„To bylo tenkrát, když pejsek a kočička spolu ještě hospodařili. Měli u lesa svůj malý domeček a tam spolu bydleli a chtěli všechno dělat tak, jak to dělají velcí lidé…“ Josef Čapek v roce 1928 napsal a ilustroval „Povídání o pejskovi a kočičce“. Kniha byla vydána o rok později a od té doby je milují generace dětí i dospělých. Populárního animovaného zpracování se dílo dočkalo začátkem 50. let Eduardem Hofmanem. Režisérka a výtvarnice Barbora Dlouhá, inspirovaná Josefem Čapkem, přibližuje nyní svou invenční a hravou 2D animací příběhy pejska a kočičky současným dětem…
První díl nového zpracování Povídání o pejskovi a kočičce dorazil minulou sobotu, kanál ČT:D poté vsadil na uvádění všech sedmi dílů den po sobě. V době psaní tohoto textu tak již byly všechny epizody odvysílané. A je pravděpodobné, že pokud nové O pejskovi a kočičce někoho potěšilo už na startu, nebyl po zbylých šesti epizodách důvod, aby se na tom něco změnilo.
O Pejskovi a kočičce – Postavy, které ani po století neztratily své kouzlo
Za dva roky to bude přesně sto let od jejich prvního vydání. A přesto i nová audiovizuální zpracování jejich příběhů dokáže, že tato antropomorfní zvířata ani po téměř století neztratila své kouzlo. Jejich příběhy ostatně vyprávějí o přátelství, spolupráci, chybách a o tom, jak se z nich člověk či zvíře může poučit, zároveň často i o tom, jak je snadné mít hezký život pomocí maličkostí. Oba spolu hospodaří, chtějí vše dělat jako velcí lidé, přesto jejich konání je často díky jejich vlastnostem specifické. A specificky tak dopadají pokusy o mytí podlahy, vaření dortu či šití kalhot.
Původní filmová série Eduarda Hofmana má i po letech své specifické kouzlo, moderní adaptace v režii Barbory Dlouhé ovšem k zpracování přistupuje pomocí moderních možností. Design postav zůstává věrný předloze i původnímu zpracování, ty se ovšem přeci jen mohou projevovat trochu živěji nežli právě v Hofmanově adaptaci. Vizuální jednoduchost zůstává. O pejskovi a kočičce většinu času působí především jako modernizace. Nicméně to neznamená, že se jedná o 50:50 předělávku původní adaptace.
Kopírka 50:50 se nekoná
Fakt, že se nejedná o pouhé moderní zpracování Hofmanových adaptací, může automaticky potvrdit každý, kdo četl předlohu. Adaptace Dlouhé totiž zpracovávají nejen detaily, ale i stěžejní momenty, které původní adaptace nezpracovala. Například původní příběh Jak si pejsek roztrhl kalhoty nekončí příchodem ke švadleně, ale snahou pochytat myši, které řádí u švadleny v komoře. Výraznějšího vizuálního zpracování se dočká minimálně příběh O pyšné noční košilce. A nový Večerníček celkově moc nevyužívá zkratky, které původní adaptace využívaly. Absencí zdánlivě nepodstatných postav či detailů.
Prvních 6 epizod zpracovává stejné příběhy, které v 50. letech realizoval Hofman, závěrečná epizoda nicméně adaptuje příběh Jak hráli divadlo, který se v původní sérii od Hofmana adaptace nedočkal. Jedná se o příběh, ve kterém figuruje i panenka Járinka z příběhu O panence, která tence plakala. Právě v rámci tohoto příběhu je zajímavé pozorovat, jak se antropomorfní zvířata snaží vychovávat antropomorfní panenku. A navíc se projevuje, že dobrý skutek může být často snadno odměněn. V 50. letech nejspíše projekt adaptován nebyl i kvůli technickým náročnostem příběhu, moderní technologie ho ovšem umožní odvyprávět. A díky celkovému energetickému zpracování této nové adaptace všech 7 příběhů fungují jako zábavné krátké příběhy, jejichž stopáž nepřekročí 9 minut.
Nový vypravěč
Dojmy z původních adaptací i po letech dodává hlas Karla Högera. Snadno se zdálo, že bez jeho komentáře mohou být audiovizuální zpracování příběhů Pejska a Kočičky poloviční. Důkazem mohl být i dodatečně vytvořený kraťas Jak pejsek s kočičkou slavili 28. říjen. Bylo jasné, že kdokoliv, kdo nahradí Högera, to nebude mít lehké. Volba nakonec padla na Marka Ebena. Naštěstí se alespoň do jisté míry jedná o výhru.
Přístup Ebena k vyprávění a mluvení postav docela snadno evokuje Högera. Na rozdílné hlasy obou ústředních postav možná zkouší trochu jiný tón hlasu, i přes svižné tempo epizod (minimálně svižnější nežli u původních příběhů) však dokáže vyprávět a hovořit adekvátně pomalu a srozumitelně. Zároveň se nesnaží být vyloženě expresivní a za každou cenu nejvýraznější. Tak by nejspíše podobnou úlohu uchopil Jiří Lábus, stačí si vzpomenout na audioknihu knihy Harry Potter a Kámen mudrců. Eben je v tomto ohledu adekvátně cudný. Nedá se říci, jak moc si bral z Högera inspiraci, volba je to nicméně poměrně sympatická. I především, že skutečně dokáže Pejska a Kočičku mluvit každého trošku jinak, jen tedy ne vyloženě nápadně.
Jednoduché příběhy, které aktualizovat nepotřebují
Nová adaptace potvrzuje, že se v základu jedná o jednoduché příběhy, které zásadně aktualizovat nepotřebují. Jejich výpovědní hodnota je totiž dle náznaků potenciálně nesmrtelná. Dokazovat to může fakt, že jsou s ústředními hrdiny nadále seznamovány nové generace, nicméně i klasická výchovná poselství (alespoň prozatím) nestárnou. Pejsek a Kočička jsou dvojicí, která se různými vlastnostmi doplňuje. On je impulzivnější, ona klidnější; oba někdy dělají pozitivní i pochybná rozhodnutí. Přesto se týmovou spoluprací často dovedou k pozitivnímu výsledku. I když má původní série od Hofmana neutuchající kouzlo, je pravděpodobné, že dětským divákům více sedne právě toto živější pojetí.
Označovat novou adaptaci za vyloženě zbytečnou je tak přehnané. A když už je třeba aktualizovat něco, co na první pohled aktualizaci zase tolik nepotřebuje, kéž by to v drtivé většině případů dopadalo alespoň takto podobně. Vzniká ideální kompromis, který je živý adekvátně na rok 2025, zároveň ovšem nezahazuje kouzlo původního materiálu. Kdyby takovou soudnost měla většina tvůrců, kteří realizují novou adaptaci něčeho, co je dodnes pokládáno za poklad české literatury, svět by byl hned veselejší. Na první pohled to mohlo snadno vypadat, že se Dlouhá a její tým pouští do boje s větrnými mlýny. O to překvapivější je velmi milý výsledek.
O pejskovi a kočičce závěrem
Nové O pejskovi a kočičce dokazuje, že příběhy těchto antropomorfních postav i po téměř sto letech neztratily své kouzlo. Moderní zpracování Barbory Dlouhé respektuje původní předlohu, přináší však živější vizuální podobu. Marek Eben jako vypravěč přirozeně navazuje na tradici Karla Högera a udržuje příběhy srozumitelné a přístupné dětem. Přestože základní morální poselství a jednoduché příběhy nepotřebují aktualizaci, nová adaptace je ukázkou ideální rovnováhy mezi respektováním původního materiálu a jeho moderním oživením. Dětským divákům tak nabízí zábavné, poučné a vizuálně atraktivní epizody, které zachovávají kouzlo klasiky a zároveň působí svěže i v roce 2025…
Verdikt: 7 z 10
- Zdroj titulního obrázku: Česká televize
