Čtrnáct let. Přesně tolik času uplynulo od chvíle, kdy se Smrt naposledy rozparádila na plátně. Za tu dobu se mnohé změnilo. Horory se posunuly, diváci ztvrdli a značka Nezvratný osud se stala víc kultem než aktivní sérií (zde článek k výročí série). Jenže osud se nedá přehlížet navěky. Pokrevní Linie přichází jako hlas z podsvětí, který má vrátit smrtící řetězec zpět do popředí. A co je na tom nejlepší? On to skutečně dokáže. Ne jako přehřátý reboot, který žije z nostalgie, ale jako svébytný návrat, co chápe, proč tahle značka fungovala a co by ji mohlo posunout dál. Recenze je bez spoilerů.
Nový Nezvratný osud má krom smrti i fajn postavy
Důležité je hned říct, že Pokrevní linie nehraje na jistotu. Příběh není jen záminka k efektní porážce lidského těla jakousi sadou náhod. Tady jde o důsledky. O generace. O dluh, který není jen metaforický. Když se dozvídáme, že babička hlavní hrdinky kdysi zachránila spoustu lidí před tragédií, ani netušíme, že tím spustila pomalu se táhnoucí lavinu. Smrt má totiž paměť. A trpělivost. Nový film tuhle linku rozvíjí s nečekanou jistotou. Na poměry série jde o nebývale silný narativní rámec. Postavy nejsou anonymní náplň k rozsekání, ale skutečná rodina, jejíž osudy sledujeme se zaujetím. A právě tahle sounáležitost dává příběhu váhu. Když dojde na lámání kostí a že k němu dojde často, nebylo mi to úplně jedno.
Fanoušci kreativních a morbidních úmrtí si přijdou na své
Tím se dostáváme k jádru celé série: k smrti samotné. Ta je tady v mimořádné formě. Už úvodní předtucha, která se suverénně řadí hned za legendární dálnici z dvojky je přehlídkou znepokojivých nápadů a řetězení nehod, které působí jako orchestr řízený neviditelným dirigentem. A když se spustí hlavní dění, připravte se na opulentní menu plné nápaditých likvidací, surového gore a té správné dávky černého humoru. To, co dřív bývalo jen „čekáním, co všechno se pokazí“, je tu posunuté do podoby precizně vystavěných mini thrillerů. Nehody mají dynamiku, často vás chytnou za nervy i za bránici, a nebojí se ukázat víc, než by běžné horory dovolily. CGI je místy trochu okaté- to nepopírám, ale nikdy natolik, aby rozbilo atmosféru nebo vás vyhodilo z napětí. A co je důležité: film se nebojí přitlačit. Opravdu. Tady se neumírá jen „kreativně“. Tady se umírá drsně.
Když si odmyslíme smrtící atrakce, zůstává nám překvapivě soudržný příběh, který umí udržet pozornost i ve chvílích, kdy se zrovna nikdo nevznáší mezi životem a márnicí. Kniha, která má hrdince pomoci přežít, je fajn motiv, který mohl mít ještě větší váhu, ale i tak slouží jako solidní nástroj k posunu děje. Malinko zamrzí, že některé nápady zůstaly nedohrané, ale tvůrci věděli, co chtějí: dodat fanouškům to, co milují.
Co naopak potěší je míra upřímnosti – Bloodlines je film, který si na nic nehraje. Není to vychytralý pseudo-meta reboot, ale fanouškovská pocta se snahou o posun. Ačkoliv se odkazy na předchozí díly dávkují decentně, rozhodně nejsou bez významu. Spíš než easter eggy působí jako memento a to mě jako skalního fanouška potěšilo možná ještě víc.
Tony Todd naposledy jako Bludworth
A pak je tu on. Tony Todd. Hlas, tvář a duše celé série. V Bloodlines se vrací a dělá to s grácií. Ne jako záchranné lano pro nostalgiky, ale jako postava, která má své místo v příběhu a své vlastní rozloučení. Loučí se způsobem, který ctí jeho odkaz i fanouškovskou legendu. Jeho závěrečný monolog má sílu a působí jako poslední slovo někoho, kdo tu vždycky byl, aby připomínal nevyhnutelnost. Nejde o smrt herce, ani postavy v doslovném slova smyslu. Jde o krásně podaný odchod jedné z nejikoničtějších tváří hororového žánru. Tohle není cameo. Tohle je rozloučení se stylem. A také se konečně dozvíme, proč a jak je spojený se samotnou smrtí. Toto vysvětlení v rámci příběhu i celé série dává smysl a jsem rád, že si tvůrci poradili i s tímto.
Recenze Nezvratný Osud: Pokrevní Linie závěrem
Jedná se triumfální návrat, který sází na brutální kreativitu, černý humor a překvapivě funkční cit pro nostalgii. Příběh sice žádné terno není, pořád jde hlavně o to, kdo kdy a jak spektakulárně natáhne bačkory. Funguje ale alespoň základní rodinná linka, která do jinak cynického konceptu vnáší kousek emocí navíc.
Film servíruje nápadité smrťáky, které jsou nejen krvavé, ale i zatraceně zábavné. Přesně takové, jaké od série chceme. Postavy působí překvapivě „ne random“, a i když ne všechny motivy dostanou zasloužené rozuzlení a občas to skřípe v CGI, jako celek Pokrevní Linie působí až nečekaně konzistentně.
A hlavně: série se tu uzavírá způsobem, který je důstojný, efektní a skoro až dojemný. Pokud je tohle opravdu konec, pak se Nezvratný osud loučí s elegancí, jako ikonická série, která dokázala vstát, naposledy se nadechnout a s úsměvem to všechno odpálit do povětří, včetně velice povedené reklamní kampaně. A pokud by přece jen ještě někdy měla Smrt přijít? Jsem pro, ale ať si tvůrci dají načas. Osobně už další díl ale nepotřebuji. Ps. Čím méně budete koukat na trailery a TV spoty tím lépe. První trailer by měl stačit, TV spoty zbytečně ukazují moc.
Hodnocení: 8/10
Toto byla recenze na Nezvratný osud: Pokrevní linie. Máme tady fanoušky, případně vyrazíte do kina?
Zdroj titulního obrázku: Warner Bros. Pictures
