmu ostatně nabízí několik výrazně explicitních momentů, které velmi pravděpodobně někoho donutí nad Babylonem zlomit hůl už na samotném počátku. Přitom to byla chyba. Babylon trvá 190 minut a v průběhu mění postavení. Samotný film začíná jako euforie, kdy se postavám nabízí šance dosáhnutí jistého úspěchu, tato doba sama o sobě přináší snadnější přístupy, k emocionální hřejivosti postav přispívá i pohlcení alkoholem a drogami, celý Babylon ovšem v průběhu funguje na bázi vystřízlivění.
Babylon je v mnoha ohledech vtahující, ale je naprosto pochopitelné, že rozdělí publikum, samotný zážitek jde snadno přirovnat k horské dráze. Babylon skutečně začne jako černá komedie, následně ovšem začne být vážnější a vážnější. Babylon do velké míry funguje na principu úniku od všední reality, jen aby si ústřední postavy nakonec museli z různých důvodů sednout nohama na zem, a vypořádat se krutou realitou. Vyprávění je to poté tak vtahující, že mají tři hodiny potenciál utéct jako voda.
Reflektování současného Hollywoodu, strhující audiovizuální horská jízda
Jde sice o film, který se primárně odehrává ve 20. a 30. letech 20. století, přesto dokáže reflektovat i dnešní debaty o tom zda kouzlo stříbrného platná ještě přetrvává, nosné je srovnávání tehdejších hodnot s dnešním studiovým systémem a kvótami. Označit Babylon za Zpívání v dešti s upgradem v podobě drog, sexu a násilí + vážnějším nádechem by bylo příliš zjednodušené, Babylon tu totiž pracuje i se zcela jinými tématy. Hledání vlastní identity, snaha o zapuzení svého minulého já, srovnávání se s pádem z vrcholu, vytěžování menšin, ignorace morálních hodnot. Úvahy nad sílou stříbrného plátna či potencionální nesmrtelností spojenou s herectvím. Rozebírání nejrůznějších motivů Babylonu by šlo ještě hodně dlouho, nejdůležitější ovšem je, že jsou všechny tyto komentáře a drobné momenty nosné. Skutečně se tu pracuje s černým humorem, jisté momenty z toho vychází až tragikomicky.
Audiovizuální stránce Babylonu nejde propadnout. Samotný vizuál, soundtrack Justina Hurwitze (dvorní skladatel Chazellea se díky opětovné sázce na jazz nedokáže v jistých momentech vyhnout motivům z Whiplashe a La La Landu), sofistikované kamerové hrátky Linuse Sandgrena i rozjímání nad kouzlem filmového média, které je spojené s pohledem na tehdejší filmové postupy, lehkým pomrkáváním k současnosti, i kombinací různorodých pocitů. Pohled na hollywoodskou smetánku může vyvolávat úžas i znechucení, výsledek působí opulentně, přesto se tu vypráví příběh tří stěžejních postav, kdy se každý nachází v každé situaci.
Série překvapivých momentů a výjevů
Babylon se sice odehrává ve světě, kde existují Rudolph Valentino či Charlie Chaplin, většina postav je ovšem stvořena rukou Chazellea, který u vytváření nových postav více či méně čerpal z dobového Hollywoodu. Filmová hvězda Jack Conrad v podání Brada Pitta, začínající herečka Nellie LaRoy v podání Margot Robbie a počáteční asistent Manny Torres v podání Diega Calva si každý projde v rámci příběhu nějakým příběhovým obloukem, kdy především každého z nich nějakým způsobem ovlivní nástup zvukového filmu. Někomu otevře zcela nové pracovní možnosti, u někoho se projeví herecké limity, a problémy s faktem, že již nestačí být pouze hezkou tvářičkou. Diego Calva by mohl být potencionálně ihned označen za herecký objev roku, Brad Pitt poté dostává opět možnost předvést nejen svůj komediální talent, ale i věrohodné charakterní herectví, nejvýraznější je ovšem ve finále Margot Robbie, která své LaRoy dodá neskutečnou škálu emocí a ze všech postav jí jde označit za tu nejvíc komplexní, neznamená to ovšem, že by Chazelle nebyl schopný neudělat ze všech tří postav nosné figurky.
Silný milostný dopis
Babylon závěrem
Babylon je nezkrotnou poctou Zlatému věku Hollywoodu, která na období nástupu zvukového filmu nevzpomíná pouze se zastoupením včeliček a králíčků, tahle audiovizuální horská dráha přesto stojí za vidění. Damien Chazelle si pojišťuje pozici jednoho z nejšikovnějších tvůrců své generace, toto menu poté není tak vděčné jako La La Land, ten správný filmový labužník ovšem sezná, že je i tento zážitek z mnoha ohledů hoden pozornosti.
