Zajímalo vás někdy, jak by vypadala plastická chirurgie v pohádkovém středověku? Jakými trablemi si před bálem procházela Popelčina nevlastní sestra Elvíra? Co vše byly ona a její matka schopny udělat pro sňatek s princem? Mě taky ne, ale jsem ráda, že mi na všechny tyto nepoložené otázky The Ugly Stepsister odpověděla. A dost explicitně. Připravte se na velmi nepříjemnou podívanou v tom nejlepším slova smyslu.
Recenze Ošklivá sestra
Zapomeň na Popelku. Tohle je příběh její sestry — přehlížené, podceňované a zoufale toužící po kráse a přijetí. Ta se rozhodne, že když ji svět nechce vidět takovou, jaká je, přetvoří se sama. Ať to stojí cokoliv. Její posedlost dokonalostí přerůstá v tělesnou proměnu, která otáčí klasickou pohádku naruby a mění ji v groteskní hororovou satiru o bolesti, žárlivosti a zoufalé snaze být konečně vidět. Ošklivá sestra je stylová a krvavě zábavná moderní noční můra pro všechny, kdo vyrůstali na pohádkách — a pak vyrostli.(Bionaut Zero Gravity)
The Ugly Stepsister (originální název: Den Stygge Stesøsteren) je režisérským debutem Emilie Blichfeldt, která k této norské body horor pohádce napsala i scénář. Film odpremiéroval na Sundance Film Festivalu 2025 a získal ocenění v kategorii Nejlepší film 2025 na 58. Sitges Film Festivalu. Hrají v něm Lea Myren jako Elvíra, Thea Sofie Loch Næss jako její sokyně v kráse Agnes (naše Popelka), Ane Dahl Torp jako zvrácená macecha a Flo Fagerl jako Elvířina nevinná mladší sestra.
KRÁSA JE KLÍČEM KE ŠTĚSTÍ
Jestli něco tento film dokázal perfektně, je to právě paralela k naší společnosti a jejímu povrchnímu vnímání krásy. Ta je zde vyobrazena opravdu surově. I proto je cesta Elvíry z ošklivého kačátka na překrásnou labuť strastiplná, tragická, ale i srdceryvná. Přeci jen pozorujete mladou dívku, která není nijak ošklivá, jak podstupuje bolestivé procedury jen kvůli nějakému standardu krásy. Ovšem Elvíře nejde primárně o krásu, ale o přijetí a lásku. Její matka i okolní svět ji přesvědčil, že když bude hubená a krásná, bude i milovaná. Princem, společností i svou matkou. A proto je schopna pro krásu udělat cokoli.
Ve filmu je jasně nastaveno, že tento pohádkový svět funguje na jednoduchém principu – čím krásnější a hubenější jste, tím lépe s vámi lidé jednají. Tedy, platí to jen pro ženy. Elvíra, na začátku nevinná, naivní, celkem milá, ale vzhledem „nepěkná“ dívka, zažívá šikanu kvůli svému vzhledu a okolí se k ní chová jako k ošklivému objektu. Jako by si snad nezasloužila empatii nebo stejné jednání jako ostatní, jen proto, že není předpisově krásná.
Přerod Elvíry není ovšem jen ve vzhledu, ale i v charakteru. Těžko ale můžeme poznat, zda se její charakter vyvíjí k horšímu proto, že je krásnější, nebo proto, že je její fyzické i psychické zdraví značně podlomeno po všech beauty vychytávkách. Protože to, co začalo jako nevinná zamilovanost do prince, skončilo pod nátlakem ztrátou soudnosti, rozumu a pár malých částí lidského těla.
POHÁDKOVÝ BODY HORROR, KTERÝ ŘÍZNE HLUBOKO
Film má stabilní tempo, graduje postupně a vyvrcholení je nechutné a katarzní. Body horor je po technické stránce zvládnutý velmi dobře, kostýmy a kulisy jsou temně pohádkové a hezky splývají se vším tím hnusem, co se tam děje. Na to, že se jedná o režijní debut, je The Ugly Stepstister celistvý a kvalitní snímek s hlubokou zprávou a skvělým provedením.
Originálními nápady se to ve filmu hemží a já mám obrovskou radost, že i z dětské klasiky je někdo schopen vytvořit něco tak výjimečného. Návrat k morbiditě bratrů Grimmů taky oceňuju. Zároveň nejsem fanynka pohádek, kde jediným úkolem princezen je vypadat pěkně. Pak si malé holky mohou myslet, že v životě je nejdůležitější být hezká, zapadat do nereálných představ lidí a dopadnou jak Elvíra. Tento spiritual sequel Popelky ovšem představuje stinnou a bolestivou stránku krásy, která se často neukazuje a moc se o ní nemluví. A proto se mi to tak líbí. Bez servítek ukazuje, co půvab může stát.
TŘI PLASTIKY PRO ELVÍRKU
Velmi naturalistické vizuály a detailní záběry kosmetických procedur mě budou strašit ve snech. Stejně jako artové záběry na zadky a penisy, které jsem upřímně nečekala. Film určitě připomene letošní Substanci, jak tematikou, tak nepříjemnými záběry. S Elvírou jsem v některých situacích velmi soucítila a celý film byl pro mě dost emocionální. Pokud jste dočetli až sem, předpokládám, že jste pochopili, že se mi film hodně líbil a doporučuji ho všem, ale hlavně fanouškům nevšedních hororů a seriálu Nip/Tuck. Zároveň vás musím varovat – na Tři oříšky pro Popelku už se nikdy nebudete dívat stejně.
Hodnocení: 8/10
Zdroj titulního obrázku: Bionaut Zero Gravity
