Ozzy Osbourne čelí své identitě a vlastní smrtelnosti poté, co se jeho svět zastaví. Zatímco se potýká se zdravotními problémy a Parkinsonovou chorobou, klade si otázku, zda ještě někdy dokáže vystupovat – hudba však zůstává základním kamenem jeho života…
Poslední koncert odehrál 5. 7. 2025, následně zemřel o pouhých 17 dní později. Ozzy Osbourne byl frontman skupiny Black Sabbath, kterého nejspíše v českých kotlinách musejí částečně poznat alespoň všichni fanoušci seriálu Comeback, ve kterém byl Osbourne idolem Ozzáka v podání Martina Dejdara. Už pár let počítal s tím, že se jeho čas na světě blíží ke konci, v jeho posledních letech ho poté sledoval štáb režisérky Tanii Alexander, konkrétně tomu tak bylo již od začátku roku 2022, natáčení poté vyvrcholilo právě na posledním koncertě Osbournea v Birminghamu.
V dokumentu se otevírá nejen Ozzy Osbourne, ale i jeho žena Sharon Osbourne, zároveň i jejich děti Aimee, Kelly a Jack. Osbourne si během své kariéry vybudoval image kontroverzního rebela s černým smyslem pro humor a dávkou kontroverzí spojených nejen s užíváním drog a alkoholem; dokument jej ovšem prezentuje ve velmi křehké, depresivní a emotivní podobě. Sám Ozzy v dokumentu prohlašuje, že se neměl dožít více než 40 let, i když se mu v tom ovšem Parkinsonova choroba, chronická bolest, deprese a myšlenky na sebevraždu snaží zabránit, princ temnoty ani v poslední fázi svého života nepolevuje. A jeho dokument ho dokáže odprezentovat jako velmi fascinující lidskou bytost.
Ozzy: No Escape From Now – Skvělý život s hořkosladkým závěrem
Sám Osbourne v dokumentu konstatuje, že měl skvělý život. Dokument se ovšem věnuje období, které lze za skvělé označit těžko. Fyzický stav se podepisuje na tom psychickém, zpěvák v dokumentu při různých výpovědích či zachycení jeho života často neudrží slzy na uzdě. A emoce na uzdě nedokáže udržet ani Sharon, která se přesto snaží být pro Ozzyho jeho kotvou. I když je Ozzy unavený a frustrovaný, je to právě Sharon, která se ho snaží motivovat a za každou cenu ho neomezovat. Nestará se jen o péči pro svého manžela, ale i o organizaci jeho koncertů v poslední fázi jeho masivní kariéry, společně poté působí jako komplexní pár. A je patrné, že s odchodem Ozzyho musela Sharon tak trochu ztratit část sebe. V dokumentu ovšem Sharon plní úlohu především obdivuhodného motoru.
Fanoušci Ozzyho ho pravděpodobně v dokumentu vždy neuvidí v tom nejsympatičtějším světle, i když se dokument zaměřuje pouze na jeho posledních pár let, dokáže se vyjadřovat i k jeho minulosti a tomu, co dělá Ozzyho Ozzym. Především i proto, že nechybí jeho uvedení do Rokenrolové síně slávy s proslovem Jacka Blacka plného emocí. Byť poté všichni vědí, jak to s Ozzym nakonec dopadne, film se v rámci možností snaží dodat ten nejvíce možný happy end. Záběry na nástup rockového boha na jeho poslední koncert jsou užity způsobem, který dokáže vyvolat husinu a pravděpodobně probudit jakousi formu emoce i v těch, kteří k Osbourneovi zase tak blízko jako k hudebníkovi neměli.
Patos? Samozřejmě, ale vadí to zase tak moc?
Dle očekávání se jedná o dokument, který je výrazně založen na patosu. Chce vyvolat emoce v divákovi pomocí výrazných úloh bolesti, utrpení a lidské smrtelnosti v akci. Ozzy Osbourne zůstává sám sebou, a i proto je součástí dokumentu dávka jeho specifického humoru; jde nicméně pouze o záblesky v jinak poměrně deprimujícím dokumentu, o kterém je známo, že nemůže skončit nejšťastněji. Všichni vědí, že Ozzy Osbourne zemře, otázkou zůstává, jak přesně se nakonec dokáže se smrtí smířit. A všechna ta sázka na patos nevadí z toho důvodu, že dokument působí velmi otevřeně a naprosto upřímně.
Osbourne se tak občas ohlíží za svým dlouhým životem, nesnaží se skrýt, že v jeho životě došlo na věci, kterých lituje. Je ovšem milujícím manželem, otcem i dědečkem, na kterého zřejmě jeho nejbližší nedají dopustit. Navzdory omezením se poté snaží být skutečně aktivní. O to smutnější je, že nikdo z návštěvníků jeho posledních koncertů nemohl vědět, jak špatně na tom ve skutečnosti je. Osbourne byl aktivní ve fázi, kdyby všichni ostatní byli rádi za klid na lůžku. Osbourne do svých posledních koncertů dával takovou energii, že by skoro ani člověk nepoznal, že s ním něco není v pořádku. A že návštěvníci jeho posledních koncertů byli jedněmi z posledních, kteří měli tu příležitost Osbournea zaživa slyšet vystupovat.
Silná pocta
Rodina ho miluje, kolegové z branže ho vnímají jako vzor i legendu. Zmiňovaná pasáž s Rokenrolovou síní slávy dokáže přesně poukázat na to, jak velkou ikonou se Osbourne za svůj život stihl stát. Billy Idol, Jelly Roll i Maynard James Keenan pívají jeho písně; silná pocta poté není součástí jen této pasáže, ale v podstatě celého dokumentu. Přesně v tom ohledu, jak je otevřený, nebojí se Osbournea vyobrazit v poloze rockového boha, aby následně poukázal na kontrast s jeho lidskou stránkou. Osbourne nikdy nevyvolává pocit, že si před kamerou na něco hraje, ať už vyobrazováním jeho specifického přístupu k humoru či upřímných rozhovorů s jeho blízkými. I když tak dokument na první pohled prezentuje Osbournea v jeho nejhorší životní fázi, zároveň se nejedná o fázi, ve které by absentovala láska. Nejen k jeho rodině a blízkým, ale také k hudbě.
Ano, hnací motor za realizací tohoto dokumentu může snadno působit prvoplánově, především díky zmiňovanému patosu. Jeho zřejmá upřímnost ovšem dělá dojmy z něj mnohem pozitivnější. Ano, Ozzyho vdova sice sama dokument produkuje, v momentech, kdy má právě ona být tím, kdo drží Ozzyho nad vodou, ovšem skutečně figuruje jako inspirativní osoba, za kterou by mohl být rád každý člověk, který se ocitne ve stejně těžké životní situaci jako Ozzy.
Na Ozzyho Osbournea již nebude možné dívat se stejně
Dokument poté sice vyvrcholí pouze začátkem posledního koncertu, emotivní nástup na podiu ovšem svým způsobem funguje jako ideální tečka za celým dokumentem. Především i proto, že během něj Ozzy působí tak, jak by nejspíše sám chtěl, aby si ho lidé pamatovali.
Na první pohled se může zdát, že je No Escape From Now především pro fanoušky rocku a Ozzyho Osbournea obecně, ve finále se ovšem jedná o tak emocionální podívanou, že se dá snadno věřit tomu, že může teoreticky zabrat i na ty, kteří měli k požírači netopýřích hlav ještě pár let zpět rezervovaný – neutrální vztah. Primární formu pocty dokument splňuje víc než dobře. Jeho největší síla ovšem ve finále tkví ve výrazné dávce lidskosti, která dokument na první pohled zaměřený na specifickou subkulturu dělá hned přístupnější.
Ozzy: No Escape From Now závěrem
Dokument Ozzy: No Escape From Now nabízí unikátní pohled na poslední roky života rockové ikony, jehož energie a charisma dokázaly překonat i těžké fyzické a psychické omezení. Ukazuje Osbournea nejen jako kontroverzního hudebníka, ale především jako člověka – manžela, otce, dědečka, který čelí nemilosrdné realitě stárnutí a nemoci. Patos dokumentu, vyvážený upřímností a dávkou specifického humoru, umožňuje divákovi prožít jeho příběh intenzivně a empaticky.
I přes smutek a bolest, které dokument nevynechává, zůstává Osbourne věrný sobě i hudbě, a jeho láska k životu, rodině a hudební scéně je jasně patrná. No Escape From Now není jen poctou legendě rocku, ale i hluboce lidským portrétem člověka, který dokázal zůstat věrný svému já až do posledního vystoupení. Tento dokument připomíná, že Osbourne nebyl jen „princem temnoty“, ale komplexní osobností, jejíž odkaz bude žít dál v hudbě i v srdcích jeho fanoušků…
Verdikt: 8 z 10
- Zdroj titulního obrázku: Paramount+
