Zábavné Air: Zrození legendy – Recenze
Manažer společnosti Nike, Sonny Vaccaro (Matt Damon) byl jednou z klíčových osob usilujících o spolupráci mezi tehdejším nováčkem Michaelem Jordanem a začínající basketbalovou divizí Nike, která díky značce Air Jordan způsobila revoluci ve světě sportu a současné kultuře….
Ben Affleck možná i po letech nemá jako herec tu nejlepší reputaci, uznání si ovšem pomalu vysloužil jako režisér. Detektivkou Sbohem, baby, thrillerem Město či Argem, které si došlo pro Oscara za nejlepší film. Gangsterka Pod rouškou noci možná mnoho lidí zklamala a Batman v Affleckově režii nejspíš definitivně nikdy nevznikne, Affleck se přesto po letech k režii vrací. A zrovna u filmu, jehož lákavost by kdekdo snadno dokázal zpochybnit. Tady je recenze na film Air: Zrození legendy!
Inspirativní záležitost s feel-good atmosférou
Na samotném startu musí Air: Zrození legendy vyvolávat zhruba stejné pocity jako svého času Sociální síť či čerstvý Tetris. Jednoduše takový ten námět, který může krapet rozšířit obzory a odhalit zajímavá fakta, těžko by se ovšem dalo věřit, že by v audiovizuální formě zvládl film strhnout. A přesně v momentě tohoto prohlášení by vám Affleck i Matt Damon řekli, abyste jim podrželi pivo. Po Dobrém Will Huntingovi (Oscar pro oba pány) a Posledním souboji se jedná o jejich třetí společný scénář, právě ze zdánlivě neatraktivního námětu poté zvládají očividně vymačkat maximum. Výsledkem je zábavná konverzačka, která nešustí papírem a jasně ukazuje, že je Affleck za kamerou jako doma.
Stylovou montáží nejdřív Affleck uvede diváka do retro atmosféry 80. let, následně ukazuje společnost Nike, která je vedle Adidas a Converse na trhu aktuálně spíše outsiderem s nepříliš vábivou budoucností. Na výsledném filmu je výtečné to, že zvládá diváka uvést do kontextu své doby, přitom všem diváka nezahrnovat kdovíjak vysokým počtem nadbytečných informací (kontroverzní minulost zakladatele Adidasu pochopitelně nejde ignorovat), Affleck a Damon především ovšem se samotnou látkou pracují s nadhledem. V těch ideálních momentech zvládá být film silný a v jisté míře inspirativní, zároveň se ovšem často neštítí feel-good atmosféry a sázky na humor.
Zábavný film s výraznou energií
Affleck sice za kamerou nechrlí kdovíjaké vizuální orgie, jeho film přesto působí dojmem, že má energii, která z filmu za pochodu srčí, 112 minut dlouhý film i díky tomu uniká poměrně rychle i když se mu možná v posledních minutách nedá upřít jistá forma táhlosti. Síla Afflecka a Damona se ovšem ukazuje v tom, jak zvládají pracovat s těmi ideálními lidskými momenty. Air: Zrození legendy se téměř nestará o soukromí hlavních postav a prioritou je jednoduše uzavřít důležitou zakázku, přeci jen ovšem dochází k jistým konverzacím a krapet vyhroceným momentům, které ústřední postavy ještě více vykreslují.
Air: Zrození legendy v tomto ohledu krapet dokáže představit povrchnost sportovního průmyslu, kdy pro Jordana a jeho rodinu jde pouze o byznys, pro Vaccaru v podání Damona a jeho kolegy jde ovšem o víc. Jordan riskuje pouze fakt, že si nepřilepší, zaměstnancům Nike jde o budoucnost značky i jejich zaměstnání. Jejich úsilí vlastně někdy koketuje až s tragikomickým nádechem, kdy ústředním hrdinům jde pouze o pár minut slávy, úspěchu a uznání. Celé je to přitom ideálně odměřené, brutálně neútočící na emoce a pořád především zábavné.
Affleck a Damon za papírem srší sebejistotou
Celovečerní reklama na Nike úmyslně prakticky nepředstavuje samotného Michaela Jordana, stěžejní úlohu zaplňuje Jordanova matka Deloris, kdy si Violu Davis do její role prosadil sám Jordan. Davis předvádí svůj další působivý výkon, v jejím podání má poté promlouvání Deloris dostatečnou výpovědní hodnotu, která se krapet snaží obhajovat ziskuchtivost, zároveň se v samotném filmu již prorokuje, že se Jordan stane legenda. Film tak může fungovat nejen jako oslava společnosti Nike, ale i samotného Jordana, která má i díky fantastické kameře Richarda Richardsona poutavý vizuál, největší síla ovšem pořád tkví v dialogových výměnách, především v rámci výměn názorů Vaccara a Affleckova Phila Knighta, kdy jdou ze vzájemných dialogových výměn cítit různé pocity nedůvěry, postupně ovšem výraznějšího vzájemného respektu.
Dobová atmosféra poté tkví i z minimalistické dobové výpravy i dobového soundtracku, v samotném závěru se vlastně dá diskutovat pouze nad tím, zda v závěru nechybí silnější tah na branku a zda jedna doplňující montáž nepřišla krapet brzo. V součtu nejde o zásadní milník, ukazuje ovšem, že i se zdánlivě nezajímavým námětem se dá s tím ideálním přístupem pracovat svěže, zajímavě a kvalitně. Jestli to s Benem Affleckem v posledních letech vypadalo všelijak, Air: Zrození legendy vyvolává pocit, že se ideálně nachází na té správné cestě. Snad svými dalšími režijními projekty tyto pocity pouze utvrdí.
Air: Zrození legendy recenze závěrem
Někde mezi reklamou na Nike a oslavou Michaela Jordana se skrývá výtečně napsaná a sympatická podívaná, která ze zdánlivě nezajímavého námětu zvládla vymačkat zhruba stejné maximum jako Fincherova Sociální síť. Affleck a Damon si po Dobrém Will Huntingovi a Posledním souboji připisují třetí společnou scenáristickou trefu, Affleck poté na režijní židli dokazuje, že po tvůrčí stránce zraje. I díky tomu se na Air: Zrození legendy bude ještě pár dní po zhlédnutí vzpomínat moc hezky a půjde brát do budoucna jako důkaz, že se dost možná nevyplatí podceňovat zdánlivě nezajímavé náměty. Výsledkem totiž mohou být přesně takováto milá překvápka….
Verdikt: 8 z 10
Tohle by naše recenze na film Air: Zrození legendy. Film uvede už ve čtvrtek v Česku do kin distribuční společnost Vertical Entertainment a na Slovensku zas Continental Film.
Zdroj titulního obrázku: Amazon Prime
