Už 11. júla sa v kinách vráti čas o 55 rokov späť k prevratnému vesmírnemu úspechu s komédiou Zober ma na Mesiac. Novinka s nadsázkou a riadnou dávkou emócií ukazuje, ako to teda mohlo vyzerať s tým pristátím na Mesiaci.
Zober ma Mesiac ukáže to, ako to v skutočnosti bolo
Marketingová kúzelníčka Kelly Jones (Scarlett Johansson – Asteroid City, Avengers, Lucy) sa necelý rok pred štartom raketoplánu nie celkom dobrovoľne podujme na nezvyčajný džob: má národu predať Mesiac. Presnejšie, má vylepšiť renomé NASA v očiach verejnosti po nedávnej tragédii Apolla 1 a získať projektu (astronomickú) podporu. Šarmantná pragmatická obchodníčka, účel svätí prostriedky.
Riaditeľ letu Apollo 11, Cole Davis (Channing Tatum – 21 Jump Street, Útok na Biely dom), nechápe, načo mu ju do NASA nainštalovali a načo vôbec okolo ich historicky prevratného snaženia ešte treba robiť nejaké verejné haló navyše. Zanietený idealista, na prostriedkoch záleží. A máme konflikt, z ktorého iskry sršia na všetky strany.
Zdroj: Itafilm
Keď Coleovi docvakne, že Kelly nie je problém, ale tajná zbraň, a že im vlastne obom ide o rovnakú vec, spoja sily. Dokážu dovtedy nemožné aj napriek záujmom národnej bezpečnosti, ktorou sa oháňa vplyvný Moe Burkus (Woody Harrelson – Venom Carnage prichádza, Zombieland), keď z úzadia ťahá nitky a nariadi Kelly tajne zinscenovať falošné pristátie na Mesiaci pre „oficiálny“ priamy televízny prenos nebývalých rozmerov. Kto si dokáže zachovať chladnú hlavu, keď začne countdown? Čo naozaj uvidí celý svet?
Zábavnou iróniou filmu je, že vyzdvihuje význam pravdy a zapáleného úsilia množstva ľudí zapojených do projektu Apollo – prostredníctvom známej konšpiračnej teórie. „Niekto možno povie, že sme len nabili tým, čo tvrdia, že to celé s pristátím bolo inak,“hovorí režisér Greg Berlanti. „Ale náš film je v prvom rade o tom, prečo sme sa ako ľudia vôbec snažili dosiahnuť na Mesiac.“
V NASA to prečítali rovnako. Nielen že umožnili tvorcom použiť zábery, ktoré doposiaľ v iných filmoch použité neboli. Dovolili im aj filmovať v Kennedyho vesmírnom stredisku. Tvorcovia sa tiež radili priamo s expertmi, ktorí pred pol storočím ako čerství tridsiatnici riadili 3 zo 6 pristátí na Mesiaci a trénovali astronautov.
Ich spomienky, postrehy a emócie povplietali do scenára, kde sa dalo. NASA vtedy dala priestor mladým zapáleným baby-boomerom, ktorí chceli meniť svet. „Ja som mal 33, keď som sa stal letovým riaditeľom. Boli sme partia mlaďasov, čo sa bavili s veľmi vážnymi vecami, a fungovalo to,“spomína expert Gerry Griffin. Dnes ich v snímke Zober ma na mesiac hrajú ľudia z Generácie Z, ktorá – chce meniť svet s rovnakým zanietením.
Podľahnite Mesiacu aj vy, v kinách už 11. júla!
Zdroj: TS Itafilm
Zdroj titulného obrázka: Itafilm
Očekávaný horor Nosferatu a jeho první teaser trailer je konečně venku. Režisér Robert Eggers se stal díky svým třem předchozím filmům jedním z nejvýraznějších tvůrců v dnešní době. Jeho Čarodějnice, Maják a Seveřan jsou už všechny klasiky o kterých se bude ještě dlouho mluvit. Eggers není, ale pro každého. Je to artovější a osobitější režisér, který spoléhá na pomalejší tempo a psychologickou stránku a chce se divákovi dostat pod kůži. Za jeho přístupem ke každému filmu stojí vždy silná vize za kterou si jde. Sbírá chválu u kritiků a diváci mu začínají více a více přicházet na chuť.
Nyní v jeho čtvrtém celovečerním snímku přichází s remakem na legendární kousek z roku 1922 za dob němých filmů (v roce 1979 vznikla další předělávka, která nebyla o nic horší než původní snímek). Pro Eggerse se jedná o vysněný projekt. Nebudu to tedy dále zdržovat a pojďme se podívat, co můžeme očekávat.
Trailer na horor Nosferatu
V původním filmu se příběh točí okolo mladého úředníka realitní kanceláře Huttera, který je vyslán do karpatských hor k hraběti Orlokovi, aby s ním uzavřel smlouvu o koupi nemovitosti. Po strastiplné cestě jej uvítá hrabě na svém hradu. S příchodem první noci však Hutter zjišťuje krutou pravdu, hrabě Orlok je totiž upír.
Jak nám prozrazuje trailer na Eggersovu verzi Nosferatu čeká nás působivá podívaná. Původní film vycházel z knižní předlohy Drákuly od Brama Stokera. Režisér Friedrich Wilhelm Murnau neměl práva na adaptaci knihy a tak změnil jména a prostředí a některé další věci. Vznikl tak legendární němý film na který si teď Eggers pokusí nevylámat zuby. Z traileru to, ale vypadá na další vynikající podívanou na kterou jsme od Eggerse zvyklí.
Trailer bere dech. Má fantastickou kompozici záběrů, krajinu a dobovou atmosféru. Vizuálně a stylisticky Nosferatu působí ohromně. Eggers již z traileru dává najevo, že si to opět bude dělat po svém a rozjede tady další atmosférickou, artovější podívanou s vizí obohatit původní látku. Samotného upíra Orloka pořádně neuvidíme, ale jeho náznaky v podobě stínů, ruky či jeho postavy ve tmě dokonale stačí k tomu, aby divákovi hned automaticky najela husina.
Hraběte Orloka ztvárnil Bill Skarsgård, který si po klaunu Pennywisovi z To zahraje další ikonickou a slavnou hororovou postavu. Toho doplní hvězdné obsazení. Ve filmu dále uvidíme Nicholase Houlta, který si zahrál Thomase Huttera mladého úředníka realitní kanceláře, který se se dostane do kontaktu s hrabětem Orlokem. Orlok se posléze upne na Hutterovu manželku Ellen, kterou si zahrála Lily-Rose Depp (dcera Johnnyho Deppa). Ta nahradila dříve oznámenou herečku Anyu Taylor-Joy, která musela odstoupit kvůli časovým důvodům. Vedle nich si také ve filmu zahrál Aaron Taylor-Johnson. No a poslední velkým hereckým jménem je Willem Dafoe, který si zde zahraje postavu, která připomene Van Helsinga.
Snímek Nosferatu dorazí v USA do kin 25. 12. 2024. Do českých kin je premiéra naplánovaná na datum 2. 1. 2025.
Líbil se Vám trailer na Nosferatu? Znáte původní film? Máte rádi tvorbu Roberta Eggerse? Jaký je váš nejočekávanější horor roku?
Jeff Nichols a jeho náhled na motorkářskou subkulturu ve filmu Motorkáři
Režisér a scenárista Jeff Nichols je tvůrcem komorních filmů, které ovšem vždy zvládnou být poutavé – svými tématy, hereckými výkony i režii samotného Nicholse. Ten se již v minulosti ve svých filmech zaobíral tématikou mezirasového manželství (Lovingovi), náboženského fanatizmu (Půlnoční dítě) nebo konfrontací se svou duší (Úkryt). Nyní se Nichols rozhodl podívat na zoubek motorkářské subkultuře. Hlavní inspirací je v tomto případě kniha The Bikeriders od Dannyho Lyona. Ten sám strávil nějaký čas v prostředí motorkářského gangu, výsledkem bylo několik fotek a rozhovorů. A skrze to hlavní inspirace Nicholsova filmu.
Film je tak knihou Lyona pouze velmi volně inspirován a představuje epizodky z prostředí motorkářského gangu Vandals. Jak se z klubu nadšenců stává vyložený gang, jak se gang postupně rozrůstá, jak se více a více začíná ohrožovat původní vize gangu a způsob života. Vhledu do motorkářské kultury nechybí retro nádech, ucházející dobová výprava, zároveň očividná snaha Nicholse nejít divákovi zase tolik naproti. Motorkáři díky tomu nejsou prvoplánovou vděčnou záležitostí, většině totiž může snadno přijít, že jim Nichols nejde tak moc na ruku. A pak je jenom na divákovi, zda je něco takového dobře či nikoliv.
Mozaika různých historek, která zvládá utvořit funkční kostru
Motorkáři zvládnou evokovat zmíněnou fotoknihu Lyona (fotky z ní jsou součástí závěrečných titulků) i v tom, že je film vyprávěn v rámci několika historek, které mají dohromady vytvářet příběh o vzestupu, úpadku a v podstatě i pádu ústředního motorkářského gangu. Postava Kathy v podání Jodie Comer díky tomu funguje na principu té ženy, které propojuje různé příběhy, doplňuje informace k pozadí celého vyprávění a její vztah s Bennym v podání Austina Butlera by měl být zřejmě hlavní lodí celého vyprávění. Jenže… to se tak úplně nedaří.
Zdroj: CinemArt CZ
Nicholse šlechtí fakt, že se skutečně nesnaží jít prvoplánově po emocích a emoce tak mohou vyvolávat jenom drobné momenty. Filmů rozhodně nechybí emocionální momenty, dá se ovšem polemizovat nad tím, zda se je Nicholsovi daří nějak přirozeně naservírovat. Nichols tak představuje příběhy lidí, kteří by neradi přišli o nohu ne kvůli faktu, že by ztratili nohu, ale že by bez nohy už nemohli jezdit na motorkách. Takových mužů, kteří přes den mají normální práce a rodiny, aby se večer stali divočáky silnic. Je to rozhodně zajímavý náhled na motorkářskou subkulturu, rozhodně se Nicholsovi daří držet diváckou pozornost. Ale ta pravá katarze ve stavu ústřední dvojice tak nějak chybí.
Jako nosnější postava se tak rychle projeví Johnny v podání Toma Hardyho. Ten zakladatel Vandals, který začíná chvílemi chápat, že se vše bortí pod rukami, zároveň mu i přes jeho drsný zevnějšek nechybí slabost pro spravedlnost a i přes drsné motorkářské prostředí jistý smysl pro pořádek. Hardyho Johnny je v podstatě dobrákem, skrze jeho drsnou druhou tvář poté rozhodně nejkomplexnější postava filmu. Těžko se dá věřit tomu, že by do takové role pasoval někdo lépe, než právě Hardy. Butler i Cormer poté rozhodně herecky nezůstávají pozadu, jak by ovšem jejich vztah měl být tankovou lodí celého příběhu, přesně takový pocit ve finále vyvolat nezvládne.
Bezstarostná jízda se dočká rychlého konce, v průběhu z filmu více a více mrazí
Z Motorkářů v průběhu více a více mrazí, jak v průběhu film (ne náhodou) může snadno evokovat Bezstarostnou jízdu, po vzoru této slavné road movie se v průběhu filmu objevují mrazivější a mrazivější pasáže. Za pochodu si spousta herců střihne vděčné vedlejší role (Michael Shannon, Norman Reedus, Boyd Holbrook), Toby Wallace se rychle projeví jako nebezpečný hráč na motorkářském poli a rychle vyvolá pocit náhlého výrazného hereckého objevu. Nichols opět celou dobu hezky pracuje s vizuálem, vyvolává pocit, že je fascinován výraznou subkulturou, filmu nechybí ani výrazná práce s hudební dramaturgií, které by takový Martin Scorsese jistě dal palec nahoru.
Zdroj: CinemArt CZ
Největším nedostatkem Motorkářů tak zůstává trošku nešikovná práce s dramaturgickým uchopením. Výsledek díky tomu skutečně až příliš připomíná rozpohybované fotoalbum, které představuje různé epizodky. Společně jsou sice lemované tak, aby utvořili nějaký smysluplný narativ, mnohem zajímavější je ovšem u Motorkářů sledovat fungování jeho jednotlivých členů a různé dopady, které tento gang má na jejich životy. Nichols rozhodně nešlápl vyloženě vedle. Motorkáři i tak ovšem budou těžké uchopitelným filmem. Sám divák se musí rozhodnout, zda mu něco takového vyhovuje.
Motorkáři závěrem
Motorkáři mohli být stylovou gangsterkou, ve finále jsou spíše ovšem průletem motorkářskou subkulturou a příběhem obyčejných lidí, které nějak semele společnost, pomalé rozpadání se pod rukami a příchod nové a nevyzpytatelnější krve. Jeff Nichols si zajistil pozici výrazného filmaře, který k Motorkářům zdánlivě nepřistoupil tak jednoznačně, jak by mohl. Ústřední romance možná film netáhne zase tak moc, jak by měla, minimálně díky komplexní postavě Toma Hardyho si ovšem film zvládá udržet po celou dobu pozornost. A do jisté míry vlastně skutečně být obstojným duchovním nástupcem Bezstarostné jízdy.
Po náhlej smrti starostu mesta je na jeho miesto menovaný mladý idealistický lekár Pierre. Hodlá pokračovať v politike svojho predchodcu, ktorý sníval o ozdravení tejto robotníckej štvrti. Haby, mladá Francúzka malijského pôvodu žijúca v jednom z chátrajúcich panelákov, protestuje proti tomu, aby jej rodina bola vyhnaná zo štvrte, kde vyrástla.
Vyber si správnu cestu… ale vieš po nej potom ísť rovno? To je film Nežiaduci
Hlavný problém filmu Nežiaduci je práve ten, že vám to bude buď všetko úplne jedno, alebo si vyberiete jednu stranu… a potom vám to nakoniec bude zrejme tiež jedno. Možno keby sa scenár tak veľmi nesnažil byť niekde uprostred nestranným pozorovateľom, len aby nebol osočený z jednostrannosti, bolo by to lepšie. Takto čiastočne stráca tvár. A vo výsledku dostaneme v hlavnej linke príbeh dvoch ľudí stojacich na opačnej strane politickej bariéry. Ale všetko je to zaberané neskutočne povrchne.
Či už príde na rad otázka nielen zmena plánu výstavby. Ale predovšetkým otázka, či je správne rozdeľovať komunitu alebo ju nechávať pohromade. A či práve toto nevedie k následnej radikalizácii proti systému. Ale opäť. Vedie k tomu práve rozdeľovanie alebo zlučovanie? Najdôležitejšia je však asi otázka, je vážne také zlé prispôsobiť sa svojej novej krajine a byť jej súčasťou? Stratíme tým svoje korene? Všetko toto sú témy také ťažké, že musí byť každému jasné, že takýto krátky film nemá šancu všetko podrobne prebrať. Ponúka film aspoň čiastočné odpovede, keď už nie kompletné.
Zdroj: Film Europe
Samé otázky, ale vlastne žiadne uspokojujúce odpovede
Nežiaduci bohužiaľ na svojom konci zanechajú pocit síce krásne natočeného filmu, ale v konečnom výsledku vlastne prázdnom. A čo je najhoršie, prázdnom emočne. A koho by to na začiatku napadlo? Už iba tá úvodná scéna, ktorá je tak neskutočne silná! Výťah nejazdí už niekoľko rokov, ani nesvietia svetlá. Ako máme urobiť rozlúčku dôstojne? Lenže následne sa toto všetko roztriešti a postupne sa nenápadne vytráca, mizne až do konca filmu, ktorý je tak neskutočne neuspokojujúci, až som z toho trpela. Z toho pocitu nevyužitého potenciálu.
Pretože Nežiaduci sa snaží tak veľmi nechať na divákovi, nech sa rozhodne sám, že si úplne neuvedomuje, že vlastne nemá pre žiadnu stranu pádnejšie argumenty okrem zaužívaných klišé. A slová utláčaní a utláčatelia sú naozaj málo, pretože ani jedna strana nie je jednoznačne čiernobiela. Pretože, ak ako divák nie ste už pred zhliadnutím filmu rozhodnutí, ku komu sa prikloniť, tento film vás možno sklame. A možno sa následne rozhodnete, že sa pozriete na niečo iné s podobnou tematikou. Alebo sa rozhodnete, že sa radšej budete ďalej držať svojho, pretože Nežiaduci jednoducho vyšumí. Ako svojim vyznením, tak svojim koncom…
Zdroj: Film Europe
Možno až veľmi pekný vizuál, ktorý škodí vyzneniu snímky…
Čo ale je veľmi silnou stránkou filmu, je jeho spracovanie. Natočené to je neskutočne krásne. V určitých momentoch bol pre mňa film z osobných dôvodov aj veľmi sentimentálny. Preto som dúfala, že si toto udrží až do konca. Lenže s tým protikladom vizuálnej stránky to proste nesedelo dohromady, tĺklo sa to spolu a vytrhávalo.
Nežiaduci je síce krásne, ale možno až veľmi sterilne natočený snímok práve preto, aby dosiahol na čo najviac divákov. Ale zároveň, výberom hlavných dvoch aktérov tak trochu prichádza o to, o čo by zaujímalo práve toho, kto podobné témy primárne nevyhľadáva. A to je škoda, pretože obaja herci svoju časť odviedli bravúrne, ale už nie tak uveriteľne.
Alexis Manenti v úlohe nového, ale voľbami nezvoleného starostu, Pierra, presne sedel do opaku Haby (Anta Diaw), ktorá v tom, vďaka svojej pracovnej pozícii a angažovanosti, vie už lepšie chodiť. Lenže, ako sa postupne stretávajú, a ako situácia eskaluje, začnú si obaja dosť vecí uvedomovať. Lenže ani jedna strana nemá riadnu uzavretie a poriadne úderný koniec, ktorý nemá silu zasiahnuť tak, ako úvodné lúčenie so zosnulou babičkou.
Nežiaduci záverom
Aj napriek môjmu pochopeniu, čo chcel film Nežiaduci oznámiť, som mala problémy to vstrebať. Nie pretože, lebo by som sa do toho nechcela ponoriť, ale pretože som sa s postavami mala problém zžiť, a ani koniec to emočne nenapravil. Áno, Ladj Ly natočil vizuálne krásny (miestami až veľmi čistý) film, ktorý je ale vlastne prázdny. A nie som si istá, či vo mne táto kombinácia vyvolala reakciu typu „Je to dobré, chcem ďalšie, prosím!“
Príbeh hudobnej legendy a jedného z najobľúbenejších spevákov 70-tych a 80-tych rokov v Československu – Karola Duchoňa – sa dostane na plátna kín už budúci rok v lete. Film o živote tejto legendy začne režisér Peter Bebjak nakrúcať už o niekoľko týždňov.
Takéto obsadenie prinesie film o Karolovi Duchoňovi
Dobový hudobný film DUCHOŇ divákom ukáže príbeh chlapca z vidieckej kapely, ktorý sa vo svojom čase stal skutočnou pop ikonou. Písali preňho najrenomovanejší hudobní skladatelia a textári na Slovensku, získaval ceny na najvýznamnejších súťažiach a vystupoval na pódiách po celom svete. Vo filme ho stvárni Vladislav Plevčík.
„Karol Duchoň je spevák, ktorého hudbu poznajú všetky generácie Slovákov, a preto máme často pocit, že poznáme aj jeho. Veľmi dlho sme premýšľali, kto by ho dokázal stvárniť najlepšie, kto by bol dostatočne tvárny a kto by nechal vyniknúť Duchoňa, lebo je to jeho príbeh, ktorý prinášame na plátna kín. Nechceli sme, aby niekto chronicky známy predstieral, že ním je. Vladko Plevčík je pre túto úlohu dokonalý. Vie spievať, je to talentovaný herec a v kombinácii s prácou umeleckého maskéra Martina Jankoviča budete mať pocit, že je prelom 70 a 80-tych rokov a vy sedíte vo V-čku,“hovorí Peter Bebjak o tom, prečo si pre postavu Karola Duchoňa vybrali práve mladého herca, ktorý je známy najmä vďaka množstvu muzikálových postáv, ktoré stvárnil v posledných rokoch.
Zdroj: Continental film
Vladislav Plavčík
Po boku Vladislava Plevčíka sa v úlohe jeho prvej manželkyEleny objaví Anna Jakab Rakovská, rodičov stvárnia Gregor Hološka a Agáta Spišáková a v menšej úlohe diváci uvidia aj obľúbeného Tomáša Maštalíra.
Film príde do kín v lete 2025, v roku, keď si budeme pripomínať 75 rokov od narodenia Karola Duchoňa a zároveň 40 rokov od jeho smrti. Práce na filme trvali niekoľko rokov. Počas vývoja scenára režisér filmu a scenáristi úzko spolupracovali s jeho rodinou ako aj jeho najbližším spolupracovníkom Ľubošom Zemanom, vďaka čomu vznikol príbeh, ktorý reálne zachytáva jeho život aj z menej známej stránky.
Film vzniká v koprodukcii s VOYO a distribúciu na Slovensku a v Českej republike zabezpečuje Continental Film.
Zdroj: TS Continental film
Zdroj titulného obrázka: DNA Production/Continental film
Dovoľte mi, aby som vás privítal pri dnešnej filmovej recenzii. V poslednej dobe ste si na našom webe mohli prečítať dve recenzie na podarené francúzske snímky – Deti tých druhý a Máme prachy!. A teraz tu máme ďalšiu recenziu na ďalšiu podarenú francúzsku snímku. Tento snímok má veľmi výstižný názov – Daaaaaalí!. Jedná sa o komédiu, ktorá klame telom a ponúka originálnu a sviežu snímku, ktorá vie krásne prekvapiť. Film môžete v slovenských kinách vidieť od 6. 6. Pohodlne sa usaďte a ja dám pádne argumenty, prečo túto snímku rozhodne vidieť. Toto je recenzia na filmovú novinku Daaaaaalí!
Recenzia filmu Daaaaaalí!
Daaaaaalí! je hravý a miestami veľmi vtipný fiktívny dokumentárny film so spletitým dejom, ktorý pozostáva z prekrývajúcich sa snových sekvencií, nepredvídateľných skokov v čase a v ktorom samotného umelca stvárňuje päť rôznych hercov. Nervózna lekárnička, ktorá sa stala novinárkou, musí vymýšľať čoraz dômyselnejšie úskoky, aby Dalího, ktorý na oplátku kladie čoraz bizarnejšie požiadavky, prinútila poskytnúť sľúbený rozhovor. Stretávajú sa opakovane, lenže Dalí zakaždým rozhovor predčasne ukončí a požaduje, aby mu producent prisľúbil, že rozhovor bude nakrútený „najväčšou kamerou na svete“. Medzitým majster navštívi večierok, na ktorom kňaz rozpráva o opakujúcom sa sne. Film sa mení na zábavnú nočnú moru, v ktorej je sen súčasťou filmu, film súčasťou príbehu, príbeh súčasťou sna, a tak ďalej a tak ďalej. (synopsa filmu od distribútora Film Europe)
Zdroj: Film Europe
Hravá réžia a scenár
O réžiu a scenár tejto snímky sa postaral Quentin Dupieux a odviedol výbornú prácu. Dupieux si napísal scenár, ktorý má nespoľahlivého rozprávača, neustále skáče v čase, je naschvál zamotaný, absurdný a miestami budete premýšľať, či to dáva nejaký zmysel. A ja som si to naozaj veľmi užil. Je vidieť, že Dupieux je kreatívny, má veľkú fantáziu a nechýba mu originalita a sviežosť. A to, čo predviedol pri písaní scenára, tak to isté predviedol aj ako režisér.
Jeho réžia je zábavná, originálna, vtipná, a plná nápadov, ktoré sú pôsobivé, absurdné alebo správne prepálené. Dupieux sa krásne hrá a má v hlave jasnú víziu. Pri sledovaní som si spomenul na filmy vizionára Terry Gilliama. A to myslím ako veľkú pochvalu. Dupieux si postrážil technickú a vizuálnu stránku, a správnym spôsobom vedie hercov k skvelým hereckým výkonom. Z môjho pohľadu Dupieux odviedol veľmi pôsobivú prácu.
Zdroj: Film Europe
Výborní herci
Hlavnú postavu filmu, samotného umelca Salvadora Dalího stvárnilo päť hercov (Edouard Baer, Jonathan Cohen, Gilles Lellouche, Pio Marma a Didier Flamand) a každý ho poňal rovnako a zároveň trochu inak. Každý sa so svojou úlohou popasoval skvele a spoločne ponúkli zaujímavý a zábavný pohľad na svojrázneho umelca. Ich výkony sú podarené, bavilo ma sledovať ich fyzické kreácie a to, akým spôsobom prednášajú dialógy.
Anaïs Demoustier má dobre napísanú rolu a taktiež podala veľmi dobrý výkon. Demoustier krásne predala svoju postavu a jej nevďačnú sizyfovskú prácu, kedy sa snaží niečo vytvoriť a Dalí jej to neustále kazí. Je zábavné sledovať, ako sa neustále snaží a celé jej úsilie sa jej behom okamihu rozpadne, pretože sa Dalímu niečo prestane páčiť.
Zdroj: Film Europe
Zápory
Osobne som z filmu dosť nadšený a veľmi som si ho užil. Bohužiaľ nie je bez chybičiek. Najväčšia sila filmu je zároveň aj jeho najväčšou slabinou. Režisér Dupieux má v hlave neskutočne veľa kreatívnych nápadov, ktoré sú dosť originálne. Ale prišlo mi, že ich trochu moc a miestami sa film začne ľahko točiť v kruhu a opakovať sa. Zo začiatku mi to nevadilo, ale keď sa film po šiestej vráti k niečomu, čo stále nekončí, tak mi to už až tak veľmi nesadlo. Samozrejme, viem, že to bol účel, režisér sa snažil vytvoriť nekonečnú zábavnú absurdnú nočnú moru, čo sa mu podarilo, ale menej je niekedy viac.
Zdroj: Film Europe
Pár slov na záver a hodnotenie filmu Daaaaaalí!
Daaaaaalí! je podarená a veľmi zábavná komédia, ktorá je dosť originálna a krásne využíva svoj koncept nespoľahlivých rozprávačov a nelineárneho rozprávania. Je mi jasné, že tento štýl rozprávania nie je pre všetkých, ale ten, kto si k filmu nájde cestu, dostane originálny zážitok plný skvelých hereckých výkonov a parádne natočených momentov a scén. Pokiaľ máte radi autorské filmy s istou víziou, tak Daaaaaalí! vám iste urobí radosť.
Zdroj: YouTube/Film Europe
Hodnotenie: 7,5/10
Toto bola naša recenzia na podarenú a zábavnú francúzsku komédiu Daaaaaalí!. Dúfam, že sa vám recenzia páčila a film podporíte v kine.
Je to tady přátelé. Rod Draka je zpátky. Po dvou letech se vracíme do našeho oblíbeného Západozemí. HBO nám před dvěma lety nabídnulo skvělý spin-off ze světa Hra o trůny, Rod Draka, který si vedl dobře, jak po stránce sledovanosti, tak i globálního hodnocení. Nyní po dlouhém čekání jsme se konečně dočkali. Premiéra druhé série Rodu Draka byla odvysílaná 17. 6. 2024 na streamovací službě Max. Nebudeme to tedy na úvod dále prodlužovat a jdeme se podívat na názory naší redakce a na jejich dojmy z úvodu druhé série seriálu Rod Draka.
Pavel Hrubeš
Velká spokojenost. Je to skvělé a já jsem z toho moc nadšený a spokojený. Všechno funguje, tak jak má. HBO nám znovu dodalo seriál, který je ve všech ohledech lepší, než cokoliv od konkurence. Opět mohu s čistým svědomím tvrdit, že tvůrci odvedli luxusní práci a je vidět, že tohle pro ně není jen „práce“, ale dávají tam hodně srdce a nadšení. Režie Alana Taylora je přesná a v poslední minutách epizody jsem nedýchal. Výpravu má seriál prvotřídní a je na ní vidět každý utracený dolar. Herci hrají výborně, dialogy jsou úderné, přesné a skvělé napsané. Hudba Ramina Djawadiho je ráj pro uši a znovu musím napsat, že je dokonalá. Prostě radost na to koukat. A i nové intro je skvělý.
9/10
Zdroj: Max
Marek Lízal
Jsme konečně zpátky a já skáču radostí. Rod Draka se vrací vskutku ve velké formě a divák, který si užil první sérii nemusí mít pochybnosti. Tvůrci totiž odvádí fantastickou práci a je radost sledovat výborně promyšlenou podívanou, kde má všechno svoje opodstatnění. HBO opět přináší seriál, který kope konkurenci strmě dolů a bere svoji pozici (ne)korunovaného krále televizní podívané zpátky do svých rukou. Po technické stránce je to znova skvělá podívaná, kdy kamera, střih, vizuál a hudební doprovod Ramina Djawadiho (který je pravý král Západozemí) nemají chybu.
Děj navazuje na závěr první série, kdy se stala velká událost po které je otázkou času, kdy dojde na válku. Šachovnice je zkrátka rozehrána a napětí stoupá. Tam, kde si někteří diváci stěžovali na nudu u první série, tak bych rád zdůraznil, že tahle „nuda“ byla výbornou výstavbou pro budoucí dění, které brzo nastane. Proto se musím přiznat, že mě překvapilo, jak emotivně dokážu prožívat s jednotlivými postavami jejich těžké chvíle (takhle emotivně jsem neprožíval některé chvíle u Hry o trůny). Proto chci docenit jaký čas si dali tvůrci s představou postav, jejich motivy a samotným konfliktem. Myslím si, že to lépe udělat nešlo. Plus se smí říct, že to také funguje díky vynikajícím hereckým výkonům.
Konec epizody je neskutečný napínák a výborně zrežírovaná pasáž, kde znalec předlohy (věděl jsem, co se bude dít) bude i přesto nedýchat a těžce se dívat na obrazovku. Závěr epizody je zkrátka čistá dokonalost a tvůrci jenom připomněli divákům, že tady jsme v Západozemí ve světě Hry o trůny. Jsem nadšený ze samotný epizody a už se nemůžu dočkat dalších epizod. Tohle bude velká podívaná u které si zase užiju strávený čas.
9,5/10
Zdroj: Max
Tohle byly názory redakce a jejich dojmy na úvod druhé série seriálu od HBO Rod Draka. Máte stejně nadšené názory na úvod 2 série jako my?
„Šanca jedna k 19 miliónom. Pravdepodobnosť, že vás zasiahne meteorit, je oveľa vyššia ako šanca, že vyhráte v lotérii.” Tak prečo sa môže zdať, že vyhrať je vlastne to najjednoduchšie? Viac v recenzii filmu Máme prachy!.
Stojí film Máme prachy! za vašu pozornosť?
Pre mňa ako pre diváka, ktorý sa väčšinou na francúzsku kinematografiu poriadne nenaladí, príjemné prekvapenie. Máme prachy! je totiž skutočne skvelý film. V rámci poviedkového rozprávania ukazuje príbehy toho, čo môže výhra priniesť ľuďom, ktorí nie sú na niečo také pripravení. Možno nás totiž robí šťastnými práve to, ako sa máme práve teraz, aj keď to môže stať za starú papučku. Alebo to tak na prvý pohľad môže iba pôsobiť a tá predstava je iba v našej hlave.
Ale vážne sú to práve peniaze, čo nás urobí šťastnými? Alebo je to skôr tá falošná ilúzia šťastia, ktorá nám stačí, keď si to vlastne ani potom nevieme užiť? Sme kvôli tomu ochotní zahodiť ideály, presvedčenia alebo napríklad aj budúcnosť?
Sú funkčné iba jednotlivé príbehy alebo film ako celok?
Máme prachy! prináša hneď štyri rôznorodé príbehy, ktoré spája výhra v lotérii. Manželský pár, ktorý sa pokúsi vyriešiť krízu práve touto výhrou, ale veci sa vydajú trochu iným smerom. Dievčinou, ktorá si nie je istá, či je jej nová láska pravá alebo ide iba o jej peniaze. Partia teroristov, ktorých plány ovplyvní nečakané prekvapenie v podobe výhry. A pracovníkov opatrovateľskej služby, ktorých začne sprevádzať smola, keď o výhru okradnú svojho zosnulého pacienta.
Zdroj: Film Europe
Každá časť sa podarila, funguje ako jednotlivá časť kaleidoskopu, ale funguje celkom skvele aj ako celok, možno ešte lepšie. Navyše je celý film dobre natočený a nie je priestor na to, aby dorazilo niečo ako nuda počas jeho sledovania. Áno, jednotlivé príbehy by ako celý film nemali šancu jednotlivo uspieť, pretože sila je práve v ich údernosti. Ale…
„Peniaze ľudí nemenia, len odhalia ich skutočnú podstatu.“
… v každom príbehu je niečo, čo je hnusné, ale zároveň tak trochu upokojujúce, hoci nie každý dôjde na koniec podľa pôvodných predstáv. A rovnako ako ide život… stačí, keď sa usmejeme a ono to nejako dopadne. Veľmi oceňujem, že ma film neprinútil hanbiť sa za to, kedy sa smejem, pretože som sa smiala veľa. Ako fakt, fakt veľa. A aj v situáciách, kedy by som asi po správnosti nemala. Ale tak nejako to prišlo. Hmm, chcelo by to nejaký trest. Čo napríklad výhru v lotérii? A potom chvíľu čakať, čo príde…
Film Máme prachy! záverom…
V každom z príbehov si každý môže nájsť niečo, čo ho bude baviť. Ale zároveň film baví ako celok a jeho jednotlivé časti sú dohromady príjemne funkčné. Máme prachy! je film, pri ktorom sa zasmejete, ale aj zamyslíte. Nad postavami, ale zároveň aj nad tým, čo by ste v podobnej situácii urobili vy sami. Ale bez toho, aby vás niekam postrkoval, že je iba jeden uhol pohľadu.
Aké to je bojovať o strechu nad hlavou s komerčnými záujmami, predsudkami a ľahostajnosťou? Čo je potrebné, aby sa človek dokázal vzoprieť a nenechal sa zlomiť v zdanlivo stratenom boji?
Ladj Ly v surovej, angažovanej dráme tematicky nadväzuje na svoj medzinárodne oceňovaný debut Bedári, ktorý mu vyniesol Césara, nomináciu na Oscara aj Cenu poroty v Cannes. Film Europe aktuálne ponúka snímku slovenskému publiku v rámci ozvien 9. ročníka Crème de la Crème – dni francúzskeho filmu a v distribučnej premiére si ho diváci budú môcť v kinách vychutnať od 20. júna.
Keď nejde o ľudí, ale o politiku – Nežiaduci
Dej filmu sa odohráva prevažne na chudobnom parížskom predmestí a rozpráva príbeh prisťahovaleckej komunity, ktorá bojuje o svoje miesto vo francúzskej spoločnosti aj o strechu nad hlavou. Po náhlej smrti starostu mesta je na jeho miesto menovaný mladý idealistický lekár Pierre. Hodlá pokračovať v politike svojho predchodcu, ktorý sníval o ozdravení tejto robotníckej štvrte. Plány obnovy ale berú pramálo ohľadov na jej obyvateľov a sú riadené skôr politickými a komerčnými záujmami než ľudskosťou a potrebami komunity. Obyvatelia sa búria a konflikt je neodvratný.
Stojí za to bojovať?
Bezohľadnosť hraničiaca až so šikanovaním niektorých vedie k rezignácii, iných k zúfalstvu či agresii a ďalších k odhodlaniu postaviť sa za seba i celú komunitu, túžiac dôstojne žiť a spolurozhodovať o svojom živote i mieste v spoločnosti. Mladá Francúzka malijského pôvodu Haby, ktorá žije v jednom z chátrajúcich panelákov, sa postaví proti tomu, aby jej rodina bola vyhnaná zo štvrte, kde vyrástla. Stávame sa svedkami zdanlivo márneho boja a spolu s protagonistami filmu zažívame veľmi autentické pocity zúfalstva i bezmocného hnevu.
Film Nežiaduci, obsadený radom skvelých hercov na čele s debutujúcou Antou Diaw, dramatizuje niektoré z najrozporuplnejších sociálnych tém súčasnosti a je podnetnou obžalobou rasistickej politiky, ktorá núti ľudí žiť v nebezpečných a nevyhovujúcich podmienkach. Ladj Ly prináša hlboko osobný a politicky angažovaný portrét komunity, snažiacej sa nájsť vlastnú cestu a miesto, kam by mohla patriť.
O režisérovi
Režisér, scenárista, herec a producent Ladj Ly sa do kinematografie zapísal krátkym filmom Les Misérables a dokumentom À voix haute: La Force de la parole, ktoré mu vyniesli množstvo festivalových ocenení a nominácií na Césara za najlepší krátky film a najlepší dokumentárny film roku 2018. Nasledujúci rok adaptoval svoj krátky film Les Misérables do celovečernej podoby, ktorá bola vybraná do súťaže na Festivale v Cannes 2019 a získala tu Cenu poroty. Film zaznamenal značný úspech a v roku 2020 získal Césara za najlepší film a aj Césara verejnosti. Bol tiež nominovaný na Oscara za najlepší medzinárodný celovečerný film. V aktuálnej snímke Nežiaduci sa Ladj Ly vracia k problematike prisťahovaleckých komunít vo francúzskej i európskej spoločnosti, ktorá je pre neho veľmi osobná.
Zdroj: TS Film Europe
Zdroj titulného obrázka: Film Europe
Vítejte všichni u dnešní komiksové recenze. Dneska si posvítíme na nový komiks, který má cejch DC Black Label. Už jsem to v minulých recenzích zmiňoval, že sérii DC Black Label mám tuze rád, jelikož nabízí uzavřené příběhy, ve které se nešetří krví, násilím či sprostou mluvou. Výhoda této série je ta, že se moc neřeší nějaká kontinuita a můžeme do příběhu na plno skočit po hlavě. Navíc se vždy jedná o autorské záležitosti, a to ať už jde o scénář, nebo výtvarnou stránku. Pohodlně se usaďte a já se vás pokusím přesvědčit, abyste si pořídili komiks Batman a Joker: Destruktivní duo! Tady je naše recenze!
Zdroj: Nakladatelství CREW
Recenze komiksu Batman a Joker: Destruktivní duo
Harley Quinn byla unesena záhadným pachatelem – někdo ji Jokerovi ukradl. Ale kdo?
Ulice Gothamu terorizuje hrůzné humanoidní monstrum znepokojivě připomínající Jokera a sbírající uřezané hlavy. Ale proč? Jim Gordon zmizel a poté, co Batman obdrží balíček s krvavou částí těla gothamského policejního komisaře, je mu jasné, že musí udělat doslova cokoliv, aby přítele zachránil. Ale jak? Odpovědi na všechny tyto otázky se projasní ve chvíli, kdy Joker navrhne Batmanovi velmi nesamozřejmé spojenectví. A obludná konspirace, která za tím vším je, zasáhne Temného rytíře až v samotném jeho nitru. (oficiální text nakladatelství CREW)
Marc Silvestri, scénárista
O scénář tohoto komiksu se postaral Marc Silvestri, který je v komiksovém světě více známý jako výtvarník a jeden ze zakladatelů nakladatelství Imaga Comics. Silvestri nosil koncept příběhu v hlavě několik let, než se mu ho podařilo dostat na papír. Samotná myšlenka, že Temný rytíř musí spojit síly s Jokerem je zajímavá, a každého čtenáře hned napadne – proč? a jak to bude vypadat? Tento příběh by se dal pojmout několika různými způsoby. Silvestri se rozhodl pro kombinaci detektivního thrilleru s prvky akčního blockbusteru. A tento styl příběhu hodně sedl.
Komiks je hodně ukecaný a má spoustu panelů s dialogy. Nicméně je to taky velká akční jízda, kde akce místy nebere konce. Silvestri to krásně vybalancoval a komiks se čte moc dobře. Je to napínavé a poutavé čtení, které nutí čtenáře otáčet stránku za stránkou. Příběh má spád, dobrou atmosféru, parádní tempo, napětí, zvraty a i hezkou myšlenku. Největší problém je ten, že je to lehce překombinované a pár věcí mi úplně nesedlo, ale musím uznat, že Silvestri si jede své a odvedl dobrou práci.
Zdroj: Nakladatelství CREW
Marc Silvestri, umělec a další umělci
Kresba od Silvestriho je velmi, ale opravdu velmi povedená a působivá. Už od první stránky jsem věděl, že se mi Silvestriho kresba hodně líbí, a ke všemu k příběhu výborně pasuje. Jeho kresba je správně nepříjemná, temná, a místy se umí dostat hezky pod kůži – Joker a hlavní záporák. Silvestri si parádně vyhrál se stíny, s detaily a dal kresbě potřebnou dynamiku, která skvěle funguje v akčních momentech. Na druhou stranu si krásně vyhrál s pomalejšími částmi příběhu, kdy kresba dokáže působit tísnivě a depresivně.
O barvy se postaral Arif Prianto a odvedl luxusní práci. Tento komiks má výbornou vizuální stránku, a barevná paleta je zde nádherná. Barvy umocňují nepříjemnost a hutnost příběhu, a dodávají mu ještě více znepokojivější auru. Některé momenty jsou pastva pro oči a je radost koukat na to co, Silvestri a Prianto vytvořili.
Zdroj: Nakladatelství CREW
Luxusní vydání
Tento příběh vychází v luxusním vydáním. Nakladatelství CREW si na něm dalo opravdu záležet a já mám z toho obrovskou radost. Na deskách jsou dvě parádní kresby Batmana a Jokera, které hned navodí tu správnou atmosféru. Krom příběhu, najdeme v komiksu velkou galerii alternativních obálek. A když říkám velkou, tak myslím opravdu velkou a je na co koukat. Další krásným bonusem jsou stránky vytažené tuží od Silvestriho. Zde uvidíte kolik práce Silvestri odvedl, a jak moc si s jednotlivými stránky a panely vyhrál. A jako poslední bonus je samotný rozbor příběhu a jistých aspektů. Silvestri zde popíše, jak komiks vznikal, popíše hlavní myšlenku příběh a pochválí své spolubojovníky. Bonusová výbava komiksu je parádní.
Zápory
Největším záporem celého komiksu je jeho překombinovanost. Silvestri vytvořil poutavý příběh, zajímavého záporáka, a povedenou pointu. Nicméně, místy jsem měl pocit, že je to zbytečně složité a překombinované, hraje to na velké náhody a snaží se to čtenáře šokovat a vyvést z jeho komfortní zóny.
Další problém, který komiks čistě z mého pohledu má je, Joker a jeho hláškování. Joker zde není ten ultimatně nevyzpytatelný a děsivý padouch, jak ho známe z jiných příběhů. Joker se zde chová jako Deadpool. Používá popkulturní odkazy, hláškuje a snaží se být nad věcí. Neříkám, že to není zábavné, ale prostě to na mě tolik nefungovalo jak by mělo. Osobně bych byl radši, kdyby byl Joker mnohem více naštvaný a zlý.
Zdroj: Nakladatelství CREW
Pár slov na závěr a hodnocení komiksu Batman a Joker: Destruktivní duo
Týmovka Batmana a Jokera je dobrý a zábavný komiks, který mi ve výsledku sedl. Bavilo mě ho číst, bavilo mě o něm přemýšlet – zvláště potom, co jsem si přečetl jak o samotném příběhu a pointě uvažuje samotný autor komiksu Silvestri. Je to akční thriller, ve kterém se pořádně něco děje a má to zajímavého záporáka. Určitě musím pochválit práci s atmosférou, a výbornou kresbu a barvy. Další pochvalu si zaslouží samotné vydání, protože je opravdu luxusní. Z mého pohledu se komiks povedl, a pokud si chcete přečíst zase trochu jiný komiks Batmanem, tak s tímto komiksem určitě chybu neuděláte.
Děkujeme za recenzní výtisk nakladatelství CREW!
Hodnocení: 7/10
Doufám, že se vám moje recenze na komiks Batman a Joker: Destruktivní duo – líbila a komiksu dáte šanci. Jedná se o zajímavý komiks, který má krásnou kresbu a velmi povedenou pointu.
