Temperamentní Julie (Veronika Khek Kubařová) se nečekaně vydává na druhý konec světa za svým otcem Karlem (Jiří Langmajer), aby si s ním jednou provždy vyříkala jejich minulost. A také aby zjistila, proč se jí najednou z ničeho nic ozval s tím, že od ní potřebuje půjčit větší částku peněz. Cesta ji zavede až na indonéský ostrov Bali, kde se nejen setká se svým otcem, ale navíc se díky němu stane účastníkem výpravy za legendárním pokladem, o kterém se traduje, že je navždy ztracen.
Podle zaznamenaných pověstí a zápisů se jedná o truhly plné zlata a drahokamů, které v 16. století převážela portugalská loď do Evropy a ztroskotala v malackém průlivu. Julie tak má i díky své bojovnosti a tvrdohlavosti jedinečnou příležitost nalézt nejen znovu ztracený vztah s komplikovaným otcem, ale možná i tento bájný poklad….
Poklad aneb Honza za pokladem, který je možná před námi
Minutu věčnosti i Ostrov režiséra a scenáristy Rudolfa Havlíka spojuje nejen účast herce Jiřího Langmajera, ale také fakt, že Havlík dané filmy realizoval v zahraničí. V případě Minuty věčnosti se jednalo o Island, v případě Ostrovu o Thajsko. Nejnovější Havlíkův film s názvem Poklad se poté realizoval na ostrově Bali. Havlík se sám netají láskou k dobrodružným filmům, právě k nim by chtěl Poklad mít skutečně blízko, svůj námět proto zakládá na pátrání po skutečné lodi Flor de la Mar a pokladu, který se měl na její palubě nacházet. Povedlo se?
Poklad – Slušný pokus o dobrodružný film jako z Hollywoodu
České pokusy o dobrodružné filmy v posledních letech nedopadají zrovna nejlépe, Poklad proto zaujme tím, že nejde o nefunkční pokus. Mix dobrodružného filmu a prozkoumávání komplikovaného vztahu otce s dcerou říznutý trochou humoru má výhodu v atraktivních lokacích, kdy se navíc musí velmi ocenit fakt, že se výrazná část filmu natáčela pod mořskou hladinou, samotní představitelé hlavních rolích poté praktikovali potápění. S odstupem času proto režisér i ústřední herecká pětice vzpomíná na dobrodružné natáčení, výsledek poté diváka rozhodně nějak neurazí.
Děj tak možná plyne až příliš předvídatelně a jde pořád o dílo, kde rozpočet není nafukovací. Český Indiana Jones, čeští Lovci pokladů nebo pokus o českou adaptaci videoher Uncharted se tu pochopitelně nekonají, přesto v rámci tuzemské produkce jde jistě o svěží přístup a úkaz toho, že to s těmi dobrodružnými filmy v českých podmínkách přeci jen jde. Poklad je díky tomu opravdu slušným pokusem o dobrodružný film jako vystřižený z Hollywoodu.
Tvůrcům se jistě musí uznat odvaha v rámci realizace, Havlík poté na scenáristickém poli jede převážně jistotu. Což nutně nemusí být špatně. I když to v jeden moment vypadá, že bude Havlík tak trochu odvážnější, vše se nakonec zvládne jaksi zahnat do kompromisního rohu. Není to na škodu, protože je to celé po celou dobu tak nějak sympatické.
Jistota někdy nebolí
Jiří Langmajer má dostatečný herecký prostor, Veronika Khek Kubařová může utvrdit pozici jedné z nejsympatičtějších českých hereček své generace, jejich spoluhráči Petra Bučková, Kateřina Marie Fialová a Tadeáš Moravec jsou poté fajn společností. Všechny jejich postavy mají v pětičlenném místě nějakou svou pozici, každá má svůj prostor alespoň částečně „zazářit“, především se všem hercům věří jejich vzájemná chemie.
Hudba Ondřeje Konvičky zvládne chvílemi sympaticky též evokovat klasické dobrodružné filmy, kameraman Jan Šuster poté těží z krásného prostředí a překvapí nejen krásnými pohledy na západ slunce. Na podvodní faunu a flóru se poté kouká nepřekvapivě krásně. Škoda proto, že v rámci dobrodružné zápletky to většinu času působí, že vlastně nic není v sázce. Hlavní hrdinka si může bez zjevných problémů protáhnout svou dovolenou, finance díky její přítomnosti též v podstatě nejsou neřešitelným problémem. I když je v centru především komplikovaný vztah otce a dcery, v průběhu se zdánlivé překážky v jejich vztahu jeví méně a méně nezdolně.
Snaha se cení, pokračování by bylo snadno obhajitelné
I přes nejednu vadu na kráse se nicméně musí pořád nechat, že si Havlík a jeho tvůrčí tým rozhodně zaslouží uznání. Snaha o to realizovat dobrodružný film v rámci české produkce je pořád poměrně odvážná, o to potěšující je, že výsledek nebolí. A to nejeden z pokusů z posledních let snadno naznačí, že by mohl bolet velmi snadno. Nejeden zoomer už by tak nejspíše snadno po zhlédnutí filmu použil označení „dobrodružný film z Wishe“, ovšem se vlastně dá těžko říci, jak lépe šlo film s takovým námětem a s takovými produkčními podmínkami realizovat lépe.
Do jisté míry se dá snadno uvěřit tomu, že by mohl Poklad obstát jako neurážející rodinný film pro celou rodinu. Především pro tatínky s dcerami, kteří mají šanci se ve filmu nějakým způsobem najít. Když už totiž Havlík začne hrát na emocionální strunu, na sebevíce pochybných základech dramatu dokáže předvést, že právě práce s emocemi nedělá větší problémy.
Sám Havlík vnímá poklady jako něco, co nám často utíká i když jsou přímo před námi, protože se lidé radši honí za přeludy a nedocení ten pravý poklad. I když finále nedodá tento lidský přesah v tom nejčistším slova smyslu, Havlík přeci jen svá prohlášení zvládá obhájit. Takový neurážející dobrodružný film s krásnými lokacemi a sehraným hereckým týmem by mohl nejednomu stačit.
Poklad závěrem
Poklad nepůsobí jako film, který vznikl jako obhajoba pro dovolenou. Naopak vznikl opravdu neurážející pokus o dobrodružný film v rámci českých podmínek. Dle samotného Havlíka se producent Petr Erben plácl přes kapsu a na výsledku to je docela znát.
I když je to celé pořád příliš scenáristicky jednoduché a až příliš vzdálené měřítkům dobrodružných filmů z Hollywoodu, minimálně natáčení pod mořskou hladinou a celková řemeslná kvalita dokazují, že je Poklad slušným pokusem o dobrodružný film a Havlík zvládá své očividné ambice alespoň v nějaké formě naplnit. Nejeden český režisér by mu v tomto ohledu mohl závidět….
Hodnocení: 5 z 10
Zdroj titulního obrázku: CinemArt
