„To bylo tenkrát, když pejsek a kočička spolu ještě hospodařili. Měli u lesa svůj malý domeček a tam spolu bydleli a chtěli všechno dělat tak, jak to dělají velcí lidé…“ Josef Čapek v roce 1928 napsal a ilustroval „Povídání o pejskovi a kočičce“. Kniha byla vydána o rok později a od té doby je milují generace dětí i dospělých. Populárního animovaného zpracování se dílo dočkalo začátkem 50. let Eduardem Hofmanem. Režisérka a výtvarnice Barbora Dlouhá, inspirovaná Josefem Čapkem, přibližuje nyní svou invenční a hravou 2D animací příběhy pejska a kočičky současným dětem…
Postavy Pejska a Kočičky vytvořené Josefem Čapkem nejspíše nejsou těmi, které je nutné českým divákům dvakrát představovat. Po původní knížce z roku 1927 přispěla k popularitě postav nejvíce série šestidílných krátkometrážních filmů od Eduarda Hofmana, která se dočkala uvedení v letech 1950-1951. Nyní v roce 2025 nastupuje na scénu režisérka Barbora Dlouhá a její animovaná série O pejskovi a kočičce. Předlohu Josefa Čapka chce dle příslibu zpracovat moderně. Konkrétně v podobě adaptování 7 z 10 původních příběhů. Stejně jako v původní adaptaci začíná nová série příběhem Jak pejsek s kočičkou myli podlahu. Právě nové zpracování tohoto příběhu jasně napovídá, jak k svěží adaptaci tvůrci přistoupili.
O pejskovi a kočičce – Jak Pejska a kočičku představit moderním divákům?
Pejsek a Kočička mají výhodu v tom, že jim sice táhne na 100 let, přesto dokáží být naprosto transparentní vůči moderním dětským divákům. Kočička už od počátku v příbězích Josefa Čapka plní úlohu té rozumnější, Pejsek zase dobrotivého trumbery, který se sice snaží, přesto většinou vše zkazí. V rámci nové adaptace k zásadnější obměně konceptu nedochází. Série O pejskovi a kočičce minimálně dle první epizody dělá jednu věc velmi dobře – poctivě se drží zdrojového materiálu Josefa Čapka.
Pokud tak v nějakém ohledu jde vidět snaha o náklonnost moderních diváků, je to logicky modernějším zpracováním. Stačí si ostatně porovnat původní adaptaci příběhu Jak pejsek s kočičkou myli podlahu s moderním zpracováním. Současná verze spoléhá na moderní 2D vizuál, nespoléhá na tak jednoduchou animaci jako ve své době Hofman. Samotná Dlouhá uvádí, že se snažila ctít autora Josefa Čapka, ale zároveň přiblížit příběhy dnešním dětem. To se jí poté poměrně daří. 3D zvěrstvo jako Krtek a panda se nekoná, přesto dokáže nové zpracování působit moderním dojmem. I když se dá snadno argumentovat nad tím, jak moc bylo nutné, protože původní série od Hofmana dodnes oplývá specifickým kouzlem.
Marek Eben kráčí ve stopách Karla Högera důstojně
Původní adaptace dodnes dokáží fungovat i díky vokálnímu projevu Karla Högera. Dodatečně vytvořený kraťas Jak pejsek s kočičkou slavili 28. říjen může potvrdit, že původní adaptace antropomorfních parťáků stála do velké míry na něm. Marek Eben poté jako zcela nový vypravěč a hlas ústředních postav rozhodně neurazí. Ve vypravěčské úloze snadno evokuje Högera, především i proto, že nebere zase tak moc velký důraz na rozdíly hlasů mezi Pejskem a Kočičkou. Eben (jak je u něj ostatně zvykem) mluví pomalu a srozumitelně, jeví se vlastně jako ideální volba v tom ohledu, že se především nesnaží být každou cenu nejvýraznější. S Högerem ho spojuje snaha vyprávět příběhy obou zvířat zřetelným způsobem, zároveň způsobem, který od sebe sice dvě postavy odlišuje. Nicméně ne příliš. Pokud je hlas Ebena vnímán jako hlas vypravěče, který nahlas čte původní text, lepší volba by se nejspíše skutečně zvažovala těžko.
Díky moderní adaptaci se tak mohou dvě ústřední zvířata pohybovat živěji a využívat moderních možností v oblasti 2D animace. Odlišnosti lze po první epizodě vnímat především ve vizuální podobě. I proto, že Dlouhá očividně nemá ambice se od Čapkovy předlohy dvakrát odklánět a dodávat něco navíc. Což samo o sobě nemusí být nutně na škodu.
Čapkovy příběhy ostatně spousty let po svém vydání oplývají poučením o přátelství, snaze pomáhat druhým a radosti z obyčejných věcí. Pejsek a Kočička v tomto ohledu vždy působí jako sehraná dvojice, která se vzájemně doplňuje. Pejsek je impulzivnější, Kočička klidnější. Společně ovšem už dekády u nových generací dokazují, že záleží především na poselství o přátelství a spolupráci. Novější podání se od toho očividně naštěstí odklánět nechce. Body za sympatie tak může projekt sbírat poměrně snadno.
Trávit sedm večerů s touto variací dvou ikonických zvířecích parťáků může být radost
V tomto podání může být poměrně radost trávit sedm večerů s touto dvojicí a jejich dobrodružstvími. Jestli nové zpracování hrdinů Josefa Čapka něco dokazuje, je to fakt, že jsou i po téměř století relevantními hrdiny. Nejde jenom o nostalgické gesto, ale o poměrně snadný přístup, jak v moderní době plné technologií a audiovize přirozeně seznámit děti s tradičními literárními ikonami. Na Barboře Dlouhé a jejím týmu jde v tomto ohledu zpozorovat, že se snaží o rovnováhu mezi ctí k původnímu dílu a vizuální modernizací.
I zdánlivě prosté příběhy mohou být nadčasové. Pejsek a Kočička v sobě stále nesou laskavost, humor a ponaučení, které ani po století nezestárlo. A pokud je dokážeme dětem předat tak, aby jim zůstala chuť pomáhat, smát se a spolupracovat, pak si tato dvojice své místo v české kultuře i po letech obhajuje zcela právem.
Už první epizoda nového zpracování tak dokáže, že Barbora Dlouhá chápe sílu a zároveň jednoduchost původní předlohy, s níž Josef Čapek psal své příběhy. I když zůstává u tradičního pojetí a spíše vizuálně modernizuje než výrazněji inovuje. Právě v tom tkví kouzlo její adaptace. Pokud se i další epizody ponesou v podobném duchu, může vzniknout projekt, který dětem nejen připomene hodnoty přátelství a laskavosti, ale zároveň nabídne přirozený most mezi minulostí a současností české animace. Nové zpracování O pejskovi a kočičce tak není navzdory původním obavám vyloženou zbytečností – alespoň prozatím.
O pejskovi a kočičce – První dojmy závěrem
První epizoda O pejskovi a kočičce dokazuje, že Barbora Dlouhá i její tým dokážou zachovat kouzlo a hodnoty původní předlohy Josefa Čapka, který moderní vizuál neshazuje. Pejsek a Kočička zůstávají nadčasovými postavami, které děti učí přátelství, spolupráci a laskavosti, kdy jejich jednoduché a humorné příběhy jsou přístupné i století po jejich původním vydání. Pokud další epizody budou pokračovat ve stejném duchu, může série úspěšně spojit tradici s moderním pojetím české animace a snadněji přiblížit novou generaci diváků ke klasickým literárním ikonám…
Verdikt: 7 z 10
- Zdroj titulního obrázku: Česká televize
