V 50. letech 20. století v Mexico City vede William Lee (Daniel Craig), americký expatriant, osamělý život uprostřed malé americké komunity. Příjezd Eugena Allertona (Drew Starkey), mladého studenta, však Williama přiměje, aby konečně s někým navázal smysluplné spojení….
Daniel Craig se vymaňuje ze stínu Jamese Bonda
Málokterý aktuální filmař se dá za workoholika označit tak moc jako Luca Guadagnino. Jenom za rok 2024 stihl uvést dva snímky, ještě tento rok by měl uvést #MeToo thriller After the Hunt s Julii Roberts a Andrew Garfieldem i romanci Camere separate s Joshem O’Connorem a Léou Seydoux, v následujících letech by mělo dojít také na jeho Americké psycho, Sgt. Rocka, novou adaptaci Pána much a ve vzdálené budoucnosti možná i Dej mi své jméno 2. Za rok 2024 poté díky jeho filmům obdrželi nominaci na Zlatý glóbus dva herci. Za Rivaly si pro nominaci došla Zendaya, za jeho novinku Queer poté Daniel Craig.
Ze všech představitelů Jamese Bonda to vypadá, že bude mít kariéra Daniela Craiga mít pestrostí nejblíže k Seanu Connerymu. I po rozloučení s Bondem nosí Craig na zádech jinou franšízu s názvem Na nože, již brzy by se měl objevit ve filmové adaptaci divadelní hry Othello (která by se měla specificky odehrávat v amerických kasárnách v Iráku) a s Lucou Guadagninem se dle všeho sejde u zmíněného Sgt. Rocka. Právě to lze brát jako jasný důkaz toho, že si Guadagnino a Craig po tvůrčí stránce sedli. Po zhlédnutí Guadagninova Queera je poté jasné, že se Daniel Craig udrží v diváckém povědomí i bez Jamese Bonda.
Dosud nejosobnější film Luca Guadagniny
Román Teplouš od Williama S. Burroughse je částečně pokračováním k jinému románu Burroughse s názvem Junkie (Feťák). V centru obou knih je závislost na látkách jako je morfium a heroin, ke knize Teplouš se poté Guadagnino dostal již v 17 letech. Již tehdy bylo jeho snem realizovat filmovou adaptaci. Scenárista Justin Kuritzkes (který již napsal Guadagninovi Rivaly) propadl knize stejně jako Guadagnino. Společně chtěli uctít Burroughsovu vizi, zároveň literárnímu příběhu dodat uspokojivé filmové vyvrcholení na míru. Otevřeně homosexuální režisér Luca Guadagnino označil Queer za svůj dosud nejosobnější film.
Guadagnino rád ve svých filmech otevírá tématiku sexuality. Stačí si vzpomenout na jeho snímky Dej mi své jméno, Do morku kostí, nebo loňské Rivaly a jejich velmi specifický romantický trojúhelník v centru. Tomio Okamura by nejspíše sledování filmu Queer nepřežil a to i kdyby se film obešel bez tak akorát explicitních sexuálních scén. Je ovšem Queer skutečně nutně film pouze pro homosexuály čistě kvůli faktu, že se děj točí kolem protagonisty s homosexuální orientací?
Queer je zcela transparentní záležitostí pro heterosexuální diváky
Craigův William Lee je finančně zajištěný, dle všeho poměrně inteligentní, jen tak trochu očividně osamělý. Právě zde je klíčové číst mezi řádky. Sám Burroughs jasně uvedl, že nikdy nebyl ani den ve svém životě gay a nebyl členem žádného hnutí za práva homosexuálů. To ovšem nutně neznamená, že nejde Burroghsovu předlohu vnímat jako alegorii na jeho život. A že by Queer nemohl být automaticky transparentní pro heterosexuální diváky.
V centru příběhu je pořád protagonista, který nechce být sám. Láska si nevybírá a v životě nejednoho člověka se stane, že se nezamiluje do toho pravého člověka. Nezamiluje se do někoho, kdo je mu souzen a kdo se k němu vlastně hodí. Postupná sebedestrukce hlavní postavy je díky autenticitě přesvědčivá, upřímná a v jistém ohledu až dojemná.
Každý z nás by chtěl toho/tu, kterého/kterou vnímá jako svou múzu. Neznamená to ovšem, že je nám daná múza a krásný život s ní automaticky souzen. Je vina na naší straně, na jeho/její straně a nebo někde mezi? Otázka, na kterou dost možná neexistuje objektivní odpověď. Lidské pocity jsou na to až příliš komplexní a objektivní odpověď často v podstatě neexistuje.
Melancholická podívaná
Do jisté míry se jedná o melancholický romantický příběh. Takový, který má blíže k 500 dní se Summer nebo závěrečné třetině La La Landu, nejvíce ovšem k Guadagninově Dej mi své jméno. Guadagninův cit pro látku samotnou je ten klíčový. Alkohol, drogy, sex, to je život Williama Lee v kostce. Honba za mladými muži, touha nebýt sám. Přes to vše zůstává William Lee sympatický, protože bez ohledu na naší sexualitu dokážeme jeho honbě za city tak nějak porozumět. A svým způsobem mu přejeme šťastný konec. Ta nějak ovšem víme, že jeho honba za schopností telepatie mu samotný happy end nutně dopřát nemusí. Spíše právě naopak.
Sexualita je komplexní. Heterosexualita, homosexualita, středobodem mezi tím je poté bisexualita. Queer působí, že se odehrává v reálném světě, protože i v příběhu Williama Lee se nachází postavy, které chtějí pouze sexuální uspokojení, Lee ovšem patří k těm, kteří chtějí něco víc. Snahy o to vybudovat si vztah s Eugenem Allertonem jsou tak pravděpodobné předem odsouzené k zániku. Lee se svými city a příspěvkem v podobě drogové závislostí stává slepým vůči realitě. A Eugene Allerton možná jen prostě není až tak „teplej“ jako on.
A to jde vnímat jako další aspekt, který tuto postavu dělá hmatatelnější a lidštější. Lidé mají potřebu snít o lepších variantách daných okamžiků a jejich zamilované pocity je často dohánějí k naivnímu snění, které nikam nevede. Do člověka, kterého milujete, jsme často schopni investovat spousty času, peněz a emocí. A je nám přitom tak trochu jedno, že ten daný člověk nemiluje nás. Nebo nás minimálně nemiluje tak jako my jeho.
Herecký koncert Daniela Craiga
Roli titulního Teplouše prakticky Craigovi předpověděli všichni ti, kteří ho v době oznámení jako nového Jamese Bonda označovali mimo jiné za homosexuálního dvojníka Vladimíra Putina. Pro Craiga je role Williama Lee výzvou a je potěšující vidět, že se Craig takové možnosti chytil za pačesy. Do svého výkonu dává výraznou energii. Zvládá být sympaticky roztomilý, správně energetický, především ovšem jeho výkon vždy zvládá vyvolat ty pravé emoce. Craig nepřišel o své charizma, zároveň zvládá charakteru dodat všechny nutné vrstvy. A zastínit prakticky všechny kolem sebe, především Drewa Starkeyho v roli Leeho (alespoň v jeho snech) životního úlovku. Podobně výrazná je snad už jen Lesley Manville a to díky výraznému namaskování v roli doktorky Cotterové.
Samotný film nám toho nutně o Williamu Lee neodhalí příliš z jeho minulostí, není to ovšem nutné. Samotný film rychle zobrazí klíčové prvky Leeovi existence a pak je to jenom o tom čekat, jak se Leeho romantický zápal hraničící s posedlostí vyvrbí. V závěru jeho cesty je poté poměrně těžké zanechat oko suché. Právě v něm se totiž dokazuje, že příběh Queer není čistě homosexuální a i hetero diváci se v něm dokážou snadno najít. Škoda jen, že už název Queer bude pro mnohé příliš odrazující.
Paradoxem je, že původní verze filmu měla mít okolo 185-200 minut, finální verze má přitom 135 minut. Je tak pravděpodobné, že spousta vedlejších postav měla dostat výraznější prostor a film mohl tak nějak více fungovat jako celek. Queer ovšem ve výsledné kinoverzi funguje a potencionální Director´s Cut tak vlastně není potřeba. Film má totiž ve finální kinoverzi výtečné tempo a prakticky vůbec nezvládá šustit papírem.
Guadagnino je pořád pánem svého řemesla
I na Queera se po celou dobu hezky kouká a Guadagninův dvorní kameraman Sayombhu Mukdeeprom dokáže přijít s další várkou pěkných záběrů, které se budou za pár měsíců hezky stříhat dohromady. Cit pro barvy, hrátky s prostorem i zvládnutou dobovou výpravou. Anachronistická hudba nejspíše rejpaly nepotěší, fanoušky Nirvany nebo Prince naopak může potěšit. A po vzorů Rivalů se o soundtrack k Guadagninově novince postarali Atticus Ross a Trent Reznor. Více pozornosti sice za minulý rok dostává spíše soundtrack k Rivalům, soundtrack ke Queerovi by se ovšem přehlížet neměl.
Jak se samotný film odehrává v 50. letech, realizačně vlastně působí sympaticky starosvětsky, kdy se i sám Guadagnino vyjádřil, že filmem chce vzdát holt svému oblíbenému filmu Červené střevíčky z roku 1948. Guadagnino nejen skutečně působí dojmem, že ke komplexní látce přistupuje citlivě, zároveň potvrzuje, že je mistrem svého řemesla.
V rámci kontrastu mezi Queerem a Rivaly se navíc dá snadno říci, že se Guadagnino nezvládá vyčerpat a k odlišným látkám přistupovat jinak. Jeho budoucí přístup k jeho tvorbě a jeho X oznámených filmů budou v následujících měsících a letech jistě stát za pozornost. Queer je prozatím nejen jeho nejosobnějším filmem, ale dost možná i filmem nejvýraznějším. A Craigovi se ta oscarová nominace i přes silnou hereckou konkurenci za rok 2024 přeje velmi snadno. S návštěvou kina by se opravdu nemělo váhat kvůli orientaci. A film naprosto v pohodě obstojí na „hetero rande“.
Queer závěrem
Daniel Craig se oficiálně nemusí bát toho, že se na něj bude v následujících letech vzpomínat jenom jako na Jamese Bonda a Benoita Blanca. Novinka Luca Guadagniny je v mnoha ohledech odzbrojující film, který by bylo nefér hned odsoudit jako záležitost heterosexuálům zapovězenou. Na to má podtext snímku Queer vrstvy, které jsou čitelné bez ohledu na přiznanou či latentní sexualitu….
Verdikt: 7,5 z 10
- Zdroj titulního obrázku: A24
