25 let, dámy a pánové. Čtvrt století uplynulo od chvíle, kdy se první Nezvratný osud podíval do kin a rozjel kolotoč, který minimálně dvě generace diváků ovlivnil na zbytek života. A jednoho nadšeného kluka, který u televize slintal blahem. Netajím se tím, že jsem obrovský fanoušek téhle série, a když už slavíme výročí, přišlo mi jako osudová povinnost sepsat takový malý love letter. Ohlédnu se zpět, podívám se na každý film zvlášť, přihodím pár zajímavostí a hlavně… hlavně se vás pokusím neunudit k smrti.
Pásy si nepřipoutávejte. Stejně to nemá cenu.
Článek obsahuje spoilery k celé dosavadní sérii Nezvratný osud (Final Destination):
Jak to všechno začalo: Smrt má plán
Původní myšlenka na Nezvratný osud pochází od Jeffreyho Reddicka, který ji původně napsal jako spekulativní scénář pro seriál Akta X, aby si zajistil televizního agenta.
„Letěl jsem domů do Kentucky a četl jsem příběh o ženě, která byla na dovolené. Její matka jí zavolala a řekla: ‚Neber ten let zítra, mám z toho špatný pocit.‘ Změnila si tedy let a letadlo, kterým měla původně letět, se zřítilo,“ vzpomíná Reddick. „Říkal jsem si, že je to děsivé – co když měla zemřít právě na tom letu?“
Na základě této myšlenky Reddick napsal scénář a získal agenta, ale místo aby ho nabídl Aktům X, poslechl radu svého kolegy z New Line Cinema a přepsal ho do podoby celovečerního filmu. A tak se zrodil Nezvratný osud.
První Nezvratný osud je právem nejděsivější
Film sleduje Alexe Browninga, studenta, který má před odletem na školní výlet do Paříže vizi, že letadlo exploduje. Jeho panické varování způsobí, že on a několik dalších studentů opustí letadlo, které skutečně exploduje. Následně se snaží uniknout smrti, která je pronásleduje.
Z celé série Nezvratný osud považuji první film za nejděsivější. Ať už je to mrazivým soundtrackem v úvodních titulcích, nebo dokonalým zobrazením smrti jako zlomyslné a nevyhnutelné síly. Atmosféra tu funguje nejlépe z celé série – film má v sobě opravdový hororový nádech, který se v pozdějších dílech postupně vytratil.
Do té doby se slashery držely zaběhnutých klišé, kde puberťáky likvidoval chlápek s mačetou nebo maskou. Jenže tady? Tady jsme dostali záporáka, který byl děsivý právě tím, že byl naprosto neviditelný. Smrt tu není jen nehmatatelnou silou, ale chladnokrevným stratégem, který si s postavami hraje, dokud si je nevezme zpět. A když naštvete samotnou Smrt, rozhodně nečekejte pozitivní feedback.
První díl měl navíc i silnější příběh – a hlavně nepůsobil jako nekonečná přehlídka kreativity ve stylu „kdo zemře nejšílenějším způsobem“. To se povedlo ještě druhému dílu (který považuji za nejlepší v sérii), ale pak už se z toho stala spíš gore show než skutečný horor (což mně ve výsledku reálně moc nevadí). Největším plusem pak je, že i přesto, že někdo zrovna není drcen autobusem, tak nenudí.
Nejlepší smrt filmu? Scény smrti v prvním filmu nejsou extrémně brutální, ale dokážou diváka udržet v napětí a geniálně pracují s „náhodou“. Pokud bych měl vybrat jednu, která se mi vryla do paměti, byla by to ta, kde Sean William Scott přijde o půl hlavy díky plechu a vlaku. Celá scéna je sama o sobě napínavá a když už si myslíte, že nebezpečí pominulo… bum. Smrt si vás vždycky najde.
Zajímavost
Do rolí Alexe a Clear byli původně zvažováni Tobey Maguire a Kirsten Dunst. Nakonec byli obsazeni Devon Sawa a Ali Larter.
Za mě je první film 2. nejlepší v celé sérii a společně s dvojkou na něj nedám dopustit.
Nezvratný osud 2: Když smrt řadí na vyšší stupeň
Rok 2003 byl pro lidstvo i filmové fanoušky velice kritický. Do kin vstupovalo pokračování úspěšného hororu Nezvratný Osud a život na cestách už nikdy nebyl stejný. Režie se ujal David R. Ellis, který nahradil Jamese Wonga z prvního dílu
Příběh začíná rok po událostech prvního filmu. Clear Riversová, jediná přeživší katastrofy letu č. 180, se dobrovolně izolovala v psychiatrické léčebně, aby unikla smrti. Mezitím má Kimberly Cormanová vizi hromadné nehody na dálnici, při níž zahyne ona i její přátelé. Díky této předtuše se jí podaří zabránit vlastní smrti i smrti několika dalších lidí. Smrt však nehodlá být obelstěna a začne si vybírat své oběti jednu po druhé. Kimberly se spojí s Clear, aby společně odhalily způsob, jak přerušit řetězec nevyhnutelných úmrtí.
Zaslouženě kultovní
Nezvratný osud 2 patří dodnes mezi nejkultovnější horory – a to zcela po právu. Nejde jen o příval nových nápadů, jak nemilosrdně zlikvidovat nebohé přeživší, kteří si své druhé narození ani nestihnou užít, ale i o to, že se filmu podařilo budovat napětí, přidat špetku černého humoru a zároveň zůstat svěží.
Stejně jako v prvním díle tu hlavní hrdinka zažije předtuchu, která ji varuje před blížící se katastrofou. (Mimochodem, mám pocit, že většina rozpočtu celé série padla právě na tyhle úvodní masakry.) A právě v tomhle díle se povedlo doručit jednu z nejikoničtějších scén vůbec – řetězovou nehodu na dálnici.
A přitom to tvůrci zvládli s minimálními prostředky. Uzavřená dálnice, pár aut na rozsekání a klády. Bohužel, právě klády se nechovaly tak, jak by pro potřeby filmu měly, a tak jako jediné v celé scéně byly nahrazeny CGI. Ale i přesto je tahle sekvence natočená prakticky bez jakýchkoliv digitálních triků, což si zaslouží potlesk.
A co víc – takhle ve své podstatě jednoduchá scéna dokázala změnit životy řidičům na celé planetě. Po Nezvratném osudu 2 už nikdo nepřejíždí dálnici za kamionem naloženým dřevem bez toho, aniž by si v hlavě nepřehrál tuhle scénu.
Bohudík, nejen úvod je skvělý – Nezvratný osud 2 mě po celý film nutil přemýšlet, z čeho všeho vlastně můžu umřít. A k mému zděšení se ukázalo, že prakticky ze všeho. Objevil jsem fóbie, o kterých jsem do té doby neměl ani tušení, a věřím, že spousta z vás to měla podobně.
Dvojka vyniká i svými promyšlenými „náhodnými“ úmrtími a tím, jak se k nim oběti dostanou. Celý film je napěchovaný nápady, kreativními mordy a jako poslední v sérii si stále udržuje nějaké to napětí. Po tomhle díle už se Nezvratný osud začal více zaměřovat na krvavé přehlídky smrti než na skutečné budování strachu. Ale dvojka? Ta měla ještě všechno.
Nejlepší smrt filmu? Napadá mě jedna opravdu povedená scéna, kde v rámci jedné nehody umřou hned dva lidi – a naprosto absurdním způsobem. První oběť zabije airbag, což je věc, která vás má při nehodě zachránit. Jenže tady způsobí smrtelnou reakci, po které následuje výbuch ostnatého drátu, jenž sofistikovaně rozkrájí sympaťáka Roryho, který si úplně nevinně stojí na louce. Nemůžu si pomoct, ale pokaždé, když tu scénu vidím, trochu se pousměju.
Zajímavost
Ve druhém díle umře nejmladší postava z celé série. Je jí 15 let
Dvojka je tudíž právem u mě považována za nejlepší díl v sérii a myslím si, že ani příchod Bloodlines to nezmění (i když bych si to vlastně dost přál).
Nezvratný osud 3: Horská dráha mordů bez napětí
Třetí film dorazil opět 3 roky po dvojce a já jsem se od prvních novinek a ukázek nemohl dočkat, až snímek uvidím. Režíroval opět James Wong, který se vrátil ke svému dítěti.
Film sleduje Wendy Christensen, která má během návštěvy zábavního parku děsivou vizi – horská dráha, na kterou se chystají se svými přáteli, se vymkne kontrole a způsobí brutální smrt všech pasažérů. Wendy a několik dalších lidí v panice vystoupí a přežijí… jen aby zjistili, že Smrt je stále pronásleduje. Postupně se začne odhalovat, že „náhoda“ neexistuje a že se oběti znovu dostávají do smrtonosných situací.
A právě tady začínáme pomalu vidět úpadek série. Ne snad v tom, jak kdo umře – tady si Final Destination 3 drží laťku dost vysoko – ale spíš v tom, že se postupně vytrácí napětí a začíná se z toho stávat klasická vybíjená puberťáků bez hlubší přidané hodnoty.
Což o to, trojka je stále jedním z nejkrvavějších dílů v sérii a nabízí kreativní i nechutné momenty. Jenže když se podíváme na příběh, svět a lore, vidíme, že se série pomalu vydává úplně mimo svou osu. A to je škoda.
Tvůrci se sice snažili do příběhu vnést něco nového, a tak hlavní hrdinka Wendy (v podání Mary Elizabeth Winstead) odhaluje plány smrti na základě fotek. Na papíře to možná znělo fajn, ale ve výsledku to působí spíš jako hra pro diváka, který se snaží uhodnout, jakým způsobem oběť na obrazovce zemře. Na předchozí filmy už se moc nenavazuje, jejich události se prostě někdy staly a tím to hasne.
Velkým plusem ale zůstává pořádně kvalitní gore v kombinaci s kreativními způsoby smrti. Film má navíc svižné tempo, takže se nenudíte, i když zrovna nikoho neupékají v solárku nebo netrhají na kusy u hladového okna. Je to vlastně jeden z posledních dílů, který dokázal bavit i mimo mordy.
Nejlepší smrt filmu? No, těžko říct… ale scéna, kde hřebíkovačka trefí jednu z postav do obličeje, si zaslouží zmínku. Trochu mi to připomnělo ježka v kleci. Akorát bez klece. A o dost bolestivější.
Zajímavost
Trojka je jediný díl v sérii, který měl na DVD speciální interaktivní verzi, kde jste mohli v některých momentech rozhodovat, co se stane dál. A věřte mi, rozdíly tam byly. Pravda, některé volby byly spíš kosmetické – třeba jestli oběť uskočí doleva nebo doprava, když na ni padá cedule. Výsledek? Zemře v obou případech, jen jednou je to trochu krvavější. Ale jedna postava se tímhle způsobem skutečně zachránit dala. A to se cení.
Trojka je u mě čtvrtý nejlepší díl série. Brutální a zábavná, ale bohužel ztrácí body za slabší napětí a ne úplně nejzajímavější nápady.
Nezvratný osud 4: Náraz do zdi ve vysoké rychlosti
Nezvratný osud 4 dorazil v roce 2009 a měl být velkým finále celé série. Jenže místo triumfálního rozloučení s jednou z nejzajímavějších hororových značek jsme dostali mdlou kopii předchozích dílů, která se snažila schovat své nedostatky za laciné 3D efekty a CGI, které už v době premiéry vypadalo strašně. A ne tím dobrým způsobem.
Režie se ujal David R. Ellis, který měl na svědomí výbornou dvojku, ale tentokrát mu do rukou spadl scénář tak slabý, že ani Smrt sama neměla chuť se namáhat. Hlavní hrdina Nick zažije vizi masivní nehody na automobilovém závodě, čímž se mu podaří „zachránit“ několik lidí. Ale jak už to v téhle sérii chodí, Smrt na odklady nehraje a začne si je jednoho po druhém vyzvedávat.
Jenže problém není v tom, že by film recykloval koncept. Problém je, že ho recykluje bez šťávy, napětí a vlastního nápadu. Kde byla v jedničce skličující atmosféra, v dvojce promakané napětí a v trojce aspoň slušné gore, tam čtyřka nabízí jen zapomenutelné postavy a digitálně přeplácané smrtící scény, které působí spíš jako levná videohra. Smrt v myčce? Výbuch v divadle? A kde je nějaká kreativita? Největší „wau“ efekt je tady fakt, že ten film naštěstí trvá jen 82 minut, takže trápení netrvá moc dlouho.
Navíc celé to 3D bylo jen marketingový tah. Film byl natáčen s cílem využít tehdejší boom 3D technologie, což vedlo k laciným efektům, které na klasické obrazovce vypadají ještě hůř. Postavy? Nezajímavé. Gore? Digitální a neuspokojivé. Příběh? No… řekněme, že existuje. A napětí? To byste tu hledali marně.
Pokud je na Nezvratném osudu 4 něco pozitivního, tak snad jen pár zábavných momentů, které jsou ale vtipné spíš nechtěně. No a taky fakt, že naštěstí přišla pětka, která sérii aspoň částečně vrátila čest. Původně měl být čtvrtý film úplně posledním dílem, ale negativní reakce fanoušků a finanční úspěch tvůrce přesvědčily, že by si Smrt zasloužila ještě jednu pořádnou jízdu.
A to bylo správné rozhodnutí, protože Final Destination 5 ukázal, jak se tahle série dá udělat správně. Čtyřka? Tu bych klidně nechal v zapomnění.
Nejlepší smrt filmu? I když bych strašně rád tenhle film rozcupoval na všechny strany, musím uznat, že jedna chuťovka se přeci jen našla. A tou je scéna u bazénu, kdy se týpek nechá přisát k odtokové pumpě a tlak ho následně vysaje… skrze zadnici. Krev a plavky lítají vzduchem, zatímco publikum střídavě zírá v šoku a smíchu. Tohle je asi jediná smrt v celém filmu, která má alespoň nějaký nápad a provedení. Bohužel, na záchranu celého dílu je to zoufale málo.
Zajímavost
Úvodní scéna hromadné nehody na závodní dráze McKinley Speedway je inspirována skutečnou katastrofou z roku 1955 během 24hodinového závodu v Le Mans. Tehdy došlo k nehodě, při níž trosky vozu vletěly do davu diváků, což vedlo k tragické události.
4. Film tak považuji v mém žebříčku za úplně nejhorší z celé série a vždy když si dávám opáčko, tento s chutí vynechávám.
Nezvratný osud 5: Solidní druhý dech
Po slabé čtyřce se Nezvratný osud 5 v roce 2011 pokusil vrátit sérii zpět na vrchol. A nutno říct, že se mu to povedlo líp, než by kdokoli čekal. Pátý díl přinesl nejen skvělé scény smrti a pořádnou dávku černého humoru, ale hlavně jeden z nejlepších twistů v celé sérii. A to vše bez toho, aby působil jako pouhá recyklace starších nápadů.
Film se zaměřil na skupinu zaměstnanců firmy, kteří se vydávají na teambuildingový výlet. Jenže hlavní hrdina Sam má děsivou vizi – obří visutý most se během jejich cesty zřítí a všechny pohltí smrtící pád do hlubin. Díky jeho varování několik lidí unikne tragédii… ale jak už to v Final Destination bývá, Smrt není ten typ, který by si nechal něco ukrást. A tak si začne brát jednoho po druhém zpět.
To, co dělá pětku zajímavější než většinu předchozích dílů, je snaha vnést do série novou mechaniku. Tentokrát nestačí jenom čekat, kdy a jak Smrt udeří – přeživší se dozvídají, že pokud zabijí někoho jiného, mohou si vzít jeho zbývající životní čas. Teoreticky parádní zvrat, který mohl přinést do série novou dynamiku. Bohužel, tahle myšlenka zůstala tak nějak nevyužitá, spíš jen lehce naznačená. Ale i tak jde o fajn osvěžení jinak už vyčerpaného konceptu.
Dalším velkým plusem je, že se film nesnaží ignorovat minulost – naopak se k ní chytrým způsobem odkazuje. Fanoušci prvního dílu ocení spoustu nenápadných i očividnějších easter eggů a propojení, které dává celému univerzu větší smysl. A co je na tom nejlepší? Film v sobě ukrývá jeden naprosto geniální twist, který dokázal šokovat i skalní fanoušky série.
A ještě jedna věc – úvodní scéna se zřícením mostu je jednou z nejdražších a nejdelších v celé sérii. Na rozdíl od čtyřky, která se topila v nepovedeném CGI, tady výbuchy, pád a následný chaos působí mnohem realističtěji a mají pořádnou intenzitu. Plus 3D je zde oproti čtyřce velice povedené a v kině jsem byl unešen, jak moc se jim tady povedlo onen rozměr využít.
Nejlepší smrt filmu? Pokud jde o scény smrti, pětka servíruje solidní porci krvavých lahůdek. A zatímco všechny fungují dobře, jedna z nich jasně vyčnívá – gymnastka. Tahle smrt má napětí, zvrat a brutální provedení, které ji katapultovalo mezi nejpamátnější momenty celé série.
Zajímavost
Režisér Steven Quale se před natáčením inspiroval skutečnými nehodami mostů, aby úvodní scéna působila co nejautentičtěji. Most použitý ve filmu je založen na reálném Vancouver Island Bridge, který byl v té době ve špatném stavu.
Pětka je u mě třetí nejlepší díl série – a to díky svému chytrému přístupu, odkazům na původní filmy, brutálním smrtím a hlavně za to, že se snažila sérii dát nový dech. Po čtyřce, která sérii málem pohřbila, bylo tohle hodně příjemné překvapení.
Nezvratný osud: Co nás čeká dál?
Po premiéře Nezvratného osudu 5 šla série na dlouhou pauzu. Tu a tam se objevily spekulace, insideři sdíleli možné synopse, ale pokaždé to dopadlo stejně – ticho po pěšině a žádné oficiální oznámení. Čekání trvalo nekonečných 14 let a nepomohla tomu ani nedávná stávka scenáristů, která projekt ještě víc zbrzdila.
Tohle čekací peklo ale konečně končí. Už 15. května 2025 se Smrt oficiálně vrací – tentokrát s podtitulem Pokrevní linie.
Hlavní postavou je vysokoškolačka Stefanie, kterou pronásledují děsivé noční můry plné násilí. Ve snaze odhalit pravdu se vrací domů, aby našla jediného člověka, který by mohl přerušit řetězec tragických událostí a zachránit její rodinu před nevyhnutelným osudem.
Věřte nebo ne, ale když jsem se dozvěděl, že se moje oblíbená série konečně dočká nového dílu, měl jsem obrovskou radost. Ano, upřímně, nečekám kvalitu jako u prvních dvou filmů, ale buďme k sobě upřímní – která jiná hororová série umí udělat větší boom než nový Nezvratný osud?
Vezmete mamku, taťku, kamarády nebo drahou polovičku do kina a společně sledujete, jak někdo kreativně a brutálně zemře. A hlavně hádáte – zabije ho ta sekyra, nebo zakopne o židli a hlavou narazí do rozjeté cirkulárky? Tahle nevyhnutelnost a hra s divákem mě na sérii vždycky bavila a podle tvůrců se máme těšit i na nové prvky v samotném konceptu. Co to bude? To zatím nevíme, ale jsem rozhodně zvědavý.
A co mi dělá největší radost? Svou ikonickou roli si zde naposledy zopakuje Tony Todd. Dnes jsem o něm moc nepsal, ale fanoušci ví, že v rámci série je to kultovní postava – tajemný průvodce, který hrdiny (i diváky) zasvěcuje do pravidel Smrti a jejího neúprosného plánu. Už jen kvůli němu bude Pokrevní linie něčím výjimečná.
Je načase to definitivně ukončit
25 let. Čtvrt století nás tahle série učí, že Smrt nehraje fér a vždycky si přijde pro to, co jí patří. Od letu 180, přes klády na dálnici, horskou dráhu, závodní okruh až po visutý most – každý díl nám představil nové způsoby, jak může jedna „náhoda“ spustit brutální řetězec nevyhnutelných událostí.
Některé filmy se povedly víc, některé méně (ano, čtyřko, pořád koukám na tebe), ale jedno se jim nedá upřít – každý z nich zanechal v divácích něco, co už nikdy nevymažou. Díky téhle sérii už se nebudeme cítit v bezpečí ani při banálních činnostech. Už víme, že solárko není relax, ale smrtící past, že je lepší nejezdit za kládami na dálnici, a že i gymnastika může být životu nebezpečná.
A teď, po dlouhých 14 letech, se Nezvratný osud vrací. Slibuje nové tváře, nové koncepty, nové pasti… ale základ zůstává stejný. Smrt si vždycky najde cestu.
Užívejte života, protože nikdy nevíte, kdy to přijde.
Zdroj titulního obrázku: New Line Cinema
