Z úspěšného producenta také oblíbeným režisérem. Matthew Vaughn dal světu Hvězdný prach, prvního Kick-Asse, X-Men: První třídu nebo trojici filmů Kingsman. Po prequelu Kingsmanů s podtitulem První mise se poté sice chystá závěr trilogie, Vaughn se ovšem u svého 8. režijního projektu vydat do krapet jiného špionského světa. I přes náznaky, že by mohlo dojít na pozdější propojení těchto dvou světů. V
aughn konkrétně vsadil na tajemnou autorku Ellu Conway (která by navzdory konspiračním teoriím neměla být dle Vaughna Taylor Swift!), kdy se kniha Argylle dočká vydání spolu s uvedením filmu. Vaughn již dopředu prohlašoval, že je Argylle startem nové filmové trilogie, mohlo by dojít na prequely a zároveň by kromě Kingsmanů mohlo dojít ke spojení s ještě jednou tajemnou špionážní sérii.
Vaughnovi ambice očividně nechybí, nejdůležitější ovšem pořád je, aby Argylle: Tajný agent obstál sám o sobě. A aby Vaughn nedodal pouze Kingsman 3.2. Povedlo se?
Argylle: Tajný agent je jedno velké překvápko
Vaughn dopředu hlásal, že trailer úmyslně vyzradil minimum z filmu, aby si ponechal v rukávu mnoha překvápek. Argylle tudíž začne jako variace bondovky, kdy Henry Cavill už v úvodní akční scéně dokáže obhájit tužbu mnohých, kteří doufají, že by právě Cavill mohl nahradit Daniela Craiga v roli agenta 007, stejně tak Vaughn dokáže, že by bondovka v jeho rukách mohla být styl (kdy něco takového ovšem projevil již ve svém X-Men: První třída + se realizaci Kingsmanů nejspíš nevyhnutelně diskvalifikoval). I když se poté z náznaků může film jevit jako nástupce Muže z Acapulca, celé je to krapet složitější.
Matthew Vaughn nejenže nezklame, on zvládne i překvapit
Argylle se v průběhu rozhodně jeví jako film Matthew Vaughna. Je zábavný, nechybí mu působivá akce, Vaughn se poté zdánlivě vyvaruje tomu, aby jeho nová špionážní podívaná působila pouze jako variace Kingsmanů (i když se chvílemi nevyhnutelně přiblíží pachuť déjà vu). Zhruba první polovinu filmu tak zvládá být film zábavný, Vaughnovi nechybí jeho tvůrčí hravost, výsledkem by nejspíš zůstal adekvátní blockbuster i v případě, že by se druhá polovina striktně držela poloviny první. Jenže poté přijde pár kotrmelců.
Byla by škoda při hodnocení filmu odhalit hned všechny trumfy. Dá se ovšem snadno prozradit, že Vaughn jakoby cíleně v nejednom ohledu tlačí na možnou hranu a zkouší hranice trpělivosti diváka. To dělá výsledek rázem o poznání zajímavější.
Jak první polovina působí jako neurážlivá variace na bondovky, Kingsmany a nespočet jiných špionážních filmů, v druhé polovině se projeví mnohem větší ambice. Stačí si přečíst synopsi ke knize Argylle a je jasné, že Vaughn netočí pouhou adaptaci knihy, která by chtěla nastartovat hrdinu kráčejícího ve stopách Jamese Bonda, Jacka Ryana, Jacka Reachera nebo Jasona Bournea.
Bryce Dallas Howard nehraje údajnou autorku předlohy nadarmo, scénář Jasona Fuchse nějak zvládá pracovat s jejími vlastnostmi (introvertka, dřívější zájem o krasobruslení, láska ke své kočičce Alfiemu) a ve finále se tu nějak zvládá budovat její charakter nejen skrze titulního Argyllea. Bryce Dallas Howard si takhle výraznou roli po delší době zasloužila.
Vaughnovi nechybí ambice, ne vždy jsou ovšem na místě
Kromě Cavilla a Howard nechybí další výrazní členové obsazení, kdy zaujme především fantastický Sam Rockwell, přesvědčivý Bryan Cranston nebo zábavný Samuel L. Jackson. Důležité je ovšem říci, že trailer rozhodně neláká na film, který je ve finále naservírován. A nejen divák se tak snadno nejspíš bude cítit nemile překvapen a snadno i podveden.
Diváckou trpělivost si nejspíš bude přitom film nejvíce budovat právě při svém startu, kdy se ještě nic nezdá tak zřejmé. Odkazuje se k Ianu Flemingovi, z pohledu hlavní hrdinky dochází k prolínání jejího fikčního s tím reálným, nechybí akce, kterou Vaughn vždycky uměl, vše zdánlivě směřuje k nevyhnutelnému. A pak dojde na pár kotrmelců. A skoro až dekonstrukci toho, co by Argylle: Tajný agent měl být na první pohled.
Rozhodně se nedá říct, že by byl Argylle: Tajný agent ten nejoriginálnější špionážní film všech dob. Stejně tak se nedá říci, že by chvílemi přeci jen nebyl tak nějak předvídatelný a menší či výraznější pomrknutí snadno diváka nenaváděla k prohlédnutí toho, co se bude dít v horizontu následujících pár minut. To nejdůležitější ovšem funguje.
Napětí, pocit, že se vše skutečně chvílemi uhýbá až nečekaným směrem, především ovšem dvě vizuálně působivé akční sekvence v závěru, která si nejen zvládají krásně umět hrát s barvami, ale Vaughn v nich projeví svůj respekt k muzikálům (právě muzikál napsaný Damienem Chazellem by měl být Vaughnovým 9. režijním projektem) a opět si vyhrává s kamerou, přichází s nápaditými akčními pasážemi a v součtu vlastně ani tolik nevadí, že se kvůli měkčímu ratingu musí omezit krev na minimum.
Argylle ambice rozhodně nepostrádá, přesto chvílemi nejsou vyloženě na místě. Jde pořád přeci jen o vděčnou popcornovku, která není tou nejrafinovanější a nejdivočejší špionážní jízdou posledních let. Přesto pobaví tím, že se Vaughn alespoň pokouší k špionážnímu žánru přistoupit zase tak trochu jinak, navzdory faktu, že akční finále rozdělené do tří aktů evokuje Kingsmany sebevíc. A i když je soundtrack Lornea Balfeho super, chvílemi možná až příliš evokuje soundtrack Henryho Jackmana a Matthewa Margesona k prvním dvěma Kingsman filmů.
Film, ve kterém do sebe vše zapadá
Argyllea nepůjde zařadit k vrcholům Vaughnovy tvorby, přesto je snadné si k němu najít cestu. Má sympatické tempo (140 minut zvládne pocitově utéct jako voda), vše do sebe zvládne jakž takž zapadnout (pokud někdo zrovna nezapne režim na rejpala), především ovšem skutečně zvládne Vaughn ke špionážnímu žánru přistoupit z krapet jiného úhlu.
Tentokrát se tu vlastně ani tolik nevariují špionážní klišé na hranici parodie, stejně tak ovšem emoce vlastně nefungují tak silně jako v případě Kingsmanů. Přesto je tu minimálně nosná linka titulní postavy, která zvládne obstát sama o sobě a dodává i nějaký skutečně nosný charakterní arch.
Právě v oblasti příběhu toto příběhu se projevují ty ambice, které naštěstí nejsou podceněné. Především i v potencionálním motivu o tom, jak tvorba spisovatele vychází z něj samého. Argylle: Tajný agent do velké míry ostatně spoléhá na osobní příběh, který funguje přes všechny absurdní a divoké momenty. Vaughn poté sice tentokrát natočil PG-13 film, přesto přístupnější rating těží až na půdu.
Vaughn se i po závěru Argylle: Tajný agent budě těžce jevit jinak než jako hračička. Ale obdivuhodná hračička, která si umí vyhrát s atrakcemi, vždy se po filmařské stránce vyblbnout a především k dané látce přistoupit tak trochu jinak. Leckdo by v podstatě vsadil na stejnou formuli jako u Kingsmanů, Vaughn k tomu ovšem tentokrát přistoupil tak trochu jinak a výsledek zaujme i přes fakt, že někteří nedostanou zrovna to, co dle traileru očekávají.
A závěr i po-titulková scéna naznačí, že divák, který se bude cítit podvedený, se může při příštím setkání s Argyllem těšit na reparát. Finále sice neevokuje dojem, že se jedná o svět, který by stál tolik za prozkoumání (na rozdíl od Kingsmanů), minimálně samotný závěr ovšem skrývá zajímavý potenciál do budoucna.
Argylle: Tajný agent závěrem
Matthew Vaughn rozhodně nenatočil další Kingsmany. Argylle: Tajný agent sice nepředstavuje na rozdíl od Kingsmanů svět, který by působil dvakrát zajímavě a zdánlivě by stál za další prozkoumání, přesto potěší, že Vaughn ke startu své další potencionální špionážní franšízy přistoupil zcela jinak. Výsledek tak možná nemile překvapí ty, kteří dostanou něco, co trailer zdánlivě nesliboval.
Výsledku ovšem nechybí ambice, které do velké míry Vaughn zvládne naplnit a to i přes fakt, že chvílemi nejsou na místě. Přesto potěší, že jde pořád o hračičku, která si umí vyhrát s atrakcemi, zároveň nosně pracovat s herci, schopně dávkovat i nějakou formu emocí (twist!), projevit, že by jeho muzikál mohl mít energii a především dodat povedený blockbuster. Vaughn dějiny nepřepsal, přesto natočil v jistém ohledu svěží špionážní podívanou.
Hodnocení: 8/10
Zdroj titulního obrázku: Universal Pictures
